Historie 78 otáčkových gramofonových desek: Od šelaku k vinylovému revivalu

V dnešní době, kdy je hudba okamžitě dostupná pouhým stisknutím tlačítka myši či klikem na chytrý mobil, se přetrvávající obliba gramofonové desky zdá poněkud anachronická. Důvodem vytrvalosti vinylu, formátu, který hrál zásadní roli ve způsobu poslechu hudby v posledních téměř osmdesáti letech, může být také právě tato nehmatnost digitálního přenosu. Jak to všechno začalo?

Počátky záznamu zvuku

Základy pro vývoj záznamu a reprodukce zvuku položil roku 1878 Thomas Alva Edison vynálezem fonografu. U jeho fonografického válečku jakožto nosiče zvukového záznamu je zvuk zaznamenán na válec pokrytý vrstvou vosku. Při záznamu byla do voskového povrchu otáčejícího se válečku při záznamu achátovým hrotem vyryta spirálová drážka, měnící svoji hloubku v rytmu zaznamenávaného zvuku. Jednalo se tedy o hloubkový záznam (zvaný také Edisonův). Hrot byl mechanicky spojen s membránou umístěnou v kovovém trychtýři (troubě). Mluvilo-li se do trouby, membrána začala kmitat, a tím rozkmitala i hrot ryjící drážku. Při reprodukci záznamu z válečku se postupovalo přesně opačně - hrot snímal kmity drážky otáčejícího se válečku, kmital v rytmu záznamu, a tím rozkmitával membránu, s níž byl mechanicky spojen. To způsobilo, že membrána vydávala zvuk. V roce 1877 Thomas Alva Edison zaregistroval svůj nový vynález Phonograf jako zařízení pro nahrávání a reprodukci zvuku. Jednalo se o předchůdce gramofonu, kde se nahrávka zaznamenávala do drážek na voskové fólii a následně stejným způsobem přehrávala.

Zrození gramofonové desky a šelaku

Emile Berliner roku 1887 nahradil fonografický váleček plochou kruhovou deskou, na jejíž povrch nanesl spirálovou drážku se záznamem. Hloubkový záznam nahradil záznamem stranovým, u nějž drážka kmitá nikoliv do hloubky, ale ze strany na stranu (horizontálně). Úplně první gramofonové desky měly průměr 12 cm a byly vyrobeny z tvrzené pryže. Frekvence otáčení desky při reprodukci byla u prvních gramofonů 70 ot/min. Tvrzená pryž byla později nahrazena šelakovou hmotou.

První kusy gramofonových desek z roku 1887 byly vyrobeny z kovu, konkrétně zinkové či měděné disky jsou dodnes k nalezení jako exponáty muzeí či historických sbírek. Kovové desky však byly nepraktické - minimálně jejich výroba byla extrémně drahá a zdlouhavá. Emile Berliner, vynálezce gramofonu, proto začal používat plastickou hmotu a konkrétně celuloid. Celuloid byl pro své nedostatečné vlastnosti rychle nahrazen tvrdým vulkanizovaným kaučukem, Berlinerem označovaným jako vulkanit. První vulkanitové, případně ebonitové desky měly průměr 5” (12,5 cm), ale byly brzy nahrazeny většími sedmipalcovými (17,5 cm). Rychlost otáček se pohybovala většinou kolem 70 RPM (revolutions per minute - otáčky za minutu), ale v době raných, ručně poháněných přístrojů výrazně oscilovala v rozmezí cca 60-130 RPM. Po roce 1894 jsou však již prodávány pouze standardizované 7” vulkanitové desky s rychlostí cca 70 RPM, doposud výhradně jednostranné. Vulkanitové desky byly sice levné, ale nedosahovaly zvukových kvalit konkurenčních voskových válečků. I to byl jeden z důvodů, proč v roce 1896 spolu s pružinovým motorem a vylepšeným gramofonem přišel i nový materiál gramodesek: šelak. Přírodní šelak je materiál získávaný z výměšků červce lakového, drobného asijského hmyzu.

Standardizace 78 RPM desek

Na počátku 20. století ještě nebyly nijak normalizovány rozměr ani frekvence otáčení gramofonových desek. Jejich průměr obvykle kolísal mezi 15 a 30 cm, výjimkou nebyly ani desky s průměrem 6 cm i 60 cm. Frekvence otáčení desek při reprodukci byla také různá - od 74 do 82 ot/min. Některé desky měly jednu středovou díru, jiné dvě. První desky neměly ani středovou etiketu v takové podobě, jak ji známe dnes, a měly záznam pouze po jedné straně. S výrobou desek se záznamem na obou stranách se začalo až roku 1905. Na začátku roku 1902 se objevují první desetipalcové (25,4 cm) šelakové desky s kapacitou až tři minuty. Ke zpočátku stále jednostranným 10″ nosičům přibyly ještě téhož roku oboustranné modely s dvojnásobnou kapacitou, kterým již voskové válečky zdaleka nemohly konkurovat. O dva roky později (1904) se objevují ještě větší, dvanáctipalcové (30,5 cm) desky s kapacitou přes čtyři minuty záznamu. Oboustranná varianta nabízela téměř deset minut, objevily se však i jiné rozměry. Rychlost otáčení desek se pomalu sjednocovala na pozdějších standardních 78 RPM. Nejrozšířenějším typem přehrávače byl na počátku 20. století plně mechanický gramofon s jednoduchým pružinovým motorem a kónickou trychtýřovitou ozvučnicí. Zvuk byl přenášen přenoskou z tvrzené oceli a později s diamantovou či safírovou špičkou.

Čtěte také: Výběr podlahy: Dřevo nebo Vinyl?

V roce 1925 byla rychlost 78.26 rpm zvolena jako standard pro motorizované fonografy, protože byla vhodná pro většinu existujících desek a bylo jí snadno dosaženo pomocí standardního motoru 3600 rpm a 46zubového převodu (78.26 = 3600/46). Tak se tyto desky staly známými jako 78s (nebo "seventy-eights"). Tento termín se však začal používat až po druhé světové válce, kdy vznikla potřeba odlišit 78s od jiných novějších formátů desek.

Akustické vs. elektrické nahrávání

Před rokem 1925 byly všechny 78s nahrávány akusticky, což znamenalo, že umělec zpíval nebo mluvil do trychtýře, a síla jeho hlasu přímo rozechvívala záznamovou jehlu a tím řezala vosk mateřské desky. Nejstarší metody zvukového záznamu jsou popsány jako "akustické" a používají pouze mechanické prostředky pro nahrávání i přehrávání. Zvuky, které mají být uchovány, jsou směřovány do velkého trychtýře, který je na svém zúženém konci spojen s řeznou jehlou. V reakci na vibrace vzduchu v trychtýři jehla řeže spirálovou drážku v silné voskové vrstvě válce nebo disku, který se plynule otáčí pomocí kliky. Elektrické nahrávání bylo poprvé použito v roce 1925. Poté, co asi v roce 1925, byly 78s nahrávány tak, že umělec zpíval nebo mluvil do mikrofonu a zesilovače, který poté řezal mateřskou desku. To umožnilo nahrát širší rozsah zvuku. Desky nahrávané tímto procesem se nazývají "elektrické" nahrávky.

Éra 78 RPM desek

Když se v polovině padesátých let dvacátého století zrodil rokenrol, mezi kulturní oběživo stále patřily křehké šelakové singly, přehrávané rychlostí 78 otáček za minutu. Šelaky byly černé, lámavé a snadno se poškodily. Na rozdíl od vinylových desek, které se vyrábějí z PVC, byly 78s obvykle vyrobeny z křehkého materiálu, který používá šelakovou pryskyřici (odtud jejich jiný název šelakové desky).

Milníky moderního popu, jako Elvisova deska „Heartbreak Hotel“ či „Tutti Frutti" od Little Richarda, vycházely jako desetipalce na 78 otáček i jako sedmipalcové vinyly na 45 otáček. Koncem desetiletí ale všechny staré a těžké osmasedmdesátky vymizely a jejich místo v jukeboxech, archivech rozhlasových stanic a domácích přehrávačích po celém světě převzaly v podstatě nerozbitné pětačtyřicítky.

Omezení 78 RPM desek

Od okamžiku prvního záznamu zvuku na desku koncem devatenáctého století definovala populární hudbu tříminutová stopáž desetipalcové osmasedmdesátky. Veškeré žánry od písní ze zábavních pořadů přes ragtime až po jazz, blues a country se vyvíjely v hranicích singlu a všechny skladby vznikaly ukázněně a hospodárně se zřetelem na tříminutové omezení. Jelikož 78s byly typicky 10 až 12palcové desky, měly schopnost nahrát pouze asi tři až pět minut hudby na stranu. 78 RPM desky mají širší drážky než vinylové desky, což znamená, že i stylus musí být širší. 78 RPM desky jsou mono a jsou slyšet pouze jedním kanálem.

Čtěte také: Objevte české vinylové poklady

Tabulka porovnávající různé formáty desek:

Nástup vinylu a dlouhohrajících desek

První pokus o náhradu šelaku jako majoritního materiálu hudebních nosičů proběhl v roce 1929, kdy RCA Victor (který vznikl z původní Berliner - Johnsonovy společnosti) začal používat první vinylové desky. Jednalo se o profesionální kopie určené pro živé přehrávání na rozhlasových stanicích. Během 2. světové války byly zdroje šelaku velmi omezené a proto se již masivně začalo lisovat právě na vinyl. Stále však s rychlostí 78 RPM. Během 2. světové války byl vinyl pro nedostatek šelaku používán k výrobě některých 78otáčkových desek. Pomaloběžné desky o rozměrech 16” a 12″” se i nadále drží v profesionální sféře a šelak zůstává materiálem číslo jedna pro populární gramodesky až do roku 1948.

Nové desky, tak jak je známe dnes, tedy vyrobené z PVC (vinyl) a s rychlostí 33 1/3 RPM, přinesla na trh společnost Columbia Records, a začala je prodávat po válce, v roce 1948. První takto vydána nahrávka byla Mendelssohn violin concerto. 21. června 1948 představuje Columbia Record Co. v New Yorku novou vinylovou LP desku - Long Play o rozměru dvanáct palců (30 cm) a 33 1/3 RPM vyvinutá Peterem Goldmarkem měla kapacitu jedné strany až dvacet tři minut. O rok později (1949) vznikl i formát desky s rychlostí 45 RPM a zajímavostí je, že desky se tehdy od sebe barevně odlišovaly podle žánrů. V nabídce bylo až 7 barev. Konkurenční RCA Victor ohlásila sedmipalcovou, 45 otáčkovou EP desku - Extended Play vznikla zejména kvůli licencování systému Columbie v případě přijetí jejího standardu. EP měly uprostřed větší otvor než LP a jejich přehrávače byly dodávány s automatickým výměnným mechanismem. V 50. letech minulého století dochází k útlumu výroby šelakových desek a po více než 50 letech vlády šelaku nastává éra vinylu. Stále však existuje mnoho majitelů starých přehrávačů a například v Čechách se šelakové 78 RPM desky vyrábí až do konce 60. let.

Výhody dlouhohrajících desek a mikrodrážek

Zatímco na trhu singlů (SP) byl přechod od šelaku k vinylu zejména otázkou přenosnosti a pohodlí, skutečnou revolucí, vyvolanou novým druhem umělé hmoty, byl zrod dlouhohrající desky. Největší bezprostřední průlom, který přinesly dlouhohrající vinyly (LP desky), se odehrál na poli vážné hudby. Zatímco dříve se díla o délce kolem dvaceti minut musela přehrávat z obou stran čtyř osmasedmdesátek, nyní si je bylo možné nepřerušovaně poslechnout z jedné strany elpíčka. V oblasti populární hudby bylo možné seřadit několik singlů na jednu desku, ať už se jednalo o kompilaci největších hitů, či kolekci nového materiálu natočeného v podobě písňového alba. Jako první rozpoznali luxus možnosti natočit ve studiu delší vystoupení jazzoví hudebníci (a jejich průkopničtí producenti), kteří při tomto procesu často zachycovali magii improvizovaných jamů. Poprvé také bylo možné natočit živé koncerty a díky této inovaci se do dalších let zachovalo mnoho významných událostí vážné, jazzové i rockové hudby.

Další velký skok vpřed, který umožnily vinylové desky, se týkal kvality zvuku. Technologie mikrodrážek, díky níž se na desetipalcové a dvanáctipalcové desky vešlo více materiálu, v porovnání s osmasedmdesátkami značně omezila šum. Ještě důležitější však je, že vydláždila cestu stereofonnímu nahrávání, které se představilo roku 1958.

Čtěte také: Ultrazvukové čištění vinylů: vše, co potřebujete vědět

Úpadek a revival vinylu

Až do šedesátých let dominovaly na poli rocku a popu stále singly. Pak si umělci jako Beatles uvědomili, že jejich cílovou metou je dlouhohrající formát. Ke konci desetiletí se díky úspěchu průlomových desek jako Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band od Beatles či Pet Sounds od Beach Boys roztrhl pytel s rockovými alby. Dvoj, a dokonce i trojalba proměnila dlouhohrající desku v rukou autorů, producentů a hudebníků v nástroj zdánlivě nekonečného bádání (a požitkářství).

Aby mohl přijít návrat, musí předtím nastat úpadek. Ten pro gramofonové desky nastal v osmdesátých letech s rychlým boomem formátu CD. Ale ani padající prodeje, které se dostaly na absolutní dno kolem roku 2005, nezpůsobily úplné vymizení vinylů. Většina rozhlasových stanic stále přehrávala štosy sedmipalcových a dvanáctipalcových singlů, tisíce jukeboxů po celém světě nikdy nepřešly na CD a vinyly používali i kluboví diskžokejové. Změnila se však rovnováha - obliba vinylů se udržela spíše u singlů než u celých alb, která příchod formátu CD poznamenal nejvíc.

Během následující desetiletky se ale vývoj neuvěřitelně otočil a prodej vinylových desek vystoupal roku 2014 až k devíti milionům. Obroda vinylu byla výsledkem svobodné volby rostoucí armády jeho oddaných stoupenců. Aby se nabídka vyrovnala poptávce, začal se vyvíjet průmysl orientovaný na vinyly. Jeho jádro tvořily nezávislé nahrávací společnosti specializující se na vysoce kvalitní výlisky vážné i moderní hudby. Tyto labely udržely vinyl při životě do té doby, než jej mainstreamové společnosti začaly ve svých katalozích znovu uvádět jako regulérní formát.

Gramofonová deska jako hmatatelný zážitek

Jak by potvrdil každý sběratel vinylů, tento formát vítězí nad svým následovníkem, tedy kompaktním diskem, zejména díky své hmatatelnosti. Gramofonová deska je věc, kterou můžete vzít do rukou a vychutnat si ji jako fyzický produkt. Poznámky na obalu, vytištěné texty písní a další fakta a informace bývají v případě formátu CD značně zmenšené, a o potenciálu kompaktu zprostředkovat nápaditý obal není potřeba ve srovnání s dvanáctipalcovým plátnem obalu LP desky vůbec diskutovat. Grafici, návrháři a fotografové, jejichž práce se v průběhu posledních šedesáti let objevily na obalech desek, vytvořili některé z nejikoničtějších výtvarných děl popkultury. Obal prodává a o obalech desek to platí dvojnásob. Častokrát jsou propracované k dokonalosti až na sběratelskou hodnotu. Na některých najdeš nejen informace o interpretovi a skladbách, ale také nástroje, které byly pro danou nahrávku použity, studiové vybavení nebo množství fotek na vícestránkový bookletech.

Zastánce vinylů Jack White, jehož label Third Man stál v čele vinylového revivalu, se v rozhovoru ze září roku 2014 vyjádřil následovně: „Když posloucháte hudbu z iPodu, říkáte si: Je to sice ta píseň, ale není to její nahrávka. Nahrávka je na vinylu. Skvělé na tom je, že prostředky pro poslech hudby se už natolik odhmotnily, že poptávka po vinylech v posledních deseti letech neustále stoupá."

Revival gramofonové desky

Návrat obliby vinylu se ale neodehrál jen díky skalním fanouškům, skupujícím nová vydání vinylových klasik. Stále větší podíl na prodeji mají současní umělci jako Jack White, kteří aktivně propagují vinyl jako svůj oblíbený formát. Akce Record Store Day, která poprvé proběhla roku 2007, sdružuje fanoušky, umělce a tisíce nezávislých obchodů s hudbou po celém světě a zvěstuje obnovu zájmu o vinyl v celosvětovém měřítku. K tomu navíc spousta dalších obchodníků prodává vinyly jako módní záležitost. Mnozí současní fanoušci vinylů jsou příliš mladí na to, aby si vůbec pamatovali dobu, kdy byly desky převládajícím hudebním formátem. Milovníci LP desek mají i svůj den. Record Store Day se koná každoročně na celém světě v kamenných prodejnách. Majitelé obchodů často připraví i doprovodný program. U příležitosti tohoto dne vycházejí různé limitované edice desek oblíbených interpretů, které jen tak neseženete.

Jelikož hudbu si lze dnes přes různé digitální poskytovatele typu Spotify pořídit v podstatě zadarmo, následkem čehož se propadly prodeje CD, nastoupil vinyl jako prestižní formát náročnějších zákazníků. Sběratelé si koupí třeba jen několik desek za rok, ale stejně jako vzácné knihy je uchovávají celý život.

Co je dobré vědět o LP deskách dnes

Přestože streamování je dnes nejrozšířenější způsob poslechu hudby, stále více lidí se vrací k LP deskám. Potěšení z poslechu umocňuje i samotný rituál spojený s pouštěním vinylů. Vybírání desky z obalu, její očištění, přiložení jehly či otočení desky po dohrání strany.

Druhy vinylových desek

LP desku si každý představí jako černou a kulatou, ale vyrábějí se i v jiných tvarech a barevných variantách. Mohou mít i hexagonální tvar nebo fotografický potisk přímo na vinylu. Barevné LP desky vycházejí většinou jako okrajové edice a jsou to spíše sběratelské kusy, které se lisují pouze v malém množství. Nejkvalitnější jsou stále ty černé, přičemž navíc platí, že čím vyšší gramáž vinyl má, tím lépe. Při 180-200 gramových deskách je lepší nejen zvukový přenos, ale menší je riziko zvlnění desky v důsledku vyšších teplot při jejich skladování. Při 180-200 gramových LPčkach však můžeš počítat s vyšší cenou.

Péče o vinyly a gramofony

Starostlivost všeobecně

LP deska si sice vyžaduje jistou péči, ale při dodržení některých zásad může zvukový záznam přetrvat celou věčnost. K čištění a péči je třeba používat vhodné příslušenství, mít gramofon s kvalitním hrotem a správně nastaveným ramínkem. Při manipulaci s deskou je třeba dbát opatrnosti. Za žádných okolností se deska nesmí dostat do kontaktu s prsty na místech, kde jsou drážky. Mohou se zašpinit a tím poškodit jehlu během přehrávání. Když ji pokládáme na talíř, držíme ji za hrany na protilehlých stranách. Neklademe desku na točící se talíř a nikdy ji nesundávejte, pokud je talíř v pohybu.

Skladování

Desky je vhodné skladovat na suchém a chladném místě. Velmi důležité je, aby nebyly naskládané na sobě. Váha desek může způsobit deformaci vinylu, který už nikdy nebude znít jako předtím. Nejlepším řešením uskladnění sbírky jsou originální stojany nebo kufříky na desky. Poškrábání samotných drážek je pro desku úplná katastrofa, takže opatrnost je vždy na prvním místě.

Speciální péče o vinyly

Pračka na LP desky je výrobek určen skutečným audiofilům, sběratelům nebo DJs, kteří si potřebují být jisti, že deska bude hrát vždy bez zaváhání. Pračky mohou být ultrazvukové na hloubkové čištění, případně vakuové, které odsají prach a nečistoty z drážek. Existují i pračky desek ve formě koupele s masáží pomocí kartáčků, takže úplný vinylový wellness. Pro denní použití jsou vhodné i obyčejné pomůcky na péči o desky. Neměla by chybět čistící utěrka, kartáček nebo štětec a tekutý prostředek bez obsahu alkoholu - vše pochopitelně speciálně vyvinuté pro tento účel. A kdo má své desky opravdu rád, ten k nim přistupuje v rukavičkách. Doslova.

Péče o gramofon

Někdy se stane, že i nová nebo vyčištěná deska přeskakuje a jehla nedrží stopu. V takových případech je dobré zkontrolovat samotný gramofon. Přítlak ramínka může být špatně nastaven a hluboké basové tóny vyhazují jehlu z drážky. Pro správné nastavení gramců také existuje množství pomůcek. Díky speciální váze si umíš změřit přítlak přenosky, vodováhou se kontroluje, zda je talíř dokonale rovný, resp. zda je gramofon správně umístěn. Problém může nastat i v případě, že jehla nedosedá kolmo na plotnu. Na správné nastavení úhlu ramínka proto také existují nářadí a šablony, s nimiž je nastavení jednoduché.

Rychlost otáček (RPM)

Co je to vlastně RPM? Konkrétně revolutions per minute. Je to údaj, kolikrát se talíř s deskou otočí za minutu. Existují tři rychlosti přehrávání: 33 1/3 RPM, 45 RPM a 78 RPM. S 78 RPM deskami se už pravděpodobně moc nesetkáme. Byly to první desky z již zmíněného šelaku. Rychlost 33 1/3 využívají dlouhohrající desky s průměrem 12 "a EP desky s průměrem 10". Ostatní, 7palcové vinyly, některé maxisingly a EP se točí rychlostí 45 RPM. Stejně jako některé audiofilní LP desky. Přepnout rychlost otáčení desky je možné na každém gramofonu.

Mastering

Obecně platí, že samotný mastering nahrávky ve studiu se provádí speciálně pro LP desky a je odlišný od finálního masteringu pro CD nebo jiné formáty.

• DMM (Direct Metal Mastering) - touto technologií se vyrábějí desky pomocí ocelového disku s vrstvou čisté mědi. Zvukový signál se zapisuje přímo na měděný disk. Rozdíl oproti klasické výrobě je ten, že tento proces je jednokrokový - na rozdíl od standardního, který je tříkrokový. Výsledkem je snížení echa, šumu a hluku.
• Half Speed Mastering - proces řezání vinylu poloviční rychlostí. Kotoučový soustruh a hlavní zdroj jsou spuštěny na poloviční rychlost, tedy 16 2/3. Běží spolu nesprávnou rychlostí - pomalu. Čím déle se věnujete vyřezávání jedné drážky, tím je práce přesnější.
• Direct to Disc - před příchodem nahrávání na magnetofonové pásy, se vše nahrávalo způsobem "direct to disc". Je to velmi náročný způsob, protože je třeba nahrát kompletně všechno, živě, bez vážnějších hudebních a technických chyb. Po nahrání skladby už neexistuje žádný způsob následné úpravy. Momentálně se tato technologie stává opět oblíbenou. Celá alchymie je v tom, že hudebníci to musí dát "na první". Navzdory všemu se někdy stane i chyba a možná právě to přidává takové nahrávce magický moment a autenticitu.

tags: #78 #rpm #desky #historie

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce betonováním podlah
• Tipy pro instalaci nepřímého osvětlení v sádrokartonu
• Proč zvolit střešní krytinu thyssenkrupp pro váš domov?
• Hodnocení oken od výrobce z Bojkovic
• Nový druh včely