Vznik Saxothuringika: Pohled na geologickou historii a strukturu indického masivu

Saxothuringikum (ST), označované také jako sasko-durinská oblast či saxo-thuringikum, je rozsáhlým územím, které se z větší části nachází mimo území České republiky. V České republice zahrnuje Krušné hory a Smrčiny. Během hercynského vrásnění byl okraj ST zatlačen pod bohemikum a přitmelen k Českému masivu.

Český masiv je jedním z největších souvisle vystupujících fragmentů původně rozsáhlého variského (hercynského) orogénu, který vystupuje z podloží mladších epivariských platformních sedimentů. Poměrně rozsáhlý variský (hercynský) orogén se formoval postupně během připojování perigondwanských fragmentů k Laurussii. Po jejím skončení je Český masiv postupně transformován v platformní jednotku.

Základem regionálního členění Českého masivu jsou přirozené geologické hranice, které představují významné suturní linie, případně další typy tektonických hranic oddělující mikrokontinenty s různou paleogeografickou proveniencí, litologií a tektonometamorfním postižením, stářím horninových celků, případně s rozdílným charakterem magmatických projevů.

ST lze rozdělit na čtyři základní strukturní úrovně, které představují shrnutí nejmodernějších, často rozporných názorů a výkladů. Jedná se o jednotky řazené zhruba od nejstarších/nejhlubších po nejmladší/nejsvrchnější:

  1. Svrchní alochton: Tvořen různě metamorfovanými horninami různého stáří (oblasti ZEV, Münchberg, Wildenfels a Frankenberg). Horninovým složením mají blíž k TB oblasti a jsou zřejmě relikty dalekosáhlého příkrovového systému.
  2. Alochton: Vysoce metamorfované horniny, které byly vytažené z velmi velké hloubky (pararuly, ortoruly, eklogity, granulity = krušnohorské krystalinikum). Tyto vysoce metamorfované alochtonní jednotky jsou neoproterozoického až paleozoického stáří protolitů a dále se dělí do tří základních skupin:
    • Cadomian basement with MT-MP to HT Variscian overprint - kadomský fundament neoproterozoického až kambrického stáří, bez vysokotlaké metamorfózy při variské orogenezi, jedná se zejména o pararuly, ortoruly a migmatity, na tento fundament je nasunuta
    • Gneiss-Eclogite Unit (UHP) - tvořená pararulami, ortorulami, eklogity a granulity s inkluzemi mikrodiamantů (! - horniny byly zataženy hodně hluboko a pak vytaženy nahoru)... na tuto jednotku je nasunuta
    • Micaschist-eclogite unit - s podobnými horninami jako 2. ale s nižší metamorfózou a která odpovídá výše uvedeným horninám autochtonu (Units with HP relics - krystalinické příkrovy s HP a ofiolitovými relikty + (Garnet-phyllite unit)
  3. Autochton: Málo metamorfované celky sedimentárních a vulkanických hornin proterozoického až paleozoického stáří (Ašsko). Tradičně se člení do různých synklinálních a antiklinálních struktur. Synklinální struktury jsou tvořeny karbonskými flyšovými sedimenty a antiklinální struktury sedimenty a vulkanity převážně ordovického až devonského stáří. Metamorfóza stoupá k JV. Na Ašsku zaznamenáváme relativně plynulý vývoj od málo metamorfovaných břidlic, přes fylity a svory k pararulám a rulám (za nejvíc regionálně metamorfované horniny lze považovat pararuly a část ortorul).
  4. Sub para autochton: Pouze Saské granulitové pohoří. Je tvořené hlavně granulity (granát, pyroxen-hypersten). O jeho vzniku se vedou spory, předpokládá se vmístění mezi okolní horniny formou diapiru.

Převážná část Krušných hor se skládá z metamorfovaných hornin. Oblast Klínovce tvoří předěl mezi starým krušnohorským jádrem na východě a mladší durynsko-vogtlandskou zónou na západě. Krušnohorské jádro vyztužují část ašského výběžku kolem Hranic a oblast Chebu se Zelenou horou. Nejmladší fylitické břidlice a kvarcity gräfenthalské skupiny zasahují do nejsevernějšího cípu ašského výběžku a západního okolí Hraničné u Kraslic. Metamorfóza jílových břidlic na fylity vyznívala v karbonu v podmínkách nízké teploty a převážně nízkého tlaku do 0,2 GPa.

Čtěte také: Využití masivního bukového stolku

Při variské orogenezi, během karbonu, bylo ST překryto flyšovými kulmskými sedimenty. Dále došlo k variským granitoidním intruzím (Smrčinský pluton, Karlovarský pluton a Flájský pluton) a vzniku Labské břidličné pohoří.

V předkambrickém období vznikl základ v podobě kadomských a předkadomských mikrokontinentů ("teránů"), v tzv. "Peri-Gondwanské oblasti" (při aktivním okraji kontinentu Gondwana) na konci proterozoika (cca 600-400 Ma). Tyto terány vznikaly jako vulkanické horniny aktivního kontinentálního okraje a později riftu, a jako sedimentární horniny mělkého šelfového moře. Předpokládá se, že vznikly blízko severní Afriky hodně daleko na jihu. Sopečná činnost začala někdy v neoproterozoiku před cca 600 Ma, vytvářelo se tzv. Kadomské pohoří.

Později, v kambriu, se celá oblast začala trhat, vznikají riftová údolí a díky změně tektonického režimu se přestává Gondwana pohybovat k jihu a od ordoviku do dneška se pohybujeme k severu.

Čtěte také: Jídelní sestava masiv s lavicí: Naše zkušenosti

Čtěte také: Konferenční stolek z masivu

tags: #bar #indický #masiv #vznik

Oblíbené příspěvky: