Bednění pro pohledový beton: Vlastnosti a prevence vad

Pohledový beton je jedním z důležitých prvků moderní architektury. Slovní spojení pohledový beton souhrnně označuje viditelný povrch betonové konstrukce, pro který je architektem či projektantem požadován určitý předem definovaný vzhled. Z toho vyplývá, že jsou zde kladeny vysoké nároky na estetiku při zachování všech ostatních důležitých vlastností betonu.

Pohledový beton jako stavební materiál lze v současné době v České republice stále ještě považovat za nový materiál. Následující řádky přibližují odborné veřejnosti možná rizika vznikající při výstavbě konstrukcí z pohledového betonu a návod, jak těmto rizikům předcházet, případně jak vzniklé vady napravit.

Kvalita bednění a její vliv na pohledový beton

Klíčovým prvkem, majícím vliv na kvalitu pohledového betonu, je bezesporu bednění. Bednění je jedním z mnoha faktorů, které se při realizaci monolitických konstrukcí podílejí na konečném vzhledu povrchu betonu. U viditelných ploch je přímo nástrojem k dosažení požadovaného vzhledu betonu.

Bednění je tedy nutno navrhnout a sestavit tak, aby splnilo vlastní technické požadavky a zároveň bylo dosaženo předem definovaného vzhledu povrchu betonu. Podle konkrétních požadavků na povrch se bednění pro pohledové betony může výrazně odlišovat od běžného bednění pro monolitické konstrukce. Volba bednicího systému podle požadavků na povrch ovlivňuje cenu i průběh realizace stavebního díla. Proto je nezbytné požadované vlastnosti povrchu řádně popsat.

Obecně se bednění rozlišuje na rámové, nosníkové a individuální. Každý z těchto systémů má specifický vliv na tvar konstrukce, strukturu povrchu a členění betonových ploch. Každé bednění otiskne do betonu svoje nosné prvky, např.

Čtěte také: Výhody ztraceného bednění

  • betonové plochy s nízkými požadavky na vzhled
  • betonové plochy s vyššími požadavky na vzhled
  • betonové plochy s velmi vysokými požadavky na vzhled
  • architektonicky exponované plochy zvláštního významu

Rámové bednění

Nosný prvek rámového bednění tvoří ocelový, příp. hliníkový rám, v němž je osazena překližka potažená pryskyřicí nebo plastem. Jednotlivé prvky se mezi sebou spojují pomocí upínačů. Rám přesahuje překližku a zřetelně se otiskuje do betonu. Otisk rámu je výhodné použít pro členění ploch. Velikost rámových prvků a rastr spínacích míst jsou dány systémem a nelze je měnit. Pro potřeby pohledového betonu se zpravidla stanovuje tzv. spárořez, tedy přesné umístění jednotlivých prvků bednění. Prvky se umísťují nastojato i naležato.

Rámové bednění je možno použít i jako nosný systém a plášť bednění vytvořit např. vložením matric, dřevěných prvků nebo bednicích desek (na povrchu betonu pak není zřetelný otisk rámu).

Nosníkové bednění

Nosný systém tvoří dřevěné nosníky a ocelové profily. Plášť bednění je volitelný, např. třívrstvá laťovka, překližka, hoblovaná/nehoblovaná prkna apod. Na povrchu bednění se otiskují pouze spáry mezi bednicími deskami. Bednění lze s ohledem na statické vlastnosti jednotlivých prvků přizpůsobit různým požadavkům na členění ploch, rastr spínacích míst nebo max. tlak betonové směsi (např. při použití samozhutnitelných betonů). Pro montáž nosníkového bednění je nutné kromě plánů nasazení zhotovit i výrobní výkresy.

Individuální bednění

Nosný systém tvoří zpravidla prvky nosníkového bednění doplněné o prvky vyrobené speciálně pro betonáž konkrétní konstrukce, např. ramenáty nebo atypické ocelové díly. Individuální bednění se používá zejména pro bednění dříků a hlav mostních pilířů, atypických tvarů pozemních i inženýrských staveb nebo betonových architektonických prvků. Geometrie, rastr spínání, plášť bednění i max. tlak betonu jsou volitelné, při návrhu je nutno respektovat statické možnosti jednotlivých prvků bednění.

Vady a poruchy pohledového betonu

Příčiny vad a poruch pohledového betonu bývají různé, z čehož vyplývají i následné kroky, jak těmto poruchám předcházet. Často se stává, že bednění nebylo dostatečně kvalitně provedeno a výsledné tolerance rovinnosti povrchu betonové konstrukce neodpovídají příslušným normám nebo projektové dokumentaci. Na zvýšené deformace povrchu betonu má také vliv větší vlhkost bednicího pláště - ať už způsobená nedostatečným vyschnutím desek po předchozím nasazení nebo vlivem deštivého počasí. Další poruchy můžou nastat, pokud při montáži bednění nebyly dostatečně ošetřeny hrany bednicích desek.

Čtěte také: Jídelní stůl MDF beton: Co zvážit?

Problematickým místem je i styk bednicích desek, který nebyl dostatečně těsně proveden nebo dodatečně utěsněn a v průběhu betonáže došlo k výronům cementového mléka těmito mezerami. Chybou, jejíž příčinou je nesprávné bednění, je i použití desek s poškozenými hranami či vadami v ploše, což způsobuje obtisk těchto vad na povrchu. Na špatném výsledku se podepíše i to, nejsou-li použity doplňkové prvky - rohové lišty, přechodové lišty (mezi betonářskými úseky, resp. v místě dilatací, těsnicí pásky).

Při aplikaci odbedňovacího oleje dochází ke dvěma extrémům - buď je odbedňovací prostředek nanesen na bednicí plášť v nedostatečném, nebo naopak příliš velkém množství. Nanesení nedostatečného množství odbedňovacího oleje má za následek přichycení betonu k plášti bednění. Při odbedňování pak dochází k odloupnutí povrchové vrstvy betonu. Je-li naopak použito příliš velké množství odbedňovacího prostředku, potom po odbednění na povrchu betonové konstrukce zůstanou různobarevné skvrny (většinou odstíny žluté až žlutohnědé). Tyto skvrny lze po odbednění poměrně snadno odstranit vodou a jemným ocelovým kartáčem.

Nezřídka se stává, že v průběhu armovacích prací není dodrženo předepsané krytí výztuže, což má za následek prokreslení výztuže na povrch betonové konstrukce, nebo dojde k jejímu stlačení během betonáže či jinému vyosení z předem vymezené polohy. Při vyvazování výztuže je vhodné použít povrchově upravený (např.

U stropních konstrukcí se distanční podložky v průběhu provádění výztuže otisknou do pláště bednění (při použití dřevěného pláště bednění - desky, prkna). Protlačené části distančních podložek jsou potom na povrchu betonu viditelné. Tento efekt vzniká převážně v důsledku malého množství nebo nevhodném druhu distančních podložek, při velkém stupni vyztužení (velké rozpony stropní konstrukce) a když plášť bednění nasákne vodou, což má za následek pokles modulu pružnosti.

V průběhu betonáže jednotlivých vrstev záběru došlo k časovým prodlevám delším než dvě hodiny. Při ukládání čerstvého betonu zejména tekutých konzistencí do bednění i z maximální dovolené výšky (1,5 m) vystřikují kapky betonu na plášť bednění. Tyto kapky obsahují vzduchové bubliny a začnou tuhnout dříve, než k nim betonáž záběru dospěje; ani za pomoci vibrací není možné vzduchové bubliny z těchto kapek odstranit. Na povrchu betonu potom vznikají místa s větším výskytem pórů.

Čtěte také: Beton Brož: Alternativa k pravému dřevu

Další častá vada - štěrková hnízda - vzniká převážně při ukládání betonu z výšky větší než 1,5 metru a při nadměrném hutnění čerstvého betonu. V obou případech dochází k segregaci (rozmíšení) čerstvého betonu, kdy se hrubé složky usazují na dně a jemné složky se usazují v horní části záběru a nedokáží dobře vyplnit mezery mezi hrubou složkou betonové směsi.

Vlivem nedořešených, případně i chybných konstrukčních detailů může dojít ke znehodnocení výsledného stavebního díla. Projektant se musí především zamyslet nad omezením působení vlivu klimatických účinků (především deště a sněhu) na konstrukci. Mezi nejčastější konstrukční chyby lze zařadit absenci okapničky u vrchní strany svislých venkovních konstrukcí (např. opěrné zdi, atiky). Zde potom dochází ke stékání dešťové vody společně s nečistotami, které se usazují na vrchní straně stěny, a vytvářejí různobarevné skvrny na povrchu svislé konstrukce.

Další častou konstrukční vadou je kotvení různých konstrukcí nebo prvků (dešťové svody, zábradlí, markýzy) pomocí kotevních prvků bez antikorozní úpravy. Zde pak dochází k narušení vzhledu konstrukce stékající rzí. Proto je vhodné používat ocelové prvky kotvené k betonové konstrukci ve vnějším prostředí s antikorozní úpravou tvořenou žárovým pozinkováním.

Vady pohledového betonu jsou nejčastěji způsobovány nedodržováním základních technologických postupů, nedostatečnými zkušenostmi a znalostmi provádění i navrhování. Ne všechny vady povrchu konstrukce z pohledového betonu je vhodné opravovat. Při pokusu o nápravu škody se může dosáhnout ještě horšího výsledku. Proto je nutné zvážit, zda případná oprava přinese zlepšení nebo ne. Jedná se především o estetické vady spojené s různobarevností povrchu, opravou štěrkových hnízd, poškozenými rohy konstrukcí, kdy realizátoři mají snahu vadné místo opravit maltou nebo tmelem.

Doporučení pro dosažení kvalitního pohledového betonu

  • Pro dosažení hladkého povrchu betonu s minimem vzduchových kaveren je nezbytné použití nových, nebo minimálně zánovních bednících dílců bez jakéhokoliv poškození v celé ploše.
  • Nedílnou součástí pak musí být i kvalitní odbedňovací olej, určený speciálně pro pohledové betony, který se na bednění musí aplikovat rovnoměrným nátěrem či nástřikem, a to v co nejkratší možné době před betonáží, aby nedošlo k jeho stékání či vysychání.
  • Na základě hustoty výztuže/armatury je pak důležitý správný výběr velikosti kameniva v čerstvém betonu.
  • Pro výrobu betonové směsi určené do pohledových betonů platí, že je vhodné použití drobného a hrubého těženého kameniva do Dmax 16 mm, ve výjimečných případech lze použít i kamenivo drcené.
  • Například pro betonáž úzkých sloupů či konstrukcí s hustou výztuží je vhodné použít beton s kamenivem frakce 4/8 mm, tzv. beton Dmax 8 mm.
  • Dalším významným parametrem čerstvého betonu ovlivňujícím výslednou kvalitu pohledového betonu je jeho konzistence a zpracovatelnost.
  • Ideálním betonem je samozhutnitelný beton SCC, který je určen zejména pro vyplnění těžko přístupných míst, jakými jsou silně armované (vyztužené) konstrukce, složité tvary, pohledové stěny, kazetové stropy apod., a to bez nutnosti vibrace.
  • S tímto betonem se konstrukce vyplňují ode dna, buď hadicí čerpadla nebo dlouhým rukávem bádie, a dále se neprovádí hutnění betonu ponornými vibrátory.
  • Vytlačování betonu ode dna zajistí rovnoměrné přilnutí betonu k bednění bez kaveren a obalení (krytí) výztuže.
  • V případě, že zákazník vyžaduje běžný konstrukční beton, je před betonáží nezbytná konzultace s naším technologem.
  • Betony do pohledových stěn jsou pak většinou dodávány na základě našeho doporučení v konzistencích S3-S4, s kamenivem od Dmax 8 mm až po Dmax 22 mm dle typu a složitosti konstrukce při splnění podmínek statiky.
  • Složení použitého betonu musí odpovídat především navržené geometrii konstrukce, statice, hustotě vyztužení nebo plánovaným postupům betonáže.

Typy plášťů bednění a jejich vliv na povrch betonu

Výběr pláště bednění má zásadní vliv na charakter pohledové plochy.

  • Nasákavé pláště: Patří sem např. hoblovaná/nehoblovaná prkna, palubky a povrchově neupravené překližky. Používají se zejména pro výraznou strukturu povrchu betonu. Vlastnosti těchto materiálů bývají velmi různé a mění se v průběhu nasazení na stavbě. Postupné přijímání vlhkosti má za následek rozdílné odstíny šedi jednotlivých taktů betonáže. Vyrovnaných výsledků lze dosáhnout ošetřením pláště bednění cementovým mlékem před prvním nasazením bednění. U těchto plášťů je obzvláště důležité správné skladování.
  • Částečně nasákavé pláště: Jsou to zejména třívrstvé desky s povrchovou úpravou močovino-melaminovou pryskyřicí. Tyto desky tolerují drobné chyby při zpracování betonu a nanášení odbedňovacího prostředku. Zanechávají na povrchu betonu slabou strukturu dřeva, ve které se ztrácí drobné vzduchové póry a jiné vady povrchu. Nařezáním desek na pruhy lze dosáhnout efektu pláště bednění z prken, ale se stabilnějšími vlastnostmi.
  • Pláště s nízkou nasákavostí: Vykazují je překližkové desky s povrchovou úpravou z fenolické pryskyřice v běžných gramážích 120 resp. 240 g/m2. Tyto desky vytváří hladký povrch betonu. U překližek je nutno počítat s možností vzniku ripplingu, tzn. drobného zvlnění povrchových vrstev desky při prvních dvou až třech nasazeních. Po vyrovnání vlhkosti v desce se zvlnění ztratí.
  • Nenasákavé pláště: Desky s plastovým povrchem (polypropylen) vytváří hladký, lesklý a velmi rovnoměrný povrch betonu, odpadá možnost ripplingu. Nenasákavé bednicí pláště netolerují chyby při zpracovávání betonu, zdůrazňují rozdíly v odstínech betonové směsi, mramorování a vzduchové póry. Jsou obzvlášť náchylné na předávkování odbedňovacího prostředku.

Ostatní doporučení

  • Používání stejnorodého a stejně opotřebeného bednění - nasazení nestejnorodého a různě opotřebeného bednění se projevuje rozdílnou strukturou povrchu a různými odstíny betonu (rozdílná nasákavost).
  • Zamezení vzniku nestejnoměrné savosti bednicího pláště - např. popsáním (očíslováním) bednicího dílce barvou, nebo nevhodně zvoleným prokladem pro transport bednění.
  • Odbedňovací prostředek - je nutné správně používat vhodný odbedňovací prostředek. Vždy je nutno sladit typ odbedňovacího prostředku s použitým bedněním (materiál, nasákavost), betonovou směsí a okolní teplotou. Nanášet jej rovnoměrně v co nejmenší vrstvě, používat postřikovač a vhodnou plochou trysku. Před uložením betonu nechat prostředek předepsanou dobu odvětrat. Po nanesení odbedňovacího prostředku chránit bednění před znečištěním (prach, kouř).

Realizace betonových konstrukcí se specifickými požadavky na vzhled je technicky, časově i finančně náročná. V současné době se opakovaně setkáváme s obecným požadavkem na realizaci betonových konstrukcí „v pohledové kvalitě“. Požadavek nedefinované „pohledové kvality“ většinou vede ke snaze o dosažení dokonale hladkých povrchů, často bez návaznosti na celkové architektonické řešení stavby. Realizace takových ploch je nejnáročnější a vedle zklamání z konečného výsledku přináší plýtvání silami i finančními prostředky.

tags: #bednení #pro #pohledový #beton #prkna #vlastnosti

Oblíbené příspěvky: