Betonové podlahy s dezény: Kvalita, odolnost a dlouhá životnost

Beton je tradiční materiál, který patří již po tisíciletí (Starověký Egypt) mezi základní stavební materiály, vyráběné z původních přírodních surovin (písek, vápenec). Beton nebyl dosud nahrazen ničím jiným a tedy kvalitnějším. Betonové podlahy jsou nejběžnějším typem podlah, zvláště u průmyslových objektů a řady komerčních provozů. Velkou výhodou betonových podlah je jejich dlouhá životnost, odolnost proti zatížení, ale také vysoká pevnost. Beton je velmi univerzálním a všestranným materiálem.

Charakteristika a složení betonové podlahy

Jak lze charakterizovat betonovou podlahu? Jde o betonárkou namíchanou směs polotekutého betonu s kamenivem nejčastěji frakce 16 mm (příp. 32 mm, u tenkých vrstev naopak 8 mm), nejběžněji pevnostní třídy C 20-25 MPa (příp. do 35 MPa), která je uložena na dostatečně zhutnělý podklad s PE fólií. Jako výztuž se používá betonářská síť, rozptýlená ocelová výztuž nebo vlákna. Směs je zavibrována a srovnána do patřičné rovinnosti (která je daná normou).

Mezi nejčastěji využívaný beton pak patří ten cementový. Beton je zpravidla směs vody, písku a pojiva. Jako pojivo se používá cement. Beton lze připravit přímo na stavbě. Pro výrobu betonu se používá písek - frakce 0-4 A, cement - 32,5 R (nebo i 42,5 R), možný je i plastifikátor a vlákna Fibrin.

Nejčastěji se v praxi potkáte s konstrukčním betonem nebo betonovým potěrem. Oproti tomu betonový potěr je směs bez hrubého kameniva, má hladký povrch, a proto se hodí jako vrstva pod finální krytinu nebo jako konečná vrstva. Betonový potěr CP 300 = 300 kg cementu na m³ směsi, se strojně promíchá s příslušným množstvím 2x praného říčního písku frakce 0-4, vodou a PP vlákny, kompresorem vytlačí dopravníkovými hadicemi na místo pokládky, kde se ručně zhutní, strhne do požadované výšky, do rovinnosti 2 mm na 2m lati a na závěr se strojně utáhne/uhladí hladičkou. Takto zhotovený cementový potěr je omezeně pochozí po 24 hod.

Tloušťky betonových podlah

V jakých tloušťkách se betonové podlahy pokládají? Podle podkladu a předpokládaného zatížení provozem běžně od 15 cm do 20 cm (na podkladní beton již od 10 cm). Pro běžné zatížení vám bude stačit 5 cm silná deska. V garáži položte raději 8-10 cm a vždy s výztuží. Ideální tloušťka je 50-60 mm.

Čtěte také: Využití betonových prken v zahradě

Je možné položit i betonovou podlahu o tloušťce menší než 10 cm? Pokud se jedná o průmyslovou podlahu, je to řešení obecně špatné. Z důvodů malé tloušťky betonové desky je třeba použít malou frakci kameniva (4-8 mm) nebo místo kameniva použít do cementové směsi písek. Pískový potěr bez kameniva je však na průmyslové podlahy z hlediska technických parametrů budoucí betonové podlahy nevhodný. Desky o těchto tloušťkách mají navíc i malou únosnost a odolnost proti namáhání.

Pokud to např. prostorové (nebo jiné) důvody vyžadují a technické podmínky to umožňují, je možné vrstvu o síle menší než 10 cm přilepit k podkladnímu betonu pomocí speciálního adhézního můstku Barbotec RB. V tom případě dojde ke spojení obou desek, které pak lépe odolávají zatížení, než sendvič dvou tenkých, navzájem nepropojených betonových ploch.

Pevnost betonu

Budete pracovat s klasickou betonovou směsí? Pak ještě potřebujete také zohlednit, jaké zatížení ji čeká. Očekáváte jen lehkou zátěž jako v obytných prostorách, sklepech nebo dílnách? Pak vám bude stačit pevnost betonu C16/20, případně C 20/25 (čísla udávají zatížení v MPa). Pro střední zatížení například v garáži nebo menším skladu použijte beton C25/30 vyztužený kari sítí nebo již zmíněnými vlákny MAPEFIBRE. MAPEI expert Vlastimil Hela doporučuje po MAPEFIBRE sáhnout také v případech, kdy se jednoduše chcete manipulaci s těžkými kari sítěmi vyhnout.

Pevnost položených betonů se stanovuje poklepem Smitovým kladívkem B 20 až 25, destrukční hranolovou zkouškou B 10 až 12. NOVINKOU je použití přípravku, kdy výsledná pevnost u tohoto betonu činí B 2O až B 25 hranolovou zkouškou.

Vody musí být právě tolik, aby směs byla plastická, ale nikoliv řídká - v takovém případě by se beton sice lépe roztahoval, ale při vysychání by se v něm mohly objevit trhliny.

Čtěte také: Postup výroby betonových prken

Pokládka a úprava povrchu betonových podlah

Betonování podlahy je velmi důležitý krok, který ovlivní nejen pevnost a rovnost celé konstrukce, ale i životnost a funkčnost finální podlahové vrstvy. Proto je důležité věnovat mu náležitou pozornost.

Příprava podkladu

Aby betonová podlaha vydržela opravdu nabeton, nepodceňujte přípravnou fázi. Betonovou podlahu je třeba pokládat na rovný podklad, který na sobě nemá výrazné nerovnosti. Kvalitně provedený betonový podklad je pevný, odolný a vydrží po mnoho let. O skvělém výsledku rozhoduje příprava podkladu, výběr vhodné směsi a kvalitní zpracování. Docílit rovné a kvalitní podlahy vám může pomoci také stavební chemie.

Betonování v interiéru znamená, že nesmíte zapomenout na tepelnou izolaci. Samotnému vylití betonu předchází hned několik dalších vrstev, jako jsou hydroizolace či tepelná izolace, které podpoří jeho funkční vlastnosti. Připravte si kromě betonové směsi také štěrk, hydroizolaci a případně geotextilii. Na podklad můžete použít geotextilii.

Pokud betonujete od začátku, například ve sklepě, nasypejte na geotextilii, nejlépe ve dvou vrstvách, štěrk ve frakci 16/32 mm v tloušťce 10-15 centimetrů. Po každé vrstvě nezapomeňte štěrk dobře zhutnit vibrační deskou, jinak by konstrukce mohla popraskat nebo začít časem plavat. Ve vlhkých prostorách, jako jsou sklepy nebo koupelna, použijte hydroizolační vrstvu Mapeguard WP 200, která zabrání vzniku trhlin. Pokud betonujete podlahu v interiéru, použijte vhodnou izolační vrstvu - ta podlahu ochrání před tepelnými ztrátami. Pro tyto účely se nejčastěji používá polystyren nebo izolační desky. Pokud plánujete podlahové topení, nezapomeňte ho správně uložit ještě před betonováním. Strojově hlazené betony se provádí na čistý podklad (vyčištěný od zbytků malty) a na izolační vrstvu (Mirelon, Polystyren). U polystyrenu je nutná separační PVC fólie.

Proces betonování

1. Ocelovými trubkami připravte srovnávací rovinu. Horní hrana trubek bude představovat úroveň povrchu podlahy. Ve směru betonáže umístěte vodicí ocelové trubky.
2. Při betonování si plochu rozdělte pomocí latí nebo vodítek a beton pokládejte do pruhů. Postupujte od nejvzdálenějšího koutu místnosti nejlépe směrem ke dveřím.
3. Beton je třeba hutnit, tedy odstraňovat vzduchové bubliny, aby byly vyplněny všechny mezery. Zhutněný beton shrňte srovnávací latí vedenou po připravených ocelových trubkách.

Následně se do povrchu zapracovává speciální vysokopevnostní vsyp pomocí rotačních hladiček. Po ukončení hlazení je plocha rozřezána na dilatační celky a povrchově ošetřena speciálním ochranným nástřikem proti rychlému odpaření vody.

Čtěte také: Dlažba pro nevidomé BEST – KLASIKO

Vylepšování povrchu vsypy

Proč je nutné povrch betonových podlah vylepšovat vsypy? Beton je třeba po položení hutnit (vibrovat) a tím na jeho povrch vystoupí nejměkčí součásti betonové směsi. Suché vsypy na cementové bázi zapracují rotační hladičky do měkkého povrchu a tím ho vytvrdí, zároveň umožní povrch stejnoměrně vyhladit.

Lité betonové podlahy se označují jako finální podlahy. Mezi jejich nejčastější povrchové úpravy patří úprava strojním hlazením, kdy se vrstva může také zušlechtit nejrůznějšími vsypy. Ty se starají o ještě lepší vlastnosti tohoto typu podlah. Tímto způsobem lze docílit také nejrůznějších barevných provedení litých betonových podlah.

Doba zrání a zatížení podlahy

Po jaké době je podlaha pochůzná? V závislosti na realizačních podmínkách (teplota, vlhkost vzduchu apod.) je podlaha pochůzná cca po 24 hodinách od ukončení prací. Před mechanickým poškozením je zapotřebí povrch chránit alespoň 7 dnů. Plné zatížení je možné uskutečnit po cca 14-21 dnech. Obecně je minimální dobou zrání (dosažení deklarovaných pevností) cca měsíc.

Úplně pochozí po 3 dnech, úplné vyzrání betonu je pak po 28 dnech. Své plné pevnosti dosáhne klasický beton C20/C25 za 28 dní. Dotvarování podlahy však probíhá i v následujícím období. Proto se např. plnění dilatačních spár doporučuje až po cca 6 měsích od realizace podlahy. Klasická betonová mazanina ztvrdne za 24-48 hodin. Za 2 dny tedy může být pochozí. To však neznamená, že je beton vyzrálý.

Obecně platí, že 1 cm betonu schne 1 týden. Čím silnější vrstva, tím déle bude podlaha vysychat. Dalším důležitým faktorem je také teplota vzduchu - pokud je pod 10 ºC, schnutí se výrazně zpomaluje. Beton dle klimatických podmínek kropíme, překryjeme, větráme a temperujeme na min. Betonování provádějte nejlépe při teplotách 5-25 ºC. Při betonování ve vyšších teplotách zabraňte rychlému vysychání.

Expert Vlastimil Hela radí: „Pokud se vám stane, že při betonáži v létě máte na povrchu trhliny, použijte Mapecure WG. Stříká se na čerstvý beton, kde vytvoří tenkou vrstvu, která ho chrání před sluncem a větrem.“

Dilatační spáry

Než se pustíte do práce, připravte si kromě betonové směsi také štěrk, hydroizolaci a případně geotextilii. Ať už budete betonovat zcela nový povrch, nebo starý základ, je důležité nezapomenout ani na dilataci. Bez ní by beton nemohl přirozeně pracovat a vznikly by v něm trhliny. Dilatace je obzvlášť důležitá u větších ploch a kolem zdí či pevných konstrukcí - právě v těchto místech vzniká větší napětí. Dilatace rozdělí podlahu na menší celky a plocha tak vydrží víc.

Od stěn diletujeme dilatačními pásy v tl. 5mm v ploše se provedou diletace 6 x 6 m a v každých dveřích. Pokud máte podlahové topení používá se dilatační pás tl. 10mm, který v drtivé většině instaluje zhotovitel podlahového topení. Kolem stěn se natahuje dilatační páska o síle 5 mm. Ve dveřních otvorech se pak do čerstvého betonu provádí pracovní dilatační spára. Dilatační spáry se do čerstvého betonu provádějí v místnostech větších jak 36 m2 a v chodbách po 4 běžných metrech.

Do 24 hodin po betonáži, ideálně ještě před úplným zatvrdnutím betonu, proveďte řezy. Pokud bude tato vrstva pochozí, je důležité řezy nejen správně navrhnout a provést, ale také vizuálně sladit s finálním vzhledem.

Plnění dilatačních spár

Proč se dilatační spáry mají plnit až po cca 6 měsících? Dilatační řezy (spáry) betonových podlah je zapotřebí vždy zaplnit kvalitním a odolným tmelem, jinak podstatně rychleji dochází ke štípání hran desek (viz Odštípané hrany). To má pak za následek rychlejší degradaci podlahy a poškozování pojezdové techniky.

Vzhledem k dlouhodobějšímu a časově těžko odhadnutelnému dotvarování podlahových desek (záleží na řadě okolností) však často dochází k větším posunům desek, které tmel svojí pružností nestačí přenést a odtrhne se od okrajů. Vznikne tak situace, jako by spáry nebyly zatmeleny a dochází k jejich poškozování. Proto je vhodné po položení podlahy řezy zaplnit provizorně různými typy šňůr nebo provizorními tmely. Po dotvarování podlahy je pak v zájmu investora (a ochrany jeho často nemalé investice) prvotní dilatační řezy vyčistit a zaplnit definitivním vysoce houževnatým tmelem, který svým působením podstatně prodlouží životnost hran podlahových desek.

Není lepší místo dilatačních řezů použít v podlaze různé typy dilatačních konstrukčních prvků, které jsou zabudované do betonové směsi při její pokládce? Z vlastních dlouhodobých sledování můžeme konstatovat, že výrazně zvýšené náklady při pokládce podlahy (zabudováním těchto prvků) se na prodloužení životnosti významněji neprojeví. Dost často se totiž odštípané hrany okrajů přesunou vedle dilatačního materiálu (nejčastěji ocele). Problém se tak neodstranil, ale naopak se zkomplikuje jeho oprava, neboť při ní tam dilatační prvek překáží, často se poškodí a nebo je ho zapotřebí v místě opravy úplně odstranit. To pak opravu samozřejmě prodlužuje a prodražuje. Lze tak spíše doporučit zhotovení klasických řezů a jejich dokonalé zaplnění vhodným odolným tmelem v příhodné době. Následně pak sledovat stav podlahy a případná poškození zavčas nechat kvalitně opravit.

Finální úprava a údržba

Po zaschnutí povrchu můžete přistoupit k jeho finální úpravě. Chcete udělat beton pochozí? Po zbroušení bude třeba povrch dále upravit. Impregnace je základ, aby beton dlouho vydržel, nenasákl vodu a byl odolný proti nečistotám nebo chemikáliím. Jako ochrana proti ulpívání prachu funguje nátěr Mapetop N AR6, který povrch zpevní a ochrání proti vodě, prachu nebo chemikáliím. Estetického efektu podlahy dosáhnete pomocí speciálních barev jako Mapecoat I 24.

Pokud je litá betonová podlaha udělána kvalitně, je bezprašná a vysoce odolná. Litá betonová podlaha je hladká, přesto se nestane, že byste po ní klouzali. Již dávno totiž neplatí, že beton uděláme smícháním písku s vodou s cementu. Materiál, který používáme, je ve vysoké kvalitě, proto vám taková podlaha bude sloužit ještě dlouhá léta.

Betonové podlahy a podlahové krytiny

Hodí se technologie pokládání betonových strojně hlazených průmyslových podlah jako finální podklad pro klasické podlahové krytiny? Jednoznačně ne! Stačí porovnat normové požadavky na rovinnost podkladu při pokládání podlahové krytiny (+/- 2 mm) a rovinnost průmyslové podlahy (+/- 5 mm). Tyto občasné poptávky od vyšších dodavatelů jsou motivovány pouze snahou o dosažení nejnižší nabídkové ceny, ale nejsou postaveny ani na ekonomickém, ani na technicky správném základě.

Betonový potěr má hladký povrch, a proto se hodí jako vrstva pod finální krytinu nebo jako konečná vrstva.

Rozdíly mezi betonovými a anhydritovými podlahami

Náklady na strojně hlazené betonové podlahy jsou až o 30-40% nižší než u anhydritových podlah, ale při kvalitním provedení betonové podlahy se jedná o srovnatelnou rovinatost a kvalitu. Denní výkonnost při pokládce činí 150 až 200 m2 (při síle betonu 5 až 6 cm), dostupnost betonáže je až 120 m vertikálně i horizontálně, větší je i pevnost, beton rychleji vysychá a v případě realizace podlahového vytápění déle drží teplo. Nižší je přitom oproti anhydritu i cena betonu (u rodinných a bytových domů činí 280 až 260,- Kč/m2).

Beton nám v případě havárie (prasklá voda) navíc nenabobtná a není jej tedy třeba vykopat a položit nový povrch. V případě zhotovení větších ploch (bytové domy, komerční centra) je zase výhodou anhydritu možnost betonovat větší množství m2 za den (až 1.000 m2). Před pokládkou podlahových krytin musí strojově hlazený beton vysychat 30 dní a je tedy nutné neustále větrat. Zbytková vlhkost musí být maximálně 2%.

NOVINKOU je však možnost zhotovení betonu s použitím speciální chemie. Touto technologií je dodavatel schopen dosáhnout vlhkosti do 2% během pouhých čtyř dnů. Poté se na betonový potěr i anhydrid pokládá podkladní vrstva (mirelon, PVC folie) dle druhu podlahové krytiny, někdy je nutná stěrka (pro lina či plovoucí podlahy). V případě balkónů, garáží a skladů se jednoznačně upřednostňují betony, na ostatní plochy pak můžeme pokládat i anhydrid. Pro rodinné domy je však anhydrid jednoznačně dražším materiálem, o 40 až 50,- Kč/m2.

Tabulka porovnání betonových a anhydritových podlah:

Zodpovědnost za funkčnost podlahy

Kdo je odpovědný za nefunkční podlahu?

1. Bylo jednoznačně a podrobně specifikováno zadání?
2. Bylo zadání vyřešeno projektem (návrhem) podlahy?
3. Byl při realizaci dodržen projekt, příslušné normy a technologické předpisy?

Bohužel se stále zejména u betonových podlah setkáváme s tím, že se zodpovědní projektanti často podlahou zabývají méně než odstínem fasády. Potom předhodí budoucího majitele objektu generálním dodavatelům, subdodavatelům a subsubdodavatelům a v této nepřehledné situaci mohou být jeho zájmy až na posledním místě. Ve většině případů pak již ani není možné na prvotní chyby reagovat a budoucího majitele podlahy upozornit na možná technická úskalí a jejich případná řešení.

tags: #betonova #podlaha #s #dezeny

Oblíbené příspěvky:

• Harmonie barev pro moderní i tradiční domy
• účinky minerální vody Budiš na zdraví
• Jak na renovaci starých dveří?
• Zjistěte vše o specifikacích zadní lišty okna Peugeot 406 kombi
• Střešní krytiny a střechy: Kompletní průvodce