Betonový potěr na vlhkou podlahu: Komplexní průvodce

Když už se dneska staví nový dům, zpravidla má svislé a vodorovné izolace v pořádku. Většinou tomu tak až na ojedinělé případy je. Ale co staré baráky postavené před 50 i 100 lety? Jaké máme možnosti, pokud se zrovna nechystáte barák zdemolovat? Je mnoho cest, jak se do baráku může dostat vlhko. Někdy je za potřebí i techniků se speciálními přístroji, aby vlhko odhalili.

Rozdíly mezi betonem, potěrem a stěrkou

Je skutečně rozdíl mezi betonem a potěrem, který se právě liší ve způsobu použití. Betonový potěr je to samé jako cementový potěr. Základní složení betonového potěru je totiž cement, písek, štěrk a voda v různých poměrech. Jedná se o vrstvu betonu, který je v podlahové konstrukci a má podkladní a vyrovnávací funkci. Betonový potěr se velmi často označuje také jako cementový potěr nebo cementová či betonová mazanina.

Konstrukční beton neboli beton určený pro staticky namáhané konstrukce má dvě rozhodující veličiny pevnosti v tlaku, krychelnou a válcovou. Beton, který se používá na podlahu, což je potěr, nenese žádnou konstrukci, a proto je u něj položen důraz na hranolovou pevnost v tlaku a pevnost v tahu za ohybu. Pevnost betonového potěru se zvyšuje množstvím cementu v něm obsaženém.

Jaký je rozdíl mezi betonovou stěrkou a betonovým potěrem? A jsou tyto pojmy vůbec používány správně? Betonové stěrky jsou využívány především jako pohledový beton. Vzhledově je totiž díky nim možné napodobit kámen, břidlici, štuk, betonové panely nebo různé druhy omítek. Využít se dají na podlahy i stěny, např. ve sprchovém koutě. U podlah se využívá spíše pojem samonivelační stěrka. Samonivelace spočívá ve vytvoření dokonalé vodorovné hladiny.

Samonivelační stěrky se od potěrů liší hlavně materiálovým složením, aplikační tloušťkou a způsobem aplikace. Stěrky bývají běžně vylívány v mnohem tenčích vrstvách než potěry. Stěrky se pohybují v aplikační tloušťce od 5 do 30 mm, zatímco potěry mohou mít klidně až 100 mm.

Čtěte také: Vlastnosti a vzhled betonových pražců

Betonová mazanina vs. cementový potěr

Betonová vrstva v podlaze se obvykle skládá z mazaniny a potěru. Základem je vždy beton, rozdíl spočívá v tloušťce, ve které se směs písku, štěrku, cementu a vody do podlahy ukládá.

• Betonová mazanina je podlahová vrstva betonu, jejíž optimální tloušťka se u obytných budov pohybuje v rozmezí 50-100 mm. U nadměrně zatěžovaných podlah, tedy zejména v průmyslových budovách či dílnách, může mít tloušťku až 300 mm. V některých prostorách může tvořit mazanina kompletní podlahovou vrstvu. Jsou to místa, kde příliš nezáleží na vzhledu ani na dokonalé hladkosti povrchu podlahy, tedy například sklepy, dílny či garáže nebo zemědělské objekty.
• Cementový (betonový) potěr je vrstva betonu v podlahové konstrukci o síle do 50 mm. Stejně jako betonová mazanina má funkci podkladní, vyrovnávací a roznášecí, a kromě zmíněné tloušťky ho od mazaniny odlišuje i použití štěrku menší frakce (nižší zrnitosti) právě kvůli tomu, že se beton pokládá v tenčí vrstvě.

V moderním stavitelství tvoří betonový potěr základ tzv. těžkých plovoucích podlah, což ovšem není totéž jako volně pokládané podlahové desky či lamely, které se rovněž označují jako plovoucí podlahy. V tomto případě jde o konstrukční termín a znamená to vrstvu izolace (obvykle z minerální vlny), na které je položena vrstva betonu. Jak už je zmíněno výše, může tato vrstva (obvykle ve formě silnější mazaniny) tvořit i pohledovou a zároveň nášlapnou vrstvu (technické místnosti, dílny, garáže). I tady, ale především v obytných místnostech, se však většinou dále upravuje. Povrch se vyrovnává vylitím samonivelační stěrky, která po vytvrdnutí vytváří dokonale rovný povrch vhodný k položení různých druhů nášlapných podlahových vrstev. Mohou to být plovoucí podlahové lamely či palubky, ale i lepené parkety nebo podlahové pásy z PVC, linolea, koberce či keramická dlažba.

Silnější mazanina a tenčí potěr mohou být v podlaze odděleny separační vrstvou, kterou nejčastěji tvoří hydroizolace a ochranná fólie. V takovém případě se jedná o potěr s ochrannou funkcí, který mimo jiné vyrovná podklad pro další pokládku podlahy. Jinou variantou je využití cementového potěru jako finální vyrovnávací vrstvy podlahy. V takovém případě se potěr pokládá rovnou na mazaninu a obvykle už ho pak není nutné dále vyrovnávat samonivelační stěrkou.

Využití mazaniny či potěru, případně kombinaci obojího a rovněž vhodnou tloušťku obou druhů betonové výplně by měl určit projektant stavby v závislosti na předpokládaném zatížení podlahy. Důležitou veličinou ve výpočtu vrstev je i případné výškové vyrovnání mezi místnostmi, což ale nevylučuje použití různých skladeb podlah v jednotlivých prostorách stavby. Může to znamenat zejména rozdílné tloušťky izolačních vrstev či různé typy úprav svrchní podlahové vrstvy. Mazanina či potěr obvykle slouží ke zpevnění a vyrovnání těchto vrstev a jejich odlišná tloušťka může záviset i na případném zvýšeném zatížení podlahy (např. garáž nebo dílna v přízemí domu).

Výhody betonové podlahy

Podlaha je důležitou součástí každé nemovitosti. Jedná se o stavební konstrukci, která slouží jako nášlapná a zároveň podkladní vrstva pro výslednou podlahovou krytinu. Dnes se budeme bavit o betonové podlaze s dlouhou tradicí využívané při stavbě libovolných objektů. Beton je kompozitním materiálem představující velice kvalitní pojivo. Pojďme se nejprve zaměřit na trochu teorie, respektive na to, s jakými klady se pojí betonové podlahy:

Čtěte také: Vlastnosti překladů RZP

• Mechanické vlastnosti: Můžete se spolehnout na jeho výslednou pevnost odvíjející se od použitého betonu.
• Odolnost proti vodě: Vybetonovaná podlaha nebude žádným způsobem degradovat při kontaktu s vodou.
• Akumulační vlastnosti: Lze se spolehnout na její dobré akumulační vlastnosti, díky čemuž dokáže dlouhodobě udržet teplo.
• Rovinnost: Betonová podlaha je při troše šikovnosti zárukou dobré rovinatosti. Docílit lze standardní rovinnosti 2 mm na 2 m.
• Univerzálnost: S betonem se nemusíte obávat vytvoření žádného spádu ani naprosté hladkosti povrchu.
• Snadná práce: Díky tomu, že připravená betonová směs je spíše navlhlého než vlhkého charakteru, i práce s ní je o mnoho snazší než s ostatními podlahovými materiály tohoto typu.
• Cena: Betonové podlahy jsou asi o 30 % levnější nežli jiné materiály vhodné k těmto účelům.

Výhody betonové podlahy do jisté míry prozrazují širokou použitelnost tohoto stavebního materiálu. Beton je vhodný nejenom do novostaveb, ale i starších objektů při jejich rekonstrukci. Vybetonování podlahy můžete realizovat v rodinném domě, v paneláku, v koupelně, ale také v dílně. Z betonu si můžete zhotovit velice pevnou podlahu v garáži a výjimkou nejsou ani průmyslové provozy. Pokud se rozhodnete aplikovat betonovou podlahu v zátěžovém provozu, a hlavně ve větší vrstvě, měli byste použít výztuž, a to v podobě kari sítí předepsaných rozměrů.

Typy potěrů a jejich vlastnosti

Podle způsobu výroby (suchá, zavlhlá směs vs. litá směs) a pojiva (cement, anhydrit) se betonové podlahy dělí do různých kategorií. Litá směs je - jak název napovídá - tekutá, to umožňuje využít vlastnosti pojiva na 100%, žádné vzduchové póry nesnižují pevnost betonové podlahy. Pro tento účel jsou ideální anhydritové podlahy, resp. ideální je chování pojiva, které nereaguje s vodou změnou velikosti, na rozdíl od cementového pojiva. V případě cementového pojiva se musí striktně dodržet minimální tloušťka potěru, minimálně 45 mm souvislé vrstvy, ideálně 50 mm a také pozvolné vysoušení stavby. V opačném případě hrozí tvarová deformace betonové desky a tvorba trhlin.

• Tradičním materiálem je cementový potěr. Obvykle se pokládala a pokládá zavlhlá směs, kterou je třeba na místě důkladně zhutnit. V posledních letech jsou na trhu i lité cementové potěry. Ve srovnání s anhydritovými litými potěry je jeho předností zejména odolnost proti vlhkosti, kompatibilita s dalšími cementovými materiály (např. lepidla) a možnost zajištění mrazuvzdornosti.
• Anhydritové a další hmoty na bázi síranu vápenatého. Tyto potěry vyžadují kratší a méně intenzivní ošetřování (pouze minimálně 2 dny ochrany před prudkým vysušením). Jejich další výhodou je prakticky zanedbatelné smršťování, což umožňuje vytvoření velkých ploch bez smršťovacích spár, a relativně malá pracnost pokládky.
• Asfaltové potěry. Jejich hlavní předností je dle mého názoru možnost urychlení výstavby, kdy vyzrání potěru je otázkou jejich vychladnutí.
• Hořečnaté (xylolit) nebo potěry na bázi syntetických pryskyřic. Výjimečně, zejména u starších domů, se lze setkat také s těmito potěry ve speciálních podmínkách.

Pro úplnost je třeba dodat, že funkci potěru může úspěšně plnit také tzv. montovaná, nebo prefabrikovaná, vrstva složená ze vzájemně spojených desek.

Typy potěrů podle umístění v konstrukci

Typy potěrů podle jejich umístění v konstrukci:

• Potěr spřažený s podkladem: Není samonosnou konstrukcí a kopíruje všechny deformace svého podkladu. Používá se zejména jako vyrovnávací vrstva, nebo pro zlepšení vlastností povrchu podlahy a klade se v tloušťkách cca 10-30 mm. Typologicky lze do této kategorie zařadit i stěrky kladené v tloušťkách výrazně menších. Tyto potěry jsou velmi náročné na provedení, zejména na dosažení požadované soudržnosti s podkladem a ochranu proti ztrátě vlhkosti.
• Potěr oddělený od podkladu separační vrstvou: Používá se zejména pokud nelze zajistit soudržnost s podkladem (např. zaolejované staré podklady, nebo podklady s nátěrem), nebo kde chceme vyloučit promítnutí trhlin z podkladu do potěru (v trhlinách nesmí docházet k pohybu ve svislém směru). Tento potěr je ve svislém směru podpírán podkladem a ve vodorovném směru se může deformovat nezávisle na podkladu.
• Plovoucí potěr: Je nejčastějším typem v bytových a občanských stavbách, kvůli nutnosti izolovat prostory v různých podlažích proti přenosu kročejového hluku. Tento potěr působí zcela nezávisle na podkladu podlahy, a to jak ve vodorovném tak i ve svislém směru. Jeho únosnost závisí nejen na tloušťce a mechanických vlastnostech vlastního potěru, ale velmi výrazně také na stlačitelnosti zvukové či tepelné izolace pod potěrem.

Příprava na betonování podlahy

Základem všeho je příprava na betonování podlahy. Tento proces se odvíjí od toho, kde budete podlahu betonovat. Zda jde o prostory v rodinném domě, garáži či staré kůlně. Podle toho musíte nachystat i podklad. Jestliže budete realizovat betonovou podlahu v přízemí přímo na základovou desku, pak nezapomeňte na vyrovnání podkladu a převisů. A to za pomoci jemného křemičitého písku pod desky polystyrenu. Obvykle platí, že první vrstva polystyrenu je vyrovnávací a teprve na ni přichází finální vrstva polystyrenu.

Čtěte také: Obrubník 100x20x5 cm

Co se týče přípravy podkladu, upotřebíte také zmíněné ocelové pásky nebo dřevěné hranoly. Ty slouží pro vytvoření srovnávací roviny. Jejich vrchní část pro vás bude stěžejní při stahování betonu. Tyto prvky se snažte dobře ukotvit, aby se vám při stahování nehýbaly.

Na cementové lité potěry CEMFLOW od skupiny Českomoravský beton se obdobně jako podklad používají měkké izolace, litá pěna, oddělovací fólie nebo obvodový pásek. Ten by měl mít tloušťku alespoň 10 mm a měl by obalovat všechny prostupující prvky. Stejně tak je dobré, aby podkladní vrstvy byly bez ostrých přechodů a zlomů. Rozdílem u cementových litých potěrů je určitě doporučení předinstalovat dilatační a smršťovací spáry. Prvky do dveřních prostupů a na místa předpokládaných dilatačních pohybů desek jsou obvykle opatřeny měkkou izolací, prvky do smršťovacích spár je možné pořídit jako „L“ profily, které se kotví k podkladu a spáru pak vytvářejí příjemně rovnou. Smršťovací pole potěru se uvažují o rozměrech maximálně 6 m na jednom rameni, plochy by měly být děleny v poměru maximálně 1:3.

Postup betonování podlahy krok za krokem

Nyní vám prozradíme, jak betonovat podlahu krok za krokem. Celý postup samozřejmě začíná přípravou betonové směsi. Následuje realizace a nějaké doplňující činnosti na závěr.

1. Míchání betonu

Pomyslným odrazovým můstkem je míchání betonu. K tomu využijete připravený stavební materiál v podání písku a cementu, včetně vody. Držet byste se měli osvědčeného poměru jednotlivých směsí. Naprostým standardem je poměr 1:4. Tzn., jedna lopata cementu a čtyři lopaty písku. To vše vhodíte do míchačky a trochu zalijete vodou. Stejným způsobem budete pokračovat do té doby, než míchačku zaplníte.

Připravený beton se snažte udržovat ve vlhké sypké konzistenci. To znamená, nesmí být příliš suchý, ani moc tekutý. Při míchání betonu dávejte do stavební míchačky vždy jako první vodu, následně 3-4 lopaty kameniva a po promísení přidávejte postupně celou vypočítanou dávku cementu. Po zamísení cementu postupně přidávejte štěrk, dokud nebude mít beton požadovanou konzistenci. Míchejte přibližně 3 - 5 minut. Vodu dávkujte přiměřeně; přebytečná voda snižuje pevnost betonu a jeho životnost. Vezměte v úvahu, že v kamenivu je běžně obsaženo asi 5 - 15 % vlhkosti. Obzvláště při výrobě vnitřních podkladových betonů a potěrů se vyvarujte předávkování vody.

Za předpokladu použití míchačky standardního objemu (tj. 120 litrů) budete pro výrobu metru krychlového betonu muset proces míchání zopakovat 8x. V případě potřeby většího množství betonu proto doporučujeme zakoupení již namíchaného betonu. Směs je vyráběna na stavbě a na místo pokládky dopravována mísicím hydraulickým čerpadlem až do vzdálenosti 140 m.

2. Aplikace betonu

Když máte připravenou výšku podlahy, obvodové pásy, stahovací plochy a zavlhlou směs betonu, můžete se pustit do sypání betonu na podklad. Obvykle se začíná v nejvzdálenějším rohu místnosti a postupuje se směrem ke dveřím. Takto zhutněný beton je následně strháván za pomoci hliníkové nebo dřevěné srovnávací latě. Pokud vrstva potěru nepřesáhne 150 mm, hutní se ručně, v ostatních případech se používá hutnění vibrační latí. Podle okolností a přání zákazníka lze upravit podlahu do roviny nebo do spádu. Musí být respektovány dilatační spáry v nosné konstrukci. Povrch se dále strojně hladí.

Snažte se rozdělit si plochy v místnosti na části tak, abyste se každé z nich věnovali maximálně 45 minut a s betonem jste nepracovali zbytečně déle. Potěr se na místo určení dopravuje autodomíchávači a čerpá se pístovými čerpadly a gumovými hadicemi. Ihned po druhém vlnění je vhodné potěr ošetřit postřikem proti odparu, což nahrazuje „kropení“ u zavlhlých směsí.

3. Zrání a údržba

V okamžiku, kdy máte kompletně vybetonovanou podlahu, můžete si zhruba na dva až tři dny odpočinout. Teprve po této době je betonová podlaha pochozí. Několik dalších dnů bude probíhat její zrání. Takový proces je třeba hlídat s ohledem na okolní teplotu. Pokud jste se pustili do betonování podlahy v zimě s teplotami do 10 °C, nic řešit nemusíte. Jestliže je tepleji, je důležité zabránit rychlému vyschnutí betonu a jeho popraskání. I když je betonová podlaha pochozí asi za 48 hodin, její plnohodnotné zatížení je možné až po 28 dnech zrání. Myslete také na to, že v betonu je voda, takže následná pokládka podlahové krytiny je možná až při odpovídající vlhkosti v podlaze. U lepené dlažby to moc řešit nemusíte, u ostatních krytin je to vhodné.

První dva dny po zhotovení se musí potěr udržovat vlhký, je nutné chránit ho před průvanem a sluncem. Po dobu tří dnů se nesmí na plochu vstupovat. Po uplynutí sedmi dnů je možné provádět lehké stavební práce. Plná zátěž se doporučuje až po vyzrání betonu, což je třicet dnů. Následné vrstvy je možno pokládat až po vyzrání potěru. Při pokládce podlahovin je nutné dbát na to, aby potěr nebyl mechanicky či chemicky poškozen. Základem úspěchu je dodržení podmínek, za kterých je možno s potěrem pracovat.

Vznik smršťovacích trhlin v betonových konstrukcích je jednou z největších přirozených slabin cementem pojených materiálů. Trhlinou rozumíme vlásečnicové, částečné rozdělení materiálu, jež nemá bezprostřední vliv na užitnou funkci potěru, může však omezit životnost podlahy. V průběhu zrání, zejména během prvního týdne po položení, dochází k procesu volného smršťování potěrové směsi, což vyvolá vnitřní napětí a v jeho důsledku vznikne vlásečnicová trhlina. Tato trhlina se může časem zatěžováním podlahy rozšířit a vyvolat prasklinu v celé tloušťce potěru. Praskliny v potěru je poté nutno opravit jejich „sešitím“. Provedou se příčné řezy kolmo na směr trhlin, do nich se vloží ocelový drát a poté se rýhy zalijí epoxidovou pryskyřicí. Zabránění vzniku smršťovacích trhlin má proto velký praktický význam. Z tohoto důvodu odborné firmy do cementových potěrů vždy přimíchávají speciální rozptýlenou výztuž z polypropylénových vláken, jež zásadně zlepšují houževnatost a homogenitu potěrové směsi a efektivně tak zabraňují právě vzniku smršťovacích trhlin.

Moderní receptury umožňují přidat do směsi lehké materiály a tím podlahu výrazně odlehčit. K těmto účelům se používá polystyren, liapor a perlit. Podstatně zkrátit se může i doba zrání z třiceti dnů až na jeden den s pochůzností již za tři hodiny. Berte v úvahu, že cementový potěr je podklad pro finální pochozí podlahové krytiny. Bez další povrchové úpravy je velice prašný a nasákavý.

Měření vlhkosti a návrh řešení

V baráku si uděláte základní měření, postačí k tomu i orientační měřáky na vlhkost v podkladu. Nezaměřujte se pouze na jedno dvě místa. Na podlaze cca 40m2 byste měli udělat cca 16 kontrolních měření. Určitě nezapomeňte změřit i stěny od zdola na horu. Pokud tam je nějaká vlhkost, měřák to zaznamená. Už to je indície, která vám hodně napoví, v jaké kondici jsou izolace. Vy tak máte zhruba přehled, co před vámi je za zakázku. Teď když máte informace, můžete teprve začít s navrhováním řešení podlahy. A může se i stát, že řešení mít nebudete, že to bude vhodné jen na pokládku dlažby a zajistit dostatečné větrání.

Prakticky vždy je před pokládkou následných vrstev kontrolována vlhkost potěru. Normový postup, tzv. gravimetrická metoda, je definován v ČSN EN ISO 12570. V podlahářské praxi se dobře osvědčila i tzv. metoda CM. Kromě těchto dvou metod se lze setkat s použitím metod založených na měření elektrických veličin (vodivost, kapacita apod.).

Příklad řešení vlhkosti ve starém domě

U starých baráků je dobré být vždy na pozoru. I já to vím z vlastní zkušenosti, kdy se po 2,5 letech vlhko pod podlahou ozvalo, ale při zahájení realizace tam dle měření nebylo. Teď již stále ve střehu a nic nepodcenit. To že se místnost nachází ve 2. patře, také nemusí být v suchu. Ale vrátím se k podlahám, protože to je to oč tu jde.

Přijde podlahář do starého baráku, který může být i podsklepen, ale je stále vlhký. V prvé řadě, když se dostanete na takovou zakázku, naučte se číst terén a situaci, ve který se daný dům nachází. To znamená, zeptáte se na stáří domu, zeptáte se, zda byla udělaná rekonstrukce v nejbližší době a jakého rozsahu. Například, injektáž tekutých izolací, podřezat zdi a dát izolace - to je nejčastější způsob, který lze provést a je i často vidět, když jedu přes vesnice a vidím, jak lidé obvodové zdivo na baráku podřezávají. Stačí to? Většinou, když takhle podřezají baráku obvodové zdivo, co s vnitřními zdmi? Taky je podřezáváte, nebo si myslíte, že se to nemusí? Nebo se stane, že izolace vlivem pohybu baráku praskne.

Na videu můžete vidět jedno z řešení, když je na zakázce vlhko a zákazník položit dlažbu do kuchyně a obýváku nechce. Po proměření podlahy a zbroušení hrbů a dorovnání proláklin speciálním tmelem Chemos OT 101, kterému vlhko nevadí, se podlaha zbrousila na jemno, vysála a položila se speciální podložka Platon Stop Originál. Ve spojích se slepila paro-nepropustnou páskou a na krajích se vytáhla 4cm. Udělala se taková vana na podlaze. Na takhle připravenou podlahu se může položit již podlaha. Podlahy na Platon Stop se pokládají plovoucím způsobem. Ujistěte se, zda vaše podlaha je vhodná. My jsme pokládali desky Durelis, které se slepily polyuretanovým lepidlem ve spoji, po vytvrdnutí se spoj přebrousí. Takto nachystaná podlaha je potom vhodná pro pokládku téměř jakékoliv podlahy, aniž by jí vlhko škodilo. Po pokládce podlahy zaříznete Platon Stop cca 0,5mm nad podlahou a zalištujte vhodnými lištami. Platon Stop Optimál zaručuje proudění vzduchu pod podlahou a zabraňuje tvoření plísní.

Často kladené otázky

Za jak dlouho je pochozí vybetonovaná podlaha?

Na betonovou podlahu můžete šlapat zhruba po 48 hodinách. I když se beton tváří pevně, jeho plnohodnotné zatížení je možné až po 28 dnech. Zároveň si dávejte pozor na zbytkovou vlhkost v podlaze před pokládkou podlahové krytiny.

Jaká je optimální vrstva betonové podlahy?

Optimální tloušťka betonové podlahy je mezi 5 až 7 cm. Za minimální hodnotu je považována tloušťka 4,5 cm. Pokud budete vybetonování podlahy realizovat na podlahovém topení, měla by tloušťka podlahy být 4 až 5 cm nad trubkami podlahového topení. Doporučené minimální tloušťky potěru CEMFLOW lze zjistit i pomocí kalkulátoru na www.lite-smesi.cz. Tloušťka litých cementových potěrů se obecně uvažuje 50 mm minimálně, stejně tak je to vrstva nad podlahové vytápění, ale v některých případech je možné provádět tento potěr v nižších tloušťkách. Správnou tloušťku litého potěru se dozvíte v technickém listě daného materiálu.

Cena betonování podlahy

V rámci procesu vybetonování podlahy vás určitě bude zajímat cena betonu. Ta se hodně liší podle toho, zda si budete beton míchat sami nebo zda využijete autodomíchávač, popřípadě pytlovanou variantu. Alternativa v podání pytlovaného betonu je pochopitelně dražší, a proto je využívána spíše u malých betonových ploch. Při ceně pytlovaného betonu od 150 Kč za 40 kg pytel zaplatíte za kubík hotového betonu cca 7 500 Kč. Nakonec je tu i autodomíchávač, v jehož případě se cena za kubík betonu pohybuje od 2 500 Kč. K tomu však musíte připočíst ještě náklady na dopravu a skládání betonu. Betonování podlahy svépomocí je bezpochyby jednou z nejlevnějších variant vůbec. Na druhou stranu, tato činnost si žádá určité zařizování, prostor na stavební materiál a také dostatek fyzických sil. Samotné vybetonování podlahy je totiž namáhavé.

Kolik stojí betonování podlahy svépomocí? Když si koupíte zvlášť všechny materiály pro vytvoření betonové směsi, v porovnání s ostatními variantami rozhodně ušetříte. Kubík betonu míchaného v domácích podmínkách vychází od 1 600 Kč. Stejné množství dovezené autodomíchávačem vyjde od 2 400 Kč za kubík plus náklady na dopravu a skládání. Nejdražší je stejné množství betonu vytvořené z pytlované směsi, což stojí asi 7 500 Kč.

Cementové lité potěry nové generace jsou vhodné nejen do standardních prostor občanské vybavenosti a obydlí, ale právě i do míst, kde se bude po dobu jejich životnosti vyskytovat vlhkost, kde mohou být konstrukce podlahy přímo zaplavovány (bazény, velké koupelny a kuchyně). Tady je oproti anhydritovým potěrům výhoda, že při dotaci vlhkosti nenabývají a nesnižuje se jejich pevnost. V prostorách s průmyslovým, ale stále ještě nemechanizovaným provozem, velmi dobře nahrazují zavlhlé potěry. Na vlhkých místech není samozřejmě od věci i na cementový potěr provést hydroizolační povlak, aby zbytečně potěr neakumuloval vlhkost.

tags: #betonovy #poter #na #vlhkou #podlahu #informace

Oblíbené příspěvky:

• Rozhovor s Majerem
• Změny názvů gymnázií
• Přečtěte si článek o polovalbových střechách
• Tipy pro design interiéru: velkoformátové dlaždice pro větší prostor
• Jak správně stříhat živý plot pro krásnou zahradu