Třídy těžitelnosti hornin a břidlice v Krajině břidlice

Krajina břidlice, jak se pro snadné pochopení veřejnosti a geologické vymezení této oblasti používá, je krajina poklidných vrcholků, hlubokých údolí, do kterých se statečně zařezávají mladé dravé řeky Odra a Moravice. Tato oblast se v geologických mapách objevuje jako šedivá plocha. Ve skutečnosti se jedná o krajinu barevnou, malebnou a rozmanitou, kde zeleň střídají šedivě stříbřité haldy břidlic, výběžky skal a v dolinách i na kopcích se lesknou hladiny jezírek zatopených lomů. Krása a zvláštnost přírody Krajiny břidlice pozorovatelná v každém pohledu je dílem přírody skloubeným s dílem člověka.

Jednou z největších zvláštností Krajiny břidlice je tajemství země - hlubinné břidlicové doly, ohromující díla člověka, která vznikala po dobu několika staletí. Zajímavé informace o břidlici a břidlicovém průmyslu, geologii, paleontologii a výrobcích z břidlice jsou prezentovány v Muzeu břidlice v Budišově nad Budišovkou. Na vnitřní výstavní prostory navazuje venkovní expozice s důlními vozíky, imitací štoly a přístřeškem na štípání břidlice. Velmi zajímavá miniexpozice břidlicového průmyslu v oblasti Vítkovska - Imaginárium břidlice - se nachází v objektu rekreačního střediska Bílá Holubice nedaleko města Vítkov. Největším lákadlem jsou zpřístupněná podzemí - v obci Zálužné poblíž Vítkova se nachází Raabova štola, zpřístupněné důlní dílo, které nás po několika desítkách metrů dovede do vytěžené důlní komory. Geologicky velmi zajímavé důlní dílo, Flascharův důl, bylo v květnu roku 2020 otevřeno pro veřejnost v Odrách. Návštěvníci si projdou přes 300 metrů důlních chodeb, ocitnou se v několika vytěžených komorách a adrenalin zažijí v 18 metrů vysokém lezním oddělení. V Krajině břidlice je vybudováno téměř 70 km naučných stezek věnovaných břidlici - Břidlicová stezka, stezka Dědictví břidlice, Čermákova stezka a stezka K Flascharovu dolu. Neváhejte a přijďte se na tuto krásnou, turisty zatím příliš neobjevenou, krajinu podívat.

Klasifikace hornin dle tříd těžitelnosti

Horniny se třídí do 7 tříd podle obtížnosti jejich rozpojování a odebírání. Třída těžitelnosti indikuje složení horniny, příměsi nebo případné druhotné přeměny. Odolnost horniny vůči působení nástroje, kterým se oddělují její části, je důležitým kritériem pro zařazení. Rozpojování a těžba hornin jsou klíčové aspekty inženýrských staveb, jako jsou dopravní stavby, základy budov, tunely, inženýrské sítě a kanalizace. Zatřiďování se provádí na základě inženýrskogeologického průzkumu a zaznamenává se v závěrečných zprávách průzkumů.

Zrnitostní složení je základní charakteristikou zemin. U jemnozrnných zemin s podílem frakce menším než 0,063 mm nad 15% se stanovuje plasticita. Typ horniny určuje velikost zrn podle ČSN 72 1001. Podle zrnitosti a plasticity se rozlišují štěrkovité, písčité a jemnozrnné půdy. Kromě těchto jsou známy tzv. skupiny zvláštních zemin, jako jsou organické zeminy (písčité zeminy se zvýšeným obsahem organických látek) a zvláštní zeminy s nestálými solemi (např. spraše), které mají velmi nepříznivé vlastnosti. Označení zemin pomocí symbolů se píše velkými písmeny (např. G pro štěrk, S pro písek, M pro prach, C pro jíl, O pro organické zeminy, Pt pro rašelinu, W pro velmi měkké, L pro měkké, F pro střední, V pro pevné, H pro tvrdé, E pro extrémně tvrdé). Přídavná jména se označují malými písmeny. Horniny, které se rozpojují snadno, jsou označeny jako měkké. Horniny, které se rozpojují obtížně, jsou označeny jako pevné. Kombinace těchto názvů je také možná (např. jíl s pískem jako SaCl, štěrk s pískem jako SaGr).

Třídy těžitelnosti hornin (dle ČSN 73 3050 a ČSN 73 3055)

Třída těžitelnosti dle neplatné ČSN 73 3050 Třída těžitelnosti dle ČSN 73 3055 Skupina Zjednodušený popis Charakteristický způsob rozpojování, použitelná mechanizace Kritéria pro zařazení Příklady zemin a hornin
1 I. 1 Měkké soudržné zeminy, sypké a kypré nesoudržné Ručně - lopatou, strojně lehkým nakladačem Soudržné: IC = 0,05 - 0,75, IP < 17; Nesoudržné: ID < 0,33, zrna do 20 mm Ornice, hlína, písčitá hlína, písek, písek se štěrkem, písčitý štěrk, drobný a střední štěrk, případně s kameny
2 2 Rypné zeminy - soudržné tuhé konzistence, nesoudržné středně ulehlé Ručně - rýčem, strojně nakladačem, lehkým rypadlem Soudržné: IC = 0,75 - 1, IP < 17; Nesoudržné: ID = 0,33 - 0,67, zrna do 50 mm do 10 % objemu Ornice, hlína, písčitá hlína, spraš, rašelina, písčitý štěrk, střední a hrubý štěrk, případně s kameny, stavební odpad a navážka obdobného charakteru
3 3 Kopné zeminy - soudržné pevné konzistence, nesoudržné ulehlé Ručně - krumpáčem, strojně rypadlem Soudržné: IC > 1, IP < 17; Nesoudržné: ID > 0,67 a zrna do 50 mm, se zrny 50-100 mm nad 10 % nebo se zrny nad 100 mm do 10 % objemu Pevná hlína, písčitá hlína, zvětralé horniny hodnocené jako jílovito-písčité zeminy, písčitý hrubý štěrk, hrubý štěrk, případně štěrk s kameny, stavební odpad a navážka obdobného charakteru, eluvia, hydrotermálně rozložené horniny
4 II. 4 Zeminy tvrdé konzistence, lehce rozpojitelné horniny Ručně - pneumatickým kladivem, strojně středním rypadlem Soudržné pevné až tvrdé konzistence, IC > 1,2, IP ≥ 17; Nesoudržné se zrny 100-250 mm do 50 %, se zrny nad 250 mm do 10 % objemu; Zeminy kašovité a tekuté konzistence IC < 0,05 Jíl, písčitý jíl, jílovitá hlína, písčitá nebo prachovitá hlína, hrubý štěrk s kameny nebo balvany, navětralé a zvětralé nebo značně rozpukané horniny (jílovce, slínovce, prachovce, tufy, zvětralé pískovce, měkké vápence, opuky, žuly, ruly, andezity, vápence a křemence), bahnité náplavy, tekutý písek, kašovitá rašelina
5 5 Středně obtížně rozpojitelné horniny Ručně - pneumatickým kladivem, strojně těžkým rypadlem, bouracím mobilním kladivem Nesoudržné se zrny 100-250 mm nad 50 %, se zrny nad 250 mm 10-50 % objemu; Pevné, zdravé horniny s mocností vrstev nebo plochami dělitelnosti do 150 mm Hrubý štěrk s kameny nebo balvany, slepenec s jílovitým tmelem, jílovec, břidlice, pískovce s jílovitým nebo slinutým tmelem, travertin, písčitý slínovec (opuka), navětralá žula, rula, křemenec, pískovec, zmrzlé zeminy
6 III. 6 Těžce rozpojitelné horniny Těžkým rozrývačem, těžkým bouracím kladivem, trhavinami Nesoudržné s balvany nad 250 mm do 0,1 m3 nad 50 %, s balvany nad 0,1 m3 do 50 % objemu; Pevné vyvřelé, usazené nebo přeměněné horniny s plochami dělitelnosti do 1 m (lavicová odlučnost), vzdálenost ostatních puklin do 250 mm Žula, rula, andezit, čedič, křemité břidlice, svor, fylit, balvanité slepence s vápnitým a slinutým tmelem, vápence, droby, pískovce s vápnitým a křemito-vápenatým tmelem, dolomit
7 7 Velmi těžce rozpojitelné - trhatelné horniny Trhavinami Nesoudržné s balvany nad 0,1 m3 nad 50 % objemu; Pevné, zdravé masivní horniny, případně s nepravidelnou odlučností s plochami diskontinuit vzdálenými více než 250 mm Křemence, křemité žuly a ruly, diority, buližníky, rohovce, gabra, andezity, granodiority, znělce, čediče se sloupcovitou odlučností, rohovcové vápence

Kameny o objemu přes 0,1 m3 jednotlivě se zatřiďují do 5., 6. nebo 7. třídy těžitelnosti. Osamělé kameny s objemem do 0,1 m3 jednotlivě se považují za součást té horniny, ve které jsou uložené, pokud se ve výkopišti vyskytují nejvýše po dvou na jednom místě a vcelku představují nejvýše 1% objemu daného výkopu. Kameny a piloty se zatřiďují podle vrstev, v jakém jsou zachované a podle objemu jednotlivých kusů.

Čtěte také: Svět geologie: Břidlice a druhy hornin

Třídy ražnosti pro tunelové práce

Pro tunelové práce se horniny dále dělí podle ražnosti. Ražnost I. stupně mají horniny celkem pevné a soudržné, avšak vrstevnaté, rozpukané a lasovité, u nichž je nestejná tvrdost jednotlivých vrstev. Tyto horniny jsou netlačivé nebo slabě tlačivé, u nichž lze předpokládat ražení bez výstroje anebo jen se zajišťovací výstrojí. Těžba je obtížná a při vrtání je postup zdlouhavý. Jsou to povětšině horniny třetí a lehčí skaliny čtvrté těžné třídy. Je-li hornina silně vodnatá, může toto ztížení způsobit přeřazení do II. stupně.

Ražnost II. stupně mají horniny málo soudržné, tlačivé, vyžadující současně s výrubem vestavění dočasného vystrojení a ostění tlakových typů. Zpravidla lze užít jen ražby pilířové, tj. nemůže být otevřen další pás, pokud není v předešlém dokončeno ostění. Rozpojování horniny je méně obtížné - většinou jen sbíjecími kladivy. Je-li hornina silně vodnatá, může být posuzována jako hornina III. stupně ražnosti.

Ražnost III. stupně mají horniny nesoudržné a zavodněné až rozbředlé, silně tlačivé, které vyžadují ve štole hnané pažení, v plných výlomech nejsilnější vystrojení a zpravidla zvláštní tunelovací způsoby; pro ostění se užívá nejsilnějších tlakových typů. Patří sem horniny 4. těžební třídy, velmi nesnadno těžitelné, u nichž je postup vrtání minimální a nadměrná spotřeba trhavin pro rozpojení hornin. Pro výlom není potřeba dočasného vystrojení (jen ochranné opatření proti náhodně uvolněným částem horniny ve stropě) a výruby mohou být ponechány bez ostění (skalní průřezy) anebo jen s obkladní obezdívkou minimální tloušťky (postřiky).

Způsoby ukládání sypanin a zemní práce

Uložením sypaniny do násypů zhutněných se rozumí uložení sypaniny do násypů zhutněných pro silnice a železnice, dálnice a letiště, zemní hrázky přívodních a melioračních kanálů, zhutňované po vrstvách tloušťky 200 mm. Dále sem spadá uložení netříděných sypanin z hornin 1 až 4 do zemních hrází v přehradních a jiných vodních nádrží a přívodních kanálů inundačních nebo ochranných se zhutněním s rozprostřením sypaniny ve vrstvách a s hrubým urovnáním povrchu z hornin soudržných, z hornin nesoudržných sypkých a kamenitých a z hornin nesoudržných a soudržných střídavě ukládaných z jakýchkoliv hornin. Obsahem standardu jsou práce prováděné dozerem a zhutnění na předepsanou míru s uzavřením povrchu násypu. Hutněním boků násypů se rozumí hutnění boků násypů z hornin soudržných a sypkých pro jakýkoliv sklon, jakoukoliv délku a míru zhutnění.

Uložením sypaniny do násypů nezhutněných a na skládku se rozumí uložení sypaniny do násypů, na skládku, uložení výkopku nebo ornice na dočasné skládky předepsané projektem, ale pouze v případě, že na 1m2 skládky připadá přes 2 m3 výkopku nebo ornice. Dále zahrnuje zasypání koryt vodotečí a prohlubní terénu pokud není předepsáno zhutnění, uložení výkopku pod vodu do prohlubní ve dně vodotečí nebo nádrží, do zemních hrází přehradních. Obsahem standardu je i rozprostření sypaniny ve vrstvách s hrubým urovnáním na skládce, rozprostření zbylého výkopku na místě po zásypu jam a rýh pro podzemní vedení, zářezů pro podzemní vedení a uložení výkopku do násypu pod vodou.

Čtěte také: Průvodce břidlicovými obklady v Loužnici

Zásypy sypaninou z jakékoliv horniny, s uložením výkopku ve vrstvách se zhutněním se rozumí zásyp jam, šachet, rýh nebo kolem objektů v těchto vykopávkách, zásyp v uzavřených prostorách s urovnáním povrchu zásypu, zásyp zářezů se šikmými stěnami pro podzemní vedení a kolem objektů zřízených v těchto objektech. Zásypy sypaninou z jakékoliv horniny, s uložením výkopku ve bez zhutnění se rozumí zásyp jam, šachet, rýh nebo kolem objektů v těchto vykopávkách, zásyp v uzavřených prostorách s urovnáním povrchu zásypu, zásyp zářezů se šikmými stěnami pro podzemní vedení a kolem objektů zřízených v těchto objektech, zásyp jam po pařezech.

Obsypem potrubí sypaninou se rozumí obsyp potrubí sypaninou z vhodných hornin 1 až 4 nebo materiálem připraveným podél výkopu ve vzdálenosti do 3 m od jeho kraje, pro jakoukoliv hloubku výkopu a pro jakoukoliv míru zhutnění. Obsypem objektů sypaninou se rozumí obsyp objektů sypaninou z vhodných hornin 1 až 4 nebo materiálem připraveným podél výkopu ve vzdálenosti do 30 m od vnějšího kraje objektů, pro jakoukoliv míru zhutnění. Přísypem těsnící fólie nebo geotextilie na objektech vodních staveb z vhodného materiálu bez zhutnění se rozumí přísyp v rovině nebo ve svahu bez dodání sypaniny.

Zřízením těsnící výplně se rozumí zřízení těsnící výplně z vhodné sypaniny se zhutněním do 100% Ps nebo I(d) 0,9 (bez dodávky sypaniny). Zřízením těsnícího jádra nebo těsnící vrstvy se rozumí i zřízení těsnícího jádra nebo vrstvy hrází rybníků, přívodních kanálů, inundačních a ochranných hrází. Obsahem standardu je i zhutnění vibračním válcem vedeným (bez obstarání vhodné horniny).

Uložením netříděných sypanin z hornin 1 až 4 do přechodových vrstev zemních a kamenitých hrází přehradních a jiných vodních nádrží se rozumí uložení netříděných sypanin z hornin 1 až 4 pro všechny míry zhutnění. Obsahem standardu jsou práce prováděné dozerem, zhutnění na předepsanou míru válcem, pomocné kopáčské práce a práce prováděné traktorem.

Výplň štoly délky do 200 m rubaninou nebo betonem. Obsahem standardu pro výplň štoly rubaninou je vybrání vhodné horniny, její přehození do 3 m nebo naložení na dopravní prostředek, uložení do štoly a vyzdění čílek. Obsahem standardu pro výplň štoly betonem je i litá skála a I. II.

Čtěte také: Více o mastkové břidlici

Historie a lokality těžby břidlice v Nízkém Jeseníku

Moravické souvrství v Nízkém Jeseníku je historicky významnou oblastí pro těžbu břidlice. Zdejší břidlice je vysoce ceněná pro svou kvalitu a využívá se jako pokrývačská břidlice a dlaždice. Ložiska břidlice jsou proložena množstvím slabších vložek písčitých s větší koncentrací křemene, které akcesoricky obsahují i jiné nerosty. V regionu se nachází mnoho opuštěných lomů a dolů, které dokumentují bohatou historii těžby.

Svobodné Heřmanice

Opouštěný jámový lom s rozlehlými odvaly, v němž se od poloviny 18. století těžily pokrývačské břidlice moravického souvrství. Břidlicové ložisko v kú. Svobodné Heřmanice dosahuje mocnosti cca 25 m, je uloženo ve směru 25° SV a úklonu 65-70° se zapadáním k SZ. Zdejší břidlice dosahuje tvrdosti 2-2,5 stupně, má černošedou barvu s matným leskem a hladkým povrchem na štěpných plochách. Vysoká kvalita heřmanické suroviny umožnila ve 2. polovině 19. století velký rozvoj těžby pokrývačské břidlice.

Těžbou se zprvu zabývali majitelé jednotlivých pozemků, později se pozemky začaly pronajímat za poplatek či podíl na zisku, což umožnilo slučování a zvětšování jámových lomů. Ve 2. polovině 19. století stále převládala těžba primitivním způsobem. Jednoduchým nářadím se břidlice vylámala, rozštípala a opracovala, doprava suroviny a odpadu probíhala pomocí trakařů, dřevěných koleček, výrobky se odvážely koňskými povozy. Z hlubších jam se hornina vytahovala džbery zavěšenými na kladce, později malými vozíky taženými po kolejnicích pomocí žentourů poháněných lidskou silou, při větších hloubkách se k pohonu zapřahali koně, ve 20. století byly využívány parní a elektrické stroje. V 60. letech 19. století byla poprvé nasazena parní pumpa.

V roce 1880 vznikla obchodní společnost Erste österreichisch-schlesische Schieferbruchgesellschaft Alscher, Czernoch & Comp. in Eckersdorf und Frei Hermersdorf, jejíž hlavní činností byl výkup břidlicových výrobků od drobných podnikatelů ze Svobodných Heřmanic, Jakartovic a Bohdanovic a další prodej těchto výrobků. Kolem roku 1860 heřmanické břidlicové lomy zaměstnávaly okolo 100 až 150 zaměstnanců. Největší lomy vlastnila firma Gebauer, Hanel & Comp. Během 1. světové války došlo k úplnému utlumení těžby. Po válce se ji podařilo obnovit, avšak předválečný trh se rozpadl, situaci komplikovaly celní předpisy nově určených hranic a přibyla konkurence jiných střešních výrobků. I přesto výrobna střešní krytiny a dlaždic z břidlice ve Svobodných Heřmanicích v roce 1925 zaměstnávala 130 zaměstnanců. V průběhu 2. světové války došlo opět k úpadku trhu a omezení výroby.

Těžba byla obnovena již v roce 1945 pod vedením národního správce Antonína Tulingea. V lomech tehdy pracovalo 120 především německy mluvících dělníků, avšak s poválečným odsunem Němců došlo k nedostatku zkušených specialistů a těžba byla v roce 1948 ukončena. V té době byl lom již přetěžen, dosahoval značné hloubky okolo 75 až 80 m a délky cca 500 m. Bylo nutné pokračovat hlubinnou otvírkou, o kterou se pokusilo místní zemědělské družstvo. Neodborným postupem při provádění otvírky došlo k sesouvání nadloží, také problém s důlními vodami a jejich nezvládnutí vedl k tomu, že těžba břidlice byla ve Svobodných Heřmanicích definitivně zastavena a lom následně ponechán k zatopení.

Jakartovice

Ložiska břidlice v lokalitě Jakartovice byla odkryta povrchovými otvírkami na počátku 19. století. Těžba v hlubokých jámových lomech probíhala povrchově technologicky stejným způsobem jako ve Svobodných Heřmanicích. Teprve později, v Jakartovicích, v severní části ložiska se přešlo na těžbu hlubinnou ražením šikmé jámy do hloubky 40 m. Dobývání se provádělo komorováním směrem do pole na výrubních 12 až 18 m vysokých a 10 m dlouhých s ponecháním zajišťovacích pilířů. Z místní suroviny se vyráběla především pokrývačská šupina rozvážená po významných stavbách. Místní výrobky se dostaly do Vídně, Vratislavi, Lipska, Berlína, Lvova a dalších měst. Dle obecní kroniky se po návratu povozů v místních hostincích mohutně oslavovalo a při tom vznikaly tzv. povoznické písně. Zdejší břidlicové lomy patřily v okolí k těm větším a od poloviny 19. století. Od roku 1883 v Jakartovicích existovala výrobna střešních tašek Eblum a Saulich, která ukončila svoji činnost v průběhu 2. světové války stejně jako okolní lomy.

Po válce a odsunu německých obyvatel převzalo břidlicové lomy do národní správy Centrální hospodářské skladiště v Opavě. Provoz Výrobny potřeb pro pokrývače, zpracování břidlice J. Saulich a spol. byl ukončen v roce 1951. Na západním konci Jakartovic, u silnice na Bohdanovice se nachází ještě jedna štola, Hermína. Byla vyražena v letech 1991 - 1992 v rámci geologického průzkumu, štolou mělo být dosaženo všech tří břidlicových pásem ložiska. Na úvodní štole bylo vyraženo pouze 413 m profilu 2,5 x 2,3 m a práce byly zastaveny. Dnes je štola v likvidaci. Opouštěné zatopené lomy po těžbě pokrývačských břidlic. V lokalitě se nachází vyskládané opěrné zdi a mohutné odvaly odpadní břidlice. Zvláštností této pohornické lokality je několik zatopených jámových lomů po těžbě břidlice. Lokalitou vede naučná stezka věnovaná místní floře a fauně.

Bohdanovice

V okolí Bohdanovic se břidlice dobývyla v jámových a stěnových lomech. Severní lokalita leží na Klapetkově kopci na pokračování jakartovického ložiska. Jižní lokalita je rozsáhlejší, představuje ji velký jámový lom ve svahu Strážného kopce. V okolí lomu leží ruiny staveb a základy vrátků pro šikmé dopravní drážky. Podobně jako v Jakartovicích i v Bohdanovicích byla v přetěženém lomu na Strážném založena hlubinná otvírka. Ložisko bylo otevřeno svislou jámou cca 50 m hlubokou, podzemní těžba probíhala komorováním směrem do pole.

Úblo

Na západním konci katastru obce Úblo se nachází bývalé lomy na břidlici, z nichž jeden je zatopený. Kolem lomů se nachází několik hald s odpadní břidlicí. Vzhledem k poloze lomů se jedná o nejsevernější těžbu pokrývačské břidlice v Nízkém Jeseníku.

Další významné lokality

  • Černý důl: Historické důlní třípatrové dílo, není přístupné pro veřejnost. Je to unikátní staré důlní dílo obklopené mohutným odvalem. V jeho blízkosti se nachází torzo staré hornické budovy. Podzemní prostory tvoří chodby a komory dosahující výšky až 20 m, šíře 15 m a délky 80 m. Většina prostor je vyplněna kamennou zakládkou se spoustou spár vhodných k zimování netopýrů. Ve spodních patrech se sbírá podzemní voda, která vytéká sutí v nejnižší části dolu. K Černému dolu vede naučná trasa Břidlicová stezka.
  • Heřminův potok (Pusté Držkovice): Jihovýchodním směrem pokračuje ložiskový pruh heřmanický na katastr Pusté Držkovice. V heřmanickém katastru je otevřen několika průzkumnými jámami a zářezy. V katastru Pusté Držkovice u Heřminového potoka se nachází jámový lom. Jedná se patrně o místo pronajaté Karlem baronem von Callotem kolem roku 1850. Callot se snažil o mechanizaci těžby a zpracování břidlice, k těžbě využíval strojů, z nichž některé byly poháněny vodním kolem. Dodnes je v okolí lomu možné pozorovat ruiny regulovaného toku Heřminového potoka.
  • Kamenolom Bílčice: Založen v lávovém proudu bazanitového složení, který vytekl z vulkánu Velký Roudný před 2,33 miliony let. Dnes společnost Kamenolomy s.r.o. zajišťuje těžbu, výrobu a prodej drceného kameniva pro betonové směsi, asfaltové směsi, silniční a inženýrské stavby, pro kolejová lože a regulaci vodních toků.
  • Kamenolom Valšov II: Těžila se moravská droba. Těžební činnost je momentálně pozastavena a část lomu je dnes zatopena.
  • Stará pískovna v Lichnově: Dobře známa mezi sběrateli souvků. Tato souvková lokalita je zajímavá protože je ve vyšší nadmořské výšce a zároveň je na pazourkové linii, tedy hranici kde se dají souvky najít. Splňuje-li souvková lokalita obě podmínky, je pozoruhodná o to více. Písek se zde těžil ve výšce 420 m n. m. Dnes se zde písek již netěží, pískovna zarůstá nálety a čeká na rekultivaci.
  • Kamenolom Bohučovice: V období ohrožení republiky, v roce 1936, se začal nad Bohučovicemi lámat kvalitní kámen na stavbu silnic a pohraničního opevnění. Poválečná těžba byla málo efektivní, změny nastaly až po roce 1962, kdy jej převzal podnik Silnice Ostrava. Kamenolom je v provozu i v současnosti, těžba je značně intenzivní. Dnes provozuje lom společnost KAMENOLOMY ČR s.r.o. Ta zajišťuje těžbu, výrobu a prodej drceného kameniva pro betonárky, obalovny asfaltových směsí, silniční a inženýrské stavby, kamenivo pro kolejové lóže a regulaci vodní toků.
  • Bývalý "Železniční Lom" (Domašov nad Bystřicí): Nachází se 2 Km jižně od Domašova nad Bystřicí u železniční tratě směrem na Olomouc. Těžba byla ukončena v roce 1999 a veškerá technologie byla odstraněna včetně železniční vlečky. Jedinou dochovanou stavbou je trafo ve spodní části lomu. Celkově lom působí majestátně a vstup do prostoru lomu je nebezpečný, proto také zakázaný. Nicméně lze projít cestou první etáží směrem k železničnímu tunelu a k Jívové.

Činný důl existující od začátku 20. století na břehu Budišovky, opuštěný na konci druhé světové války, s těžbou obnovenou v roce 1971. Po dohodě s těžební organizací je možná prohlídka hald, těžené suroviny a po domluvě také návštěvy podzemí. Přes lokalitu vede naučná stezka Břidlicová stezka se zastaveními věnovaným zdejší geologii a těžbě nerostných surovin. Opuštěný kamenolom odkrývá jednu z geology nejnavštěvovanějších lokalit moravskoslezského kulmu. Na severní stěně lomu jsou odkryté provrásněné a tektonizované sedimenty hradecko-kyjovických vrstev s převahou drob. Vergence vrás směrem k východu je dokladem pohybů v předpolí variského orogénu. Opuštěný a zčásti zatopený stěnový lom založený v drobách moravického a hradecko-kyjovického souvrství. Délka lomu je 178 m, hloubka 12 m. Těžba zde probíhala až do roku 1964, po jejím ukončení došlo k zatopení spodní vodou.

tags: #bridlice #trida #tezitelnosti #informace

Oblíbené příspěvky: