Cementové nátěry a betonové mazaniny: Komplexní průvodce

Beton, teraco a minerální podlahové povrchy se penetrují z různých důvodů. Ve většině případů je třeba povrch chránit proti vodě a dalšímu opotřebení vlivem povětrnostních či zátěžových podmínek či je nutné snížit prašnost či vylepšit vzhled cementových, minerálních povrchů.

Penetrace betonu a minerálních povrchů

Penetrace betonu je velmi podstatná část finální úpravy minerálních podlah na cementové bázi (portlandský cement & vápenné složky). Penetrace je vlastně pronikání nosného média (vody, silikátů a dalších chemikálií) do podkladu. Penetrační hmota obsahuje účinnou látku, která zajišťuje po aplikaci nátěru trvanlivost požadovaných vlastností podkladu. Penetrace betonu a minerálních povrchů se provádí kvůli vlastnostem podkladu a přilnavosti či spojení krycí finální vrstvy. Penetraci lze tedy přirovnat k základovým nátěrům například kovových či metalických povrchů.

Nejdůležitější je pro správné provedení podkladové úpravy betonových povrchů vhodný výběr penetračního systému. Ten musí vždy chemicky odpovídat konkrétní povrchové úpravě, ale i vlastnostem podkladu a ideálně jeho chemickému složení. Do penetračního nátěru je dokonce možné přidat trochu barvy, kterou budeme později povrch natírat či finálně uzavírat. Penetrace betonu, penetrace betonových podlah, repase betonových podlah, čištění a ochrana betonových podlah vyžaduje vhodné a odpovídající technologické zázemí prováděcí kamenické firmy a dlouhodobé zkušenosti a poznatky z oblasti vývoje a změn stavebního a kamenického trhu. Díky rychlým změnám z hlediska technologického vývoje to je vskutku náročná disciplína, jelikož se materiálová a technologická nabídka obměňuje.

Penetrace betonu, penetrace betonových podlah a inspekce betonových podlah zkoumá a hodnotí také tvrdost povrchového materiálu betonových podlahy dle Mohsovy stupnice tvrdosti, která vyjadřuje schopnost jednoho materiálu rýt do druhého. Penetrace betonu proniká hluboko do povrchu, reaguje s volným vápníkem nacházejícím se v betonu, dochází k hydrataci na krystalickou strukturu připomínající sklo a vytváří hydrát křemičitanu vápenatého (CSH). Póry jsou „zaskleny“ a vytvrzují horní vrstvu betonu. Penetrace betonu nezpůsobuje žádné nebo jen nepatrné barevné změny povrchu. Absorpce vody se sníží a povrch zůstává otevřený pro difúzi. Systém penetrace je použitelný pro všechny vápencové povrchy, jako jsou například broušené / leštěné a hlazené betonové podlahy / potěry, teracové dlaždice / teraco, atd.

Betonová mazanina a cementový potěr

Betonová mazanina je vrstva cementové směsi, která se ukládá na nosnou konstrukci podlahy a vytváří pevný, rovný a odolný podklad pro finální krytinu. Funguje jako podkladní vrstva podlahy, která sjednotí povrch, rozloží zatížení a ochrání vrstvy pod sebou, například tepelnou izolaci nebo kročejovou izolaci. U rodinných domů, garáží, balkonů i průmyslových objektů je betonová mazanina klíčovou součástí skladby podlahy. Základem betonové mazaniny je cementová směs z cementu, písku, kameniva, vody a případných přísad. Oproti běžnému konstrukčnímu betonu bývá jemnější, aby šla dobře stáhnout do roviny a vytvořila hladký povrch. Důležité je, aby měla mazanina dostatečnou pevnost v tlaku a zároveň přiměřenou soudržnost s podkladem. Správně navržená podkladní betonová vrstva dobře přenáší zatížení nábytkem, příčkami i běžným provozem a zároveň nepopraská při běžných objemových změnách.

Čtěte také: Lepidlo na dřevo a cement

Betonová vrstva v podlaze se obvykle skládá z mazaniny a potěru. Základem je vždy beton, rozdíl spočívá v tloušťce, ve které se směs písku, štěrku, cementu a vody do podlahy ukládá. Betonová mazanina je podlahová vrstva betonu, jejíž optimální tloušťka se u obytných budov pohybuje v rozmezí 50-100 mm. U nadměrně zatěžovaných podlah, tedy zejména v průmyslových budovách či dílnách, může mít tloušťku až 300 mm. V některých prostorách může tvořit mazanina kompletní podlahovou vrstvu. Jsou to místa, kde příliš nezáleží na vzhledu ani na dokonalé hladkosti povrchu podlahy, tedy například sklepy, dílny či garáže nebo zemědělské objekty.

Cementový (betonový) potěr je vrstva betonu v podlahové konstrukci o síle do 50 mm. Stejně jako betonová mazanina má funkci podkladní, vyrovnávací a roznášecí, a kromě zmíněné tloušťky ho od mazaniny odlišuje i použití štěrku menší frakce (nižší zrnitosti) právě kvůli tomu, že se beton pokládá v tenčí vrstvě.

Rozdíl mezi potěrem a mazaninou

Betonový potěr, někdy označovaný také za cementový potěr, a betonová mazanina je označení pro dvě směsi, které jsou svým složením stejné. Rozdíl je jen v tloušťce jejich uložení - potěr je vrstva do 50 mm, mazanina pak označuje podlahovou roznášecí vrstvu o tloušťce větší než 50 mm. Jemný betonový potěr může kromě roznášecí funkce plnit i úkol vyrovnání podkladu pod podlahovou krytinu.

Typy potěrů a mazanin

Tradičním materiálem je cementový potěr. Obvykle se pokládala a pokládá zavlhlá směs, kterou je třeba na místě důkladně zhutnit. V posledních letech jsou na trhu i lité cementové potěry. Ve srovnání s anhydritovými litými potěry je jeho předností zejména odolnost proti vlhkosti, kompatibilita s dalšími cementovými materiály (např. lepidla) a možnost zajištění mrazuvzdornosti.

Druhými dnes velmi často používanými materiály jsou anhydrit a další hmoty na bázi síranu vápenatého. Tyto potěry vyžadují kratší a méně intenzivní ošetřování (pouze minimálně 2 dny ochrany před prudkým vysušením).

Čtěte také: Výběr nástrojů pro řezání cementových desek

V posledních letech se i v ČR začínají pokládat asfaltové potěry. Jejich hlavní předností je možnost urychlení výstavby, kdy vyzrání potěru je otázkou jejich vychladnutí. Výjimečně, zejména u starších domů, se lze setkat také s potěry hořečnatými (xylolit) nebo, ve speciálních podmínkách, s potěry na bázi syntetických pryskyřic. Pro úplnost je třeba dodat, že funkci potěru může úspěšně plnit také tzv. montovaná, nebo prefabrikovaná, vrstva složená ze vzájemně spojených desek.

Umístění potěrů v konstrukci

Potěr spřažený s podkladem není samonosnou konstrukcí a kopíruje všechny deformace svého podkladu. Používá se zejména jako vyrovnávací vrstva, nebo pro zlepšení vlastností povrchu podlahy a klade se v tloušťkách cca 10-30 mm. Typologicky lze do této kategorie zařadit i stěrky kladené v tloušťkách výrazně menších.

Potěr oddělený od podkladu separační vrstvou se používá zejména pokud nelze zajistit soudržnost s podkladem (např. zaolejované staré podklady, nebo podklady s nátěrem), nebo kde chceme vyloučit promítnutí trhlin z podkladu do potěru (v trhlinách nesmí docházet k pohybu ve svislém směru). Tento potěr je ve svislém směru podpírán podkladem a ve vodorovném směru se může deformovat nezávisle na podkladu.

Plovoucí potěr je nejčastějším typem v bytových a občanských stavbách, kvůli nutnosti izolovat prostory v různých podlažích proti přenosu kročejového hluku. Tento potěr působí zcela nezávisle na podkladu podlahy, a to jak ve vodorovném tak i ve svislém směru. Jeho únosnost závisí nejen na tloušťce a mechanických vlastnostech vlastního potěru, ale velmi výrazně také na stlačitelnosti zvukové či tepelné izolace pod potěrem.

Příprava podkladu a aplikace nátěrů

Pro nátěry betonových povrchů je důležité dbát na preciznost již od prvního kroku. Tím je penetrační, nebo-li základní nátěr. Ten se vytváří z barvy samotné (vyšší ředění) nebo samostatnou základovou barvou. V tomto kroku dbejte na to, aby barva měla správnou hustotu, aby povrch penetrovala a aby nezůstávala na povrchu jako krycí nátěr. Penetrační barva proniká hluboko do podkladu, zpevňuje jej a vytváří vhodný podklad pro vrchní nátěr. Barvu roztíráme válcem s nízkým vlasem, například velour. Tento váleček je speciálně vhodný i pro dvousložkové barvy.

Čtěte také: Cementová lepidla na polystyren: komplexní průvodce

Beton musí být vyzrálý, vyrovnaný a opatřený základním již vyschlým penetračním nátěrem. Druhá vrstva nátěru je velice důležitá pro odolnost a tvrdost. Druhý nátěr se provádí již neředěnou nebo jen velice málo naředěnou barvou. Tím se vytvoří dokonalý povrch, hladký, souvislý a hlavně odolný. Tento nátěr vždy provádějte s časovým odstupem po první vrstvě dle technické dokumentace k použité barvě.

Požadavky na podklad před nátěrem

Před nátěry musí být beton suchý, čistý a zbavený nepřilnavých částic. Specifickým faktorem je dostatečná pevnost a vyzrálost materiálu. U průmyslových podlah nesmí odtrhová pevnost poklesnout pod 1,5 N/mm² a pevnost v tlaku by měla být minimálně 25 N/mm². Před nátěrem by zbytková vlhkost betonu měla být nejvýše 4 až 5 %, což se obtížně zjišťuje, protože elektrické přístroje na bázi vodivosti nedávají spolehlivé výsledky a vážková metoda vyžaduje destruktivní odběr vzorku. Pro aplikaci většiny nátěrových hmot nebo licích systémů je beton připraven po 28 dnech. Vodou ředitelné barvy tolerují zbytkovou vlhkost betonu stejně jako některé rozpouštědlové systémy. U speciálně hlazených betonových ploch je nutno ověřit přilnavost barvy a v případě potřeby provést zdrsnění povrchu broušením nebo tryskáním.

Protože beton patří k porézním materiálům, je vždy prvním krokem penetrace, která proniká do hloubky, zpevňuje povrchovou vrstvu a zajišťuje dostatečnou přilnavost následných nátěrů. Penetrace se nanáší na savý podklad štětcem nebo válečkem, aby došlo k dokonalému smočení povrchu. Její dávka se volí podle savosti podkladu tak, aby se na povrchu nevytvořila laková vrstva. Veškerý penetrační lak se tedy musí vsáknout do podkladu. Počet vrstev vrchní barvy závisí na požadované odolnosti.

Výběr barev pro různé typy zatížení

Barev na beton a betonové podlahy je spousta. Ne všechny jsou však určeny pro zátěžové povrchy. Je nutno rozlišovat pro jaké účely je natíraný povrch používán. Je rozdíl zda se jedná o sklep, garáž, balkon nebo jak u Vás, podlahu v autoservisu. Rozdíl je hlavně v zatížení a odolnosti. Barvy pro „domácí“ použití mají menší zatížitelnost a odolnost vůči chemikáliím. Pro dané zatížení se doporučuje volit daleko odolnější barvu, a to dvousložkovou epoxidovou. Obrovskou výhodou je, že barvu lze natónovat do všech RAL odstínů a podlahu tak přizpůsobit dle požadavků zákazníka.

Pokud chceme upravit betonový povrch v dílně nebo kůlně, kde nezáleží na vzhledu a hlavním cílem je odstranit sprašování vrchní vrstvy, stačí použít vhodné napouštědlo nebo lak a aplikovat jednu až dvě vrstvy podle požadavku na hladkost povrchu. Můžeme použít rozpouštědlové laky na bázi akrylátů nebo vodou ředitelné disperze akrylátů či styrenakrylátů s vysokou odolností proti vápenatým iontům určené k nátěrům betonu.

Vyšší nároky jsou kladeny na nátěry betonových podlah v garážích. Hlavním důvodem je požadovaná odolnost pneumatikám. Z těchto důvodů se pro nátěry v garážích používají převážně dvousložkové epoxidové nebo polyuretanové hmoty, které díky zesíťování neztrácejí při zahřátí své vlastnosti a neodtrhávají se od betonu. Také migrace olejů je do zesíťované struktury omezená, a proto ke vzniku tmavých otisků pneumatik nedochází. Pro nátěry v garážích je tedy nutné použít buď epoxidový dvousložkový lak, ať již rozpouštědlový nebo vodou ředitelný, nebo při požadavku na lepší vzhled celý epoxidový systém. Výborné vlastnosti mají také jednosložkové uretanizované alkydy, které jsou ideální pro ošetření podlah garáží, technických místností, skladů, schodišť apod.

Zkušební metody a parametry

Pro plovoucí potěry je rozhodujícím parametrem popisujícím mechanické vlastnosti pevnost v tahu za ohybu. Tu lze zkoušet podle ČSN EN 13892-2 „Zkušební metody potěrových materiálů - Část 2: Stanovení pevnosti v tahu za ohybu a pevnosti v tlaku“ pouze na zkušebních tělesech, obvykle trámečcích 40 × 40 × 160 mm, buď vyrobených do forem při pokládce potěru, nebo odebraných přímo z vrstvy potěru. Ty se pak ve zkušebním lisu zlomí a na zlomcích je možno stanovit i pevnost v tlaku.

Alternativní použitelnou metodou je stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev. Při této zkoušce se na povrch hodnocené vrstvy přilepí odtrhový terč (kruhový o průměru 50 mm, nebo čtvercový o hraně 50 mm), potěr se okolo terče nařízne a pomocí speciálního přístroje se terč odtrhne. Jedná se o pevnost v prostém tahu, o jejíž velikosti rozhodují zejména vlastnosti povrchu vrstvy potěru. Pro hodnocení vlastního potěru je třeba zkušební terč nalepit na pečlivě obroušený povrch. Podle dlouhodobých zkušeností je u betonu pevnost v prostém tahu přibližně na úrovni ½ pevnosti v tahu za ohybu.

Prakticky vždy je před pokládkou následných vrstev kontrolována vlhkost potěru. Normový postup, tzv. gravimetrická metoda, je definován v ČSN EN ISO 12570 „Tepelně vlhkostní chování stavebních materiálů a výrobků - Stanovení vlhkosti sušením při zvýšené teplotě“. Tato metoda vychází přímo z definice vlhkosti materiálu, což je poměr hmotnosti vlhkosti obsažené v materiálu a vysušeného materiálu.

Pro pokládku následných vrstev jsou důležité parametry rovinnosti povrchu. Dle terminologie ČSN 74 4505 je jedná buď o celkovou rovinnost povrchu, což jsou odchylky skutečně provedeného povrchu od předepsané roviny, nebo o místní rovinnost povrchu, což jsou jednak odchylky od rovné úsečky reprezentované dvoumetrovou latí a jednak rozdíly ve výškové úrovni hran ve spárách.

Příklady poruch a oprav

V cementovém potěru, který byl ponechán, byly zjištěny trhliny. Na základě zjištění, získaných při místním šetření lze konstatovat, že cementový potěr odpovídá betonu pevnostní třídy cca C8/10, či ještě nižší, což je cca o dvě třídy horší než obvykle požadovaná pevnostní třída. V rámci opravy bude třeba odstranit stávající cementový potěr a nahradit jej novým. Tato vrstva by měla být vyztužena pomocí KARI sítě cca uprostřed tloušťky.

U posuzované betonové mazaniny došlo k nadzdvižení rohů dilatačních celků, tzv. zkroucení desek. K tomu nejčastěji dochází když horní povrch desky vysychá rychleji, a tudíž se smrští více, než její spodní povrch. V daném případě bylo možné po odeznění smrštění nadzdvižené rohy a hrany přebrousit a povrch tak vyrovnat dle požadované místní rovinnosti.

Při místním šetření bylo zjištěno, že podlahové konstrukce v učebnách vykazují závažné závady související zejména s tuhostí nosné podlahové vrstvy tvořené anhydritovou deskou. Bylo zjištěno, že tloušťka této desky v rozích místností je velmi malá (cca 16-25 mm, oproti cca 45-50 mm uprostřed místností) a v mnoha případech již došlo k odlomení rohových oblastí či k jejich celkové destrukci. Před pokládáním nášlapné vrstvy bylo třeba obnovit tuhost nosné podlahové desky. Ve všech oblastech je třeba dodržet projektem předepsanou tloušťku anhydritové desky. Oprava byla provedena vybouráním anhydritové desky v oblastech s nedostatečnou tloušťkou, odstraněním části kročejové a tepelné izolace a novým dolitím anhydritové desky.

Cementový potěr vs. Anhydritová podlaha

Anhydritové a betonové podlahy mají celou řadu společných vlastností. V mnoha věcech se ale významně odlišují. Anhydritové podlahy se vyznačují vyšší tepelnou vodivostí oproti betonu přibližně o 20 %. Největším problémem u betonové podlahy je praskání. Do anhydritové podlahy také není nutné vkládat ocelové výztuže, a to ani při realizaci velkých ploch. Nevýhodou anhydritové podlahy oproti betonové je nutnost vytvoření takzvané igelitové vany. Betonová podlaha vyžaduje pouze separační fólii. Anhydritová podlaha je pochozí většinou po 24 hodinách. Anhydrit by pravděpodobně po delším stálém styku s vodou nabobtnal a mohl by časem začít plesnivět.

Moderní řešení: Litý cementový potěr CEMFLOW®

Skupina Českomoravský beton, člen HeidelbergCement Group, proto uvedla v loňském roce na trh nový litý cementový potěr CEMFLOW®. Již samotné označení betonová mazanina, vytváří v člověku asociace s něčím technicky nepříliš zdařilým. Betonová mazanina je směs cementu, kameniva a vody, která se vyrábí buď přímo na staveništi v běžné stavební míchačce, nebo na betonárně, jako průmyslově vyráběný cementový potěr. Aby bylo možné správné stanovení výšek, je nutné, aby vyrobený potěr byl ve stupni konzistence S1, tedy zavlhlý. Omezené množství vody však způsobí nedostatečnou hydratační reakci cementu a výsledné pevnostní charakteristiky jsou nízké. Splnit požadavek ČSN 74 4505 na rovinatost povrchu podlahové konstrukce, je při použití zavlhlé směsi nadlidský výkon. Obvykle je nutné povrch ještě vyrovnat vhodnou samonivelační hmotou.

Litý cementový potěr CEMFLOW® je jiný. Díky unikátní receptuře, je objemově stálý, s maximální hodnotou smrštění 0,5 mm/m, při zachování vysoké tekutosti směsi. Dalšími výhodami jsou zejména možnost použití v prostorech s možným nárůstem vlhkosti, ale také možnost pokládat nášlapné vrstvy dříve, než v případě anhydritových potěrů. ČSN 74 4505 totiž stanovuje maximální dovolenou vlhkost potěru před pokládkou nášlapných vrstev.

Například pod paropropustné podlahoviny (např. koberec) je hodnota vlhkosti, v případě potěru na bázi síranu vápenatého, maximálně 1%. V případě cementových potěrů je to však maximálně 5%. Zatímco v případě anhydritových potěrů je uvedené hodnoty dosahováno přibližně po 30 dnech, v závislosti na tloušťce potěru a zejména na klimatických podmínkách a systému větrání na stavbě, je nejvyšší dovolené vlhkosti 5% u CEMFLOW® dosahováno při srovnatelných klimatických podmínkách již po 7 - 14 dnech. To CEMFLOW® předurčuje k použití nejen ve vlhkých prostorách, ale také v ostatních běžných podlahových konstrukcích při výstavbě bytových a administrativních budov, či rodinných domů, kdy se často stavbaři dostávají do kolize s dílčími termíny předání díla a úspora času v řádu až desítek dní pro ně má velký význam. Další výhodou CEMFLOW® je také možnost aplikovat na jeho povrch lité úpravy povrchu, jako např. lité teraco a speciální nátěry. Samotná realizace podlah z CEMFLOW® je pak stejně jednoduchá, jako realizace podlahy Anhymentem. Není třeba dodatečných ocelových výztuží, není třeba stěrkování povrchu, při čerpání nepotřebujete elektřinu ani vodu. Stále je však důležité mít na paměti, že se jedná o výrobek na bázi cementu, který má určité hodnoty smrštění. Ty jsou sice výrazně menší, než hodnoty smrštění běžných cementových potěrů, ale stále jsou o něco větší, než hodnoty smrštění litých potěrů na bázi síranu vápenatého. Z tohoto důvodu je nutné dodržet maximální rastr dilatačních celků 6 x 6 metrů a maximální poměr stran 4 : 1.

Na vývoji CEMFLOW® pracoval více než dva roky tým inženýrů ze skupiny Českomoravský beton v úzké spolupráci s kolegy z německé centrály HeidelbergCement Group. Produkt byl v České republice uveden na trh na počátku roku 2009. Své využití najde v podlahách, kde je díky zvýšené vlhkosti nutné použít právě cementový výrobek. Ukazuje se však, že mnoho stavebníků oceňuje, nejen rychlost realizace a univerzálnost použití CEMFLOW®, ale zejména zrychlení pokládky nášlapných vrstev a tím celkové zkrácení doby výstavby.

Zajímavě se jeví také systém, kdy se povrch CemFlow obrousí až na přísadové zrno a napustí se transparentním bezbarvým krystalizačním denzifikátorem povrchu. V případě zájmu lze povrch namořit vodním lazurovacím mořidlem na barvu dle vzorníku. Vznikne tak otěruvzdorný vysoce dekorativní povrch s přirozenou strukturou betonu v řezu, což je velmi zajímavé pro moderní architektonická řešení. V budoucnu může tento systém řešení dokonce nahradit používání dlažeb, či litých finálních stěrek, stejně jako je tomu v zahraničí, zejména v USA. To přinese stavebníkům významné časové i finanční úspory.

Doporučení pro nátěry betonových podlah

Gletovaný, uhlazený povrch betonu nebo beton, který byl pokládán příliš řídký a má na povrchu vápenné mléko, není pro nátěry vhodný. V těchto případech by měl být povrch obroušen nebo proveden malý zkušební nátěr s ověřením přilnavosti. Broušení však musí být rovnoměrné a jeho stopy budou na nátěrech viditelné, zvláště při nedostatečné tloušťce nátěrů. Nedostatečné nebo nerovnoměrné obroušení způsobí rozdíly ve vsakování penetračního nátěru a laku do podkladu a vytvoření lakového filmu na povrchu. Výsledkem je lokální vysoký lesk zhotovených nátěrů, zatímco správně provedený nátěr by měl být matný. Lesklý povrch pak ukazuje na špatné provedení nátěrů, ale má i nepřijatelnou kluzkost (nízký součinitel smykového tření), pokud jsou takové nátěry prováděny na parkovacích plochách.

Nános laku nebo barvy musí být rovnoměrný, bez viditelných překryvů vrstev při nanášení a míst s rozdílným leskem vzhledem k nestejné tloušťce nánosu. Neesteticky působí také kapky barvy vytvořené při nešikovném nanášení. Nátěry musí být prováděny pouze za podmínek udaných výrobcem barvy. Pokud budete provádět krycí nátěry, je třeba nanášet je v dostatečné tloušťce, aby se zakryly barevné rozdíly betonu.

Baumit Betony a Potěry

Společnost Baumit nabízí betonové směsi v pytlovaném i volně loženém provedení. Pytlované betony jsou dostupné již od 25 kg, což umožňuje snadný odběr i v menším množství. Díky kompaktnímu balení je možné je snadno dopravit i na obtížně přístupná místa. Skladovatelnost betonů je 12 měsíců. Tradiční betonové směsi, mezi které patří Baumit Beton B 20 a Baumit Beton B 30, jsou k dispozici jako pytlované i volně ložené, včetně pronájmu strojního zařízení pro zpracování větších technologických celků. Výrobky Baumit Beton B 20 a Baumit Beton B 30 jsou určeny nejen pro klasické betonáže, ale jsou deklarovány také pro zhotovení potěrových podlahových ploch v interiéru.

Ať už se jedná o rekonstrukci nebo o novostavbu a bez ohledu na podklad, s potěry Baumit pracujete rychle, spolehlivě a hospodárně. Všechny potěry Baumit jsou navíc vhodné pro podlahové vytápění. Baumit Alpha 2000 a 3000 jsou samonivelační potěry na bázi síranu vápenatého pro strojové zpracování, určené pro podlahy se zvýšenými nároky a pro větší výměry.

tags: #cementove #nater #betonove #mazaniny #informace

Oblíbené příspěvky:

• vše o diamantových kotoučích na beton
• spolehlivé upevnění sádrokartonu se šrouby Makita
• Význam rozměrů pro odvodnění střechy
• Více o Primalex Polar
• využití dřevěných hranolů při stavbě střechy