Cementový pačok, složení, příprava a použití v moderní architektuře

V dnešní moderní architektuře je velmi oblíbený pohledový beton jak na podlahách, stěnách, stropech, fasádách, tak i na nábytku nebo dveřích. Udělat však dokonalý povrch z pohledového betonu není jednoduché a málokterá firma jej dokáže provést tak, aby se nemusel následně povrchově upravovat. Minimální tloušťky u litého betonu jdou od 6 cm do 10 cm, což je u většiny rekonstrukcí, ale i staveb velké omezení, jak co se týče disponibilního prostoru, tak i konečné váhy.

Designová stěrka Beton Natural je na cementové bázi se zušlechťujícími polymery. Vytváří vzhled pohledového betonu a hodí se jak pro hladší monolitický vzhled, tak pro výraznější strukturu. Výsledný efekt si navíc dokážete přizpůsobit podle toho, jak budete s hladítkem pracovat.

Rozdíl mezi betonovou stěrkou a betonovým potěrem

Betonové stěrky jsou využívány především jako pohledový beton. Vzhledově je díky nim možné napodobit kámen, břidlici, štuk, betonové panely nebo různé druhy omítek. Využít se dají na podlahy i stěny, např. ve sprchovém koutě. U podlah se využívá spíše pojem samonivelační stěrka, která spočívá ve vytvoření dokonalé vodorovné hladiny.

Betonový potěr je to samé jako cementový potěr. Základní složení betonového potěru je cement, písek, štěrk a voda v různých poměrech. Samonivelační stěrky se od potěrů liší hlavně materiálovým složením, aplikační tloušťkou a způsobem aplikace. Stěrky bývají běžně vylívány v mnohem tenčích vrstvách než potěry. Stěrky se pohybují v aplikační tloušťce od 5 do 30 mm, zatímco potěry mohou mít klidně až 100 mm. Důležité je také rozlišovat mezi betonem a potěrem, které se liší především ve způsobu použití.

Složení cementových a vápenných malt

Malty na bázi cementu a vápna lze nazvat univerzálním materiálem pro zahájení povrchové úpravy. Jsou vhodné pro venkovní i vnitřní použití, používají se v obytných a průmyslových prostorech, skladech, garážích a přístavbách. Jako pojiva lze do složení omítek přidat nejen vápno a cement, ale také jíly, sádru a řadu umělých přísad. Použitý specifický materiál určuje vlastnosti řešení, jeho pevnost, tažnost a další technické vlastnosti.

Čtěte také: Průvodce jemným cementovým potěrem

Přesně zvolený poměr složek v omítkové směsi je vhodné ovlivnit zvláště při omítání starých chalup z kamene či smíšeného zdiva.

Vápenná malta

• Používá se hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů v místnostech s nízkou a normální vlhkostí.
• Plnivem je kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát.
• Může se do ní přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky.
• Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku.
• Příliš vysoký podíl vápna sníží pevnost omítky a způsobuje vznik jemné sítě vlasových trhlin.
• Bez zavedení dalších látek má vápenná omítka nízkou pevnost.
• Hotovou směs můžete skladovat až tři dny, ale její plasticita se postupně snižuje.
• Je ideální pro dokončování zdiva, které dobře absorbuje vodu: malta na cihlách rychle schne.
• Je vhodná pouze pro vnitřní práce při aplikaci na kamenné, dřevěné, dřevovláknité, cihlové a cementové podklady.
• Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost. Vzhledem k jejím vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm).

Štuková malta

• Je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3.
• Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.

Vápenocementová malta

• Míchá se ze směsi vápna, cementu a písku.
• Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech, vystavených většímu opotřebení (např. schodiště).
• Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku.
• Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku.
• Cement snižuje prodyšnost omítky a tím pádem i schopnost zdiva „dýchat.“ Proto se například u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.
• Díky vápnu má ve srovnání s obvyklou směsí cementu a písku zvýšenou elasticitu, má vynikající přilnavost, spolehlivě usazuje na podklad.

Cementová malta

• Používá se pro omítání místností s větším podílem trvalé vlhkosti (např. prádelny, sklepy) k vytvoření tzv. zatřených, hlazených či pálených cementových omítek.
• Míchá se z písku, cementu a vody v nejčastěji udávaném poměru 1 díl cementu a 4 díly písku.
• Zkušený zedník pozná správnou „mastnost“ cementové malty.
• Tento materiál je nejodolnější a je považován za univerzální. Může být použit k výzdobě fasády, obkladovému soklu, stěnám v místnostech s vysokou vlhkostí.

Sanační omítky

• Používají se pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva, zejména při rekonstrukcích starých budov.
• Obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit, nebo granulovaný polystyren).
• Vynikají nadstandardní paropropustností a dokáží zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů.

Tepelně-izolační omítky

• Používají se pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch.
• Obsahují dolomitické vzdušné vápno a organické lehčící přísady.
• Mají vysokou vydatnost a jsou dobře zpracovatelné, vynikají silnou paropropustností, díky čemuž dokáží přirozeně regulovat vnitřní mikroklima.

Typy tradičních omítek

Níže uvedená tabulka shrnuje typy tradičních omítek podle jejich složení a použití.

Příprava podkladu před omítáním

Zarovnání stěn je povinnou fází dokončovacích prací, bez kterých není možné dát podkladu hladkost a připravit ji na povrchovou úpravu. Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. Podklad se nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké, je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou.

Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny. Podklad musí vyhovovat platným normám, musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a výkvětů. Musí být dostatečně drsný, suchý a rovnoměrně nasákavý. Povrch nesmí být zmrzlý, nebo vodoodpudivý. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot. Pokud se omítka odlupuje, bude nutné ji zcela očistit.

Penetrace a špric

Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné. Očištěnou základnu od prachu a nečistot je potřeba naplnit hlubokou penetrací.

Čtěte také: Asfaltové pásy: Detaily a aplikace

• Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Zdivo proto nejprve pokropte vodou. Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku. První vrstva omítky se nazývá sprej. Je třeba maximalizovat vyplnění všech pórů, předúpravu podkladu a zlepšit přilnavost omítky ke zdi. Roztok by neměl být příliš silný.
• Penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. V závislosti na nasákavosti podkladu a klimatických podmínkách je potřeba savý podklad ošetřit penetrací 2613 Cemix. Pro silně savé podklady bude použita hloubková penetrace 2614 Cemix. Podklady s vyšší nasákavostí se penetrují 2x (1.nátěr penetrací ředěnou 1:1 s vodou, 2.nátěr neředěnou penetrací). Hladké podklady zdrsnit nebo použít kontaktní můstek 8040 Cemix.

Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.

Příprava omítkové směsi

Materiál připravte vsypáním suché směsi do předepsaného množství vody a jejím smícháním. K rozmíchání směsi je použijte pitnou vodu nebo vodu odpovídající EN 1008. Smíchání proveďte pomocí bubnové míchačky nebo pomaluběžného míchadla. Rozmíchejte na homogenní směs bez hrudek, nechte odležet. Poté opět znovu krátce promíchejte. Přesný počet složek závisí na požadované hustotě, pevnosti a tažnosti. Po kombinaci suchých složek ve správných poměrech se směs zředí. K tomu se voda nalije do čisté nádoby, postupně se zavádí prášková směs (přibližně 4,75 - 5,25 litru vody na 25 kg hmotnosti). Produkt smíchejte se stavebním míchadlem nebo vrtejte speciální tryskou.

Pro omítání zdí je možné použít různé typy omítek, abyste zvolili tu správnou, je nutné, abyste věděli, jakou má daná zeď vlhkost. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohli později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku.

Zatímco v minulosti si každý zedník připravoval omítku ze základních surovin sám, dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Důvodem je nejen úspora času, ale i přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy.

Nářadí pro omítání

Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o zednickou lžíci, vodováhu, olovnici, zednické hladítko, zednickou naběračku, velkokapacitní vědro, zednickou stěrku, míchadlo, stahovací lať, zednickou skobu. Hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítáte větší plochy. Pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Nesmíte opomenout ani omítníky nebo fasádní špachtli, pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky.

Čtěte také: Průvodce výběrem a aplikací cementového štuku v exteriéru

Postup omítání

Omítky jsou zpravidla vícevrstvé - o vyrovnání a zpevnění se starají právě hrubé jádrové omítky. Aby omítky splňovaly přísné požadavky z hlediska funkčnosti i vzhledu, musí být vícevrstvé.

Příprava omítníků

Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať, a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky. Instalace začíná od okraje stěny (přibližně 30 cm od rohu). Podobně působí na druhý konec zdi. Horní a dolní část do majáků je zkroucena samořezným šroubem, mezi nimi jsou taženy nylonové nitě.

Nahození jádrové omítky

Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí - díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše. Omítku aplikujte na plochu nerezovým hladítkem nebo jiným vhodným nástrojem. Uhlaďte do požadované roviny v rovnoměrné min. vrstvě. Druhá vrstva se nazývá zemina, je hlavní a má tloušťku až 5 cm, ale ne méně než 1,5 cm. Sádra je pro ni poměrně silná. Nanáší se po zaschnutí první vrstvy stěrkou nebo stěrkou, přebytek se odstraní kovovou špachtlí. Poté, co je vrstva vyrovnána, nechte ji trochu drsnou.

Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.

Technologické přestávky

Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den. Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.

Natažení fajnové omítky

Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Třetí vrstva je nutná k odstranění drobných třísek a dalších defektů a finálního vyrovnání povrchu. Konzistence směsi by měla být stejná, jako by byla nastříkána. Hmota se nanáší na mírně navlhčenou základnu, tloušťka vrstvy je 2 až 3 mm. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Po zavadnutí omítky plochu stočte filcovým a následně molitanovým hladítkem za současného zkrápění vodou.

Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti. Rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.

Použití dekorativních stěrek a lakování

Materiál je speciálně navržený k vytváření finální vrstvy a musí být aplikován ve velmi tenkých vrstvách. Hladítko by mělo být drženo ve sklonu 30 - 45°, stejně jako při aplikaci benátského štuku.

Směs pro druhou vrstvu připravte stejně jako první. Hladítkem vytvářejte dekorativní vzor. Každá stěna bude originál. Po mírném zavadnutí stěrky, zhruba po 15 až 30 minutách, povrch lehce vyhlazujte hladítkem. Po 24 hodinách můžete jemnou brusnou houbičkou přebrousit nerovnosti, hlavně v rozích.

Lakování

Po 24-48 hod po ztvrdnutí a vyschnutí stěrky Betoncem se doporučuje aplikovat ochranný lak. Spotřeba se může lišit v závislosti na stávající úrovni a pórovitosti podkladu a požadované povrchové úpravě. Nakonec stěnu natřete uzavírací jednosložkovou disperzí. Použijte váleček s krátkým vlasem a hlídejte, aby se disperze dostala do všech částí reliéfu a aby po stěně nestékala. Po 6 hodinách můžete přidat i druhou vrstvu disperze.

Důležité: Pro lepší vytvrdnutí a zrání je velmi důležité zajistit dobrou cirkulaci vzduchu v pracovním prostředí. Po aplikaci je třeba se vyhnout přímým negativním účinkům slunce, tepla, vlhka a průvanu. Chraňte před mrazem a deštěm. Okamžitě po ukončení prací umyjte vodou.

tags: #cementový #pačok #složení #příprava #použití

Oblíbené příspěvky:

• Kompozitní materiál WPC: Vlastnosti a výhody
• Dřevěné odkapávače: Recenze
• Prozkoumejte inovace Fischer hmoždinek
• Instalace interiérových palubek
• Úprava jedlových trámků