Cervene Drevo: Druhy Stromů a Jejich Využití

Každý se při zakázkové výrobě potýká s možností výběru mezi masivním dřevem nebo laminovanou dřevotřískou. A pokud se rozhodnete pro výběr masivního dřeva, tak zde se dále nabízí možnost jaké dřevo nebo jakou dřevinu vybrat. Z masivního dřeva se u nás nejvíce používají již hotové "spárovky". Jde o desky slepené z hranolků masivního dřeva.

Co takhle zvolit nějaké dřevo, které není z našich krajin? Co takhle sáhnout po nějaké exotice? Naše CNC studio pro Vás naskladnilo nové exotické dřeviny a ty stojí za to!

Exotické Dřeviny

Bubinga

Exotické dřevo Bubinga máme s původní krajinou, je tak vhodné na výrobu luxusní exotické masivního stolu. Latinský název: Guibourtia spp. Tato exotická dřevina je díky svým vlastnostem nezpochybnitelnou autoritou mezi exotickými dřevinami. Stromy svým průměrem kmene tak nabízí přípravu velkých fošen, až snad mamutích rozměrů pro výrobu nejluxusnějších masivních jednacích stolů. Dýhy této dřeviny mají nezaměnitelnou kresbu, a tak se nejčastěji používají pro výrobu akustických kytar.

Zebrano

Zebrano, v angličtině Zebrawood, získalo svůj název podle vzhledu připomínajicí zebru. Tato dřevina se řadí mezi velmi tvrdé a těžké. Pro svůj vzhled si našla uplatnění v nábytkářském průmyslu i ve výrobě hmatníků a horních desek korpusů elektrických kytar.

Vlastnosti Dřeva

Tvrdost je schopnost materiálů klást odpor proti vnikání jiných těles. Jistý pan Brinell tlačil určitou silou ocelovou kuličku do materiálu. Má-li ocelová kulička předepsaný rozměr, jde o tzv. Brinellovu zkošku tvrdosti. U nás zase pan Janka tlačil do dřeva razidlo, ukončené půlkuličkou. To je tzv. Jankova zkouška. Dřevo je měkké, polotvrdé, tvrdé a velmi tvrdé. Pevnost nám říká, jak které dřevo vzdoruje statickému namáhání. Houževnatost je schopnost odolávat dynamickému, rázovému namáhání. Dřevařské tabulky definují houževnatost jako hodnotu výšky, z jaké musí spadnout kladivo těžké 1,5 kg na hranolek o průřezu 2x2 cm, aby ho přerazilo. Pružnost - tzv. modul pružnosti je mírou odporu, který klade materiál zatížení, jež ho ohýbá.

Čtěte také: Vlastnosti smrkového a akátového dřeva

Druhy Dřeva a Jejich Charakteristika

Smrk

Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Na všech třech řezech (příčný, podélný, tečný) snadno zaznamenáme zřetelné barevné odlišení jarní a letní přírůstkové vrstvy dřeva. Jádro není barevně odlišeno, a pokud se místy (od oddenku) vyskytuje tmavší zahnědnutí, jedná se o vadu, počátek hniloby. Smrk je i přes svou měkkost houževnatý, poměrně pevný a pružný. Smrkové dřevo je měkké, hedvábně lesklé, vonící pryskyřicí, poměrně lehké, dlouhovláknité, přitom velmi pružné a pevné, dobře štípatelné. Dobře se řeže, hobluje, frézuje, klíží, moří, natírá a barví. Poměrně málo se bortí a sesychá. V suchu je velmi trvanlivé. Tesař ho používá na trámoví, krokve, bednění i podbití. Truhlář na tzv. selský (měkký) nábytek. Ze starých trámů se zhotovují repliky často malovaných a jinak zdobených truhel, komod, skříní apod. Zedník má rád smrk na hladítcích, při bednění a u podlážek lešení. Horník jej používá na výdřevu v dolech. Smrkové dřevo je důležitou surovinou pro výrobu papíru. Zvláštností je tzv. rezonanční smrk, který je nenahraditelný při výrobě hudebních nástrojů. Smrkové dřevo je lákavé sousto pro dřevokazný hmyz, zejména červotoče.

Borovice

Dřevo borovice je měkké, křehčí než smrkové, bělová část je smetanově bílá až k okru, jádro oranžově hnědé až dorezava. Letokruhy jsou výrazné. Bělové dřevo trpívá charakteristickým zamodráváním došeda, což se považuje za vadu na kráse. Díky odolnosti se borové dřevo používá především na okna a dveře, včetně rámů. Také se dobře uplatní na trámoví, podvaly a "polštáře" pod podlahy. Mořidla i nátěry přijímá hůře než smrk. Jádrové dřevo se také hůře lepí.

Modřín

Modřínové dřevo je polotvrdé, tvrdší než smrkové nebo borové, pevné a trvanlivé. Bělová vrstva je světle žlutohnědá, jádro okrové až červenohnědé. Na vzduchu a po napuštění tmavne. Texturu (kresba letokruhů) má hustší než smrk a vyniká krásou mnoha drobných, většinou dobře zarostlých součků. Dobře se obrábí, nezalepuje tolik nástroje jako borovice a lépe přijímá lepidla i napouštění.

Ořech

Ořechové dřevo je velmi ceněné, zvláště o starší, zdravé a silné stromy mají velký zájem dýhárny. Běl má šedobílou, někdy s jasně žlutými skvrnami na okrajích směrem k lýku. Jádro je proměnlivé, ale většinou tmavohnědé. Bývá černě ohraničeno a barva závisí na půdních podmínkách. Je tvrdé a pevné, díky obsahu třísla poměrně trvanlivé. Dobře se obrábí, ohýbá, soustruží i řeže dláty.

Třešeň

Dřevo je tvrdé, pevné, pružné a houževnaté, s poměrně výraznými letokruhy. Bělová část je úzká, smetanově narůžovělá až žlutá, jádro červenohnědé, na vzduchu časem červená a tmavne. Třešně rostoucí v lesních porostech mívají dřevo trochu tmavší. Krájené dýhy, masivní fošny nebo prkna upoutávají výraznou kresbou. Dobře se obrábí, má mírný lesk. Špatně se řeže dláty přes vlákna, ale pro soustružení a truhlářské práce je vhodné. Hodně se bortí a "pracuje", přířezy je nutno sušit pomalu a důkladně je proložit.

Čtěte také: Průvodce světem plátna

Hrušeň

Dřevo je houževnaté, pevné, tvrdé a stejnoměrně husté, bez lesku. Je většinou šedo-hnědo-bílé, u starších stromů se objevuje vyrudlé až cihlově červené nepravidelné jádro. Na tečném řezu mívá jemnou, něžnou kresbu. Po vyschnutí poměrně málo "pracuje", nebortí se. Používá se proto na výrobu dřevěných závitů, šroubovic a lisů. Výborně se soustruží a brousí. Dobře přijímá lepidla i mořidla, nábytkáři jím často napodobovali eben. Je kvalitní při přípravu lepených pro sochy nebo reliéfy, zvláště když se vyžaduje stejnorodost - jednota materiálu.

Švestka

Dřevo je husté, stejnoměrné a velmi tvrdé. Lze využívat jen menší kusy, které se však musí sušit zatížené a pomalu, protože dřevo se silně kroutí a praská. Běl je úzká, žlutá, někdy našedlá, jádro růžovo až červenohnědé. Dobře se soustruží i řeže. Na nábytku může být funkční ozdobou. Patří do dílen šperkařů, restaurátorů či výrobců exkluzivního nábytku.

Akát

Od úzké hnědobílé běli jde ke dřeni žlutozeleněhnědavá barva, s rozdílnou, mnohdy zajímavou kresbou. Letokruhy jsou dobře viditelné. Dřevo je těžké, velmi tvrdé, značně pružné a houževnaté. Dobře odolává vodě i počasí. Poměrně dost "pracuje", trhá se a bortí. Při rychlém sušení praská. Ideálně se hodí na silně namáhané násady, topůrka a rukojeti. Naši předkové dřevo akátu používali v kolářství.

Javor

Běl, u mladých stromů široká, u starých užší, je smetanově bílá, u některých jedinců bělejší než javorová, jindy narůžovělá. Jádro bývá nepravidelně ohraničené, tmavohnědé. Výrazné letokruhy vytvářejí krásnou kresbu, která má na starém nábytku nazlátlý lesk. Šikmo řezané pásky se používaly k vykládání. Dřevěné obklady, prkna či dýhy jsou nejžádanější tam, kde se objevuje kontrast jádra běli, nebo v místech srůstu. Dobře se opracovává, soustruží i leští. Dřevo je pevné, tvrdé, houževnaté a z našich dřevin nejpružnější.

Dub

Dubové dřevo je jedno z nejžádanějších už odedávna. Má poměrně úzkou, světlehnědou běl a široké, stejnoměrně hnědě zbarvené jádro. Na středovém a tečném řezu se objevují výrazná "zrcátka" (přeříznuté dřeňové paprsky). Díky nim luze bezpečně rozeznat dub od jilmu či jasanu. Základními vlastnostmi dubového dřeva jsou tvrdost, pevnost, houževnatost a trvanlivost. Z našich dřev nejdéle vzdoruje nejen povětrnostním podmínkám, ale i střídání vlhka a sucha. Vyráběly se z něj mlýnská kola, hamry, piloty k mostům a lávky, sudy. Dubové dřevo bylo za všech dob oblíbeno v nábytkářství. V Anglii po něm pojmenovali celý věk - age of oak (1500 - 1600). Využívalo se v masivu i na krájení dýh. S dubem pracovali a pracují řezbáři a sochaři, dá se řezat dláty i napříč vláknům.

Čtěte také: Vyložení prostoru pro uskladnění dřeva

Habr

Habr je z našich dřev nejtvrdší a touto vlastností se může srovnávat jen s některým akátem či javorem - babykou. Dřevo je husté, stejnoměrně šedobílé až hnědobílé. Barevné změny lze najít u starších kusů okolo dřeně. Po vyschnutí je stálé. Porušuje však pravidlo o trvanlivosti tvrdých a těžkých dřev: leží-li ve vlhku, venku na zemi, brzy "zpuchří" a začne se rozkládat. Ale ani stojící nevydrží příliš dlouho odolávat povětrnostním vlivům. Dobře přijímá lepidlo i mořidla, je bez lesku. Napodoboval se jím eben. Dodnes se používá na čepy, palice i šrouby, na klíny, na hoblíky, rukojeti apod.

Buk

Bukové dřevo patří z listnáčů k nejznámějším. Je tvrdé, málo pružné, poměrně pevné. Barvu má světle hnědou až narůžovělou, pařením získá tmavší, charakteristickou barvu. Je stejnorodé a husté. Bukové dřevo proslavila mimo jiné firma Thonet známými "thonetkami", židlemi z ohýbaného dřeva, které se stále vyrábějí. Používá se v nábytkářství, na ohýbaný nábytek i na krájení dýh, převážně pro "levné" použití, např. na překližky.

Javor

Javorové dřevo patří k nejsvětlejším z našich dřev, smetanově slonovinově bílé, do krémova. Okolo dřeně či suků se někdy objevují zelené nebo černohnědé pruhy a skvrny. Někdy se tvoří široká, tmavá, nepravidelně ohraničená dřeň. Jádro jinak není barevně odlišeno. Dřevo je tvrdé a lesklé. Dobře se opracovává, soustruží, moří, bez problémů přijímá lepidlo. Často se ještě vyběluje peroxidem a čpavkem. Kvůli kontrastu se používá v nábytkářství v dýhách i v masivu. Pro svou dekorativnost je vzácný tzv. "očkový" javor. Pro vykládání nábytku se vyhledávala i tzv. kořenovice. Rovněž známé je tzv.

Bříza

Dřevo břízy je smetanově bílé, někdy našedlé, nahnědlé i narůžovělé, bez lesku. Je stejnoměrně husté, středně tvrdé, pevné, dobře se ohýbá. Za syrova se řeže (dláty) mnohem lépe než po vyschnutí. Jako ostatně většina dřev. Špatně odolává vlivu počasí, podléhá zvláště hnilobě a houbám. Vždy se používalo na topení, hlavně v polenech do krbů, hoří i syrové. Při sušení na vzduchu proschne bez prasknutí na obvodu i v kulatině (do průměru cca 15 cm), proto je odedávna mají v oblibě především soustružníci. Dodnes se z něj tečí korbele, vázy, svícny, kořenky či slánky. Dobře se moří i přijímá lepidlo. Vzrostlé silné kmeny se krájejí i na dýhy.

Lípa

Smetanově až žluto či šedobíle zbarvené, poměrně pevné, měkké dřevo je stejnoměrně husté. Není příliš trvanlivé a musí se chránit zejména před červotočem. Po kvalitním vysušení se nebortí a málo sesychá. Dobře přijímá lepidlo, dobře se tónuje a moří. Lze je čistě řezat dláty, a to i přes vlákna.

Olše

Dřevo je žluté, někdy narůžovělé až šedooranžové. Je stejnoměrné, bez výrazných letokruhů a barevně odlišeného jádra. Je měkké, pevné, snadno se štípe, dá se řezat dláty i přes vlákna. Dobře přijímá lepidlo. V řezbářství je hned po lipovém nejoblíbenější, ale stejně jako lipové dřevo trpí červotočem. V rukodělné řemeslné výrobě se olšové dřevo využívá na nádobí - necičky, mísy, okříny i troky na paření prasat.

Topol

Topolové dřevo je měkké, řídké, nepříliš pevné, na řezu chlupaté. Je lehké. Dobře se moří a přijímá všechny druhy lepidel, protože hodně saje. Používá se na krájení dýhy na tzv. poddýžky.

Santalové Dřevo

Charakteristika Barviva oranžovo-červená až fialová získávaná ze santalového dřeva. Stromy ze santalového dřeva rostou téměř výhradně v Indii, Indonésii. Zde se nachází 90% světových zásob. Různé podobné druhy, např červený santalový strom nalezneme v Austrálii či Venezuele. Olej, který se získává z těchto stromů, má uklidňující a antibakteriální účinky. Pro jeho aroma se používá v parfémovém průmyslu.

Použití Olej ze santalového dřeva se přidává, díky svým blahodárným účinkům, do tělových krémů či šamponů. Těmto výrobkům, stejně tak jako parfémům, dodává specifickou vůni. Používá se v cukrovinkách, zmrzlinách, žvýkačkách a v dalších potravinách. Také se používá jako pomůcka při meditaci při různých náboženských obřadech.

Výroba Vyrábí se parní destilací sušených kořenů nebo dřeva stromu.

Nežádoucí účinky Nejsou známy žádné negativní účinky tohoto barviva. Olej ze santalového dřeva však využívají aromaterapeutové při léčení bronchitidy, suché či citlivé pokožky, laryngitidy, stresu, atd.

Doplňující informace Kácení, zpracování a export santalového dřeva je v Indii přísně regulováno vládou, přesto místní pytláci porušují zákony a nelegálně kácí tyto vzácné stromy.

Zajímavosti z E-shopu s Dřevěnými Doplňky

  • Dřevěné obroučky brýlí: Vyrábějí se ze santálového dřeva (vonné, z jižní Asie) a červeného santálu.
  • Palisandr: Vzácné, červeno-hnědé, tvrdé dřevo s akustickými vlastnostmi, používané pro hudební nástroje.
  • Bukové dřevo: Tvrdé, pevné, málo pružné, dobře se obrábí.
  • Motýlky: Ručně dělané, z různých druhů dřeva, ve čtyřech tvarech.
  • Hodinky: Ze santálového dřeva (různé barvy), tropického bambusu (ohebný), evropského dubu (7 druhů v ČR), mahagonu (voděodolný), zebrano (zebrawood), padouk (křídlok), kanadského javoru.

Rozdělení Dřeva

Pokud jste již někdy nakupovali nějaké výrobky ze dřeva, nechávali si zhotovit nábytek truhlářem, nebo jen vybírali dřevo na otop, tak určitě víte, že můžeme tento materiál z hlediska „stavebního“ dělit do dvou skupin - na měkké dřevo a tvrdé dřevo.

Makroskopická Stavba Dřeva

Proč ukazujeme dřevo ve dvou, někdy i třech řezech - pohledech? Protože každý z nich je jiný. Tomu, jak ta která část kmene vypadá, můžeme říkat vzhled, charakter, makroskopická stavba (co je viditelné pouhým okem), dříve tvářnost. Pro vzhled je kromě barvy důležitá i kresba, textura a ta má svůj základ v letokruzích.

Kambium, okem neviditelné, produkuje směrem ke středu kmene dřevo a směrem ke kůře lýko. Pod kůrou stromů najdete postupně lýko, zmíněné kambium, které nevidíte, ale ono přece je. Potom živé, světlé bělové dřevo (běl) a nakonec vyzrálé, neživé dřevo, které když je barevně odlišené, je nazýváno jádro, jádrové - skelet, kostra stromu.

Základní Druhy Dřeva

Dřevo takto dělíme na dřevo jehličnanů a listnáčů (jehličnatých a listnatých dřevin) a dále u listnáčů na dřevo s kruhovitě pórovitou stavbou (např. dub, jasan, akát, jilm, pajasan, morušovník, kaštanovník), s polokruhovitě pórovitou stavbou (např. ořešák, třešeň, švestka) a s roztroušeně pórovitou stavbou (např.

Tvrdost Dřeva

Vraťme se však k tvrdosti dřeva, která je pro jeho další využití opravdu zásadní. Měkké dřevo (<40 MPa) se snáze zpracovává a opracovává, většinou pochází z jehličnatých stromů, ale i z některých listnatých (dřevo lipové, vrbové, topolové a jiná). Oproti tomu tvrdé dřevo (≥80 MPa) získáváme především z listnatých dřevin (habr, akát, tis, buk apod.), z jehličnatých je za tvrdé považováno dřevo například tisku a douglasky.

Využití Dřeva

Dřevo lze využít jako stavební řezivo, stavební konstrukční materiál, surovina k výrobě nábytku, pracovních a hudebních nástrojů, ale i dopravních prostředků, malířských a jiných potřeb. Navíc se ze dřeva vyrábí celulóza a papír a využívány jsou i jiné chemické suroviny, například pryskyřice, přírodní kaučuk, tříslová kůra apod. Ze staveb na bázi dřeva známe hrázděné a roubené stavby, sruby a domy na bázi lepených dřevěných konstrukcí.

Jehličnaté Dřeviny

  • Smrk (Picea): Měkké, ale dosti pevné a pružné dřevo, uplatnění ve stavebnictví, tesařství, truhlářství, nábytkářství i výrobě papíru.
  • Jedle (Albies): Dříve hojně používaná k výrobě nábytku, lodních stožárů a člunů.
  • Borovice lesní (Pinus sylvestris): Dřevo nažloutlé až narůžovělé, obsahuje mnoho pryskyřice, vyhledáváno v nábytkářství a též truhláři.
  • Modřín opadavý (Larix decidua): Velice trvanlivé a odolné dřevo střední hustoty, bohaté konstrukční uplatnění i pro náročné podmínky.
  • Tis červený (Taxus baccata): Nejhustší dřevo ze všech našich stromů a samozřejmě jde i o nejtvrdší tuzemský jehličnan.
  • Jalovec (Juniperus): Používá se výhradně v závěrečném procesu uzení kvůli aroma.

Listnaté Dřeviny

  • Buk lesní (Fagus sylvatica): Tvrdé, kvalitní dřevo, které však oproti dubu špatně snáší vlhkost a střídání vlhka se suchem.
  • Dub (Quercus): Rozšířená a oblíbená tuzemská listnatá dřevina střední hustoty, která výborně snáší vlhko.
  • Habr (Carpinus): Velmi podobné dřevo jako buk, tedy pevné, křehké, vysoce výhřevné, ale hůře odolávající vlhkosti.
  • Trnovník akát (Robinia pseudacacia): Tvrdé a houževnaté dřevo často s výraznou kresbou.
  • Jilm (Ulmus): Tvrdé, těžké a trvanlivé dřevo, které je pevné, neštípe se a přitom se i dobře ohýbá.
  • Javor (Acer): Nabízí jedno z našich nejsvětlejších dřev.
  • Bříza (Betula): Má dřevo s nízkou odolností vůči vlhkosti a změnám počasí.
  • Jasan (Fraxinus): Má z našich dřev nejvyšší pružnost, přitom je ale jasanové dřevo i tvrdé a houževnaté.
  • Platan (Platanus): Nabízí pevné, středně tvrdé a těžké dřevo, které je však málo trvanlivé, proto se nehodí pro exteriéry.
  • Topol (Populus): Má dřevo měkké a řídké (porézní, obsahující mnoho vody), velmi rychle však tato dřevina roste.
  • Lípa (Tilia): Nabízí dřevo měkké, ale dosti pevné, proto je oblíbena v řezbářství a sochařství.
  • Olše (Alnus): Se blíží vlastnostmi svého dřeva a využitím lípě.

Ovocné Dřeviny

  • Kaštanovník (Castanea sativa Mill.): Tento strom má dřevo husté a kvalitní.
  • Ořešák (Juglans): Jeho tvrdé dřevo s typickou kresbou je dosti ceněné.
  • Jabloň (Malus): Má dřevo, které se svým vzhledem a vlastnostmi podobá třešni a hrušni.

tags: #cervene #drevo #druhy #stromy

Oblíbené příspěvky: