Zahradní chodníček z dlaždic: Jak na něj a co všechno o něm vědět

Zahradní chodníčky bychom měli mít na všech svých zahradách. Jsou důležité proto, abychom se dostali za každého počasí i do odlehlých částí zahrady, aniž bychom si zničili trávník či záhony. Velmi často pomohou dotáhnout vzhled zahrady do naprosté dokonalosti. Nejenže usnadňují přístup a pohyb po pozemku, ale také dotváří celkový dojem.

Typy zahradních chodníčků a jejich umístění

Kde a jaký chodníček na zahradě umístíme, musíme velmi dobře promyslet! Můžeme zvolit nejkratší cestu z místa A do místa B, což je praktická volba. Nebo klikatou, procházkovou pěšinku estetického charakteru s případnými zákrutami, třeba kolem stromů a okrasných prvků v zahradě. Díky tomu bude zahrada působit rozlehlejším dojmem.

Chodníčky, které propojují dům a zahradu by měly být co nejúčelnější. Ve velkých zahradách se mohou chodníčky volně vinout ve tvaru oblouku, pro malé pozemky jsou vhodné zahradní chodníčky, které jsou přímé a osově umístěné nebo zvolte jen zatravněnou nášlapnou dlažbu. Chodníček musí být ve správné úrovni s terénem, aby nebyl zanořený nebo vyvýšený. Vyvýšený chodník komplikuje sekání trávy a zanořený trávník způsobí zadržování vody v korytu.

Materiály pro zahradní chodníčky

Zásadní je materiál chodníku, s nímž souvisí i jeho typ. Dále zvážíme faktory jako životnost materiálu, náročnost údržby či design. Pojďme se podívat na nejoblíbenější druhy a materiály pro chodník kolem domu či na zahradu.

1. Betonový chodník

Při stavbě chodníků je beton jedním z nejčastěji používaných materiálů. Jeho výhodou je bezesporu dlouhá životnost a prakticky nulová náročnost na údržbu. Díky moderním technologiím lze beton barvit, tvarovat i leštit. Ve výsledku poté může imitovat kámen či dřevo. Betonové chodníky jsou rovněž odolné vůči povětrnostním vlivům, zvládne i vyšší zátěž a náročnější provoz. Typicky se betonových chodníků využívá na dvorcích, kam čas od času zajíždí vůz apod. Betonové desky jsou velmi variabilní, na výběr je mnoho druhů. Oblíbená je například zámková dlažba. Zde je potřeba zvolit správnou výšku.

Čtěte také: Podrobný návod: Lepení dlaždic na fasádu krok za krokem

Přehled betonových dlažeb

Betonová dlažba se vyrábí lisováním z betonu za vysokého tlaku. Původně vznikla jako levnější náhrada za žulové kostky. V posledních letech však prošla tak velkým vývojem, že se stala zajímavým a vyhledávaným materiálem pro zpevnění cest kolem domu a v zahradě. V současné době se betonové dlažby vyrábějí ve velmi širokém sortimentu. Vedle již klasických šedivých čtvercových či obdélníkových tvarovek se objevují dlaždice rozmanitých pravidelných i nepravidelných tvarů v mnoha barvách a odstínech a také v mnoha povrchových úpravách. Některé typy připomínají štípané či řezané kamenné desky, kostky či dokonce šlapáky z mnoha druhů kamene. Jiné napodobují nové i letité cihly, další říční valouny, ale třeba i prkna nebo špalíky. Mají i naprosto originální tvary, které v přírodě nenajdete - například vlnky nebo kytičky.

Spolu s dlažbou se vyrábí i řada doplňků (obrubníky, palisády, žlábky pro odvod vody, zdicí prvky pro stavbu schodišť i plotů nebo na obklady, bloky pro zpevnění svahů, bazénové lemy apod.). Společně tvoří ucelený systém. Díky této široké nabídce se betonové prvky dají použít na zpevnění příjezdových cest, parkovacích ploch, nájezdů ke garážím, na chodníčky, terasy, dvorky, do okolí bazénů, na stavbu zahradních cest i schodišť, zahradních zídek, podpěrných stěn a odpočinkových ploch.

Typy betonových dlažeb:

• Zámková dlažba: Jedním z nejoblíbenějších typů je tzv. zámková dlažba. Kostky, obdélníky, vlnky či kosočtverce z betonu se spojují tak, aby do sebe vzájemně zapadaly a po usazení vytvořily celistvou zpevněnou plochu. Předností zámkové dlažby je především vysoká odolnost a mrazuvzdornost, což jsou vlastnosti nezbytné u větších, hodně namáhaných ploch - u přístupových cest, chodníků, dvorů. Zámková dlažba se zpravidla pokládá na sucho na zpevněnou vrstvu štěrku.
• Skládaná dlažba: Vibrolisované tvarovky, často ve tvaru čtvercové dlaždice s hladkými hranami, se na plochu skládají podobně jako například keramická dlažba nebo cihly. Vyrábějí se v mnoha typech a liší se především povrchovou úpravou: mohou být broušené, tryskané, broušeno-tryskané, vymývané, hladké, s reliéfem a řezané. Řezané formáty mívají po okrajích fazetu. Skládaná dlažba se pokládá na sucho na vymezovací terče, do maltového lože nebo na kamennou drť. Podle typu zatížení se liší počet podkladních vrstev.
• Zatravňovací dlažba: Vlastně jde o zvláštní typ zámkové dlažby, kterou prorůstá tráva. Je vhodná především k dláždění příjezdových cest nebo stání automobilů, u kterých chceme zachovat vzhled trávníku. Využijeme ji i na mírně svažité plochy. Nehodí se na chodníky, protože se po ní špatně chodí, zvláště v botách na vysokém podpatku či s holí. Dobře se po ní nejezdí ani s kočárkem. Použít lze například zatravňovací dlaždice o síle 8 cm, kdy mezery osejete trávou nebo použijete odolné skalničky, apod.

2. Kamenný chodník

Kámen je nejoblíbenější materiál, používají se opracované desky nebo umělý kámen. Desky volte o síle minimálně 6 až 8 cm. Pokud nepatříte mezi zastánce betonu, vsaďte na přírodní kámen. Lidé používali přírodní kámen ke zpevnění chodníků a cest odjakživa a dobře věděli proč. Kámen patří k nejtradičnějším stavebním materiálům vůbec a při správné přípravě a pokládce má taková kamenná cesta prakticky neomezenou životnost a nemusíte se o ni prakticky vůbec starat. Chodníky z přírodního kamene, jako je břidlice, žula nebo pískovec, dodávají zahradě elegantní a nadčasový vzhled. Kámen je oblíbený především pro svou odolnost, a podobně jako beton má poměrně nízké požadavky na údržbu. Je však vhodné čas od času kamenný chodník opláchnout vodou, případně odstranit zelený mech. Zároveň každý kus kamene je unikátní svou texturou a barvou, což jen přidává na originalitě. Polygonální dlažba a kamenné šlapáky se hodí jak do moderních, tak rustikálnějších zahrad.

3. Štěrkový chodník

Další možností mohou být štěrkové chodníky. Ty jsou jednak snadno instalovatelnou variantou, jednak cenově dostupnou alternativou kamenných chodníků. Štěrk nabízí přirozený vzhled a hodí se především do rustikálních zahrad, kde jejich přírodní charakter podtrhne. Oproti jiným typům chodníků má jednu zásadní přednost - propustnost vody. Svou drenážní schopností pomáhá při prevenci eroze půdy a vytváření kaluží. Snadná je i stavba štěrkový chodníků. Je však zapotřebí počítat s pravidelným doplňováním kamení a údržbou. Ta spočívá především v udržování tvaru a rovnoměrného rozprostření štěrku. Chodníkový obrubník lze použít k ohraničení prostoru se štěrkem a zamezit tak jeho rozptylování po okolí. Ve volné zahradě a v místech, která nejsou zatížena velkým provozem, se uplatní písek, štěrk a oblázky. Okraje těchto chodníků pak můžeme dosázet nízkými půdokryvnými keři. Pohledově jsou hezké, celkem snadno (pokud sem nenapadá příliš mnoho listí a větviček) se udržují a finančně patří k levnějším řešením. Chůze po nich ale není příliš pohodlná.

4. Dlažební kostky či kočičí hlavy

Dlažební kostky, zámková dlažba nebo také dlažba zatravňovací. I to jsou další typy chodníků, pro které se můžete rozhodnout. Nespornou výhodou tohoto chodníkového materiálu je jeho kombinovatelnost. Instalace může být časově náročnější, avšak umožňuje vytváření nejrůznějších vzorů a designů přímo v ploše chodníku. Dlažební kostky jsou k dostání v různých tvarech, barvách a materiálech, včetně betonu, kamene a cihel. Tyto materiály jsou jednak odolné, ale zejména snadno opravitelné. V případě poškození stačí konkrétní kus dlažby jednoduše vyměnit, aniž by došlo k poškození zbytku chodníku. Dlažba typu „kost“ patří mezi oblíbené díky nízké ceně a snadné pokládce.

Čtěte také: Průvodce pokládkou dlaždic a spárováním

5. Dřevěný chodník

Dřevěné chodníky jsou méně časté, avšak efektní. Dodávají teplý a rustikální nádech a jsou díky tomu vhodné například k domu, pergole nebo zahradnímu posezení. Zkrátka ideální volba do prostředí, kde se chcete cítit příjemně a útulně. Materiály jako cedr nebo tropické dřevo jsou oblíbené pro jejich přirozenou odolnost vůči povětrnostním vlivům. Tropické dřeviny navíc přirozeně odpuzují hmyz. Zapotřebí však je pečlivé a pravidelné ošetření dřeva na ochranu proti vlhkosti. Dřevo je příjemné na pohled i na došlap, ale má jednu nevýhodu. Ve vlhku je kluzké, a když na něm zahlodá zub času, uvolňují se z něj třísky, až nakonec ztrouchniví. Je tu ale řešení v podobě betonových dílců, které dřevo věrně imitují, a na první pohled nepoznáme, že jde o litý beton. Tyto prvky se vyrábějí s vysokým podílem ruční práce, mají dokonalou strukturu a vzhled dřeva. Podle potřeby si můžeme vybrat buďto provedení dub, nebo smrk a také několik rozměrů „prken“. Výrobky mají standardní vlastnosti betonu. Jsou pevné, odolné proti mechanickému poškození, netečné vůči mrazu i vysokým teplotám a mají dlouhou životnost.

6. Cihlový chodník

Zbourali jste starou zeď nebo jste nespotřebovali všechen materiál ze stavby. Ze zbylých cihel chcete na zahradě vytvořit chodník. Je to dobré řešení? Ano, pokud práci správně naplánujete. Cihly z demolic jistě nejsou nejtrvanlivějším materiálem, který lze použít na dlažbu. Jeho měkkost a náchylnost k proměnlivým povětrnostním podmínkám způsobují, že je nutné si před zahájením stavby vše dobře rozmyslet. Jako mnohem trvanlivější se jistě osvědčí betonové dlažební kostky, žulové kostky nebo klinkerové cihly, které jsou vypalovány při vysoké teplotě, a proto jsou mnohem odolnější. Zde se však nevýhoda cihlového odpadu může ukázat jako jeho výhoda: vždyť jiná řešení znamenají také výrazně vyšší náklady. Tím však výhody nekončí, protože promenádu můžeme snadno položit sami, aniž bychom si museli najímat specializovanou firmu na pokládku dlažby. Navíc zde můžeme použít všechny cihly bez ohledu na jejich barvu a velikost. Taková rozmanitost dokonale zapadá do pestrobarevného prostředí zahrady domu. V neposlední řadě nemusí být povrch dokonale rovný. Vyhnete se tak rozpakům, když ve vzrostlé zahradě nebo na chodníku vedoucím k domu, který již splynul s okolím, uvidíte zbrusu nové dlažební kostky. Musí být hezký, stylový a levný - to už bylo zjištěno. V tomto okamžiku je také vhodné věnovat pozornost trvanlivosti: pokud plánujete obrubníky, bude celý povrch mnohem odolnější vůči času. Především zabraňují šíření dlažby do stran. V tomto případě se zdá být ideálním řešením umístit celé cihly svisle tak, aby mírně vyčnívaly nad zbytek konstrukce. Při této příležitosti je třeba myslet i na jejich řádné zpevnění (tj. například zasypání zeminou) z vnější strany.

Plánování a příprava chodníku

Při plánování vysněné zahrady nechcete opomenout jediný detail? Tak to má být! A právě chodník je jedním z těch nejdůležitějších, praktických i estetických prvků. Než však potěší vaše oči (a peněženku), celý projekt řádně naplánujte. Při jeho navrhování bereme v potaz nejen koncepci zahrady, ale i typ podloží, do kterého budeme povrch chodníku ukládat.

1. Zaměření a návrh

Jako první krok je dobré si cestu v reálu nejprve vyzkoušet nanečisto. Cestu si provizorně označte, zatím třeba jen pomocí provázků a kolíků, ale klidně můžete použít křídu, vápno nebo označovací sprej. Cestu si nechte takto označenou klidně i několik dní a používejte ji tak, jako by už byla vydlážděná. Při testování cesty sledujte krom její šířky a směru také stoupání a profil terénu. Od určitého úhlu už bude výhodnější umístit do cesty stupeň/schod (případně i více schodů nad sebou) a zmírnit tak prudší stoupání nebo terénní nerovnost. Nezapomeňte, že cesta by měla být opravdu pohodlná. To, co se v létě zdá jako „jak takž“ schůdné, bude na podzim/jaře schůdné jen obtížně a v zimě už by taková cesta mohla být třeba jen „sjízdná“ směrem dolů se sáňkami a to nechcete. Chodníky či cesty z dlažby či kamenů, pokládaných do pískového lože, patří k osvědčeným a často voleným řešením s mnoha výhodami.

Šířka cesty

Obecně se nesnažte cestu dělat zbytečně úzkou, naopak si spíš nechte nějakou rezervu a pouvažujte o tom, jak ji budete každodenně používat. Pokud to bude jen rychlá zkratka trávníkem ke kompostu, popelnicím nebo k posezení, po které bude chodit jen jeden člověk, vystačíte si i s relativně úzkým pruhem nebo dokonce jen několika kamennými nášlapy. Pokud má ale cesta sloužit jako běžný chodník, měla by mít šířku 80-120 cm, tak aby po ní bylo možné jet kočárkem nebo třeba i invalidním vozíkem. Příjezdová cesta pro osobní auto by měla mít šířku 250-300 cm. Teoreticky by mohla být i o něco málo užší než těch 250 cm, ale na širší cestu se bude zkrátka pohodlněji najíždět, a navíc budete moct zastavit a vystoupit z auta v kterémkoliv jejím místě a za jakéhokoliv počasí. Věřte mi, že za prvního deště nebo sněhu to oceníte.

Čtěte také: Moderní řešení pro koupelny

2. Výpočet materiálu

Jakmile jste s tvarem cesty spokojení, zbývá spočítat, kolik budeme potřebovat různých frakcí štěrku a kamenné dlažby na celou plochu cesty. Nehledejte v tom žádnou vědu, jde o jednoduché: násobení délka × šířka v metrech - pro výpočet plochy v m2, pro kamennou dlažbu; násobení délka × šířka × hloubka v metrech - pro výpočet objemu v m3, pro podkladový štěrk. Pokud má vaše cesta nepravidelný tvar a velké zatáčky, netrapte se výpočtem rádiů a jednoduše si tvar cesty na papíře převeďte do pravidelných obdélníků.

Při výpočtu množství potřebného materiálu berte v úvahu, že cihly je nejlepší pokládat spíše na užší než na rovnou stranu (tj. na širší stranu).

3. Příprava podkladu

Základem funkční, pevné, stabilní a trvanlivé zahradní cesty je vždy důkladně upravený podklad. Hloubka výkopu se bude lišit podle druhu podloží a podle toho, jak moc bude budoucí cesta zatěžovaná. Nikdy by to ale nemělo být méně než 35-50 cm. Pro standardní pochozí plochy se za dostatečnou hloubku výkopu považuje 30 až 35 cm. Hloubku ovlivňují klimatické podmínky. Čím chladnější místo, tím hlubší by měl podklad být. V úvahu musíme vzít i výšku dlažby, ta se odvíjí od zatížení cesty. Pokud má vaše cesta jen pár metrů čtverečných a budujete ji v kypré půdě, asi zvládnete výkop udělat do odpovídající hloubky i ručně. V jakémkoliv tvrdším nebo suchém podloží, nebo zkrátka pro jakoukoliv větší plochu raději počítejte v rozpočtu také s pomocí stavební techniky.

Výkop vyložíme separační geotextilií, která zabrání prorůstání kořenů i stavební činnosti mravenců. Obojí může narušit soudržnost podkladu. Po vykopání zeminy nejprve vibrační deskou zhutněte samotnou pláň, a to ještě před vysypáním spodní hrubé vrstvy štěrku - tu bude tvořit drcené kamenivo 16-32 mm. Pod tuto spodní vrstvu můžete přidat ještě geotextilii, která zabrání případnému prorůstání plevele a kořenů do cesty. První část výkopu zasypeme zhruba 20 až 30 cm vrstvou kamenné drtě, pomocí stahovací latě ji srovnáme do roviny a zhutníme, nejlépe vibrační deskou. Po vysypání spodní části výkopu hrubou vrstvou štěrku vše zhutníme a nasypeme druhou, jemnější vrstvu z drtě 8-16 mm. I tuto druhou vrstvu je nutné poctivě zhutnit. Teprve na takto připravené a zhutněné podloží nasypeme poslední, tzv. ložní vrstvu z jemného štěrku 4-8 mm, do které budeme kamennou dlažbu pokládat - tuto vrstvu už nehutníme, ale pouze srovnáme latí.

Odtok vody a spád

Z budoucí cesty bude potřeba nějak odvádět povrchovou vodu a na to je potřeba myslet už teď na začátku, během hloubení výkopu. Myslete na to, do které části později uložíte drenáž (pokud ji budete pokládat) a dno výkopu si mírně tvarujte a spádujte pro odvod vody už teď! Důležitý je rovněž správný sklon, aby se na cestě nedržela voda nebo netekla k základům staveb. Směrem od budov se zachová 2% spád, respektive sklon 15 mm na metr. Cesta by nakonec měla zůstat o 1-2 cm výš než terén, aby se na ní nedržela voda a nečistoty. Profil/řez cesty je velmi důležitý - neměl by být úplně vodorovný, ale směrem ke středu mírně prohnutý nahoru, ideálně kolem 3 %. To zajistí rovnoměrný odvod vody na obě strany chodníku. Důležité je také předem myslet na to, aby byl chodník správně skloněný. Voda, která dlouho stojí na cihlové dlažbě, ji poškodí. A když se k tomu přidá mráz, je zaděláno na problém.

4. Obrubníky

Obrubník není úplně nezbytný, ale je určitě praktický pro oddělení budoucí pochozí vrstvy od okolní zeminy. Zabrání také prorůstání trávníku do kamenné dlažby nebo vysypávání štěrku z okrajových spár. Jako obrubník může posloužit samotná dlažba (usazením dlažby kolmo) nebo můžete použít třeba tzv. neviditelný obrubník, z recyklovaných plastů. Opět tady záleží na osobních preferencích, ale také na okolním prostředí a podmínkách. V travnatém pozemku je dobré k ploše chodníku přidat i obrubníky.

Pokládka dlažby na sucho

Dláždění tzv. na sucho, tedy bez použití betonu nebo jiného pojiva, je výrazně jednodušší a má řadu výhod. Navíc je tento postup dláždění kamenem univerzální a můžete ho použít pro plochy téměř jakékoliv velikosti - od chodníku, terasy až po příjezdovou cestu k domu. Pro pokládku betonové (vč. zámkové) dlažby, velkoplošných betonových dlaždic i kamenů „na sucho“ do pískového lože existuje shodný obecný postup, který je vhodné dodržovat při standardní pokládce jakéhokoli skládaného pochozího povrchu bez použití betonu. V detailech se pak bude postup lišit při pokládce souvislého povrchu ze zámkové dlažby, u dlaždic s ponecháním širších spár, u kamenů s různými rozměry i u žulových kostek.

Výhody pokládky na sucho:

• Je to technologicky velmi nenáročný postup.
• Dlažba je snadno rozebíratelná a lze ji tak kdykoliv opravovat nebo i měnit.
• Celá plocha cesty funguje díky štěrkovému podkladu a volným spárám jako drenáž a zajišťuje přirozený odtok vody.
• Dlažbu není nutné položit najednou a po přípravě štěrkového lože se dá kamenná dlažba pokládat postupně ve chvílích volna, klidně během celého roku, a jemný štěrk může dlouho sloužit jako suchý chodník/cesta.

Nevýhody pokládky na sucho:

• Vyšší nároky na kvalitně připravený a zhutněný podklad.
• Pokud nebudete chtít kameny vůbec opracovávat - nemusíte, každý kámen je ale malinko jiný a mezi kameny tak vzniknou automaticky o něco větší spáry/mezery, ze kterých se může během používání cesty uvolňovat drobný štěrk. Tzn. tato metoda nemusí být vhodná např. do bezprostřední blízkosti bazénů nebo tam, kde vyžadujete z nějakého důvodu naprosto čistou a jednolitou plochu.
• Ke dláždění na sucho je opravdu nutné použít k tomu určený materiál (např. pojezdovou dlažbu / obklad) o určité minimální tloušťce, aby se zabránilo vyvracení dlažby, když na kámen vstoupíte nohou nebo najedete autem.

Samotná pokládka

Skládání mozaiky: Každý kámen tedy nejprve položíme do štěrkového lože zhruba do místa, kde bude později napevno. Pro úsporu času je dobré si takto předpřipravit a nahrubo vedle sebe naskládat celou řadu na sebe navazujících kamenů. Kameny, které nám tvarově úplně nesedí, je možné opatrně upravit kladívkem nebo sekáčem a kovovou paličkou. Pro efekt menších spár je určitě vhodné udělat drobné úpravy hran kamene - při jakémkoliv opracování kamene mějte vždy nasazené ochranné brýle!

Štěrk pod každým kamenem si průběžně lopatkou upravujeme tak, aby přibližně odpovídal tvaru spodní strany kamenů, které do něj budeme pokládat. Jakmile jste s výsledkem a navazujícími spárami mezi kameny spokojení, opatrně dlažbu doklepejte gumovou paličkou do štěrkového lože tak, aby se nehýbaly a usadily se. Občas se vám možná nepovede uhlídat rovinu nebo profil cesty - nic se neděje, naštěstí se dá cesta hned rozebrat, přeskládat, podsypat a opravit. Je ale škoda dělat zbytečně stejnou práci vícekrát a je lepší pracovat pomalu a s rozmyslem - u kamene to platí dvojnásob.

Vyspárování dlažby

Jakmile máte celou plochu vyskládanou a uloženou (nebo nějakou větší část cesty), je dobré spáry hned vysypat a všechny kameny ještě jednou poklepat gumovou paličkou. Tím se dlažba „zamče“ do sebe. Podle toho, jak velké spáry jste si nechali, lze pro jejich vysypání použít buďto písek, nebo stejný štěrk, který používáte jako ložní plochu (4/8 mm). Po vysypání spár můžete ještě jednou celou plochu opatrně zhutnit a v případě potřeby ještě jednou dosypat štěrk do spár a pečlivě zamést. Zámkovou dlažbu pokládáme se spárami o tloušťce 3 až 5 mm, u keramické a betonové dlažby či kamenů lze ponechat spáry širší, aby cesta působila vzdušně a přírodně. Spáry vyplníme křemičitým pískem o zrnitosti 0-4 mm, který zabraňuje uchycení plevelů a mechu. Položenou dlažbu zhutníme pomocí vibrační desky s gumovou podložkou, aby se odstranily výškové rozdíly. Spáry dosypeme pískem a cestu zameteme.

Důležitá doporučení a péče

Povrch chodníku by měl být drsný, aby splňoval bezpečné hledisko v každém počasí. O chodník je potřeba náležitě pečovat. Chodníčky lze ošetřit například přípravkem s nanotechnologií, je potřeba je pravidelně zametat. Jen čistý zahradní chodníček je skutečně krásný. Okolo chodníčku je možné vybrat také vhodné osvětlení, které nás spolehlivě dovede do zahrady i v noci.

tags: #chodnicek #z #dlazdic #ctvercovych #informace

Oblíbené příspěvky:

• charakteristika termickou analýzou
• Vše o betonové kruhové jímce 10 m³
• Flexibilní kuchyňské linky bez pracovní desky
• Vše o výrobě krabic z tvrdé lepenky
• Jaké jsou rozdíly mezi cihlovou a panelovou konstrukcí?