Komplexní průvodce instalací a výběrem obrubníků

Obrubníky jsou neocenitelným pomocníkem při údržbě zahrady a vtisknou vašim chodníčkům a záhonům požadovaný tvar. Vymezují a ohraničují dlážděnou plochu nebo pás dlažby, tvořící chodník, cestu nebo nájezdový pruh. Kromě estetického vzhledu mají obrubníky i praktický význam. Zabraňují prorůstání trávy a zanášení nečistot na dlážděné plochy, usnadňují úklid vydlážděných prostranství a slouží jako přirozená a jasně viditelná hranice i při údržbě zeleně nebo při pohybu na cestách a chodnících. Také dlažbu stabilizují a zpevňují a představují důležitou oporu při případném pohybu dlaždic kvůli vlhku a mrazu. V každém případě je dobré obrubníky použít, i když nejsou nezbytné.

Typy obrubníků: Plastové vs. Betonové

Neviditelné obrubníky se nejčastěji vyrábějí z trvanlivého plastu. Pokud ale potřebujete dát zahradním záhonům tvar, potom jsou vhodnější plastové obrubníky, které v zahradě nepůsobí tak nevzhledně. Plastové neviditelné obrubníky jsou oproti betonovým obrubám lehčí a tvárnější (můžete je ohýbat podle potřeby). Běžné zimní teploty by neviditelné obrubníky měly vydržet. Navíc jsou dostatečně pružné, abyste je mohli tvarovat do oblouků, aniž by došlo k jejich deformaci nebo poškození. Plastové obrubníky také zaberou menší plochu, čímž získáte více místa.

Robustnější a odolnější betonový obrubník je spolehlivější, neboť dokáže unést větší zatížení (např. pokud na něj najedete pneumatikami). Kdyby docházelo k zatížení vozidly pravidelně, zvolte raději betonový obrubník. V horkém letním počasí se navíc betonové obrubníky rychle rozpalují, čímž může trpět okolní vegetace.

Výběr správného obrubníku

Praktické, stabilní a široce využitelné jsou především obrubníky a další ohraničující doplňky dlažeb vyrobené z betonu. Trvanlivé betonové výrobky lze kombinovat se zámkovou dlažbou i betonovými dlaždicemi, ale není důvod nepoužít je i s jinými materiály dlažeb včetně kamenů nebo třeba kolem štěrkových chodníků.

Chcete-li oddělit na zahradě vegetaci od chodníků, využijete záhonový obrubník, u některých výrobců nazývaný také jako zahradní obrubník. Například zahradní obrubníky značky Diton jsou k dostání v šesti barevných kombinacích. Spojují se na pero a drážku a vybírat si můžete mezi rozměry 50 × 5 × 20 cm a 100 × 5 × 20 cm.

Čtěte také: Údržba a pokládka betonových obrubníků

Několik typů zahradních obrubníků v rozměrech 100 × 5 × 25 cm nebo například v rozměru 60 × 5 × 15 a v dalších rozměrových variantách nabízí i Presbeton. Kromě odstínu přírodního betonu je můžete mít v barvě černé, hnědé, karamelové či olivové a některé typy také s reliéfním povrchem.

V obdobných rozměrech má obrubníky i firma Best v řadě Parkan, kde je na výběr barva karamelová, pískovcová, antracitová, červená či hnědá. Best uvádí, že jsou jejich obrubníky trvale impregnovány proti znečištění a pro zvýšení odolnosti povrchu proti chemickým rozmrazovacím látkám. Měly by tedy být dostatečně odolné i pro použití u předzahrádek a kolem veřejných chemicky ošetřovaných chodníků a silnic. Best a další výrobci nabízejí i rohové obrubníky a obrubníky v různých velikostech a tvarech oblouků, které se mohou u domu hodit při méně tradičním vymezování plochy kolem stromů nebo zahradních posezení.

Hloubkovou impregnaci betonu nabízí u svých výrobků i Diton. V jeho produkci najdete i několik rozměrů chodníkových obrubníků. Ty jsou zpravidla o něco silnější než obrubníky zahradní, mohou z terénu o něco výše vyčnívat a slouží především k ohraničení příjezdové cesty či k oddělení cesty od chodníku pro pěší. Lze je však použít i pro vymezení chodníků nebo k vyřešení převýšení na zahradách.

Srovnání typů obrubníků

Vlastnost Plastové obrubníky Betonové obrubníky
Materiál Trvanlivý plast Beton
Hmotnost Lehčí Těžší (až 25 kg/ks)
Tvarovatelnost Pružné, snadno ohýbatelné do oblouků Robustní, omezená tvarovatelnost (existují obloukové prvky)
Zatížení Nižší, vhodné pro záhony a chodníky Vyšší, vhodné pro příjezdové cesty a místa s vozidly
Vzhled Neviditelné, diskrétní Viditelné, různé barvy a reliéfy
Odolnost vůči teplotám Odolné běžným zimním teplotám V horku se rychle rozpalují, mohou škodit rostlinám
Instalace Snadnější, kotvení hřeby Náročnější, vyžaduje betonový základ

Bezpečné nájezdy

Pro bezpečné najíždění autem, ale také pro pohodlné přemísťování sekačky, zahradního traktoru nebo třeba invalidního vozíku je praktické umístit mezi obrubníky i speciální nájezdové či bezbariérové díly. Best nabízí řadu Mono, v níž najdete různě tvarované přechodové i nájezdové obrubníky v levém nebo pravém provedení. Pro vjezd do garáže a bezbariérový přechod má v sortimentu příslušné výrobky i Diton, Presbeton a další výrobci.

Instalace obrubníků

Kromě hřebů, kterými plastové obrubníky ukotvíte do země, nezapomeňte ani na další náčiní (rýč, motyku, gumové kladívko, popř. nůžky nebo kleště pro tvarování). Obrubníky otočte nejprve obrácenou (tj. rubovou) stranou do cestičky nebo záhonu, abyste je mohli snadněji obrývat. Drny odložte stranou, abyste je mohli později umístit zpět.

Čtěte také: Průvodce obrubníky kolem domu

  1. Příprava pro plastové obrubníky: Pokud budete chtít tvarovat neviditelné obrubníky do oblouků, nastřihněte je (např. pomocí kleští) na vnitřní straně ve středu pole. Podélné výztuhy nastřihnete nůžkami a obrubník vytvarujete do požadovaného tvaru. Obrubníčky můžete ohnout i do kruhového tvaru.
  2. Spojování plastových obrubníků: Jakmile budete mít neviditelné obrubníky nastřižené, můžete je spojovat k sobě pomocí předpřipravených zámků. Rozpojení zabraňuje zámkový systém, díky kterému můžete neviditelné obrubníky pohodlně spojovat.
  3. Ukotvení plastových obrubníků: Vytvarované neviditelné obrubníky přichyťte kotvícími hřeby v zemině. Nyní už můžete plastové obrubníky ve výkopu otočit rovnou stěnou k chodníku (příp. do záhonu). Neviditelné obrubníky ukotvěte pomocí hřebů (hrubší, plastové hřeby do větších děr, tenčí, ocelové hřeby do menších děr). Ve většině případů si vystačíte s plastovými hřeby, které mají větší průměr (lépe drží v terénu). Pokud máte obavy, že vám traviny přerostou přes obrubník, neukládejte ho příliš hluboko do zeminy, ale umístěte jej 2-4 cm nad okolní terén.
  4. Dokončení pro plastové obrubníky: Jakmile skončíte s pokládkou obrubníků, můžete vrátit drny na místo, popř. zasypte terén zeminou a pořádně ji udusejte.

Instalace betonových obrubníků

Založit obrubník vyžaduje několik kroků. Je třeba správná hloubka v zemi, dejme tomu 40 čísel. Obrubník má 25 na výšku, takže je zde prostor pro 15 čísel kamení a betonu. Je třeba tedy vybrat správné šutry na dno, které budou tak akorát vysoké, aby na ně přišlo ještě 5 čísel betonu a pak obrubník. Kdyby nějaký šutr čouhal, tak se tam už nevejde obrubník.

Nejdříve se míchá beton, zatímco se skládají vhodné kameny. Kameny se namočí vodou, a poté se naveze kolečko betonu a nahází se odpovídající vrstva, která se ušlape a upraví do vhodné výšky, aby se tam mohl usadit obrubník. Ten se mezitím „nalajnuje“, za každé strany se nakreslí linky jako nápověda, jak moc má být zabetonovaný.

Poté se obrubník usadí na místo a zkontroluje se, jestli je po celé délce tak akorát 1 cm nad provázek, a není-li třeba někde ještě podhodit betonem nebo naopak ubrat. Pak se začne gumovou palicí stloukat, aby si sedl přesně do provázku, dorazí se k předchozímu obrubníku, vodováhou se zkontroluje vertikální rovina, a prohlásí se za „dobrej“.

Z obou stran se obskládá vhodnými kameny, ty se namočí, nanese se beton a trochu se zhutní, a poté se finalizuje žlicou.

Řezání obrubníků na pokos

Daleko hezčího výsledku dosáhneme, když budeme řezat obrubníky na pokos. Takový spoj vypadá daleko efektněji a vyrobit ho není moc těžké.

Čtěte také: Hořické obrubníky: Průvodce pro vaše projekty

  1. Příprava: Začít se dá jedinou věcí - ostrou tužkou a úhloměrem. Linii řezu si zkrátka musíme nejdříve dobře propočítat a naměřit. Pokud potřebujeme řezat obrubníky tak, aby svíraly pravý úhel, musíme konce obou obrubníků nařezat pod úhlem 45 °. K vyznačení nám stačí obyčejný zednický „úhelník“. Přiložíme jej na hranu obrubníku a obkreslíme rysku pod zmiňovaným úhlem. Měříme i rýsujeme opravdu pečlivě.
  2. Označení řezu: Na druhém obrubníku, kterým bude s prvním svírat pravý úhel, uděláme totéž. Ale pozor - úhel sice musí být stejně velký, tedy 45 °, ale musí být veden opačně. Pro lepší pochopení bude lepší, když si první, už zkrácený obrubník, přiložíme na druhý, ještě nezkrácený obrubník, a překreslíme na něj řez prvního obrubníku. Pak budeme mít jistotu, že oba díly budou k sobě dobře pasovat. Tužkou si vyznačíme linii řezu nejen z horní části obrubníku, ale také z boční strany. Takto načrtnutá ryska nám dále pomůže při vedení úhlové brusky a udržování jejího správného úhlu. Rýsujeme opravdu pečlivě - řezy na pokos jsou velmi citlivé na přesnost a každá nedokonalost je ve výsledku vidět.
  3. Řezání: Když máme všechno narýsované, můžeme se pustit do řezání obrubníků. K jejich dělení se skvěle hodí flexa o průměru 230 mm, protože klasický zahradní obrubník prořízne najednou. Řez vedeme nejprve z horní části obrubníku a dáváme si záleže. Jakmile máme nařezán obrubník svrchu, můžete flexou pokračovat dál z boční části obrubníku. Je lepší, pokud vám někdo odřezávaný díl přidrží, jinak se může vyštípnout.
  4. Korekce: Pokud jsme dobře řezali, budou k sobě obě části obrubníku hezky lícovat a svírat pravý úhel. Někdy je potřeba flexou řez ještě trošku upravit, aby bylo všechno OK. Řezání obrubníků na pokos chce trochu cviku, proto se v začátcích může stát, že řez nebude ideální. Vzniklá škvíra mezi obrubníky se dá zamáznout řidším betonem, aby nebyla vidět.

Podobně, jako v uvedeném případě, můžeme postupovat i při řezání všech jiných úhlů. Stačí změřený úhel podělit dvěma a přenést na řezaný materiál.

Při práci s flexou určitě používejte ochranu sluchu, zraku i dýchacích cest. Během řezání obrubníků suchou metodou se totiž hodně práší a plíce by bez respirátoru dostaly pěkně zabrat.

Recyklace a likvidace stavebního odpadu

Při rekonstrukcích i demoličních pracích vzniká velké množství různého stavebního odpadu. Pokud se pouštíte do rekonstrukce, snažte se odpadní materiál průběžně třídit už v průběhu stavebních prací. Oddělujte stavební suť (cihly, kameny, štěrk, beton) od železných trubek, dřeva, skla, izolačních materiálů nebo sádrokartonu. Průběžné třídění se vám vyplatí i z finančního hlediska. Pokud chcete odvézt odpady na skládku nebo svěřit likvidaci profesionální firmě, za vytříděné materiály zpravidla zaplatíte méně. Pokud naopak na jednu hromadu naházíte vše včetně nebezpečného odpadu, budete muset sáhnout hlouběji do kapsy.

Možnosti likvidace stavebního odpadu

  • Specializované firmy: Svěříte-li likvidaci stavebního materiálu specializované firmě, zařídí vše potřebné za vás. Postará se o přistavení kontejneru a po jeho naložení odpad odveze a správným způsobem zlikviduje.
  • Sběrné dvory: Odpady ze stavby můžete samozřejmě vytřídit i svépomocí. Podmínky likvidace stavebního odpadu nejsou u sběrných dvorů jednotné - v některých obcích mohou občané svážet stavební suť zdarma do určitého objemu, jinde zase vždy zaplatí. Než se na sběrný dvůr vydáte, zjistěte si konkrétní pravidla v dané provozovně a poptejte se, jaký typy odpadů přijímají. Sběrné dvory mohou a nemusí přijímat nebezpečné odpady, stejně tak můžou mít specifické požadavky na způsob ukládání.
  • Opětovné využití: Některé typy odpadu můžete při rekonstrukci nebo demolici znovu využít pro další stavební práce. Zbytky cihel lze po očištění používat k dalšímu zdění, kameny zase poslouží jako výplň do betonové konstrukce. Na stavbě můžete opětovně zužitkovat i staré omítky a malty. Potřebovat budete ocelové síto s většími oky (tzv. katr neboli prohazovačku), díky kterému oddělíte jemné částice od hrubých. Ty hrubé pak při stavbě využijete k zásypům, z jemných můžete namíchat novou maltu. Při stavebních pracích proto vždy přemýšlejte, které typy odpadů dokážete znovu používat.

Specifické typy odpadu a jejich likvidace

  • Drátěné sklo: Tvořeno kombinací dvou materiálů - kovu a skla. Protože se v něm nachází zpevňující kovové mřížky, nelze drátosklo vytřídit do zelených kontejnerů na sklo.
  • Akrylátové sklo (plexisklo): Má vlastnosti termoplastu. Nepatří však ani do kontejneru na sklo, ani plasty.
  • Molitan: Nepatří do žlutých kontejnerů na plasty.
  • Polystyren: Čistý polystyren je možné v menší míře vyhazovat do žlutého kontejneru. Sem však patří zejména polystyreny, které se používají jako výplně krabic nebo termoobaly.
  • Minerální vaty: Staré minerální vaty mohou obsahovat podíl až 80 % recyklovaného skla.
  • Dřevo: Dřevo ze stavby patří mezi stavební suť. Odvézt jej můžete buď do sběrného dvora či na skládku, nebo při větším množství zajistit likvidaci specializovanou firmou. Zkontrolujte stav stavebního dřeva. Pokud je čisté bez zbytků stavebních hmot nebo nátěrů, můžete jej znovu využít na stavbě, například pro výrobu dřevěného bednění.
  • Linoleum nebo PVC: Jsou materiály používané pro výrobu podlahových krytin. Patří na sběrný dvůr, a to i v malém množství.
  • Papírové pytle od stavebních hmot: Protože bývají znečištěné, nevyhazujte je do modrých kontejnerů na papír.
  • Asfaltové pásy: Nachází se především na střešních konstrukcích, kde slouží jako hydroizolace. Starší typy nejsou na bázi asfaltu, ale dehtu, a tak jsou klasifikované jako nebezpečný odpad. Zjistěte si ve sběrném dvoře, jestli tento typ odpadu přijímají.
  • Materiály s obsahem azbestu: S materiály s obsahem azbestu se setkáte zejména na starších stavbách. Odstraňování azbestu musíte ohlásit na stavebním úřadě. Při rekonstrukcích domů musí manipulaci s azbestem provádět stavební firma s patřičným povolením. U demolicí můžete likvidaci provádět i svépomocí, ovšem jen za dohledu stavebního dozoru s oprávněním pro provádění stavby podle zvláštního právního předpisu.

Při likvidaci a třídění stavebního odpadu nezapomínejte na ochranu těla a dýchacích cest.

Projekt Zelená firma ® je zaměřen primárně na sběr firemních vysloužilých elektrozařízení a baterií. Jednoduchý systém objednání svozů přímo z místa vzniku, vedoucí k recyklaci vysloužilých elektrozařízení a baterií s automaticky generovaným potvrzením o ekologické likvidaci je vhodným doplňkem odpadového hospodářství každé společnosti. Výhodou pro firmu je svoz a ekologické zpracování firemního elektroodpadu, baterií, tonerů, CD a DVD zdarma a navíc zajištění sběru drobných elektrozařízení od zaměstnanců. Snadná recyklace vysloužilých elektrozařízení a baterií bez nutnosti cesty do sběrného dvora či na speciální místo zpětného odběru je předpokladem pro podporu uvědomělého chování občanů. V roce 2010 byla služba pro Zelené firmy rozšířena o nabídku velkých sběrových akcí, při kterých mají zaměstnanci firmy možnost odevzdat k recyklaci i velká elektrozařízení. Po skončení akce firma obdrží informační materiály, ze kterých se dozví, jaký vliv na životní prostředí měla jejich sběrná akce.

tags: #jak #odvézt #obrubníky

Oblíbené příspěvky: