Tmelení hřebenových tašek: Moderní přístupy a tradiční metody

Pokládka střešní krytiny je komplexní proces, který vyžaduje pečlivost a znalost správných postupů. Jedním z klíčových detailů, na který je třeba dbát, je správné tmelení a pokládka hřebenových tašek. V dnešní době se setkáváme především se dvěma hlavními metodami: suchou pokládkou a pokládkou do malty, přičemž každá z nich má své specifické použití a výhody.

Suchá pokládka hřebenových tašek

Pokládka hřebenových tašek, neboli hřebenáčů, je klíčová pro funkčnost a estetiku střechy. Pokrývači často začínají pokládkou hřebenových tašek z východní strany střechy. Pokládka z východní strany je záměrná, protože nejčastěji fouká a prší ze západu, takže nebude hrozit, že by se pod hřebenové tašky dostala voda nebo sníh.

Postup suché pokládky s příchytkami

• Na hřeben se osadí první hřebenová taška a z čela se přišroubuje do hřebenové latě spodní ukončení hřebene.
• Pokračuje se montáží jednoho hřebenáče za druhým a instalací příchytek hřebenáče.
• Poslední hřebenáč se upraví na požadovanou délku a přišroubuje do hřebenové latě.

Pro suché kladení hřebenáčů u profilované betonové krytiny (např. KMB Beta a KMB Hodonka) musí být první lať ve vzdálenosti 30 mm pod hřebenem. Na vrchol spoje krokví se připevní držák hřebenové latě. Výška připevnění držáků je závislá na sklonu střechy. Do takto připravených držáků se vloží hřebenová lať 50/30 mm a zafixuje se hřebíky (2,5×32 mm). Po pokrytí celé střechy krytinou se univerzální kartáčová lišta přichytí dvěma krátkými hřebíky k hřebenové lati.

Hřebenáče se doporučuje klást tak, aby otevřená spára byla po směru převládajících větrů. Nejdříve se připevní příchytka hřebenáče do kraje hřebenu dvěma pozinkovanými hřebíky (2,5×32 mm). Nasune se hřebenáč a přitiskne do příchytky. Další příchytka se připevní jedním pozinkovaným hřebíkem (2,8×70 mm) přes díru v hřebenáči a dvěma pozinkovanými hřebíky (2,5×32 mm) do hřebenové latě. Tento postup se opakuje. Hřebenáčová příchytka současně vymezuje krycí délku hřebenáče. Hřebenáč vlastní vahou a dotlačením vytvaruje těsnicí lištu tak, že utěsní prostor mezi taškou a hřebenáčem. Hřebenáčová příchytka má pro ukotvení přes hřebenáč oválný otvor, který umožňuje měnit krycí délku hřebenáče. Detail ukončení hřebene a štítových hran se uzavře perforovanou ucpávkou příslušné barvy nebo ozdobnou hřebenovou ucpávkou.

Použití větracích tašek pro připojení hřebene

Druhou variantou pokládky hřebene na sucho je použití větracích tašek pro připojení hřebene do poslední řady u hřebene (z každé strany) bez nutnosti aplikace větracího pásu hřebene. Jedná se o tašky, které jsou v pohledové části shodné se základními taškami, ale hlavový zámek je naprosto odlišný a umožňuje dokonalé napojení hřebenáčů na tyto tašky. Výhodou je, že odpadá jeden plastový prvek ve střeše, ale hlavně bývá větrací průřez mnohem větší a většinou není nutné používat větrací tašky do plochy. Toto řešení je jednoznačně nejefektivnější (funkčně i finančně), bohužel ho lze použít jen u těch typů krytin, u kterých výrobci tyto speciální tašky dodávají.

Čtěte také: Jak montovat hřebenovou lať?

Pokud se rozhodneme pro tento způsob odvětrání střešního pláště, je bezpodmínečně nutné, aby pokrývači při montáži hřebenové latě použili kovové držáky hřebenové latě a neinstalovali lať (většinou dvě na sebe) přímo na vrchol krokví.

Množství a počet větracích tašek závisí na tvaru a rozměru střechy. Nejčastěji se pokládají v druhé řadě pod hřebenem. Aby se zajistilo účinné odvětrání je třeba zajistit vstup a výstup vzduchu v okapu a hřebeni. Důležitá zásada je rovněž nutnost položení ventilačně-těsnícího podhřebenového pásu.

Odvětrání hřebenové části

Dimenze odvětrání (zejména v hřebenové části) by se měla vždy ověřit výpočtem. K odvětrání střechy slouží taška větrací, která je modifikací základní tašky s otvorem chráněným betonovou stříškou a mřížkou. Tašky větrací se kladou v druhé řadě pod hřebenem. Počet kusů na b.m. délky hřebene se určuje v závislosti na délce krokve a sklonu střechy přibližně podle tabulky níže.

Poznámka: Tabulka udává orientační počet větracích tašek na běžný metr délky hřebene pro různé délky krokví a sklony střechy.

Pokládka hřebene do malty

Do malty se dnes pokládá hřeben pouze u rekonstrukcí památkově chráněných budov (většinou za použití bobrovek či prejzů). Pro pokládání do malty je nutné používat speciální pokrývačskou maltu, nikdy nesmíme použít běžnou maltu zdicí či omítkovou. Totéž platí pro pokládku prejzů do malty. Spotřeba pokrývačské malty pro zhotovení 1 bm hřebene je cca 40 kg. Obdobná spotřeba malty je i pro pokládku prejzů do malty. Z jednoho pytle obvykle položíme cca 1 m2' střechy.

Čtěte také: Papírové tašky s laminací

Bobrovky a prejzy se často používají k vytvoření stříšek různých atik, zdí, zídek a plotů. Pokládka se provádí nejčastěji do malty přímo na zdivo. Při pokládce na takto jednoduchý stavební prvek (krytina je často položena pouze v jedné řadě) je však nutné dodržet minimální bezpečný sklon, který je u bobrovek 30°, u prejzů dokonce 40°. V těchto případech často dochází k pokládce krytiny v nižším sklonu, při dešti pak voda neodkapává ze spodní hrany tašky, ale vrací se zpět (do protispádu) a vsakuje se do zdiva.

Důležité detaily a časté chyby

Hřeben včetně dalších podstřešních vrstev je dalším detailem, ve kterém se často chybuje. Správným řešením při realizaci hřebene je v případě dvouplášťové střechy dotažení tepelné izolace včetně fólie až do vrcholu krovu, v tomto případě žádný problém nenastává. V současnosti je ale často tento detail řešen tak, že je tepelná izolace ukončena v prostoru kleštin a prostor až ke hřebeni zůstává volný, nezaizolovaný tepelnou izolací. Použita je pouze pojistná fólie dotažená až ke hřebeni. V tomto případě je ale nutno vzniklý prostor řešit jako tříplášťovou střechu se všemi pravidly. Tedy přísun vzduchu nad tepelnou izolací pod fólii (nejlépe přidání větrací mřížky mezi fólie) a odvod přes hřeben (vytvořením větrané mezery).

Dalším bodem, který nesmíme opomenout, je sesouvání sněhu ze střechy. Nejúčinnějším způsobem, jak mu zabránit, je umístění kovových sněhových háků nebo (pokud to výrobce nabízí) protisněhových tašek. Ty se umísťují do celé první řady u okapu (na každou tašku) a dále pak do plochy až k hřebeni na každou druhou až osmou tašku v závislosti na sklonu střechy a sněhové oblasti, ve které se stavba nachází. Toto řešení je účinné jen za předpokladu správného návrhu. Jinou variantou jsou liniové zachytávače sněhu. Jedná se o protisněhové mříže, trubky nebo dřevěné kulatiny upevněné do speciálních kovových držáků. Držáky by měly být umístěny přibližně nad každou krokví, kotví se za přídavnou lať nebo za kontralať a jejich montáž je poměrně pracná.

Nedostatečný počet prvků proti sesuvu sněhu. Když je prvků málo (zejména kovových protisněhových háků), může dojít při sesuvu sněhu k jejich poškození spojenému často s destrukcí tašek.

Střešní tmel je nejlepším řešením pro malé až středně velké opravy nebo ucpání děr a prasklin. Nejčastěji do střechy zatéká v místech, kde do ní pronikají jiné objekty, např. komíny nebo střešní okna. Proto je důležité dbát na správné provedení těchto detailů a v případě potřeby použít kvalitní střešní tmel.

Čtěte také: Důležité aspekty střešních tašek

Pravidla pro navrhování a provádění střech, která vydal Cech klempířů, pokrývačů a techniků, by měla být vždy prostudována před zahájením jakýchkoli prací na střeše.

tags: #cim #se #tmeli #hrebenove #tasky

Oblíbené příspěvky:

• Prostorná knihovna
• jak zajistit komplexní ochranu staveb proti radonu
• Vše o měřičích izolačního odporu
• Zateplení a fasády Brno
• inovace pro efektivní stavby