Práce s příkazovým řádkem (CMD) ve Windows

Příkazová řádka je základním uživatelským rozhraním každého operačního systému. Příkazová řádka slouží k ovládání operačního systému a například ke kompilaci programů pomocí kompilátoru. Příkazová řádka je přítomna ve všech operačních systémech jako tzv. shell, dostupný buď přímo v textovém režimu, nebo přes emulátory z grafického rozhraní. Ve Windows je nejrychlejší způsob spuštění příkazové řádky pomocí klávesové zkratky Win+R, následně zadáním „cmd“ a stiskem Enter. Win+R spustí dialogové okno, které po napsání cmd spustí program cmd.exe - příkazovou řádku Windows.

Příkazová řádka je uživatelské rozhraní, ve kterém uživatel komunikuje s počítačem podobně jako při psaní programu, tj. píše příkazy, které počítač vykonává. Data jsou v počítači uložena ve formě souborů, k nimž je přístup uživatelů zprostředkován operačním systémem. Proto základní práce s počítačem spočívá v interakci s operačním systémem a práci se soubory.

Příkazová řádka umožňuje základní ovládání operačního systému (procházení adresářové struktury, práce se soubory, vyhledávání…), poskytuje rozhraní uživatelským programům a hlavně umožňuje řetězit vstupy a výstupy jednotlivých programů. Velkou výhodou ovládání počítače sekvencí příkazů je opakovatelnost, neboť se vlastně jedná o textový zápis operací podobně jako při psaní programu.

Windows má dvě prostředí příkazového řádku: příkazové prostředí a PowerShell. Příkazové prostředí bylo první prostředí integrované do Windows pro automatizaci rutinních úloh, jako je správa uživatelských účtů nebo noční zálohování, se soubory batch (.bat). Pomocí programu Windows Script Host můžete v příkazovém prostředí spouštět sofistikovanější skripty. Operace můžete provádět efektivněji pomocí skriptů, než můžete použít v uživatelském rozhraní.

Základní příkazy CMD

Zde je seznam běžně používaných příkazů pro správu souborů, systému a sítě v příkazovém řádku Windows:

Čtěte také: Jak skrýt navigační lištu na Samsungu a Good Lock

  • dir: Vypíše soubory a adresáře v aktuálním adresáři.
  • cd: Změní aktuální adresář.
  • md: Vytvoří nový adresář.
  • rd: Odebere (smaže) adresář.
  • copy: Kopíruje soubory.
  • del: Smaže soubory.
  • ren: Přejmenuje soubory.
  • type: Zobrazí obsah textového souboru.
  • edit: Otevře jednoduchý textový editor.
  • format: Formátuje disk nebo disketu.
  • chkdsk: Zkontroluje disk na chyby.
  • tree: Zobrazí grafické znázornění adresářové struktury.
  • attrib: Zobrazí nebo změní atributy souborů.
  • ping: Odesílá pakety ICMP Echo Request pro testování síťového připojení.
  • ipconfig: Zobrazí informace o konfiguraci IP.
  • net: Spravuje síťové zdroje.
  • mode: Konfiguruje systémová zařízení.
  • date: Zobrazí nebo nastaví systémové datum.
  • time: Zobrazí nebo nastaví systémový čas.
  • set: Zobrazí, nastaví nebo odebere proměnné prostředí.
  • tasklist: Zobrazí seznam aktuálně spuštěných úloh.
  • taskkill: Ukončí jednu nebo více spuštěných úloh.
  • fc: Porovnává dva soubory nebo sady souborů.
  • help: Zobrazí nápovědu k příkazům.
  • exit: Ukončí příkazový řádek.

Práce s adresáři a soubory

Hierarchie adresářů (složek) a souborů je uvnitř počítače reprezentována pomocí stromu. Při práci s adresáři rozlišujeme mezi absolutními a relativními adresami. Relativní adresa popisuje cestu z aktuálního adresáře.

Příkaz cd změní aktuální pracovní adresář. Za klíčové slovo cd lze napsat absolutní adresu i relativní adresu. Povšimněme si, že dvě tečky (..) lze použít i vícenásobně.

Příkaz mkdir (make directory) vytvoří adresář daného jména uvnitř aktuálního pracovního adresáře. Příkaz rmdir (remove directory) smaže adresář daného jména, ovšem pouze v případě, že je tento adresář prázdný.

Příkaz clear vymaže obrazovku příkazové řádky.

Operátory příkazů a speciální znaky

Příkazy systému Windows zahrnují operátory přesměrování příkazů. Pokud chcete přesměrovat výstup příkazu na vstup jiného příkazu, použijte operátor pipe (|). Pokud chcete seskupit nebo vnořit více příkazů dohromady, použijte &. Pokud použijete &&, spustí se následující příkaz pouze v případě, že předchozí příkaz úspěšně dokončí. Cmd spustí první příkaz a pokračuje k dalšímu pouze v případě, že předchozí příkaz byl úspěšný. Operátor dvojitého kanálu (||) slouží ke spuštění dalšího příkazu pouze v případě, že předchozí příkaz selže. V daném scénáři se provede pouze v případě, že command2 selže, pokud command1 selže. Pokud chcete přesměrovat výstup příkazu do souboru, použijte znak závorky > (větší než úhel).

Čtěte také: Profily a lišty pro zateplení

Pokud cesta k adresáři, soubory nebo jakékoli informace, které zadáte, obsahují mezery, musíte kolem textu použít dvojité uvozovky (" "), například "Computer Name". Je nutné použít uvozovky kolem následujících speciálních znaků: < > [ ] | { } ^ = ; !.

Proměnné prostředí

Prostředí příkazového řádku je definováno proměnnými, které určují chování příkazového prostředí a operačního systému. Chování prostředí příkazového prostředí nebo celého prostředí operačního systému můžete definovat pomocí dvou typů proměnných prostředí: systémových a místních.

  • Systémové proměnné prostředí definují chování globálního prostředí operačního systému. Systémové proměnné můžou měnit jenom uživatelé s oprávněními správce. Tyto proměnné se nejčastěji používají v přihlašovacích skriptech.
  • Místní proměnné prostředí jsou k dispozici pouze v případě, že je uživatel, pro kterého byly vytvořeny, přihlášen k počítači.

V příkazovém prostředí každá instance cmd dědí prostředí své nadřazené aplikace. Většinu znaků můžete použít jako hodnoty proměnných, včetně prázdných znaků. Pokud používáte speciální znaky <, >, |, &, nebo ^, musíte před ně vložit řídicí znak ^ nebo dvojité uvozovky. Pokud použijete dvojité uvozovky, budou zahrnuté jako součást hodnoty, protože vše, co následuje za znaménkem rovná se, se použije jako hodnota. U názvů proměnných se nerozlišuje malá a velká písmena. Zobrazí ale proměnnou přesně tak, jak jste ji zadali.

Pokud chcete nahradit hodnoty proměnných v příkazovém řádku nebo skriptech, uzavřete název proměnné do znaků procenta (%VariableName%). To umožňuje cmd odkazovat na hodnotu proměnné místo toho, aby se s ní zacházeli jako s textem literálu. Při spuštění cmd skriptu nahradí instance proměnné její hodnotou. Například použití %USERNAME% ve skriptu automaticky nahradí skutečné uživatelské jméno.

Dokončování názvů souborů a adresářů

Dokončování názvů souborů a adresářů není ve výchozím nastavení povolené. Příkazové prostředí můžete nakonfigurovat tak, aby při stisknutí zadaného řídicího znaku automaticky dokončil názvy souborů a adresářů v počítači nebo uživatelské relaci. Ve výchozím nastavení je tento řídicí znak nakonfigurovaný tak, aby byl klávesou Tab pro názvy souborů i adresářů, i když se můžou lišit. Pomocí tabulátoru lze uvnitř příkazové řádky doplňovat slova. Pomocí šipky nahoru a šipky dolů lze procházet historii zadaných příkazů. Klávesa tabulátor doplňuje názvy souborů a složek.

Čtěte také: Podrobné vysvětlení aktivity přátel na chatu

Dokončování názvů souborů a adresářů můžete povolit nebo zakázat na instanci příkazového prostředí spuštěním cmd.exe s parametrem a přepínačem /F:ON nebo /F:OFF. Pokud je u parametru /F:ON povolené dokončování názvů a přepínač, použijí se dva řídicí znaky: Ctrl+D pro dokončení názvu adresáře a Ctrl+F pro dokončení názvu souboru.

Jediný rozdíl mezi kombinacemi kláves Ctrl+D a Ctrl+F spočívá v tom, že kombinace kláves Ctrl+D odpovídá pouze názvům adresářů a klávesám Ctrl+F odpovídá názvům souborů i adresářů. Stisknutím kláves Ctrl+D nebo Ctrl+F dokončíte název souboru a adresáře. Tyto funkce kombinace kláves připojují zástupný znak, pokud <string> není k dispozici, sestavte seznam cest, které se shodují, a pak zobrazte první odpovídající cestu.

Konfigurace v registru

Dokončování názvů souborů a adresářů lze konfigurovat v registru. Nesprávná úprava registru může vážně poškodit váš systém. Nastavte hodnotu REG_DWORD v registru na hodnotu 0x1 (povoleno) nebo 0x0 (zakázáno) pomocí Regedit.exe. Pro prázdné znaky použijte hodnotu [0x20], protože se nejedná o platný řídicí znak.

Chcete-li nastavit hodnotu REG_DWORD, spusťte Regedit.exe a použijte hexadecimální hodnotu řídicího znaku pro určitou funkci (například 0x9 je TAB a 0x08 je BACKSPACE). Úplný seznam naleznete v kódech virtuálních klíčů. Pokud chcete zakázat konkrétní znak dokončení v registru, použijte hodnotu pro mezeru (0x20), protože to není platný řídicí znak.

Regedit a práce s registry

reg je řádkový příkaz pro práci s registry (jako regedit), hledání, vkládání, mazání.

Nesprávná úprava registru může vážně poškodit váš systém.

tags: #cmd #v #systémové #liště

Oblíbené příspěvky: