PergolyKomplexní přehled: PVC a centrální vysávací systémy (CVS)
Polyvinylchlorid (PVC) patří k nejrozšířenějším plastům. Nalezl své uplatnění ve všech oborech lidské činnosti. Používá se ve stavebnictví, při výrobě nábytku a bytových doplňků, v oděvním a obuvnickém průmyslu. Vyrábí se z něj hračky, kancelářské potřeby, zdravotnické pomůcky, obaly včetně potravinových a mnoho dalších předmětů. Vyznačuje se velmi výraznými dekory.
Díky své odolnosti a vysoce univerzálnímu použití nachází kvalitní polyvinylchlorid (PVC) uplatnění v mnoha oborech lidské činnosti. Polyvinylchlorid je třetím nejpoužívanějším plastem na světě z mnoha důvodů. Neměkčený polyvinylchlorid (PVC-U) se díky své tvarové stálosti uplatňuje například při výrobě plastového potrubí, desek nebo plastových nádob.
Výroba PVC
Výrobu PVC lze zjednodušeně popsat následovně: Sloučením etylenu a chlóru vzniká etylendichlorid (EDC), z něj se dále vyrábí vinylchlorid monomer (VCM) - základní stavební jednotka PVC. V České republice se PVC vyrábí pouze ve Spolaně Neratovice, v řadě dalších provozů se ale používá jako surovina.
Při výrobě PVC dochází k častým únikům chlóru do životního prostředí (např. havárie ve Spolaně Neratovice v srpnu 2008). Výrobě PVC předchází výroba chlóru. Velká část jeho evropské produkce je založena na amalgánové elektrolýze. Tato metoda je přitom považována za nejhorší technologický postup při výrobě chlóru a alkalických hydroxidů, protože v důsledku provozování amalgámové technologie dochází k emisím velmi toxických látek jako rtuti a dioxinů do životního prostředí.
Rtuť je například známá tím, že poškozuje nervovou soustavu a trávicí trakt. Dioxiny patří mezi jedny z nejnebezpečnějších látek vůbec. Způsobují poruchy imunitního, hormonálního a reprodukčního systému a některé jsou karcinogenní.
Rovněž meziprodukty samotné výroby PVC - ethylendichlorid (EDC) a vinylchlorid monomer (VCM) - jsou velice nebezpečné a toxické chemikálie. Tyto dvě látky mohou zapříčinit vznik rakoviny, způsobují poškození jater, plic, kardiovaskulárního, nervového, imunitního a reprodukčního systému.
Podle měření ze švédského závodu na výrobu PVC připadlo na jednu tunu vyrobeného PVC přes 36 kg halogenových látek. Některé z nich jsou vysoce toxické, karcinogenní, poškozují hormonální, imunitní, centrální nervový systém, mají negativní vliv na reprodukci. Část z nich se díky své chemické stálosti hromadí v životním prostředí a vstupují do potravních řetězců, kde se pak kumulují hlavně v živočišných tucích - patří k tzv. perzistentní organické látky (POPs).
Mezi chlororganické sloučeniny spadají mimo jiné nechvalně známé dioxiny a furany, polychlorované bifenyly (PCB), hexachlorbenzen, hexachloretan a hexachlorbutadien. Přítomnost chlóru v těchto látkách způsobuje, že jsou velmi toxické, téměř se neodbourávají z prostředí a snadno se akumulují v potravním řetězci. K problematickým látkám provázejícím výrobu PVC patří i chloroform, 1,1,2-trichloreten, tetrachloretan anebo tetrachlormetan. Vesměs se jedná o těkavé organické látky, které se snadno vypařují a zhoršují kvalitu ovzduší. Tetrachloretan podmiňuje vznik škodlivého přízemního ozónu. K poškozování ozónové vrstvy Země významně přispívá tetrachlormetan. Obecně by se dalo říct, že citlivě na působení těchto látek reagují především játra, ledviny, centrální nervový systém včetně mozku. Pokud chemikálie nepůsobí příliš dlouho a ve velkém množství, většinou nedochází k trvalému poškození.
Aditiva v PVC: Stabilizátory a změkčovadla
Polyvinylchlorid je ve svém surovém stavu velmi křehká a nepružná hmota. Kvůli dosažení požadovaných mechanických vlastností, které se odvíjejí od způsobu jeho použití, se do něj musí přidávat mnoho přísad. Bohužel i ty jsou často ze zdravotního i ekologického hlediska značně problematické. Mezi nejdůležitější aditiva patří především stabilizátory a plastifikátory (změkčovadla).
Stabilizátory
Ačkoliv čisté PVC je mechanicky pevný materiál, dobře odolný počasí, vodě a chemikáliím, je relativně nestálý vůči teplu a světlu. Teplo a ultrafialové záření vede ke ztrátě chlóru ve formě chlorovodíku. Tomu je možné zabránit pomocí přídavku stabilizátoru, který se liší dle účelu použití PVC. V minulosti se jako stabilizátory používaly i těžké kovy jako je olovo a kadmium nebo barium, vápník a další organické látky. Členové Evropské asociace výrobců stabilizátorů (ESPA) ukončili prodej stabilizátorů na bázi kadmia v zemích evropské patnáctky v roce 2001. Kadmium se tak v EU přestalo do PVC přidávat v roce 2007, od roku 2015 PVC průmysl vyřadil z výroby PVC i olovo. Těžké kovy se však stále vyskytují v odpadech z PVC.
Jako náhrada stabilizátorů na bázi těžkých kovů začaly být používány organické stabilizátory (např. tributyltin, tetrabutyltin, monooctyltin, dioctyltin). Nicméně i v tomto případě přetrvávají obavy týkající se jejich nepříznivého vlivu na lidské zdraví.
Změkčovadla (plastifikátory)
Pro zvýšení pružnosti PVC se přidávají složky s nízkou molekulární vahou, které se smíchají se základní polymerovou hmotou. Přidání takzvaných plastifikátorů (změkčovadel) v různých množstvích vytváří materiály s důležitými mnohostrannými vlastnostmi. Ftaláty představují skupinu asi 40 látek, přičemž nejčastěji se používal DEHP (di-2-ethyl-hexylftalát). Ten je v současné době nahrazován ftaláty s nižší molekulární hmotností.
Některé ftaláty působí nepříznivě na vývoj mužských reprodukčních orgánů a jsou toxické pro testikulární buňky, které zajišťují normální produkci hormonů a spermií. Mezi další změkčovadla patří adipáty, trimelitáty, citráty a další organické sloučeniny. Negativní účinky adipátů na lidské zdraví a životní prostředí se v současné době důsledně zkoumají.
Např. americká „Agency for Toxic Substancec and Disease Registry“ (Agentura pro registraci toxických látek a nemocí) zařadila di(2-ethylhexyl)adipát, neboli DEHA na „Priority List of Hazardous Substances“. DEHA se používá jako změkčovadlo pro PVC, ze kterého se vyrábí některé obalové materiály pro potraviny. Do takto měkčeného druhu PVC se balí potraviny i v České republice.
Proběhl informativní workshop pořádaný Evropskou radou pro změkčovadla a meziprodukty (ECPI) se zástupci českých regulačních orgánů a vedoucími společnostmi vyrábějícími produkty z flexibilního PVC. Diskutovalo se o roli a přispění průmyslu s plastifikátory (změkčovadly) k evropskému hospodářství, o nejnovější politice a právních předpisech, současně ale také o zásadních budoucích výzvách spojených s regulací na evropské i národní úrovni.
„Průmysl s plastifikátory a evropský chemický průmysl obecně poskytuje základní materiály používané v bezpočtu aplikací. Vytváří tak pracovní příležitosti a hospodářský růst,“ vysvětlil dr. Stéphane Content, generální ředitel rady ECPI. Sektor chemického průmyslu, který zaměstnává 1,2 milionu lidí, je největším v Evropě a představuje hlavní zdroj přímé i nepřímé zaměstnanosti v mnoha regionech Evropské unie.
Jednodenní workshop nabídl přehled o tom, jak se plastifikátory vyrábějí a jak se využívají v aplikacích z flexibilního PVC. Odborníci rady ECPI se také zaměřili na problematiku spojenou s právními předpisy na ochranu zdraví a životního prostředí, které ovlivňují průmysl, a důraz byl kladen především na udržitelnost pracovních postupů. Ta se uskutečňuje v rámci programu VinylPlus, který za rok 2013 registruje rekordních 444 468 tun recyklovaného PVC.
Zástupci regulačních agentur byli překvapeni významným pokrokem v recyklaci PVC, který se podařilo realizovat v rámci iniciativy VinylPlus Sustainability Initiative. „Je nezbytné zvýšit povědomí o potřebě lepších právních předpisů a jejich zjednodušení, abychom se vyhnuli negativním dopadům, jež by na tento sektor, který je tak klíčový pro hospodářství a zaměstnanost, mohlo mít překrývání právních předpisů, nekritické zakazování produktů a zavádějící informace o chemikáliích. Vývoj produktů, jakými jsou plastifikátory - využívané ve stovkách aplikací, které mají přínos v oblasti zdraví, životního prostředí i udržitelnosti, čímž výrazně zlepšují kvalitu života, trvá desetiletí a je náročný na kapitálové investice do výzkumu, inovací, výroby, distribuce a podpory aplikací, nehledě na testování zdravotních a environmentálních rizik,” vyslovil na závěr dr. Content. Rada ECPI (Evropská rada pro plastifikátory a meziprodukty) je obchodní sdružení se sídlem v Bruselu, které reprezentuje společné zájmy evropských výrobců plastifikátorů, alkoholů a ftalických anhydridů. Členy jsou společnosti BASF, Deza, Evonik, ExxonMobil, Perstorp a ZAK.
Zdravotní a ekologická rizika spojená s PVC
Celý životní cyklus PVC - výrobu, používání i likvidaci - doprovází úniky toxických látek. Mnohé z nich jsou rakovinotvorné, způsobují poruchy reprodukce, vrozené vady, poškozují imunitní systém. Záleží samozřejmě také na jejich koncentracích a době, po jakou jsme působení těchto látek vystaveni. Níže je uveden přehled rizik, která s sebou přináší výroba, používání a likvidace polvinylchloridu.
Rizika při používání PVC
PVC představuje přímé riziko pro své uživatele. Některé přísady, které se do PVC přidávají během výroby, nejsou v PVC pevně vázány a postupně se z něj uvolňují. Řeč je především o změkčovadlech PVC. Z měkčeného PVC se vyrábí např. podlahové krytiny, izolační folie, lékařské pomůcky, části oblečení, dětské hračky, oplášťování kabelů apod. Změkčovadla mohou tvořit až 50 % hmotnosti samotného výrobku, ze kterého se však během používání uvolňují a následně se mohou dostat do lidského organismu. Některé ftaláty nebo adipáty se řadí k nejškodlivějším látkám, které se musejí do PVC přidávat. Používání těch nejrizikovějších bylo již v minulosti omezeno v hračkách a potravinových obalech. Stále se nicméně používají například v určitých typech zdravotnických pomůcek.
Určitě jste se měli možnost setkat s PVC, které má na spodní straně filcovou podložku. Jak vznikají nové dekory na PVC a CV podlahy? 2m, 2,5m, 3m, 3,5m, 4m, 5m - pokud sháníte pvc podlahy do různých zátěží a šíří, podívejte se na naší nabídku. Píše se rok 1971 a někdo si nechal položit PVC podlahu z podniku Fatra Napajedla.
Koukněte se jak se mu to ale na konec podařilo.
Rizika při požárech
Při náhodných požárech budov či skládek, kde je přítomno PVC, se do ovzduší uvolňuje chlorovodík - plyn s vysokou toxicitou způsobující popáleniny kůže nebo poškození zraku. Při vdechnutí ve vlhkém prostředí lidského těla se mění na kyselinu chlorovodíkovou, která může způsobit vážné a trvalé poškození plic. Během požáru v klubu v Beverly Hills (1997), který se šířil od elektrických kabelů z PVC, zemřelo 161 lidí, aniž by byli zasaženi plameny. Ještě dřív, než byly vidět plameny a dřív, než úroveň oxidu uhelnatého dosáhla nebezpečných hodnot. Obdobné požáry sebou nesou ještě jeden aspekt, který je nutno brát v úvahu při vybavování budov PVC. Jde o ekonomickou náročnost likvidace takové události. Požár od PVC izolace kabelů, ke kterému došlo v telefonní ústředně v Düsseldorfu v roce 1988 byl snadno uhašen za pomoci 10 litrů vody. Horší však byla kontaminace celé budovy dioxiny.
Rizika při likvidaci PVC
Poté, co výrobek z PVC doslouží, nastává problém, jak ho bezpečně zlikvidovat. Většina PVC končí na skládkách, kde degraduje a uvolňují se z něj ftaláty a těžké kovy. Ty kontaminují skládkové vody. Při jejich likvidování v čistírnách odpadních vod se dostanou nebezpečné látky do řeky nebo skončí v čistírenských kalech. Čistírny je nezachytí a ani jejich únik nesledují. Technologicky by to bylo drahé. Ftaláty byly zjištěny i ve skládkovém plynu. Při aerobních podmínkách (za přítomnosti kyslíku) se z PVC uvolní 30-35 % a při anaerobních podmínkách (bakteriálním rozkladu za vzniku metanu) 4 - 40 % ftalátů. Během náhodných požárů skládek jsou největším problémem již zmíněné dioxiny.
Spalování je vůbec nejhorším způsobem likvidace PVC, protože se při něm uvolňují do životního prostředí nebezpečné látky jako chlorovodík, dioxiny, hexachlorbenzen, polyaromatické uhlovodíky. Do škváry a popílku ze spaloven se z PVC dostávají těžké kovy. Celkově při spalování PVC často vznikne více odpadu než se spálí samotného plastu, protože je nutné vzhledem ke zvýšené tvorbě kyseliny chlorovodíkové v emisích přidávat větší množství látek k čištění spalin. Současně se celý proces prodražuje a toxické látky zachycené v popílku stejně v lepším případě skončí na zabezpečené skládce. K velkým nešvarům patří spalování PVC v domácích topeništích anebo na otevřených ohništích.
Recyklace PVC
Recyklace PVC s sebou nese značná omezení. PVC průmysl udává, že se v EU zrecykluje přes 27% odpadů z PVC. To je stále skoro o polovinu méně než u PETu, kde se Evropa dostala až k 58% míře recyklace PET materiálu. Příčinou nevhodnosti PVC k recyklaci je, že každý výrobce přidává do PVC odlišná aditiva, aby docílil požadovaných vlastností. Recyklovaný PVC plast navíc často obsahuje již zakázané stabilizátory a změkčovadla, která jsou zdraví nebezpečná a pro spotřebitele tak představuje rizikový materiál. Doposud není vyřešen problém recyklace separovaného sběru PVC. PVC se nehodí do směsného plastu určeného k recyklaci, protože negativně ovlivňuje jeho vlastnosti. Například jedna láhev z PVC může znehodnotit recyklaci 30 - 50 tisíc láhví z PETu.
Již koncem minulého století usilovala skupina militantních ekologů o zákaz výroby PVC, mimo jiné právě pro jeho údajnou nerecyklovatelnost. Dobrovolné iniciativy evropských výrobců PVC, aditiv a recyklačních společností, nazvané Vinyl 2010 a VinylPlus vedly mj. k závazkům v recyklovatelnosti. O této iniciativě jsem podrobněji psal v článku V Evropě bylo vloni zrecyklováno 735 535 tun PVC. Za celé období 2000 - 2020 dosáhla míra recyklace PVC 6,5 mil. tun, v čemž je cca čtvrtina výrobků z měkčeného PVC, včetně folií (viz obrázek z Výroční zprávy za rok 2020).
Míra recyklace PVC v Evropě (2000-2020)
| Období | Míra recyklace PVC (tun) | Podíl měkčeného PVC (cca) |
|---|---|---|
| 2000-2020 | 6,5 mil. | 25% |
| Rok 2020 | 735 535 | - |
Některé druhy PVC recyklovat lze, například izolace kabelů je z PVC a lze ji snadno recyklovat. Z této suroviny se vyrábějí například příčné prahy na silnice, stojany pro silniční značení a podobné výrobky. Více viz www.replast-plzen.cz. Recyklace PVC v podobě linolea či jiných krytin je prakticky nemožná, protože každé linoleum má malinko jiné složení (barviva, plniva atd.). Tím se mimo jiné mění teplota, při které se rozemletá surovina při lisování spojí dohromady. Doc. Ing. Igor Linhart, CSc.
Alternativy k PVC a související témata
V časopise Svět balení vyšlo několik článků týkající se „černé listiny pro PVC a EPS v obalech“. Např. V dřívějším článku téhož časopisu z 10. 11. 2020 uvádí generální ředitel společnosti Tesco pro střední Evropu Matt Simister, že v roce 2019 sestavili seznam materiálů běžně používaných v obalech a rozdělili je do kategorií podle recyklovatelnosti a dostupných alternativ. Mezi těžko recyklovatelné materiály zařadili PVC a polystyren. Připomínám, že PVC zaujímá v evropské spotřebě plastů třetí příčku, po polyetylenech a polypropylenech. Do kategorie polystyrenů se řadí tzv. V samotné ČR dominuje ve spotřebě polypropylen, následují polyetyleny, polystyreny, PET a PVC.
Mezi nejsnáze recyklovatelné plasty patří polystyren. V letošním roce uplyne 90 let od první průmyslové výroby standardního polystyrenu u BASF v Ludwigshafenu. Cestu vydláždil před 100 lety německý chemik Hermann Staudinger, který popsal makromolekulární řetězce plastů. Za své objevy byl v roce 1953 oceněn Nobelovou cenou. Od roku 1964 se k cca stovce výrobců polystyrenů ve světě připojil i Kaučuk Kralupy.
Polystyren lze recyklovat pomocí celé řady technologií, počínaje mechanickými, přes rozpouštění a konče pokročilejšími - chemickými, jako je depolymerizace a pyrolýza. Osobně jsem v letech 1991 - 1993 najížděl a optimalizoval proces mechanických recyklaci PS a ABS na dvou rakouských recyklačních linkách s využitím vlastních odpadů, zejména z přejíždění granulačních linek na barevné typy PS a ABS v Kaučuku Kralupy a cca třetinovým podílem nakupovaných postuživatelských polystyrenových odpadů. Certifikát pro aplikace pro styk s potravinami nebylo možné vydávat, neboť jsme neznali historii nakupovaného odpadu. To platí pro většinu mechanicky recyklovaných PS.
Evropská asociace výrobců plastů (Plastics Europe) publikovala v květnu sdělení, že očekává nárůst investic do chemické recyklace plastových odpadů z 2,6 miliard euro v roce 2025 na 7,2 miliard euro v roce 2030. Z dřívějších investic do této technologie očekává v roce 2025 výrobu 1,2 mil. tun recyklátu a její nárust do roku 2030 na 3,4 mil. Vychází přitom z odborné studie agentury McKinsey z prosince 2018, nazvané „How plastics waste recycling could tranform the chemical industry“, která předpokládá, že 60 % celosvětové produkce plastů v roce 2050 ve výší 1,2 mil. tun bude realizováno procesem recyklací plastových odpadů. O některých z konkrétních přístupů výrobců a uživatelů plastů jsem psal v článku Do procesů recyklací plastů se zapojují další hráči, o dalších aktivitách později.
Centrální vysávací systémy (CVS)
Průmyslové centrální vysávací systémy CVS
Centrální vysávací systémy (CVS) jsou čím dát tím více oblíbené řešení u středních a velkých firem. Dobře navržený a provedený průmyslový centrální vysavač ušetří firmě mnoho času pracovníků, zabrání prostojům a poškození technologií vlivem nánosů prachu. Důležité je i hledisko bezpečnosti osob a omezení nebezpečí zahoření nebo výbuchu hořlavého prachu.
CVS navrhujeme sami nebo při větším rozsahu ve spolupráci s techniky firmy DELFIN. Dodáváme i CVS do cementáren, hutí, elektráren a podobně. Máme velmi silné sací jednotky s výkonem do 45 kW. K tomu dodáváme i separátory a filtrační jednotky tak, aby se vysátý materiál mohl vysypávat na požadované místo do big-bagů nebo kontejnerů. U hořlavých materiálů dodáváme i hasící zařízení pro případ výbuchu prachu v separátoru nebo ve vysavači.
Podlahové krytiny a související výrobky
Ahoj jmenuji se Eva, pracuji ve firmě Döllken na pozici marketingu a přišla jsem vám představit podlahovou lištu Quick MIG. Podlahová lišta, která nepotřebuje žádné komponenty jako jsou koncovky, vnitřní a vnější růžky, spojky. Vše zvládnete udělat s raznicí Doellken.
Na natáčení ve firmě Doellken bylo hodně veselo, holky pro vás připravili informace o lištách Cubu Flex.
Pojďte se podívat na malou ukázku pokládky venkovní terasové podlahy. Přijďte se inspirovat do plně funkčního zastřešení terasy, kde si můžete vyzkoušet naživo příjemnou chůzi po podlaze RELAZZO. Zadání zákazníka bylo více než jasné. Časově jsme vytíženi a čas který máme volný, chceme trávit spolu a odpočívat, nikoliv se starat o okolí domu a údržbu.
Terrafina je zajímavá bezúdržbová venkovní podlaha. Dávejte jí všude na terasy, kolem bazénu, chodníčků. Je stálobarevná, nešisuje a nemusí se olejovat.
Když se mezi laiky řekne zátěžový koberec, většina si představí tento - vpichový koberec.
Když jsem se dozvěděl, že mám možnost se podívat do továrny, kde se tkají koberce, moje první otázka byla, můžu tam točit? Odpověď znáte... Něco málo fotek z výroby koberců, ne všude se mohlo natáčet. Taková pavoučí síť. To je z Belgie, kde jsme se byli podívat na to, jak vypadá výroba tkaných koberců.
Byl jsem se podívat v Portugalsku, jak se loupe korková kůra a co vše se z ní dá udělat. Pokládka korkové podlahy na zámek je celkem snadná záležitost.
Tahle výroba od samého začátku je hodně zajímavá. Protože na výrobní lince mi dovolili natáčet samotnou výrobu, tak není potřeba toho moc rozepisovat.
Pokud hledáte někoho, kdo by pro vás vyráběl kvalitní PVC podlahy ve větším i menším množství, TRIBON je ideální volbou. PVC podlahy a zejména PVC lino je oblíbené pro svou odolnost a snadnou údržbu. PVC lino se obvykle dodává v rolích. Klasický a snadno udržovatelný PVC plastový výrobek. Bývaly doby, kdy se bez PVC ubrusu neobešla žádná domácnost. Navzdory trendům je ubrus z PVC materiálu stále žádaným výrobkem. PVC ubrusy mohou mít konkrétní rozměr nebo mohou být dodávány v rolích, aby se mohly prodávat jako metráž. Potřebujete výrobce pro své PVC produkty? PVC linem ani PVC ubrusem to u nás nekončí. Máte speciální požadavky na výrobu PVC polotovarů? Cena PVC desek, PVC trubek a dalších PVC polotovarů včetně PVC plastových výrobků na míru se odvíjí od rozměrů a množství objednaných kusů. Potřebujete obrobky z polyvinylchloridu na zakázku? Kontaktujte nás. Děkuji.
tags: #cvs #zpracovatel #pvc #informace
