PergolyLístkové katalogy v knihovnách: Historie, vývoj a současné pojetí
Lístkový katalog je významným sekundárním informačním zdrojem, který po staletí sloužil knihovnám k evidenci a vyhledávání dokumentů. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve svých fondech nebo které trvale či dočasně zpřístupňuje. Je vytvářen podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání dokumentů.
Historie a vývoj lístkových katalogů
Používání lístkových katalogů se datuje od konce 18. století a přetrvávalo až do konce 20. století. V současné době se v knihovnách obvykle dochoval jen pro starší část fondu, nebo v naskenované formě. Lístkový katalog umožňoval vřazovat nové záznamy a vyřazovat nepotřebné.
Počátky a mezinárodní standardizace
Poprvé byl formát katalogizačních záznamů použit v období Velké francouzské revoluce, kdy se dokumenty zaznamenávaly na hrací karty. V roce 1789 francouzská revoluční vláda zabavila veškerý církevní majetek včetně knihovních fondů. Tyto zabavené knihy tvořily základ veřejných knihoven. Důvody pro použití hracích karet k evidenci knih je možné vidět v nedostatku papíru v období revoluce nebo v odolnosti pevného karetního papíru. Další možností je snadná a rychlá dostupnost. Byly nalezeny i hrací karty, které zároveň sloužily jako oddací a úmrtní listy.
V knize Československé knihovnictví se uvádí, že lístky pro katalogy zavádí teoreticky teprve roku 1790 knihovník knížecí knihovny Thurn-Taxiské v Řezně Albrecht Christoph Kayser (1756-1811). Používání kartiček k vytvoření přehledných záznamů je také připisováno vynálezci a přírodovědci Carlu Linnemu, známému jako „otec moderní taxonomie“. Díky své práci na kategorizaci druhů si vytvořil systém k organizování dat, který mohl být snadno rozšířen a měněn.
„Lístkový katalog tak, jak jej známe, se objevil v 19. století. Melvil Dewey standardizoval indexové lístky používané v knihovních katalozích v 70. letech 19. století.“ Velikost katalogizačních lístků se v jednotlivých zemích lišila, proto byl v roce 1898 schválen mezinárodní formát velikosti 125 x 75 mm.
Čtěte také: Estetické dělící stěny
Na konci 90. let 19. století byly vynalezeny edge-notched cards, které umožňovaly snadno třídit data pomocí nástroje jehlovitého tvaru. Ty pak byly opuštěny až v 80. letech 20. století.
Typy a vlastnosti lístkových katalogů
Každý katalog byl vybudován tak, aby umožňoval uživatelům vyhledat záznam konkrétního dokumentu podle určitých hledisek. Lístkový katalog umožňoval přístup k dokumentům jen z několika předem určených formálních nebo věcných charakteristik. V rámci jednoho katalogu je umožněn přístup k jednomu dokumentu pouze z velmi omezeného počtu selekčních údajů (tj. záhlaví a odkazů).
Pro tradiční lístkové katalogy bylo potřeba několik kopií katalogizačních záznamů pro všechny druhy katalogů, a to nejen jmenné, ale i věcné nebo názvové. Záznam se totiž zařazoval do několika katalogů (generální, dílčí, čtenářský), v rámci jmenného katalogu na několik míst (v případě díla dvou nebo tří autorů) a do věcných katalogů také na několik míst, protože obsah dokumentu je obvykle vyjádřen několika třídníky MDT a několika předmětovými hesly.
Původní lístkové katalogy byly buď psané, nebo tištěné. Tištěné katalogy jsou daleko mladší a počínají se vyskytovat až v druhé polovině 19. století.
Pravidla pro tvorbu lístkových katalogů
- Lístky katalogu jsou vždy úplně stejně veliké.
- Píše-li se katalog ručně, budiž psán vždy co možno nejkrasopisněji. V severní Americe mají pro katalogy předepsáno zvláštní krásné a jasné písmo. V Itálii v státních knihovnách jest zakázáno v katalozích škrábati nebo psané kyselinou ničiti.
- Inkoustu nutno užívati co nejlepšího. Musí to býti inkoust dobré jakosti, neměnící za desetiletí barvy, a inkoust, který zraku neuniká. Vyklepávají-li se záznamy katalogu psacím strojem, nutno užívati pásky, které zaručují stejnost a trvanlivost písma na desetiletí.
- Katalogy formy lístkové popisují se jen na přední straně.
Knižní lístek pro knihovny
Knižní lístek pro knihovny je praktická karta o rozměrech 75 x 120 mm, která zjednodušuje evidenci knihovních výpůjček a správu knižních fondů. Díky přehlednému formátu nabízí prostor pro záznam důležitých údajů, jako je název knihy, autor, datum výpůjčky i termín vrácení. Knižní lístek je nenahraditelnou pomůckou pro každého, kdo spravuje knihovní fondy a chce mít evidenci výpůjček pod kontrolou. Jeho přehledný design a praktický formát usnadňují zápis i čtení důležitých informací o každé knize - od názvu přes autora až po termín vrácení. Díky lístku se v knihách nikdy neztratíte a ušetříte čas při hledání záznamů o výpůjčkách.
Čtěte také: Řešení pro dělení prostoru v podkroví
Moderní knihovny a přechod k digitálu
Pro knihovny 21. století by mělo být standardem, že nebudou sloužit pouze k výpůjčkám dokumentů, ale stanou se především komunitními centry. V současné době je kladen důraz na funkci knihovny jako místa setkávání nebo tvůrčího rozvoje. Středobodem všech činností knihovny jsou potřeby a zájmy občanů.
Požadavky na moderní knihovny
V dnešním světě knihovny plní funkci multifunkční budovy, která se přizpůsobuje různým skupinám uživatelů, proto je nutné dbát na flexibilitu zařízení knihoven, dispoziční řešení a design knihovny. Budova knihovny, její interiéry a vnitřní vybavení mají na její uživatele velice důležitý vliv. S tím samozřejmě souvisí kvalita a poskytované služby. Bezbariérovostí se rozumí soubor územně technických a stavebně technických opatření, která umožňují samostatný pohyb a užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, tzn. bez pomoci další osoby. Požadavky na přístup, pohyb a pobyt znevýhodněných osob v knihovně jsou definovány ve vyhlášce č. 13.
Velikost celkové užitné plochy nutné pro veřejnou knihovnu závisí na specifických potřebách dané komunity, na funkci knihovny, množství dostupných finančních prostředků, rozsahu knihovních fondů, prostorů, které jsou k dispozici, a blízkosti jiných knihoven. Minimální plocha knihovny určená pro uživatele je 60 m2 na 1000 obyvatel obce nebo spádové oblasti.
Dispoziční řešení
- Jednoduchou dispozici tvoří prostor pro uživatele s výpůjčním pultem a volným výběrem pro dospělé a děti (celý knihovní fond).
- Při větší ploše je vhodné výrazně oddělit prostor pro děti a vybavit ho dětským nábytkem, hračkami atd.
- Prostory pro pořádání vzdělávacích akcí a besed je možno sdílet v rámci objektu.
- Nezbytností je minimální zázemí pro knihovníka s pracovním stolem, možností uvaření kávy, čaje a vlastním sociálním zařízením.
- Pro uživatele je k dispozici minimálně jeden až tři počítače s přístupem k internetu, z toho jeden je určen pro veřejně dostupný online katalog určený uživatelům knihovny.
- Venkovní prostory zahrnují např. atria, letní čítárny a terasy.
Ideální uspořádání moderní knihovny
Moderní knihovna se nachází v centru obce/města v samostatné budově, event. Má samostatný vstupní prostor s bistrem, šatnou, WC pro návštěvníky a úklidovou komorou. V celé knihovně je zavedeno wi-fi. Je vyhrazen výstavní prostor. Součástí je i prostor pro besedy a vzdělávací akce s audiovizuální technikou, podle potřeby počítačová učebna a skladový prostor. Vstup do knihovny může být doplněn návratovým, případně také rezervačním boxem. Výhodné je spojení s informačním centrem obce/města. Dle možností knihovny je instalována bezpečnostní brána. Nejméně 75 % knihovních jednotek je ve volném výběru. Součástí knihovny je studovna, herna pro děti a relaxační prostory. Zázemí knihovny tvoří: kancelář, čajová kuchyňka, šatna, technická zařízení budovy, sklad pro knihovní fond.
Vstupní prostor zahrnuje návratový (případně také rezervační) box, bistro, relaxační prostor, šatnu. Součástí vstupních prostor je počítačová učebna, klubovna, místnost pro vzdělávání, besedy a jednání, tak aby mohly fungovat i po uzavření knihovny. Místnost pro besedy je vhodné doplnit malým skladem k uskladnění zařízení účelného pro provoz těchto prostor a odpovídající audiovizuální technikou. Prostory pro uživatele je vhodné vybavit samoobslužnou stanicí pro půjčování a vracení knih. Nejméně 75 % knihovního fondu je ve volném výběru. Součástí knihovny je všeobecná studovna, týmová studovna, individuální studovny a herna pro děti. Je-li to možné, v uživatelských prostorách je zpřístupněno atrium, letní čítárna, terasa apod. relaxační prostory. Zázemí knihovny tvoří kancelář, čajová kuchyňka, šatna zaměstnanců, sklad pro fond, regionální oddělení pro pověřené knihovny, serverovna, technická zařízení budovy, vstup pro zaměstnance, úklidová komora, dle potřeb i dílna.
Čtěte také: Trvanlivá fasáda díky správným lištám
Interiérový design a mobiliář
Prostory knihovny jsou velmi důležitým činitelem, který má významný potenciál ovlivnit zájem veřejnosti o využívání jejích služeb a s nimi spojených aktivit. O celkovém dojmu uživatele při návštěvě knihovny rozhodují detaily: vstup do budovy, orientační systém, atmosféra, členění interiéru, světlo, barvy, zvuk, mobiliář, technologie, zázemí, funkčnost, útulnost a hlavně lidé. Důležitý je také přiměřený a pohodlný prostor pro personál knihovny, včetně zázemí. Při volbě barev je zohledněn účel daného prostoru včetně mobiliáře.
Knihovní mobiliář je jedním z nejdůležitějších faktorů při navrhování interiéru. Měl by respektovat celkový design knihovny, proto by při jeho výběru měl mít slovo architekt (popř. designér). Hlavními kritérii při volbě nábytku jsou pohodlnost, funkčnost, vzhled, flexibilita a kvalita. Uspořádání jednotlivých kusů knihovního mobiliáře musí zajistit snadný přístup a pohodlí každému uživateli knihovny, včetně hendikepovaných. Nejviditelnějšími prvky interiéru v knihovně jsou regály, výpůjční pulty, sedací a stolový nábytek a technologie (počítače, interaktivní tabule, dataprojektor atd.).
tags: #delici #listy #do #knihovny #informace
