Odvodnění plochých střech: Detaily, normy a spolehlivost

Technologický vývoj se žene stále kupředu. Každým dnem vidíme čím dál modernější technologie. Stavařský obor pevně spolupracuje s naší architekturou a výsledky jsou jednoduše ohromující. V minulosti nebyly myslitelné určité případy, které dnešní doba nabízí, jako např. odvodnění ploché střechy. Odvod dešťové vody či drobných nečistot z vaší ploché střechy je na místě. Způsobů odvodnění ploché střechy je mnoho, ale který je ten nejlepší? Vždy platí, že dodržení základních zásad a pravidel při navrhování (daných normou a specifikací výrobce užitých produktů) a správné provedení detailů při realizaci je alfou a omegou dlouhodobé funkčnosti a spolehlivosti každé střechy jako celku. Proto je třeba pro opracování všech detailů použít vhodné výrobky a využít osvědčené technologické postupy.

Typy odvodnění plochých střech

Pro odvodnění každé střešní plochy se mají navrhovat nejméně dva vtoky se samostatným odpadním potrubím (ČSN 73 1901-čl.8.19.10). Dvě vpusti jsou minimální počet na jedné střeše. V případě odvodnění malé plochy jedním vtokem je nutné zabezpečit střechu přepadem, boční vpustí. Na každé vnitřně odvodněné střešní ploše by měly být osazeny minimálně dva vtoky se samostatným odpadním potrubím. Je důležité zdůraznit, že dvě vpusti svedené do jednoho potrubí nesplní normou danou podmínku.

Vnitřní odvodnění (vpusti)

Vnitřní odvod (vpusti) najdeme převážně u větších budov jako jsou výrobní haly nebo výškové budovy. Pravdou však je, že se jedná o estetickou záležitost, a proto vidíme vnitřní vpusti i u rodinných domů - respektive je nevidíme. U vytápěných objektů zpravidla navrhujeme bodové odvodnění dovnitř dispozice, tj. střešní vpusti neboli vtoky. Ty slouží k odvodnění plochých střech. Vpusti musí být umístěny na nejnižším místě přilehlé odvodňované plochy.

• Pro odvodnění ploché střechy je nutné zřídit 2 střešní vpusti se samostatným odpadním potrubím.
• Co se týká především vnitřního odvodnění, potrubí nesmí být vedeno šikmo, už vůbec ne s náznaky vodorovnosti. Zvýšené riziko usazení nečistot je navíc, má-li některá z částí dešťového odpadního potrubí vodorovně vedené potrubí.
• Minimální doporučený sklon ploché střechy jsou 3 %. S odvodněním také souvisí spád střechy, který je u plochých střech do 5 % (optimální jsou 3 % - při tomto sklonu by se neměly tvořit louže).

Vnější odvodnění

Z hlediska dlouhodobé spolehlivosti a hydroizolační bezpečnosti se jako vhodné řešení pro odvodnění dvouplášťových plochých střech jeví vnější odvodnění do podokapních žlabů (tedy pultový nebo sedlový tvar střechy). Odvodnění těchto střech pomocí mezistřešních nebo zaatikových žlabů přináší vysoké riziko poruch (zatečení během přívalových dešťů, tání sněhu atd.).

Vnější odvodnění bychom mohli rozdělit podle umístění žlabů:

Čtěte také: Vlastnosti lakovaných MDF dvířek

• Podokapní žlaby: Provádí se ve sklonu minimálně 0,5 %. U vnějšího typu bude zapotřebí i klempířské činnosti. Odvodnění střechy bude vyžadovat i lapač splavenin v úrovni terénu.
• Zaatikové a mezistřešní odvodnění: Převážně se nevyužívá. Kdyby to však konstrukční řešení vyžadovalo, žlaby by musely být v šířce minimálně 500 mm (spíše se volí úžlabí s povlakovou hydroizolací).

Důležité detaily a normativní požadavky

Veškeré detailní požadavky na odvodnění ploché střechy naleznete v příslušných normách.

Umístění vpustí a potrubí

• Ideální průměr svodu je 100 mm. Minimálně se setkáte se 70 mm, ale jak se říká - jistota je jistota. Větší průměr zmenší riziko ucpání.
• Zároveň by veškerá hrdla vpusti měla mít minimální odstup 0,5 m od atiky či zdiva z důvodu osazování hydroizolace nebo jiných materiálů. Naopak maximální vzdálenost se udává na 15 m.
• Vtoky a prostupy potrubí se nemají umísťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí. Jedná se o nejčastěji porušovanou základní zásadu při návrhu plochých střech. Nejen riziko hromadění nečistot, ale zejména konstrukce střešní vpusti neumožňuje opracování v blízkosti atik a jiných prostupů.

Ochranné koše a lapače splavenin

Střešní vpusť musí být vybavena ochranným košem, který chrání vpusť před ucpáním různými nečistotami. Ony ochranné koše, které můžete vidět vyčnívající na plochých střechách, mají též svůj důvod. Musí vyčnívat alespoň 40 mm. Důvod je prostý. V případě zamezení vpusti vody dovnitř nenastane problém zneprůchodnění. I když dojde k nahromadění nečistot v okolí vpusti, nedojde k úplnému zneprůchodnění vpusti. Vpusti by měly mít vždy ochranný košík (lapač střešních splavenin), který zabraňuje vniku nečistot do dešťového odpadního potrubí. Ochranné košíky osazované na vtoky nepochůzných plochých střech musí vyčnívat nejméně 40 mm nad střešní krytinu. Někteří výrobci uvádí v technické specifikaci, že standardně dodávaný ochranný koš lze použít i pro střechy s přitěžující vrstvou kačírku. Konstrukce a odolnost ochranného koše není ale jedinou podmínkou. Tou hlavní je jeho výška, tedy aby i při vrstvě kameniva 60 mm vyčníval koš 40 mm, musí být jeho celková výška 100 mm. Lamely nového ochranného koše nejsou až do spodní části z důvodu, aby se zvýšila samočisticí schopnost ochranného koše a malé nečistoty jako malé listy apod. mohly volně odtéct do kanalizace a koš zachytil jen nečistoty, které by mohly kanalizaci ucpat.

Bezpečnostní přepad (pojistný přepad)

Ať se rozhodnete pro ten či onen typ odvodnění, nesmíte zapomínat na pojistný přepad. Tzv. bezpečnostní přepad nám slouží jako pojistka. Řekněme, že budou silné deště a vaše vpusti nebo svody budou přehlceny, nebo se ucpou na základě většího předmětu, který na střechu nepatří (nejčastěji to bývá míč, listí či jiný organický materiál), co potom? U návrhu bezpečnostního přepadu musíme být obezřetní. Bezpečnostní (pojistné) přepady eliminují riziko ucpání střešních vpustí, nebo jejich přehlcení při přívalovém dešti a měla by je mít každá plochá střecha nebo terasa. Abychom zabránili přetížení konstrukce střechy, přepad by měl být ve výšce maximálně 10 cm. Stejně tak nesmí sloužit k proniknutí vody do objektu, tudíž by měl být veden přes atiku, dál od konstrukce. U větších ploch střech se doporučuje zvolit více pojistných přepadů. Bezpečnostní přepady se musí navrhovat v takové výšce, aby nedošlo k riziku přetížení střešní konstrukce, nebo k proniknutí vody do budovy např. střešním výlezem. Bezpečnostní přepad musí být vyveden skrz atiku do volného vnějšího prostoru. Boční atiková vpusť je vhodná jako bezpečnostní prvek (pojistný přepad) u všech plochých střech.

Montáž a připojení vpustí

Pro vlastní montáž vpusti je důležité respektovat typ hydroizolace a dle toho vybrat vpust z materiálu, který je k tomu určen. Vpust musí být pevně ukotvena a precizně napojena na hydroizolační vrstvu. U měkkých vpustí může deformace vlivem špatné montáže způsobit snížení kapacity odvodnění. ČSN 73 1901 - C.1.1 Konstrukce vtoku musí umožnit vodotěsné napojení vodotěsnících vrstev střechy na těleso vtoku. V praxi se ukázalo, že použití vpustí se šroubovací přírubou s sebou nesou několik rizik narušení vodotěsnosti. Nejčastějším případem poruchy vodotěsnosti je postupné povolení příruby a nutnost jejího průběžného dotahování, případně opak resp. důsledek přetažení, při kterém dojde k průhybu plastové části mezi šrouby a v důsledku toho těsnění umístěné pod přírubou nedoléhá. Problém je z části způsoben také tím, že jako součást dodávky jsou střešní vpusti zařazeny pod zdravotechniku, jejíž pracovníci skladby střechy a hydroizolační problematiku neznají. V projektu tedy stačí uvést, že vpust nebo nástavec má mít integrovanou manžetu konkrétní hydroizolace. Realizační firma se tím zříká odpovědnosti za napojení hydroizolace na vpust, která se tím přenáší na výrobce střešní vpusti. Výrobce si musí poradit se spojením dvou různých materiálů jako je hydroizolace a pevný materiál vpusti, jehož pevnost je nutná pro vodotěsné napojení do hrdla dešťového odpadního potrubí. Střešní vpusti by proto měly umožnit kotvení za tělo vpusti a ne za integrovanou manžetu. V případě stabilizace lepením jednotlivých vrstev není nutné jiným způsobem připevňovat vpust k nosné vrstvě. Tělo vtoku musí být vždy připevněno v nosné vrstvě, jinak by sáním větru mohlo dojít k vytržení vpusti z napojovaného potrubí.

V průběhu výstavby slouží dvoustupňová vpusť jako spolehlivé provizorní odvodnění (následující vrstvy střešního pláště se mohou realizovat klidně o půl roku později). Pro samotnou stavbu má význam jako spolehlivé napojení na vrstvu parozábrany, parozábrana tedy není v místě osazení vpusti perforovaná a nemůže zde vzniknout vlhkostní porucha. Dvoustupňová vpusť slouží k odvodu vody z parozábrany v době stavby, systémovému napojení parozábrany na dešťové odpadní potrubí a druhá stěna vpusti omezuje kondenzaci pod úrovní parozábrany.

Čtěte také: Výhody Sibiřského Modřínu

Integrace s hydroizolací

Je vhodné, aby povrch hydroizolačního povlaku v okolí vtoku byl níže než povrch hydroizolačního povlaku přilehlé plochy střechy. Pokud to skladba střechy umožní, doporučujeme střešní vpust zapustit alespoň 2 cm pod úroveň hlavní hydroizolační vrstvy. U vpustí s integrovanou manžetou je manžeta hydroizolace pevně zalisovaná mezi tělo vpusti a horní přírubu a oba díly jsou pevně svařeny pomocí ultrazvuku. Veškerý proces napojení probíhá přímo ve výrobě a výrobce za vodotěsnost tohoto kritického detailu přebírá veškerou zodpovědnost. Při montáži je pak výhodou, že odpadá šroubování vpusti dohromady, ale vpusť se vytáhne z krabice a rovnou osadí do montážního otvoru, přikotví se a zavaří se manžeta. U vpustí se šroubovací přírubou výrobce dodává vpusť jako několik samostatných prvků a vzájemné spojování probíhá přímo na stavbě a velmi často dochází k chybám. Vpusti se šroubovací přírubou se mohou nedostatečně dotáhnout nebo naopak přetáhnout a při obojím může dojít k zatečení do skladby střechy. I v případě, že jsou šrouby utaženy správně, se u vpustí musí mimo kontroly a čištění ochranných košů kontrolovat i dotažení šroubů.

Odvodnění pojistné hydroizolace

V případě, že se pojistná hydroizolace odvodňuje do stejného kanalizačního potrubí jako hlavní hydroizolace, musí být na kanalizaci napojena samostatným vtokem. Na propojovací potrubí je třeba osadit zpětnou klapku. Aby pojistná hydroizolace plnila svojí funkci, musí být dodrženo současně několik podmínek. Základní podmínkou uvedenou v normě je samostatná vpusť se zpětnou klapkou, kterou doporučujeme doplnit signalizací průniku vody na pojistnou izolaci. Dále by nosná konstrukce měla být vyspádována k pojistným vpustem a mezi povrchem pojistné hydroizolace a tepelnou izolací by měla být drenážní vrstva.

Výpočet odvodnění a související normy

Kolik takových přepadů potřebuje vaše střecha? Vše, co byste potřebovali zjistit, najdete v příslušných normách, které popisují odvodnění plochých střech.

Základní vzorec

Jednoduchý výpočet, vytažený z normy ČSN 75 6760, najdete níže:

Q = r . A . C

Čtěte také: Dvojitá lepenka jako izolace pod zdivem

• Q = Průtok (m³/s)
• r = Intenzita deště (l/s/m²) - podle normy ČSN 75 6760:2003 stanoví max. průtok střešními vtoky jejich výrobce - hodnota závisí na průměru prvku, jeho geometrii, napojení na odpadní potrubí a např. u vytápěných objektů zpravidla navrhujeme bodové odvodnění dovnitř dispozice.
• A = Odvodňovaná plocha (m²)
• C = Součinitel odtoku

Součinitel odtoku C

Součinitel odtoku je bezrozměrné číslo:

• Pro standardní střechy má hodnotu 1.
• U velkého rizika vniknutí vody do objektu má hodnotu 2.
• U vysokého stupně ochrany budovy má hodnotu 3.

Součinitel odtoku C ≥ 1,0 je ovlivněn sklonem střechy a schopností střechy zadržet vodu - např. vegetační střechy. Naopak např. u zelených střech s intenzivní vrstvou zeleně je uvažováno, že až 70 % dešťové vody pojme při přívalovém dešti střešní substrát.

Další aspekty výpočtu

• Průtok střešní vpusti nutný pro výpočet udává výrobce střešní vpusti na základě laboratorního měření (ČSN 1253-1:2004).
• Dovolený průtok dešťovým odpadním potrubím udává norma vnitřní kanalizace ČSN 75 6760, která rozlišuje vnitřní a vnější systém odvodnění (u vnějšího potrubí hrozí namrzání vody a snížení průtoku vody v zimním období). Při výpočtu se musí zohlednit obě veličiny a pro přepočet na m² se musí užít nižší hodnota.

Údržba střešních vpustí

Správně fungující odvodnění ploché střechy je jedním z nejdůležitějších prvků celé budovy. Pokud jsou střešní vpusti zanesené, voda se začne hromadit na povrchu, zatěžuje konstrukci, urychluje stárnutí hydroizolace a může postupně proniknout až do interiéru. Opravy pak stojí desítky tisíc korun a často znamenají i odstávku provozu. Přitom stačí málo - pravidelná kontrola a jednoduchá údržba.

Nejčastější problémy a varovné signály

Střešní vpusti, chrliče nebo podtlakové systémy mají společný cíl: odvést vodu ze střechy co nejrychleji pryč. Nejčastějším problémem bývá jejich ucpání - ať už spadaným listím, prachem, ledem nebo drobnou vegetací. Z praxe víme, že většina poruch vzniká právě kvůli zanedbané údržbě. Typickým varovným signálem jsou kaluže vody, které na střeše zůstávají i po menším dešti, protékající chrliče nebo dokonce vlhké mapy na stropech.

Kdy a jak provádět údržbu

Údržba střešních vpustí přitom nevyžaduje složité vybavení ani mnoho času. Důležité je provádět ji pravidelně - minimálně dvakrát ročně, ideálně na jaře a na podzim.

• Na jaře: Je potřeba odstranit zbytky ledu a sněhu a zkontrolovat, zda mráz nepoškodil hydroizolaci nebo detail kolem vpustí.
• Na podzim: Patří důkladnému čištění od listí a větví, které představují nejčastější příčinu ucpání.
• V zimě: Hrozí riziko zamrzání, proto se u exponovaných střech vyplatí instalovat vyhřívané vpusti se samoregulačním kabelem. Ty spolehlivě fungují i při dlouhodobých mrazech a chrání střechu před tvorbou ledových zábran.

Celoroční kontrola a správné osazení

Součástí celoroční péče by měla být vizuální kontrola celé střechy - od odstranění nečistot v okolí vpustí až po kontrolu košů, které zabraňují vniknutí hrubých částic do potrubí. U střech s kačírkem nebo vegetační vrstvou je vhodné používat speciální ochranné koše a kontrolní šachty, které usnadňují přístup při údržbě. Důležité je také ověřit, že horní líc vpusti je umístěný o několik milimetrů (doporučujeme 20-30 mm níže v okolí 600 x 600 mm od vpusti) níže než okolní povrch - jinak se voda nemusí dostatečně rychle odvádět.

Postup při ucpání

Pokud už k ucpání dojde, postup je jednoduchý:

1. zajistit bezpečný přístup,
2. odstranit viditelné nečistoty,
3. vyčistit svody,
4. propláchnout vpusť proudem vody. V případě složitější blokády pomůže instalatérské pero.

Specifika a speciální řešení

Vyhřívané vpusti

V zimě hrozí riziko zamrzání, proto se u exponovaných střech vyplatí instalovat vyhřívané vpusti se samoregulačním kabelem. Ty spolehlivě fungují i při dlouhodobých mrazech a chrání střechu před tvorbou ledových zábran. Vyhřívaná je zpravidla vpusť (spodní díl), a to z důvodu snadného přivedení přívodního kabelu pod strop, kde jej dále napojují elektrikáři. Samoregulační vpusti jsou vybaveny polovodičovým systémem vyhřívání a svůj výkon si regulují v závislosti na okolní teplotě, ale neumí se samy úplně vypnout. Užité napětí je 230 V / 50 Hz, tedy není potřeba pro zapojení zakoupit drahý transformátor.

Možnosti zapojení vyhřívaných vpustí:

• zapojení na stálo bez vypínače (nedoporučujeme, odběr elektrické energie i v létě),
• ruční vypínač, kterým přerušíme fázi a tím přívod elektrické energie během letního období,
• časová zásuvka (roční),
• termostat, který je ideální nastavit v rozsahu +3 °C až -10 °C, případně pokud lze nastavit pouze jedna teplota, tak na hodnotu +3 °C. V praxi to znamená, že jakmile klesne teplota pod 3 °C, termostat spustí vyhřívání vpustí a zamezí zamrznutí v rizikových teplotách kolem 0 °C.

Pro případ, kdy je osazena střešní vpusť nevyhřívaná, není třeba střešní vpusť zaměnit za vyhřívanou variantu, ale stačí si dokoupit vyhřívací sadu. Tato sada obsahuje samoregulační topný kabel pro střídavé napětí 230 V / 50 Hz (délka topné části 0,4 m, respektive 0,6 m u variant XL, délka přívodního kabelu 1,5 m), 2 ks plastových montážních pásek pro fixaci kabelu k tělu vpusti a hliníkovou lepicí pásku pro omezení tepelných ztrát. Kabel žádné čidlo nemá, svůj výkon reguluje pomocí polovodičové vrstvy v závislosti na okolní teplotě.

Zápachové klapky a vodní uzávěry

Podle normy vnitřní kanalizace nesmí být dešťová kanalizace spojena se splaškovou. Jsou ale případy, kdy i přes toto omezení dešťová kanalizace zapáchá. Systémově by tento problém měl být vyřešen v rámci projektu zdravotechniky přímo na potrubí. Pouze pokud nelze vyřešit problém zápachu v rámci zdravotechniky, lze užít zápachovou klapku nebo vodní uzávěru.

• Zápachová klapka: Určena do míst s volnou cirkulací vzduchu (venkovní terasy a balkóny). Klapka nemá 100% účinnost, má vyšší odtokovou kapacitu než sifonek a nižší riziko zanesení.
• Sifonek (vodní uzávěra): Určen do uzavřených prostor a míst, kde je nutná 100% účinnost protizápachového opatření. Sifonek má 100% účinek, nižší odtokovou kapacitu než klapka a vyšší riziko zanesení nečistotami.

Na ploché střeše nebo terase s volnou cirkulací vzduchu (neuzavřený prostor) je vhodnější užití zápachové klapky místo uzávěry s vodní hladinou, u které hrozí zamrznutí v zimním období, případně vyschnutí vodní hladiny v letním období (riziko zamrznutí lze vyřešit vyhřívanou střešní vpustí. Naopak v uzavřeném prostoru není vhodná klapka, protože nemá 100% účinnost. Použití zápachové klapky i uzávěry s vodní hladinou má dvě důležitá omezení.

Sanace a rekonstrukce odvodnění

Ve většině případů se musí vyřešit zásadní problém napojení hydroizolace do stávající vpusti, případně do původního dešťového potrubí bez hrdla. Ideálním řešením je samozřejmě kompletní výměna dešťové kanalizace. To se ale, ať z důvodů náročných stavebních zásahů např. u bytových domů, nebo z ekonomických důvodů, ve většině případů nedělá. V tomto případě je ale nutné provést posouzení nového stavu, a to zejména při malém počtu vpustí (často i jedna vpusť na odvodněnou plochu). Pokud je počet vpustí nebo jejich průtok zjištěný výpočtem odvodnění pro odvodňovanou plochu nedostatečný, je nutné doplnit střechu pojistnými přepady. Pokud nelze střechu doplnit pojistnými přepady nebo bočními chrliči, je nutné investora na uvedenou skutečnost upozornit a navrhnout výměnu celého dešťového odpadního potrubí. Samotné napojení vpusti na stávající dešťové odpadní potrubí nebo původní vpusť je nejčastěji realizováno tak, že není zajištěna vůbec žádná těsnost mezi stávajícím střešním svodem a novou vpustí nebo často použitým měkkým vtokem nebo někdy dokonce jen rukávem z fólie! Je to dáno tím, že mnozí izolatéři vidí smysl svojí práce jen ve zpracování vlastní hydroizolace v ploše a návaznosti na ostatní konstrukce nechtějí nebo často ani neumí řešit. Když pomineme riziko ucpaného svodu a nastoupání dešťové vody až na střechu, měli bychom zohlednit závažnější rizika spojená s poměrně častými přívalovými dešti, při kterých dochází k zahlcení dešťového potrubí, a když není napojení nové vpusti na stávající svod těsné, dojde k zatečení vody pod novou hydroizolační vrstvu, to znamená i do tepelné izolace v případě doteplování střešního pláště v rámci rekonstrukce střechy. Největším rizikem je proto použití tzv. sanační vpusti. Sanační vpusti nabízí díky jazýčkové těsnicí manžetě na bázi EPDM spolehlivé řešení napojení vpusti na stávající dešťové potrubí.

Závěrečné myšlenky

Ať už jde o konstrukci základů, nosných stěn, stropních konstrukcí nebo střechy, není dobrým nápadem návrh a jeho realizaci podceňovat. Co se konkrétně odvodnění týká, při špatném postupu může dojít k zatékání do konstrukce. Vlhkost způsobí degradaci materiálu a vaši novou plochou střechu můžete rázem měnit. Výběr vhodného způsobu odvodnění a varianty vpustí vyplývá z konstrukce ploché střechy, sklonu, velikosti odvodňované plochy a typu hydroizolace a je dán příslušnými normami. ČSN 73 1901 - 8.27.6 Konstrukce střechy musí být navržena z takových materiálů, které odolají působení UV záření. Geotextilie a jiné separační a ochranné vrstvy jsou neoddělitelnou součástí většiny skladeb plochých střech. Investice do kvalitního odvodnění se vrací nejen v podobě delší životnosti střechy, ale také v nižších nákladech na opravy a provozní spolehlivosti celé budovy.

tags: #detail #vpusti #strecha #informace

Oblíbené příspěvky:

• Luxusní vzhled mramoru a praktické řešení
• Ochrana dokladů: PVC obaly
• Jak pečovat o pracovní desku v dekoru tmavý trámový dub
• Lamino podlahové topení - detailní popis vlastností
• Výhody slim obkladů