Detaily lepení fasády: Komplexní průvodce

Zateplení fasády je uceleným souborem činností, které na sebe navazují a společně tvoří zateplovací systém, známý též jako vnější tepelně izolační kompozitní systém (ETICS).

1. Příprava podkladu

Správně připravené podkladové zdivo pro lepení fasádního polystyrenu musí být čisté, suché a zbavené všech nečistot a mastnoty. Podklad musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, odbedňovacích přípravků, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Minimálně se doporučuje průměrná soudržnost podkladu 200 kPa a nejmenší z hodnot 80 kPa. Rozsah a četnost průzkumu podkladu by měla odpovídat zejména druhu podkladu a úrovni jeho degradace. Důležitá je soudržnost podkladu. První věcí, kterou musíte učinit, je volba typu a tloušťky izolačního materiálu. Na výběr jich máte celou řadu. Nejlepší poměr cena/výkon nabízí dlouhodobě minerální izolace. Má vynikající tepelně-izolační vlastnosti a na rozdíl od jiných materiálů plní i funkci akustické izolace, umožňuje domu dýchat a je nehořlavá. Požadavky na tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí jsou definovány v ČSN 730540-2. Z hlediska správného fungování prvků tvořících obálku budovy je důležité dosáhnout alespoň tzv. požadovanou hodnotu součinitele prostupu tepla. Ekonomicky optimální, s ohledem na náklady pořizovací a provozní, jsou zpravidla hodnoty pod úrovní doporučenou.

Podklad musí být dostatečně rovný. Každá nerovnost bude omezením při dalších pracích na zateplení. Rovinnost podkladu by neměla být horší než 20 mm/m u částečného lepení nebo 10 mm/m u celoplošného lepení. Vnější kontaktní zateplovací systémy nejsou určeny pro vyrovnávání nerovností na fasádách. Před tím než přistoupíte k založení zateplovacího systému a lepení tepelně izolačních desek, nutně musíte ověřit a případně zajistit rovinnost podkladu (například aplikací jádrové omítky) a ověřit přídržnost podkladu. Pokud se na stěně vyskytují nějaké hlubší výtluky, vyrovnejte je pomocí malty do roviny. Takto připravený podklad je nutné penetrovat hloubkovým penetračním nátěrem. Penetrační nátěr sjednotí savost zdiva a zajistí lepší přilnavost lepicího tmelu. Penetrace se nanáší zpravidla v jedné vrstvě, zásadně zednickou štětkou v celé ploše zdiva. S přípravou podkladu souvisí i odstranění všech prvků, které na nové fasádě nebudou, nebo brání v zateplovacích pracích. Odmontujte všechny fasádní prvky, které mohou bránit zateplování (hromosvody, světla, odvětrací mřížky apod.). Uchovejte je, abyste je později mohli znovu osadit.

Při zateplování je nutné dbát na vhodný podklad. Problematická bývá zejména vlhkost podkladu způsobená obvykle smáčením srážkovou vodou z důvodu nedokončených klempířských konstrukcí a jiných detailů. Podklad se čistí tlakovou vodou popř. s vhodným čisticím prostředkem. Pokud se použije čisticí prostředek, je třeba nakonec povrch omýt pitnou tlakovou vodou. Řasy na původním povrchu před zateplením je rovněž třeba odstranit vhodným biocidem. Jejich přítomnost na fasádě ovšem předznamenává, že se mohou tvořit a rozrůstat i na nové fasádě po zateplení.

2. Založení zateplovacího systému

Nejběžnější založení zateplovacího systému je s použitím hliníkové zakládací LOS lišty. Tloušťka lišty je daná tloušťkou polystyrenu. Lišta se na zdivo montuje s pomocí natloukacích hmoždinek. Zakládací lišta se na stěnu montuje pomocí vrutů se zatloukacími hmoždinkami v rozteči cca 40 cm. Šířka zakládacího profilu musí odpovídat použité tloušťce izolantu. Montáž zakládacích profilů se provádí od rohů. Založení musí být perfektně vodorovné a v perfektní rovině vůči podkladovému zdivu. K vyrovnání nerovností zdiva slouží vymezovací podložky (tl. 1 - 10 mm). Mezi takto osazené rohové profily se doplní rovné díly. Profily se osazují s 2 - 3 mm mezerou mezi konci profilů a kotví se 3 kusy zatloukacích hmoždinek na 1 m. K napojení profilů se používají plastové spojky. Spára mezi profily a podkladem musí být utěsněna lepicí hmotou. Použití lišt a profilů je důležité pro stabilní a funkční založení zateplovacího systému s estetickým vzhledem a okapovou funkcí, důležitou pro správný odvod vody z fasády.

Čtěte také: Podrobnosti o hřebeni asfaltového pásu

Použití lišt a profilů je důležité pro zpevnění všech rohů a koutů fasády, správné napojení fasády na otvorové prvky a další části domu, správný odvod vody z povrchu fasády, dilataci větších ploch fasády a eliminaci prasklin v kritických místech fasády. Staré, ale stále ještě často používané hliníkové lišty způsobují značný liniový tepelný most, tak je vhodnější použít modernější plastovou variantu. Tyto profily mají velkou výhodu v tom, že výrazně nedilatují. Vnější kontaktní zateplovací systémy se obvykle zakládají na zakládací lištu.

3. Lepení izolačních desek

Lepení polystyrenu vždy začíná od zakládací lišty směrem nahoru. Vždy se začíná od nároží stěny, kde je nutné dodržet dostatečný přesah (min. jako je použitá tloušťka izolace) pro správné provázání s další stranou domu. Takto zabráníte proudění vzduchu mezi izolantem a zdivem. Desky se začínají klást odspodu fasády směrem nahoru, začíná se přitom v rohu fasády. Nezapomeňte v rozích v každé druhé řadě izolačních desek nechat přesah desky přes roh budovy, který se rovná tloušťce polystyrenu, aby do sebe izolace z na sebe kolmých fasád pěkně zapadla. Izolace se lepí zdola nahoru, horizontálně a na vazbu. V průběhu práce kontrolujte rovinnost výsledného povrchu. Desky se lepí na vazbu, není možné připustit vznik průběžné svislé spáry ani na nároží. První řada desek lamel se musí vsadit pevně do zakládacího profilu.

Lepicí tmel se na desku nanáší ve formě obvodového rámečku a 2 až 3 terčů („buchet“) uvnitř plochy. Lepidlo se nanáší na zadní stranu izolační desky cca 5 cm širokým rámečkem kolem okraje fasádní desky a třemi terči do plochy desky. Je nutné, aby plocha desky spojená s podkladem lepením tvořila minimálně 40 % celkové plochy izolační desky. V případě rovného podkladu je možné lepit desky celoplošně zubovou stěrkou. U izolačních desek i lamel, které nejsou opatřeny silikátovým nástřikem, se před nanesením lepicího tmelu musí do desky vtlačit tenká (penetrační) vrstva tmelu. Tento krok u izolací se silikátovým nástřikem odpadá. U všech typů fasádních lamel FKL se tmel nanáší celoplošně s použitím ozubeného hladítka.

Při lepení (následně ani při stěrkování) se nesmí lepicí ani stěrková hmota dostat na boční stěny izolantu. Izolace musí být rozměřena tak, aby rohy otvorů vycházely do plochy desky. V rozích musí tvořit tvar písmene L. Svislé i horizontální spáry musí být od rohů vzdáleny min. 100 mm. U okenních otvorů roh ostění nebo nadpraží tvoří hlavní izolační deska nebo lamela. Izolace ostění a nadpraží (FKD RS) se vlepí do vzniklé mezery. Při lepení izolantu u rohů otvorů nesmí docházet k průběžné spáře ve vodorovném ani svislém směru. Přebývající část izolační desky se odřízne. Desky a lamely se lepí na sraz. Spáry větší než 2 mm je třeba vyplnit izolačním materiálem. Spáry mezi deskami (EPS, XPS a perimetru) do šířky 4 mm je možno vyplnit nízkoexpanzní montážní pěnou. Spáry šířky nad 4 mm se vyplní vhodným přířezem izolantu. U izolantu z minerální vlny (MW) se montážní pěna k vyplňování spár nesmí používat. Po nalepení izolačních desek a jejich zakotvení je nutné celou plochu fasády sjednotit a srovnat. Spáry do 5 mm je možné jednoduše vyplnit PU montážní pěnou, která je určena přímo pro kontaktní zateplovací systémy. Po vytvrzení pěny je nutné přebytky opatrně odříznout zalamovacím nožem v rovině desek. Následně se přistupuje k celoplošnému přebroušení fasády. Účelem broušení je dosáhnout předepsané rovinnosti fasády, protože ostatními úkony se takto dosažená rovinnost už jen kopíruje. Broušením se rovněž odstraní i případné nerovnosti na tepelné izolaci.

4. Kotvení izolačních desek

Izolační desky ukotvěte vhodnými talířovými hmoždinkami. Kotvení provádějte na základě projektové dokumentace a technologického předpisu nositele systému. Kotvení se navrhuje v souladu s postupem uvedeným v ČSN 732902. Délka kotev se stanovuje s ohledem na tloušťku izolace a s ohledem na skutečné provedení podkladu (do kotevní délky se nezapočítává například omítka). Po přiměřeném zatuhnutí lepicího tmelu (zpravidla 24 hodin po nalepení izolace) můžete přistoupit k montáži fasádních talířových hmoždinek. Hmoždinky zajišťují stálý přítlak izolačních desek na lepicí tmel a zabraňují zvedání desek od pokladu. Zároveň se snižuje smykové zatížení desek, což způsobuje, že se desky nemohou posouvat do stran. Rozdělení hmoždinek podle typu podkladu do tříd A - beton - kámen, B - plná cihla, C - děrované cihly, D - lehčený beton, E - pórobeton.

Čtěte také: Sádrokartonové příčky: Specifika dřevostaveb

Pro fasádní desky s podélnou orientací vláken se zpravidla používají hmoždinky s průměrem talířku 60 mm, pro lamely s kolmou orientací vláken s talířkem 140 mm. Pro kotvení fasádní izolace z kamenné vlny se používají hmoždinky s kovovým šroubovacím nebo zarážecím trnem. Konstrukce vnějšího kontaktního zateplovacího systému bez kotevních prvků je možná pouze s použitím lamel s kolmým vláknem (FKL) u objektů s výškou do 20 m, v případě, že tuto variantu připouští nositel systému, za předpokladu že podklad lze považovat za únosný (bez separujících vrstev - například nátěrů). Minimální počet kotev jsou 4ks na jeden metr čtvereční. Nejčastěji se používá kotvení 6ks/m2. Počet hmoždinek by měl být v souladu s normou ČSN 73 2902 a měl by respektovat kvalitu a nosnost zateplované stěny a umístění objektu v terénu.

Při povrchové montáži musí být talířek zatlačen do izolace tak, aby byl skryt v rovině tepelné izolace. Pokud vystupuje z povrchu fasády nebo je do ní naopak zaražen tak, že došlo k potrhání povrchu izolační desky, je toto nutné považovat za chybu. Pro omezení vlivu bodových tepelných vazeb je vhodné zvolit některý ze způsobů zápustné montáže hmoždinek. Při zápustné montáži je talířek hmoždinky zapuštěn, s použitím speciálního nástroje, pod povrch tepelné izolace a následně překryt krycí zátkou z minerální vlny. Tato varianta zamezuje nežádoucímu prokreslování hmoždinek na povrchu fasády a zároveň snižuje přibližně na polovinu vedení tepla dříkem hmoždinky. Talíře kotevních prostředků nesmí být příliš zamáčknuté do tepelné izolace a desky tak poškozovat a nesmí z povrchu ani vylézat. Špatné provedení kotvení bývá vůbec nejčastější a nejviditelnější vadou fasádních zateplovacích systémů.

5. Přebroušení fasády a osazení lišt

Po nalepení a ukotvení izolačních desek je potřeba sjednotit celou plochu fasády. Po nalepení izolačních desek a jejich zakotvení je nutné celou plochu fasády sjednotit a srovnat. Fasádní desky mají už z výroby určité procento tolerance v rovinnosti. Proto dochází po nalepení desek ke vzniku malých spár a škvír. Spáry do 5 mm je možné jednoduše vyplnit PU montážní pěnou, která je určena přímo pro kontaktní zateplovací systémy. Po vytvrzení pěny je nutné přebytky opatrně odříznout zalamovacím nožem v rovině desek. Následně přistupte k celoplošnému přebroušení fasády. Účelem broušení je dosáhnout předepsané rovinnosti fasády, protože ostatními úkony se takto dosažená rovinnost už jen kopíruje. Broušením se rovněž odstraní i případné nerovnosti na tepelné izolaci. Sjednotit celou plochu do roviny tak, aby vznikla rovná souvislá plocha. Na celou plochu pak naneste stěrkovou hmotu v tloušťce 2-5mm.

Před realizací celoplošně armované základní vrstvy začistěte detaily fasády, například rohy, ostění a nadpraží oken, apod. Pro rohy použijte zakončovací rohové profily s integrovanou síťovinou. Vkládají se do tmelu naneseného na roh a s pomocí hladítka se začistí do výsledného tvaru. V exponovaných místech jako jsou rohy dveřních a okenních otvorů se obdobným způsobem položí pomocná diagonální výztuž o rozměru nejméně 300 × 200 (mm). Na všechna nároží domu osaďte rohové profily s výztužnou tkaninou. Následně osaďte parapetní profily, na podhledy LT profily s okapničkou a kolem oken, dveří, vrat a jiných stavebních otvorů začišťovací okenní profily. Veškeré fasádní profily a lišty je nutné instalovat ještě před nanesením výztužné (armovací) vrstvy.

6. Armovací vrstva (stěrka)

Výztužná vrstva, lidově nazývaná také "STĚRKA", je jednou z nejdůležitějších částí souvrství kontaktního zateplovacího systému. Armovací vrstvu tvoří stěrkový tmel (většinou stejný jako pro lepení izolantu) a armovací tkanina “Perlinka”. Armovací vrstva (tzv. stěrka) je důležitým krokem, který zajišťuje pevnost a dlouhodobou ochranu zateplení. K vytvoření této vrstvy se obvykle používá stejný lepicí a stěrkový tmel, jaký byl použit při lepení izolace. Lepicí hmota se nanáší nerezovým hladítkem s velikostí zubů 10 x 10 mm. Do takto naneseného tmelu vložíme ve směru shora dolů armovací tkaninu. Vzájemných přesah pásů musí být nejméně 100 mm (na tkanině barevně znázorněno). Perlinka je sklotextilní výztužná tkanina (mřížka) tl. cca 0,5 mm s velikostí ok 3,5 x 3,5 mm, která je určena především pro montáž na vnější zateplovací systémy. Perlinka má vysokou pevnost v tahu a zabraňuje tak tvorbě trhlin na fasádě.

Čtěte také: Kompletní řešení hydroizolace PVC fólií Eurotec GV

Základní vrstva se na fasádní izolace z kamenné vlny nanáší zpravidla ve dvou krocích: Nejprve se nanáší vyrovnávací vrstva v tloušťce min 2 mm. U desek bez silikátového nástřiku v rámci tohoto kroku vtlačte do minerální izolace tenkou penetrační vrstvu tmelu. Při používání desek s nástřikem vtlačovat penetrační vrstvy nemusíte. Následuje realizace armované vrstvy, která se nanáší s pomocí ozubeného hladítka s velikostí zubu 10 × 10 (mm). Do této vrstvy se vkládá výztužná síťovina. Síťovina se pokládá shora. S pomocí hladítka se vtlačí do tmelu a tmel protlačený síťovinou se uhladí do výsledné roviny. Jednotlivé pásy výztužné tkaniny se kladou se vzájemným přesahem nejméně 100 mm. V případě nutnosti lze na vyrovnanou a nevyschlou armovanou vrstvu nanést ještě finální vyrovnávací vrstvu tmelu. Po vytvoření základní vrstvy je nutná technologická přestávka v souladu s pokyny v dokumentaci vydané nositelem systému. Perlinka musí být z obou stran krytá stěrkovou hmotou, proto se po zavadnutí první vrstvy tmelu, nanese druhá vrstva v tloušťce několika milimetrů (3 - 5 mm) a nechá se zaschnout. Osazení výztužných profilů doporučujeme nejen na rozích budovy, ale i na rozích ostění oken, a zejména vrat a dveří.

7. Finální omítka

Po správně vytvořené stěrce přichází na řadu nanesení finální pastovité omítky. U vnějších kontaktních zateplovacích systémů se jako finální povrchová úprava používá nejčastěji některý z typů tenkovrstvých omítek. Na vnější kontaktní zateplovací systémy se zpravidla používají omítky s velikostí zrna (ta určuje tloušťku omítky) od 1,5 do 5 (mm). Před omítáním je nutné nanést na zaschlou stěrku penetraci a sjednotit tak povrch. Penetrační nátěry bývají často probarvené do podobného odstínu jako plánovaná omítka, čímž se eliminuje možné prosvítání podkladu v místech, kde by se omítka nenanesla rovnoměrně. Jako první krok při realizaci omítky naneste penetraci určenou montážními pokyny - výrobci zpravidla dodávají penetraci pod omítky probarvenou do stejného odstínu jako omítka, omezí se tím drobné chyby které mohou vzniknout při vlastním zpracování omítek.

Jako poslední krok se provede tzv. natažení omítky. Tento krok by měli provádět zkušení pracovníci v souladu s montážními pokyny. Pro správné a vzhledově pěkné nanesení omítky je zapotřebí zajistit odpovídající počet pracovníků. Omítka se musí natahovat v jedné ploše stěny na jeden zátah. Natahuje se shora směrem dolů. Pracovní záběr pro jednoho pracovníka je 2-3m2. Omítka se při natahování musí napojovat v čerstvém mokrém stavu. Omítka se po nanesení upravuje do finální struktury - točivými nebo posuvnými pohyby hladítkem. Omítkové směsi umožňují vytvoření povrchů s různou strukturou a v široké škále barev. Důležité je ale také zvolení vhodné pojivové báze.

Nejčastěji používané typy omítek jsou:

• Akrylátové omítky: Vyrábějí se v široké škále struktur a barev. Mají vynikající mechanické vlastnosti a jsou cenově poměrně dostupné. Patří však k difúzně spíše uzavřenějším materiálům, méně dýchají.
• Silikonové omítky: Jsou relativně prodyšné. Díky tomu, že jsou přirozeně hydrofobní, tak u nich dochází k menší degradaci barevnosti i k menšímu usazování nečistot. Nejčastěji se používají, vyznačují se vysokou odolností vůči povětrnostním vlivům a dlouhou životností. Některé typy nabízejí i samočisticí schopnost.
• Silikátové omítky: Jedná se o tradiční materiál, který vykazuje vysokou prodyšnost i odolnost.

8. Dodatečné kotvení a detaily

Po dokončení omítky přichází na řadu dodatečné kotvení funkčních prvků, jako jsou dešťové svody, hromosvody nebo zakončení nopové fólie. Pro bezpečné a těsné ukotvení svodů doporučujeme hmoždinku ZOFITHERM HS, která se šroubuje přímo do izolace. Je vybavená pěnovým těsněním a barevnou krytkou, takže výsledný spoj je pevný, vodotěsný a ladí s fasádou. Pro připevnění vedení hromosvodu použijte podpěru ZOFITHERM HP, která se instaluje přímo do izolace bez nutnosti vrtat až do zdiva. ZOFITHERM LNF je hliníková ukončovací lišta, která chrání soklovou část fasády a zároveň slouží jako elegantní zakončení nopové fólie. Lze ji kotvit jak do izolace tak přímo do zdiva. Pokud jste nepoužili začišťovací okenní profily, zatmelte spáry kolem oken pružným akrylátovým tmelem. Klempířské prvky, jako jsou parapety, oplechování, stejně jako odvětrávací mřížky do míst, kde jsou pro ně fasádní vstupy, je důležité osadit po dokončení omítky.

Již v rámci přípravy projektu je třeba správně vyřešit veškeré detaily. Pokud jsou na fasádě nechráněné vodorovné nebo téměř vodorovné plochy, např. římsy, je třeba je vhodným způsobem oplechovat. Dané jsou rovněž postupy pro opracování klempířských konstrukcí. Je chybné přes ohyby klempířské konstrukce finální vrstvu přetáhnout. Nepřípustné je ignorování detailů ve fázi návrhu a jejich pouhé obcházení zateplovacím systémem. Také rám okna se při natahování konečné povrchové úpravy chrání páskou, která se po jejím dokončení strhne. Veškeré konstrukce je třeba při zateplování zakrývat, např. jde o klempířské konstrukce, střešní krytinu apod.

9. Časté chyby a důležitá doporučení

Zateplení fasády domu je jednou z nejčastějších renovací, do které se lidé pustí. Jedná se o poměrně velký a relativně nákladný zásah, proto je dobré provést ji pořádně a správně. Jakékoli opravy jsou komplikované a drahé. Zde platí dvojnásob pravidlo: dvakrát měř, jednou řež. Nejenom technologická nekázeň na stavbě, ale i nepřesné nebo chybně navržené řešení ze strany projektanta bývají hlavními příčinami nevydařeného zateplení fasád. Rozhodující pro aplikaci bude vždy technologický postup konkrétního zateplovacího systému, který je třeba vždy dodržet, aby byla přiznána záruka. Necertifikované, popřípadě míchané zateplovací systémy nejsou přípustné a ve stavební branži jsou označovány jako „domamont“ a „stodolamix“.

Chybu je možné udělat při nanášení lepidla, ale také při lepení izolantu při nevhodných podmínkách (zima nebo naopak přímé slunce). Lepení běžným cementovým lepidlem je možné při teplotách +5 až +25 °C. Při nižších teplotách je nutné použít speciální lepidlo. Vylepšená cementová lepidla zvládnou teplotní rozmezí +1 až +15 °C. Alternativně je možné použít lepidla z nízkoexpanzní pěny s teplotním rozmezím 0 až 35 °C. Vždy je třeba používat lepidla nebo pěny, které jsou certifikované v příslušném zateplovacím systému. Použití jiných výrobků je nepřípustné. Zvláštní pozornost je nutné věnovat šedým grafitovým polystyrenům, které se dokážou na přímém slunci velmi rychle zahřát a zvětšit svoji velikost. V krajním případě se může stát, že všechny vrstvy kontaktního zateplovacího systému popadají, nevydrží nápor sání větru nebo svou vlastní tíhu (v případě těžkých obkladů).

Při lepení izolantu u rohů otvorů nesmí docházet k průběžné spáře ve vodorovném ani svislém směru. Přebývající část izolační desky se odřízne. Při lepení izolačních lamel z minerální vlny s kolmou orientací se toto pravidlo nevyžaduje. Desky a lamely se lepí na sraz. Spáry větší než 2 mm je třeba vyplnit izolačním materiálem. Spáry mezi deskami (EPS, XPS a perimetru) do šířky 4 mm je možno vyplnit nízkoexpanzní montážní pěnou. Spáry šířky nad 4 mm se vyplní vhodným přířezem izolantu. U izolantu z minerální vlny (MW) se montážní pěna k vyplňování spár nesmí používat. Po nalepení tepelné izolace je třeba pamatovat na to, že pokud je tepelná izolace z pěnového polystyrenu nalepena na stěně delší dobu, obvykle více než 14 dní, dochází k její degradaci UV zářením. V rámci broušení tepelné izolace před nanášením základní vrstvy musí být tato degradovaná vrstva odstraněna.

Pro dosažení očekávaných úspor musí být součástí zateplení i nová regulace otopné soustavy. Při zateplování bytových domů s lodžiemi, balkony a terasami dochází ke sporům mezi SVJ nebo družstvem a majiteli bytů ohledně zmenšení plochy lodžie systémem ETICS apod. Zateplení fasády je zásadní krok pro snížení tepelných ztrát a zvýšení komfortu bydlení. Zateplení fasády je návratnou investicí. Vhodným zateplením fasády odbouráte tepelné mosty v konstrukci a zvýšíte akumulaci zdiva.

tags: #detaily #lepeni #fasady #informace

Oblíbené příspěvky:

• Vše o PVC podlahách
• Prodej Ytong tvárnic v Boskovicích
• Novinky v projektové dokumentaci
• Kvalitní sprchové hadice Siko
• Bílý nátěr