Dětská sekera ze dřeva: Návod a tipy pro malé kutily

Práce se dřevem je krásná a voňavá činnost, která ale vyžaduje vytrvalost a alespoň základní znalosti dřevařských technik. Soustředit se budeme zejména na ruční práce, jejichž výsledkem jsou drobné dřevěné výrobky. V článku naleznete seznam a stručný popis těch nejzákladnějších technik. Co však nenajdete jsou přesné postupy k výrobě jednotlivých výrobků. Článek slouží jako přehled nejrůznějšího kutilství ze dřeva. Pokud máte připravenou dílnu, nabroušené nástroje a suché dřevo, můžete směle začít.

Základní techniky práce se dřevem

K velice staré, ale dodnes používané technice se řadí štípání. Technikou štípání vznikaly například důležité šindele. V mnoha případech a v rukách zručného kutila se jedná o pracovní činnost levnější a jednodušší než podélné řezání pilou. Tradiční štípání dřeva patří opravdovým mistrům. Ručně štípaný šindel si žádá zkušenosti, ale i pevnou ruku. V tomto případě se jedná zejména o štěpy, desky, podvaly na stropy a mnohé další (například již zmíněná střešní krytina).

Výběr dřeva pro štípání

Výběr dřeva je v tomto případě naprosto zásadní. Dřevo by mělo jít hlavně dobře štípat, ale neméně pozornosti si zaslouží hustota letokruhů nebo dlouhá vlákna. Nejpoužívanějším typem dřeva je v našich podmínkách smrk. Ten je z hlediska poměru ceny a kvality vhodným kandidátem. V úvahu připadá i modřín. Strešní krytina sluší i dubovému a akátovému dřevu. Bohužel se ale z hlediska ceny jeví tato možnost skoro až nedostupně.

Dláta a dlabání

Tesařská i řezbařská dláta tvoří nedílnou součást výbavy každého kutila i dřevařského mistra. Velká ubírací dláta jsou víceméně rovná, či mírně zaoblená a slouží k prvotnímu dlabání například z půlky kmene nebo jiného většího kusu dřeva. Truhlářské dláto používáme na další rytí a prohlubování dlabu. Na obě zmíněná dláta se přitlouká dřevěným tloukem, či paličkou. Oproti tomu řezbařské dláto se chlubí menším vzezřením a využívá se zejména pro drobné vydlabávání - například pro již zmíněné dekorace nebo hračky. Dlabáním rozumějme oddělování a vybírání hrubých třísek, když zhotovujeme podélný/kulatý otvor - tzv. dlab. Tesání a dlabání může vyzkoušet kdokoliv. Na dlabání obecně se hodí spíše měkčí dřevo.

Hoblování

Dokonale hladký, na dotek jemný a mnohdy i krásně prokreslený povrch je jednou z nejcennějších vlastností dřeva. Díky hoblování velice snadno dosáhnete tohoto výsledku. Kromě ručních hoblíků se dnes na trhu samozřejmě objevují i ty elektrické, ale i stolní hoblovky. Rozhodně nic ale nenahradí ruční hoblík, který je žádoucí například při práci s nábytkem. Zanechává na povrchu nesmazatelnou charakteristickou stopu, kterou nenahradí žádný jiný nástroj. Pomocí zvoleného hoblovacího nástroje se ze dřeva odebírá tříska o různých tloušťkách. Při hoblování s elektrickým hoblíkem musíte dbát zvýšené opatrnosti. Konkrétní výrobek samotným hoblíkem zřejmě nevyrobíte, ale v mnohých dřevařských činnostech se bez něj neobejdete. Používá se k zarovnávání a vyhlazování povrchu dřeva. Výsledkem je nádherně, jemně a hladce opracovaný kus dřeva. Pokud se chystáte na renovaci některých kusů nábytku, nebo dokonce na jejich samotnou výrobu, ruční hoblík vám prokáže velkou službu. Obecně se k hoblování hodí dřevo tvrdé, kde vynikne jeho následná jemnost při doteku.

Čtěte také: Česká dětská postel

Řezání pilou

Pila je již od dob gotiky základním nástrojem určeným pro práci se dřevem. Provází obrobek již od jeho úplného začátku - pokácení stromu. Následně se používá při výrobě fošen, desek a nejrůznějších hranolů. Na trhu dnes existuje nepřeberné množství pil, které lze využít pro nejrůznější účely. Okružní, pásová, formátovací, či kmitavá pila najde své uplatnění ve velké domácí dílně nebo garáži. Práce s pilou si žádá velké zkušenosti a je i poměrně nebezpečná. Určitě jste slyšeli o mistrech, kteří umí motorovou pilou vyřezat krásnou sochu, nebo lavičku z kmene stromu. Pokud si na to (logicky) netroufáte, tak můžete pomocí ruční nebo přímočaré pily vyřezat drobné tvary, srdíčka, která se budou krásně vyjímat například v truhlíku. Pila si bez debat dokáže poradit s jakýmkoliv druhem dřeva. Vybírejte spíše podle toho, co si chcete z dřeva vyrobit. Na ozdobné výřezy a drobnosti bude stačit smrkové dřevo. Pokud ale přemýšlíte nad zahradní lavicí z desek, tak tomu přizpůsobte i výběr dřeva. Například březové dřevo špatně odolává okolním vlivům, houbám a obzvláště hnilobě.

Řezbaření a vyřezávání

Pro ty nejrůznější drobné řezbařské aktivity, které využijete při práci na krásných ručních dřevěných výrobcích, se báječně hodí sady řezbařských nožů a dlát. S touto technikou si klidně můžete pohrát. Skvěle tím zabavíte i menší děti, kterým postačí drobnější a levnější dláto. Větším dětem zase můžete ukázat řezání s řezbařským krátkým nožíkem se zahnutou čepelí. U této techniky můžete naplno popustit uzdu své fantazii. Chybí vám do koupelny mýdlenka? Pomocí dláta si ji hravě vytvoříte sami. Začít s drobnou řezbařskou prací můžete například výrobou jednoduchých vařeček. Zručnost lze získat i drobným vyřezáváním reliéfů. Okrasná plastika na lipovém prkénku může být i skvělým dárkem pro vaše nejbližší.

Možná už se budeme opakovat, ale pro řezbařské práce se nejvíce hodí měkké a poddajné dřevo. Lípa, olše, smrk nebo vrba jsou ideální volbou. Opět ale záleží na konečném výsledku. Pokud například budete chtít vyřezat/vydlabat mýdlenku, měli byste použít tvrdší dřevo, které se pyšní vyšší trvanlivostí. Pokud potřebujete něco, co dlouho vydrží, tak sáhněte po bukovém, dubovém, nebo ořechovém dřevě (to má navíc i krásnou přirozenou kresbu). Nejmenší prcky potěšíte třeba tlustší kůrou z topolu, která se jim bude lépe obrábět.

Soustružení

Máte doma soustruh? Tak jistě víte, že je pro výrobu dřevěných produktů nenahraditelný, a také že charakteristické roztáčení dřeva nemá daleko k příjemné závislosti. Doslova vám tak pod rukama vznikají dřevěné nádoby, misky nebo dekorativní předměty. Klasické soustružení spočívá v postupném odkrajování ze dřeva, či se do obrobku řeže během jeho otáčivého pohybu (podobně jako je tomu například u hrnčířského kruhu). Výsledek je pak dokonalý, hladký a souměrný. Soustružit můžete mezi hroty, ale i na volno. Opět záleží na výsledném produktu.

Soustruh je součástí těžší techniky a jeho obsluha je náročnější. Nedoporučujeme dálkové učení a teoretické znalosti. Soustruh vám dokáže vyrobit takřka cokoliv. Vytočíte si korbely, slánky, talířky, misky, kořenky, vázy i svícny, ale i praktičtější věci jako je například rukojeť k pilníku, nebo šroubováku, topůrko apod. Zřejmě nejoblíbenějším druhem dřeva všech soustružníků je bříza. Při sušení na vzduchu nepraská, takže se pro soustružení hodí dokonale. Dalším vhodným dřevem je ořech, třešeň a švestka.

Čtěte také: Masiv vs. lamino: Patrová postel pro děti

Vrtání

Vrtání využijeme ve chvíli, kdy potřebujeme do obrobku zhotovit válcovité otvory kruhového výřezu. Vhodný vrták dokáže vyvrtávat nejrůznější otvory, vyřezávat drážky, nebo zdobit okraje. Vrták využíváme ve chvíli, kdy potřebujeme odstranit vadné suky, nebo vyvrtat různé otvory například pro kolíky a kování. Mnohdy se pomocí vrtáku předvrtávají otvory pro šrouby i vruty. Vrtání pomocí elektrických vrtáků, či za pomocí soustruhu a frézy, rozhodně není činnost vhodná pro děti. I zkušený řemeslník si v tomto ohledu musí dávat pozor na ruce a nepřidržovat malé věci rukou - nikdy! I dnes však lze pořídit funkční ruční vrtačky a vrtáky, které dětem pod dohledem dospělé osoby můžete svěřit. S dětmi můžete vyzkoušet velice funkční výrobky do domácnosti. V tomto případě se fantazii meze nekladou a můžete zužitkovat jakékoliv dřevo.

Dýhování

Za dýhování se považuje nakližování tenkých listů dřev na vhodný základ. Dýhu získáváme nejčastěji krájením nebo loupáním z dobře napařeného kmene. Nejhojnějším produktem loupané dýhy je dnes stále populárnější překližka. Řezaná dýha není tak častá, ale o to více je kvalitnější a samozřejmě i dražší. Dýhovat větší plochy v domácím prostředí je téměř nemožné, protože bychom k tomu potřebovali rozměrné lisovací zařízení. Pokud se ale rozhodnete zvelebit doma menší plochy, nebo nábytek z méně kvalitního dřeva, tak to hravě zvládnete tzv. intarzii (zdobení méně hodnotného dřeva právě dýhami). Postačí k tomu dýha, kterou si v hobbymarketu vyberete podle požadované textury, a poté ji k podkladu jednoduše přilepíme. Intarzie vyžaduje značnou trpělivost a pečlivost.

Dýhováním vzniklá truhlářská překližka dnes nejčastěji slouží jako základ nábytku. Tenčí překližka se zase hojně využívá například k výrobě dekorací, které s dětmi hravě zvládnete. V mnohých kavárnách zase naleznete celé stylové stěny z překližky. Doma zase můžete samotným dýhováním vyrobit originální víko ke šperkovnici. Pro výrobu dýh se nejčastěji používá buk, ořešák, bříza, javor, dub, jasan, nebo habr. Všechny zmíněné dřeviny mají krásně vykreslenou texturu.

Odebírání silnější vrstvy dřeva

Při odebírání silnější vrstvy dřeva se používá struhák, neboli rašple. Ten se však hodí pouze pro hrubé opracování, pro jemnější výsledek raději sáhneme po pilníku. Na zakřivený povrch, který nelze hoblovat, rovněž aplikujeme techniku opracování struhákem. Nezapomínejte na velmi důležitý správný postoj a držení pilníku. Tělo při pilování stojí za každé situace klidně, pohybují se pouze ruce s pilníkem. Samotný obrobek pouze struhákem či pilníkem nevyrobíte.

Výběr dřeva pro artefakty

Vyrábíme-li ze dřeva artefakty denní potřeby a věci do interiéru, tak byste tomu měli přizpůsobit výběr dřeva. Jak už jsme v článku zmiňovali, tak pro řezbařské práce se nejvíce hodí “měkká dřeva”. Nepostradatelným se jeví zejména lípa následovaná olší. Řemeslníci se však nebojí využít i smrkového dřeva.

Čtěte také: Bezpečnost dětské postýlky

Montáž a lepení

Závěrečná montáž a s ní spojené lepení potřebuje dokonalou přípravu. Se samotným lepením musíte počítat již před tvorbou. Promyšlený postup je základním klíčem k úspěchu. Doporučujeme lepidla disperzní (tzv. bílý klih) - ta se hodí zejména pro předměty do interiéru. Samozřejmě můžete využít lepících schopností běžného klihu, který lze zakoupit v tabulkách nebo granulích. Klih se musí nechat bobtnat zalitý vodou (doba bobtnání závisí na zakoupené formě produktu) a poté se rozpouští ohřátím, ale pozor - pouze na 60°C. Při vyšších teplotách ztratí klih lepivost a už vám bude k ničemu. Lepidlo vám nesmí v žádném případě zmrznout - na to si dejte obzvlášť pozor. Mějte na paměti, že s mokrým dřevem se sice pracuje výrazně lépe, ale o to víc se musí dbát na následné vysušení. Počítejte i s tím, že dřevo je “živý organismus”, který stále pracuje a vaše výrobky budou rovněž procházet změnami. Krásná ruční práce se dřevem si vaši pozornost rozhodně zaslouží.

Sekery a štípání dřeva

Pokud máte v úmyslu nasekat třísky, malá nebo i větší polena, pak sekera je nástrojem, na který se můžete spolehnout. Je neocenitelná nejen při kácení stromů, ale i při odstranění větví. Když se rozhodujete, kterou sekeru si pořídit, měli byste zvážit, pro jaký účel ji budete využívat. Pokud potřebujete nasekat dřevěné poleno různých velikostí, možná budete přemýšlet o štípacích sekerách, které jsou dostupné v různých rozměrech. Pro specifické tesařské práce se často volí menší a ergonomicky navržené tesařské sekery.

Důležité je rovněž zvážit ostrost čepele, materiál topůrka a celkové rozměry nástroje.

Typy seker

Existuje několik typů seker, které se odlišují svou konstrukcí a účelem. Mezi nejběžnější patří štípací sekery určené pro dělení polen různých velikostí.

  1. Základem štípací sekery je klínovitá hlava a topůrko. Materiál topůrka může být dřevěný nebo vyrobený ze sklolaminátu.
  2. Kalač, známý také jako dřevorubecká sekera, je robustnější než obvyklá sekera a je speciálně navržen pro dělení velkých kusů dřeva. Charakteristickým rysem je jeho hlava, která je navržena tak, aby se do ní dalo útočit kladivem, čímž se stává efektivním klínem.
  3. Tato kompaktní sekera je ideální pro táboření. Přestože je malá a lehká, obvykle do 1,5 kg, má prodlouženou hlavu a plochou čepel, což je praktické například při zatloukání kolíků stanu.
  4. Určena především pro precizní tesařské práce. Rozpoznáte ji podle prodloužené čepele a specifického tvaru topůrka blízko hlavy.
  5. Dokáže zvládnout většinu běžných prací kolem domu nebo chaty. Ať už potřebujete nasekat dřevo nebo ořezat větve, je toto ideální volba.
  6. Teslice je speciální druh sekery preferovaný tesaři, řezbáři a dokonce sochaři.

Ostří je základním prvkem při výběru sekery. Pokud chcete kvalitní nástroj, měli byste hledat sekeru s kovaným ostřím. Na trhu se vyskytují i sekery z kalené, broušené nebo uhlíkové oceli. Když se rozhodnete pro neobvykle levnou sekeru od neosvědčeného výrobce, riskujete, že dostanete nástroj s ostřím, které bylo jen obroušené do požadovaného tvaru.

Údržba ostří

Aby byla sekera efektivní, je důležité pravidelně kontrolovat a udržovat ostří.

Topůrko

Většina kvalitních seker má dřevěné topůrko, a to zejména z tuhých dřevin, jako jsou buk, ořech, jasan nebo dub. Díky těmto materiálům je topůrko pevné a pohodlné pro držení. S dřevěným topůrkem nemáte problém se studeným pocitem v zimě a v teplejších dnech vám nebude klouzat z ruky. Na druhou stranu dřevo může být citlivější na vnější podmínky, jako je vlhkost nebo déšť. A stojí za zmínku, že dřevěné topůrko může s časem v místě spojení s hlavou oslabit.

Někteří mohou být u sklolaminátových topůrek skeptičtí, zejména kvůli možné krátké životnosti. Nicméně mají nižší váhu a nemusíte se obávat vzniku plísně. Často bývají sklolaminátová topůrka doplněna o bezpečnostní rysy, což zvyšuje pohodlí a zabraňuje nechtěnému vyklouznutí nástroje z ruky.

Délka sekery

Při rozhodování o délce sekery je dobré se řídit výškou osoby, která ji bude nejčastěji používat. Doporučená délka topůrka by měla odpovídat délce paže uživatele. Vyzkoušejte si délku jednoduchým testem. Uchopte sekeru těsně pod ostřím a natáhněte ruku tak, aby topůrko směřovalo k rameni. Konec topůrka by měl končit těsně u ramene, neměl by jej dotýkat a rozhodně by neměl být delší.

S příliš krátkou sekerou nedosáhnete optimálního řezu, zatímco s příliš dlouhou se vám bude obtížněji pracovat. Menší sekery o délce mezi 30 - 40 cm jsou ideální pro štípání menšího dřeva. Pro běžné štípání dřeva je ideální délka mezi 50 - 70 cm.

Váha sekery

Sekera s vyšší váhou může mít sice silnější dopad, ale neměli bychom si myslet, že čím těžší, tím automaticky lepší. Sekání s nadměrně těžkou sekerou vás rychle vyčerpá, což může způsobit bolest v rukou a pocit vyčerpání. Optimální váha sekery by měla být zhruba 1 kg, s ideálním rozmezím mezi 900 a 1300 gramy. Sekera je skvělý nástroj, který vám může v mnoha situacích dobře posloužit. Zatímco menší sekera je ideální pro štípání menších kusů dřeva nebo pro sekání větví, větší sekera je vhodnější pro štípání středně velkých polen. Pro opravdu obrovské kusy dřeva potřebujete kalač a dobrý štípací klín.

Broušení sekery

K nabroušení sekery můžete použít brusný kámen, pilník nebo i elektrickou brusku. Pro tvrdé ocelové čepele je ideální vodní bruska, zatímco pilník je vhodný pro měkčí oceli. Ostří by mělo být broušeno pod úhlem 30 až 35 stupňů.

Štípací klín

Štípací klín - nebo také štípací granát - je speciální nástroj určený ke štípání velkých nebo velmi tvrdých kusů dřeva. Má tvar kovového klínu a používá se tak, že jej zatlučeš do špalku a poté na něj opakovaně udeříš kladivem nebo těžkou sekerou. Tímto způsobem rozštěpíš dřevo efektivněji a rovnoměrněji než samotnou sekerou, zvláště pokud jde o sukovité nebo silné kusy.

Bezpečnost

Nejdůležitější je samozřejmě se pokaždé trefit do dřeva a nezaseknout si sekeru do nohy. Ale i když se vám to naštěstí asi nikdy nestane, nezapomínejte při práci také na své oči, které by mohla ohrozit letící tříska a chraňte je ochrannými brýlemi. Vždy používej rukavice, pevnou obuv a pracuj na stabilním povrchu. Sekej směrem od těla, nikdy ne směrem k sobě.

Péče o sekeru a její ostření

Správná péče prodlouží životnost sekery a zajistí její maximální účinnost. Ostří musí být vždy čisté a ostré - jen tak bude sekera bezpečná a efektivní. Postupuj podle následujících kroků:

  1. Ochranné pomůcky: Při broušení vždy používej ochranné brýle a rukavice - chrání tě před jiskrami i kovovými třískami.
  2. Výběr nástrojů: Na hrubé broušení použij pilník, na jemné doladění pak brusný kámen. Pilník pomůže odstranit vrypy a poškození ostří, brusný kámen zajistí hladký a ostrý povrch.
  3. Kontrola ostří: Než začneš brousit, zkontroluj čepel. Pokud má vrypy nebo zuby, nejprve je opatrně zarovnej pilníkem.
  4. Správný úhel broušení: Drž pilník nebo kámen pod úhlem přibližně 20 stupňů vůči ostří sekery. Veď nástroj rovnoměrně po celé délce čepele.
  5. Rovnoměrné broušení: Střídej strany, aby bylo ostří vyvážené. Jen tak bude sekera sekat rovně a efektivně.
  6. Dokončovací fáze: Po základním broušení použij jemnější kámen nebo kůži k vyleštění ostří. Zajistíš tak nejen ostrost, ale i ochranu proti korozi.
  7. Čištění a konzervace: Po broušení otři čepel hadříkem a natři ji tenkou vrstvou oleje - chráníš ji před rzí.

tags: #dětská #sekera #ze #dřeva #návod

Oblíbené příspěvky: