Dilatační spáry betonových komunikací a stavebních konstrukcí

Pokládka cementobetonového krytu vypadá z laického pohledu jednoduše, ale než se rozjede samotná realizace, probíhá kolotoč časově velmi náročných prací. Cementobetonový kryt se běžně skládá ze dvou vrstev pokládaných „čerstvé do čerstvého“, a to spodní vrstvy o tloušťce cca 22 cm a horní vrstvy o tl. cca 5 cm, která po provedené povrchové úpravě tvoří protismykové vlastnosti výsledné vozovky. Neméně důležitou vrstvou cementobetonového krytu je jeho podklad. Většinou se provádí vrstva cementové stabilizace, která je tvořena z vybouraného starého cementobetonového krytu, který se nahrazuje novým.

Technologie provádění betonových vozovek

Samotná pokládka CB se provádí tak, že se nejdříve vytyčí a zhotoví lankodráha, která slouží k přesnému výškovému a směrovému vedení sestavy 3 finišerů, které jedou za sebou v těsném závěsu na celou šířku dané vozovky. U nás se šířky pohybují cca od 10 - 12,5 m. Důkladně a rovnoměrně ji zhutňuje a zároveň automaticky zavibrovává do každé „budoucí“ příčné spáry, obvykle po 5 m, kluzné trny pomocí speciálního příslušenství zvané DBI. Tyto trny jsou od sebe osově vzdáleny 0,25 m. Ve spáře jich je okolo 48 kusů. Aby trny nebyly pevně spojeny s betonem, je celý jejich povrch opatřen plastovou vrstvou. Tento první finišer také zavibrovává do podélných spár kotvy, které jsou z žebírkové oceli bez celistvého povrchového oplastování a naopak neumožňují podélný ani příčný pohyb desek.

Význam dilatačních a smršťovacích spár

Následně je nutné provést do 24 hodin od betonáže řezání příčných smršťovacích spár a do 48 hodin podélných o šíři okolo 4 mm. Tím je přesně dané šíření smršťovacích trhlin. Dále se v betonové vozovce provádějí cca po 500 m tzv. dilatační spáry, které umožňují větší podélný pohyb betonové vozovky vlivem teplot. A nedochází k vystřelení betonu směrem vzhůru. Dále se provede rozšíření smršťovacích spár na komůrky obvykle u příčných na 8 mm a podélných 6 mm a poté se utěsní zálivkou za horka nebo pryžovými těsnícími profily.

Stavby, které jsou vydány přirozeným změnám teploty ovzduší, je třeba rozčlenit na části, které se mohou chovat samostatně. Pokud se tak nestane, konstrukce se sama rozdělí podle obecných fyzikálních zákonů a vnitřních a vnějších tvarových a materiálových vlastností stavby. Úmyslně vytvořené spáry mezi jednotlivými částmi konstrukce se nazývají dilatační nebo rozdělovací.

Typy spár a jejich funkce

  • Jalové spáry: Jsou „uměle vytvořené trhliny“ v podlahové desce a slouží jako místo žádaného zlomu.
  • Pracovní spáry: Vznikají nabetonováním na odpojený, dříve vyrobený výřez.
  • Prostorové spáry: Oddělují podlahovou desku od jiných stavebních dílů, jako např. podpěr, stěn, šachet, žlabů atd.

Dilatace v pozemních objektech a podlahách

Při projektu a jeho změnách měly být vzaty v úvahu velké teplotní rozdíly, které mohou nastat v průběhu roku. Obvykle se navrhuje šířka dilatačních spár 15 až 25 mm. Realizace se pak zajistí vložením vhodné vrstvy stlačitelného materiálu. Dilatační spára, také nazývaná dilatační spára, je úzký prostor ponechaný mezi dvěma prvky budovy. Dilatační spáry se používají u spojů konstrukčních prvků z různých materiálů s různými vlastnostmi, jako je náchylnost ke smršťování a roztahování působením tepla.

Čtěte také: Dilatační lišty a profily: Nezbytné doplňky pro kamenný koberec

Typ potěru Max. plocha bez dilatace (bez topení)
Anhydritový potěr 40 m²
Cementový potěr 36 m²

Každý beton a anhydrit se při schnutí smršťuje. Pokud tyto pohyby nemají kam jít, materiál praská. Dilatační spáry jsou kontrolované „místa pro praskliny“ - říkáte betonu, kde se má pohnout, místo aby praskl uprostřed obýváku. Správně provedené dilatační spáry zabraňují destrukci podlahy a celé budovy.

Čtěte také: Vše o betonu a stěrkování najdete zde

Čtěte také: Jak efektivně řešit praskliny v betonových konstrukcích

tags: #dilatacni #spary #betonovych #komunikaci

Oblíbené příspěvky: