Dodatečná izolace starého domu: Kompletní průvodce řešením vlhkosti a zateplením

Ačkoliv má bydlení ve starých domech svoje kouzlo, jejich obyvatelé se často setkávají s nadměrnou vlhkostí a jejími následky, jako je plíseň, houby, negativní vliv na lidské zdraví a snížení životnosti stavebního materiálu. Neizolované základy tak umožňují proniknutí vlhkosti do struktury domu, což může vést k rozvoji plísně, narušení stavebního materiálu a rovněž k narušení statiky celého domu. Kromě toho mohou vést neizolované základy k významné ztrátě tepla, což vede k vyšším nákladům na energie.

Vlhkost v domě může mít mnoho příčin. Než se pustíte do nápravy současného stavu, je třeba zjistit, jakými cestami se vlhkost do domu dostává. V případě starších domů jde často o kombinaci několika faktorů. Častým viníkem mokrých stěn je také nevhodný nebo narušený svod dešťové vody. Pokud nejsou okapy dostatečně svedeny, voda z nich teče přímo ke stěnám domu, kde se vsakuje a zvyšuje vlhkost. Ať už je příčina nadměrné vlhkosti jakákoliv, je třeba ji co nejdříve odstranit. Jde-li jen o okapy, lehce si poradíte sami. Přichází-li vlhkost ze střechy, je třeba ji opravit, případně zaizolovat strop například pomocí aplikace difuzně otevřené tepelněizolační Chytré pěny.

Izolace základů a řešení vzlínající vlhkosti

Spousta chalup nemá základy izolované proti vodě a působení vlhkosti se tak může stát noční můrou. Účelem hydroizolace základů je ochrana stavby nejen proti zemní vlhkosti a tlakové vodě, ale také například proti radonu. Problém ovšem nastává se starší stavbou, která má základy proti vlhkosti izolované jen nedostatečně nebo je případně nemá vůbec. Je třeba se smířit s tím, že plnohodnotnou hydroizolaci lze dodatečně udělat jen obtížně. Můžete však podniknout některá opatření, která působení vody a vlhkosti na dům alespoň zmírní.

Hydroizolace základů nebo různá stavební opatření, která mohou její účinnost posílit či provizorně nahradit, není totéž jako opatření proti vlhkosti ve zdech. Je-li však dům vlhký i ve zdech, bude zřejmě tak či onak nutné začít od základů a dostat vlhkost z domu kombinací všech možných opatření a zásahů včetně drenáže, vysoušení či podřezání zdí a jejich „podražení“ plechy či asfaltovými pásy, nebo dalšími metodami. Dodatečným odizolováním základů však můžete problému s vlhkostí v domě předejít nebo ho alespoň omezit.

Konzultace s odborníky a specifika starších domů

Řešení problému lze zadat některé z mnoha specializovaných firem. Náklady se vám však přinejmenším zdvojnásobí a odborníci vám často nenabídnou nic, co byste nezvládli sami. Souboj s vlhkostí je u starého domu poměrně ošemetná věc. Nikdo ji sice v domě nechce, ale pro určitý typ tradičních stavebních materiálů může úplné vysušení domu skončit katastrofou. Buďte opatrní zvlášť v případě hliněných domů, jejichž zdi z vepřovic či kotovic obvykle stojí na nízkých kamenných základech, spojených rovněž hlínou. Ale pozor také na základy v oblastech s porézním kamenem, například s různými typy vápence.

Čtěte také: Průvodce izolací oken

Odkrývání základů a prevence poškození stavby

Drtivá většina sanačních opatření, souvisejících s dodatečnou hydroizolací, předpokládá odkrytí základů. Tady je třeba mít se opět na pozoru. Stará chalupa totiž pravděpodobně nebude mít armované betonové základy v dostatečné hloubce, a jestliže odhalíte základy po celém obvodu stavby nebo se při kopání rýhy pro drenáž či výkopu pro dodatečné odizolování dostanete až pod ně, může vám zeď popraskat, případně i spadnout.

Předejít tomuto riziku lze tak, že budete dělat výkopové a sanační práce tohoto typu postupně, po třech či čtyřech metrech. Například při odvlčení pomocí kombinace drenážní roury se zásypem, geotextilie a nopové fólie to znamená vždy odkopat pouze zmíněný kus, položit fólii a drenáž, zasypat a teprve pak pokračovat dál. Práce se tím samozřejmě zkomplikuje, ale omezíme tak nebezpečí, že se odhalené nestabilní základy pohnou.

Zvláště u starých domů ve svahu může hrozit i nebezpečí náhlého rozdělení stavby na „suchou“ a „mokrou“ právě v důsledku dodatečné hydroizolace, což může zapříčinit například vysychání spojovací hliněné malty mezi kameny nebo vyschnutí a nežádoucí pohyb materiálu sypaného při původní stavbě mezi vnější a vnitřní kamenné či smíšené zdivo. Je dobré mít tato možná nebezpečí na paměti zvláště v případě, kdy přesně nevíte, z čeho byla vaše chalupa kdysi postavena. U některých typů staveb se může stát i to, že dodatečná pečlivě udělaná hydroizolace sice ochrání základy, ale způsobí odvedení vody pod dům. Voda pak jde až pod základy, může narušit sklepy a postupně ohrozit celou stavbu, což opět platí zvláště pro chalupy ve svahu. Pokud by takové nebezpečí mohlo hrozit, povolejte raději ke konzultaci statika.

Opatření k dodatečné hydroizolaci základů

A jaká opatření k dodatečné hydroizolaci základů vlastně připadají v úvahu?

Nopová fólie

Prvním krokem by mělo být odizolování základů a následná drenáž. Odkopejte zeminu k základům (pozor, ne hlouběji), nechte proschnout a srovnejte do svislé roviny sanačním podhozem, napenetrujte, natavte asfaltovou folii až nad úroveň podlah domu. Alternativně je možné nechat aplikovat bezespárový hydroizolační tepelný systém Chytré pěny se silikonovou membránou. Následně vložte do vykopaných děr nopovou fólii, která zajistí odvětrávání.

Čtěte také: Vlastnosti dřevovláknité izolace – požární odolnost

Nopová fólie se položí do výkopu výstupky (nopy) směrem k základům. Díky nopům vzniká mezi fólií a materiálem základů určitá větrací mezera. Nopová fólie se vyvede zhruba dvacet centimetrů nad úroveň terénu, její horní hranu pak přichytíte ke zdivu speciální lištou, která zamezí zapadávání nečistot do vzduchové mezery mezi základy a nopy.

Drenáže

Aby se nápor vody snížil, je třeba ji odvést. K tomu slouží drenáž. V podstatě jde o vytvoření jednoduché bariéry, která vodu z podmáčeného terénu zachytí a odvede mimo dům. Drenážní systém může vodu odvádět buď do sběrné jímky, ze které je odčerpávána, nebo do otevřeného kanálu, kterým pak odtéká.

Drenážní výkop se vyplní kamenivem (většími kameny), na němž je uložena vrstva menších kamenů, horních asi pět centimetrů tvoří vrstva hlíny, která se nakonec zatravní. Jinou možností je zakončení drenážního příkopu kameny, dlažbou nebo hrubým štěrkem. Aby hlína shora nepropadala mezi kameny, klade se pod ni geotextilie. V současné době se nejvíce používají perforované drenážní roury uložené na dně výkopu, které jsou pak zasypány hrubým štěrkem a zahrnuty zeminou. Výkop by měl být od základů vzdálen aspoň 80 cm. Drenážní trubka se klade ve spádu směrem, kterým potřebujete nasměrovat odtékající vodu. Horní konec drenážní trubky či hadice se kvůli odvětrávání vyvede nad terén.

Pak přijde na řadu geotextilie, štěrk a drenážní trubka, nahoru patří větší oblázky či kamínky. Pokud jde o složení vrstev hrubého a jemného kameniva, existují různé postupy a doporučení. Výkop by se měl vždy vyložit geotextilií, která zabrání prorůstání kořenů a narušování drenážního systému vegetací. Nedoporučuje se obalovat geotextilií samotnou drenážní trubku, protože pak by se perforace (otvory v drenážní hadici nebo trubce) mohly ucpat a systém by přestal správně fungovat.

Na obou koncích vyvedených nad terén je vhodné umístit perforované kryty proti hlodavcům a dalším živočichům. Vyšší odvětrávací konec trubky vyvádějí někteří chalupáři až do podstřeší, aby se vytvořil dostatečně vysoký větrací komín.

Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

Dodatečná tepelná izolace

Při výkopu kvůli odhalení základů se vyplatí zvážit i dodatečnou tepelnou izolaci. Izolant by měl vždy respektovat materiál základů a zvláště při kombinaci s hydroizolací je nutné brát v úvahu zmíněná rizika, související s náhlým odvedením vody od starého domu. Tepelněizolační práce se většinou provádějí pomocí pěnového polystyrenu pro střechy a podlahy. Je vhodné použít hydrofobizované desky. Ty jsou několikanásobně méně nasákavé než ostatní. Součinitel tepelné vodivosti těchto desek je přibližně 0,034 W/(m*K). Některé firmy vyrábějí hydrofobizovaný polystyren se zvýšenou soudržností. Desky z extrudovaného polystyrenu XPS mají nízkou nasákavost a vysokou mechanickou pevnost. Jejich tepelná izolace je velmi dobrá - součinitel je 0,029-0,034 W/(m*K). Velkou výhodou polystyrenových desek je jejich zanedbatelná nasákavost - 0,5-1,5 %. Za zvážení stojí také PIR desky.

Izolace základů starého domu by měla sahat až do úrovně základových patek, zatímco izolace shora musí dosahovat a navazovat na tepelnou izolaci vnějších stěn. Pro izolaci základových zdí nebo stěn nevytápěného sklepa postačí 8-10 cm silná vrstva polystyrenu. Pro vytápěný sklep, který bude často používán, bude zapotřebí 10-15cm vrstva.

Jedna z hlavních komplikací při izolaci základů starého domu je fakt, že jde o mnohem složitější proces než u novostaveb - k základům se totiž nejprve musíte dostat. Izolace základů starého domu vyžaduje přípravné práce v podobě provedení výkopu. Dům byste měli odkopat až na patu domu, tedy přibližně do hloubky 2,4 m-2,5 m. To lze provést zcela bez techniky. Základy starého domu by měly být vykopány po malých úsecích ne příliš hluboko, aby nebyla narušena statika budovy. Tyto práce by měly být prováděny v souladu s předchozím statickým průzkumem.

Vnitřní a vnější hydroizolace

Izolace základů či spodní části stavby proti vodě je vždy lepší dělat z vnější strany, ze které je dům nejčastěji vystaven účinkům vlhkosti a vody. Jestliže to není možné - například když potřebujete dodatečně izolovat hluboký sklep - lze udělat izolaci i z vnitřní strany. V takovém případě je nutné vytvořit celistvou a uzavřenou vrstvu izolace na stěnách i podlahách, nejčastěji z asfaltových pásů.

Asfaltové stěrky

Na dodatečnou vnější i vnitřní hydroizolaci základů či spodní stavby můžete použít rovněž některou z asfaltových (bitumenových) izolačních stěrek. Například výrobce asfaltové stěrky Profi dicht 1K FIX upozorňuje, že stěrka dokáže na rozdíl od asfaltových pásů vytvořit bezešvý spoj za studena a lze ji aplikovat i na členité a složitě tvarované základy. Potřebuje však povrch bez ostrých výstupů a nesoudržných částic, takže například spáry a prohlubně v kamenných základech by bylo nutné vyplnit maltou. Stěrka se pak nanáší ve dvou vrstvách špachtlí nebo hladítkem, po zaschnutí je dobré zakrýt ji geotextilií nebo polystyrenem a teprve poté zahrnout základy zeminou.

Příklad sanace sklepa - komplexní řešení

Majitelé činžovního domu, Karel a Josef, se rozhodli kompletně předělat činžovní dům, který je již mnoho let ve vlastnictví jejich rodiny tak, aby bylo možno jej využívat k bydlení ve všech prostorách. V suterénu byla provedena izolace podlahy, podle návrhu použity sanační omítky, a v částech obytných prostor byla podle Josefova námětu ponechána pohledová zeď na původní kamenné zdivo základů. V podkroví vše funguje bez komplikací, ale po několika letech se v suterénním bytě začaly objevovat problémy nejprve s vlhkostí na stěnách a následně s plísní na zdech.

Po několika měsících hledání došel Karel k závěru, že optimální pro jejich potřeby je dodatečná vnitřní hydroizolace suterénu. Společně se proto dohodli, že proto, aby byt v suterénu byl dlouhodobě obyvatelný, použijí systém sanace kombinující hydroizolaci a ochrannou funkci a nebudou řešit hydroizolaci budovy zvenčí. Vnitřní hydroizolace se obvykle provádí pomocí tuhých hydroizolačních malt na minerální bázi. Z tohoto důvodu bylo doporučeno použít kombinaci, která je chytrá a zároveň se snadno aplikuje. Tento systém se skládá z vnitřního hydroizolačního systému, jehož součástí je materiál MB 2K, který je určen k přemostění trhlin a zároveň je testován na nepropustnost radonu. Další součástí systému je pak sestava desek Power Protect [eco], zaručující ekologický a ekonomicky udržitelný systém sanace.

Postup sanace

• Příprava podkladu: Cílem je zajistit vnitřní hydroizolaci výtečnou přilnavost na pevném podkladu, prostém všech nepevných a prachových částí.
• Penetrace: Provede se penetrace Kiesolem MB.
• Vyrovnání podkladu: Můstek a vyrovnání podkladu kombinací materiálů WP Sulfatex a WP DS Levell.
• Hydroizolační vrstvy: Na vyzrálou vyrovnávací vrstvu se nanáší kontaktní nátěr MB 2K a následně dvě hydroizolační vrstvy stejného materiálu.

Vodorovná hydroizolace a injektáže

Jediná 100% hydroizolace obvodového zdiva je vodorovná hydroizolace, svislá vám totiž nikdy nezamezí vzlínání vlhkosti do obvodového zdiva, jen ho trochu omezí. U starého domu je to zpravidla buď chemická forma hydroizolace, nebo podříznutí třeba diamantovým lanem. Jde také o to zjistit, jak je to ve skutečnosti s onou vzlínající vlhkostí. Ta by se měla měřit v dostatečné hloubce zdiva, na více místech v domě a nejlépe hned u podlahy.

Pro vytvoření dodatečné vodorovné izolace do smíšeného a kamenného zdiva proti vzlínající vlhkosti je možné zvolit technologii tlakové dvouřadé injektáže akrylátovými gely. Tato injektáž je často prováděna z exteriéru v úrovni podlah místností. Příkladem může být dům v Habrech, kde původní izolace zdiva nebyly nalezeny a vlhkostní defekty se projevovaly jen málo v interiéru, zatímco z exteriéru bylo patrné vzlínání vody zdivem. Tato injektáž umožnila zateplení objektu z venkovní strany bez rizika akumulace vlhkosti v interiéru objektu a zhoršení stavu interiéru po zateplení.

Chemické injektáže opět patří mezi stavebně a ekonomicky náročný způsob izolace. Používá se zejména na menší úseky vlhkých staveb. Nehodí se pro starší domy, u kterých hrozí nebezpečí vydroleného zdiva (v důsledku vlhkosti). Vydrolené části zabraňují rovnoměrnému a plošnému rozprostření injektážní emulze ve zdivu a tím snižují úspěšnost tohoto zákroku. Chemickou injektáž nelze použít na kamenné zdivo.

Elektroosmóza

Elektroosmóza dokáže s pomocí polarizace navrátit vodu nacházející se v kapilárách vlhkého zdiva zpět do půdy. Český přístroj DryPol® System je moderním a efektivním způsobem elektronické izolace vlhkých staveb. Příkladem účinnosti je rodinný dům s průměrnou vlhkostí 6,5 %, kde se s pomocí systému DryPol® za tři roky podařilo dostat pod 4 %, tedy pod doporučenou hranici normy vlhkosti.

Izolace podlah

Jestli patříte mezi ty šťastlivce vlastnící dům, u kterého není nutné provádět vodorovnou hydroizolaci obvodového zdiva, pak je dalším krokem izolace podlah v domě. Ta se může v různých místnostech lišit, základem však je odstranění původní krytiny a dalších vrstev. V závislosti na původní vrstvě je možné vysypat podlahu štěrkem, ten přikrýt armaturou a následně jej zalít vrstvou betonu. Alternativou může být použití cementové stěrky a následně aplikovat asfaltovou izolaci. Pak už je na řadě izolace, například v podobě polystyrénu. Následovat bude asfaltová lepenka, kovová armatura a další, co nejrovnější vrstva betonu. Takto připravený podklad je už připravený na pokládku podlahové krytiny.

Jednodušším způsobem je však použití tepelného a hydroizolačního systému tvrdé Chytré pěny s membránou silikon. Po přípravě povrchu stačí použít penetrační nátěr, aplikovat pochozí tepelněizolační vrstvu stříkanou tvrdou Chytrou pěnu a Chytrou membránu silikon. Jako poslední srovnávací vrstvu můžete použít například drátkobeton, armovaný beton, anhydrid apod.

Zateplení fasády, střech a stropů

Majitelé starších rodinných domů často přemýšlejí nad tím, jaký izolant vybrat pro zateplení fasády, stropů a podlah. Zvolit minerální vatu? Polystyren? Moderní novostavby například mnohdy sklep vůbec nemají, neboť jej nepotřebují a navíc se majitelé nemovitostí nechtějí zabývat vysoušením sklepa a neustálým sledováním vlhkosti. Vlhko ve sklepě představuje nepříjemný problém, který nám brání ve využívání tohoto prostoru. V takových podmínkách totiž nelze nic skladovat a kvůli plísni ve sklepě, které se bohužel ve vlhkém prostředí daří, ani samotný dlouhodobý pobyt není zrovna dvakrát příjemný.

Lidé si často myslí, že tlusté zdi se nemusí zateplovat, ale opak je pravdou. Cihly staré sto let a tloušťce 45 cm jsou sice dostatečně silnou konstrukcí, ale ne z hlediska tepelné izolace. Minerální vata byla pro zateplení zvolena zejména kvůli její dokonalé prodyšnosti, tedy schopnosti propouštět vodní páry. Minerální vata má difuzní odpor roven hodnotě jedna, což je stejná hodnota, jako má vzduch. Tím se stává ideálním materiálem pro zateplení starých domů. Pro zateplení suterénu byla rovněž zvolena minerální izolace, a to hlavně kvůli své nehořlavosti. Stropní izolanty totiž nesmí při požáru hořet, stékat nebo kapat. Zároveň se s ní velmi dobře pracuje. Zateplení suterénu je vyřešeno lamelovou minerální izolací, která je vkládána mezi stávající železné nosníky, má tloušťku 12 cm.

Pro zateplení šikmých střech a podlahy půdy byla rovněž zvolena minerální izolace. Hlavním důvodem byla již zmiňovaná nehořlavost v kombinaci se snadnou aplikací. Ať už je vata vyrobena z kamene nebo skla, lze ji snadno zpracovat a aplikovat na podlahu půdy nebo mezi krokve a vůbec do všech složitých konstrukcí střech. Další výhodou minerální vaty je její schopnost tlumit hluk z ulice, což ocení obzvláště obyvatelé půdních vestaveb. Zateplení se provádí mezikrokevní a podkrokevní izolací. Jelikož stávající krokve nebyly dostatečně tlusté, je přidán i podkrokevní systém, aby se dosáhlo tloušťky izolace 34 cm.

Část domu může tvořit neobydlené podkroví, kde je namísto střechy zateplena podlaha půdy. Tato volba je motivována jednodušší instalací a menší spotřebou izolantu, protože plocha podlahy je výrazně menší než šikmé střechy. Jako izolant je opět zvolena minerální vata, která je volně položena na podlahu a zakryta prodyšnými pochozími deskami. Tak se podaří podstatně snížit spotřebu materiálu a ušetřit na odborné řemeslné práci. Možnou alternativou je aplikace tzv. foukané izolace do dutin stropu. Investiční náklady lze v případě zateplení podkroví snížit vyšším podílem vlastní práce (realizace svépomocí). S minerální izolací se totiž dobře pracuje a zvládne to i laik.

Zkušenosti s zateplením starého zděného domu lněnou izolací ukazují, že i tento přístup může být efektivní. Dům s 80cm kamennými zdmi, částečně z nepáleného zdiva, částečně z cihel, byl zateplen 14 cm lněné izolace. To vedlo k obrovskému rozdílu v komfortu bydlení a odstranění plísní v rozích, kde dříve kondenzovala voda. Konstrukce spočívala v nakotvení dřevěných trámků na zdivo, vytvoření rastru a vyplnění lněnou vatou. Na rastr byla přitloukána stará vysušená odpadová prkna a poté na ně nasponkovány rákosové rohože, které vytvořily nosný podklad pro vápennou omítku. Tato skladba, ačkoliv pracná, prokázala po letech funkčnost. Difuzně otevřené fasády jsou sice dražší než polystyren, ale rozdíl není 100 %, spíše 50-80 %.

Příklad renovace rodinného domu

Příkladem komplexní rekonstrukce a zateplení je dvoupodlažní podsklepený dům z doby první republiky. Před rekonstrukcí byl dům prakticky neobyvatelný kvůli jeho neschopnosti udržet teplo. Návrh rekonstrukce zahrnoval zateplení fasády, instalaci tepelného čerpadla a výměnu oken, s cílem snížit energetickou spotřebu až o 90 procent. Pro zateplení fasády byla zvolena minerální vata o tloušťce 45 cm, a to kvůli její dokonalé prodyšnosti. Pro zateplení suterénu byla rovněž zvolena lamelová minerální izolace o tloušťce 12 cm. Šikmé střechy a podlaha půdy byly izolovány minerální vatou, přičemž byla použita mezikrokevní a podkrokevní izolace pro dosažení tloušťky 34 cm. V neobydleném podkroví byla namísto střechy zateplena podlaha půdy volně položenou minerální vatou a zakryta prodyšnými pochozími deskami.

Celkové náklady na obnovu budovy a výměnu zdroje za tepelné čerpadlo dosáhly 2,5 milionu korun, přičemž dotace pokryla přibližně třetinu této částky. Doba návratnosti pro tato energetická opatření byla při započtení dotace osm let, bez dotace dvanáct až třináct let. Životnost použitých materiálů navíc přesahuje 50 let. Renovace staršího domu a s tím spojená energetická opatření lze zvládnout i s přípravou během zhruba půl roku. Protože se jedná o komplexní projekt, je potřeba se obrátit na odborníka. Projektant navrhne jeho ideální podobu, pomůže zajistit dokumentaci pro získání dotace a zároveň dohlédne na zdárný průběh realizace.

tags: #dodatecna #izolace #stareho #domu

Oblíbené příspěvky:

• srovnání pokládky dlažby na koso a rovně
• Více o kvalitě a inovacích Haas Fertigbau
• Důležitost špricování cihel před omítáním
• Lemování bazénu
• Odolné betonové obklady pro váš domov