Doporučená výška hydroizolace nad terénem a ochrana spodních staveb

Tento článek se zabývá problematikou výšky hydroizolace nad terénem, normami a praktickými zkušenostmi s realizací spodních staveb. Cílem je dosáhnout toho, aby stavební objekt fungoval jako celek bez závad a poruch. Pro dlouhou životnost vaší stavby je třeba hledět hlavně na správný výběr hydroizolace a její samotnou aplikaci. Při špatném provedení nebo poškození by stavba mohla časem začít vlhnout. Následné dodatečné opravy bývají velmi finančně náročné.

Úvod do problematiky hydroizolací spodních staveb

Diagnostika poruch spodní stavby a následné odstraňování těchto poruch je daleko obtížnější a zásady navrhování na nápravu jsou rozdílné. Z obecného hlediska je možné problémy rozdělit do několika skupin, které mají své příčiny. V prvé řadě v projektové dokumentaci a v její koordinaci s jednotlivými řemesly. V druhé řadě při realizaci a opět v návaznosti na ostatní řemesla. I do této specializace řešení spodních staveb pronikají nové technologie a nové materiály. Jedním z těchto materiálů je ochrana hydroizolace lepením desek z extrudovaného polystyrenu. Toto řešení není zcela bez problémů - jak se projektant vyrovná se základním požadavkem „hydroizolační vrstva se umisťuje vždy mezi pevné konstrukce“?

Cílem hydroizolace základů je především ochrana konstrukce proti tlakové a volně stékající vodě. Pokud vám byl na stavbě naměřen radon, i k tomu slouží aplikace hydroizolace spodní stavby. Také zamezuje prostupu zemní vlhkosti a vody do konstrukce, což má po delším čase za následek vlhnutí konstrukce a potřebnou dodatečnou opravu. Každá spodní stavba by měla být odolná proti namáhání vodou. Nejde přitom jen o spodní vodu a zemní vlhkost, ale také o vodu stékající - gravitační. Je tedy nutno zajistit, aby voda, kterou jsou tyto konstrukce zatíženy, byla eliminována.

Praktické problémy s hydroizolací a jejich důsledky

V naší praxi jsme se například setkali se skutečností, že u několika patrových podzemních garáží (většinou dvou až tří) nebylo zhotoveno odvodnění podlahy s tím, že do kanalizace nelze vypouštět znečištěnou vodu. Jak se navzájem koordinují a kontrolují navazující projekty, se ukázalo na příkladu sporu. Důvodem sporu byly dva projekty, provedené na jeden objekt - první na stavební část objektu a hydroizolace spodní stavby - s výškou upraveného terénu 0,00 m a druhý projekt na venkovní úpravy komunikací, včetně přístupových chodníků, s výškou skutečně upraveného terénu +0,15 m. Jak myslíte, že to dopadlo? Odpověděli jste správně - do upraveného terénu chybělo 150 mm hydroizolací.

Vady a poruchy hydroizolace

Z obecného hlediska lze vlastní vady dominantních detailů hydroizolace spodní stavby rozdělit do několika částí. Např. vady a poruchy v nadzemní části objektu, tj. vady a poruchy těsně pod povrchem terénu, které jsou zase charakteristické u větších staveb, související většinou s vnějšími faktory, jako je např. neúcta k práci druhého řemeslníka a poškozování jeho díla. K poškození hydroizolací se nikdo sám nepřizná, a tak izolatérské firmy by se měly bránit zápisy do SD, samostatnými protokoly a fotodokumentací předávek dokončených jednotlivých částí stavby, které dokumentují, že tyto jsou bez mechanického poškození a tudíž v pořádku. A po dokončení a převzetí hydroizolací nastává opět následná kontrola etapy postupu prací - železářů, tesařů a betonářů - opět záznamy (to by měla být práce investora a izolatérské firmy), nejlépe fotodokumentace. Pracovníky bychom konečně měli naučit, jak se k dokončeným hydroizolacím chovat, jak je chránit atd. V podstatě jen takovým postupem se může bránit firma, která provedla kvalitně hydroizolace, před označováním viníka - zhotovili jste hydroizolace? Tečou? Rovněž tak je velmi důležitá odbornost pracovníků staveb nejen v dělnických profesích, ale i technických profesích (zde měl být minimálně jeden technik odpovědný - technický dozor investora). Často vidíme i na stavbě např. Praxe: k základové konstrukci nacouvá Tatra a vyklopí celý náklad prakticky na šířku vozidla. Vrstva tak dosáhne výšky min. 1500 mm. Při hloubce výkopu okolo 6 m je výsledný pokles zásypu o cca 400-600 mm.

Čtěte také: Správná výška soklu z marmolitu

Návrhové namáhání vodou a rizikové faktory

Okolnosti, které je třeba vzít v úvahu při stanovení návrhové hladiny podzemní vody, zahrnují: vedení vody do území liniovými stavbami, klimatické cykly v území, geologickou stavbu území, propustnost jednotlivých horninových horizontů, historický a stavební vývoj území, zamýšlený rozvoj území a změny v tvaru terénu a horninovém profilu, rizika úniků technologické vody, zamýšlený způsob realizace stavby, propustnost povrchů terénních úprav, způsob likvidace srážkové vody v území, na vlastním pozemku a na přilehlých pozemcích, tvar území a osazení budovy do terénu, kolísání HPV, vazbu HPV na blízký říční tok.

Návrhové namáhání vyjadřuje riziko proniknutí vody skrz případný defekt hydroizolační konstrukce a předpokládané množství vody proniklé do stavby. Ke spolehlivosti hydroizolační koncepce přispívá jednoduchý tvar podzemní části budovy a základová spára umístěná v jedné výškové úrovni. V podmínkách tlakové vody není vhodné částečné podsklepení, to ztěžuje přístup k případné opravě hydroizolačních konstrukcí a tím zhoršuje spolehlivost hydroizolační koncepce. V podmínkách tlakové vody by neměly být v konstrukci suterénu vytvářeny dilatační spáry. Pokud je jejich návrh nezbytný, nemají být zalomené, nesmí být vedeny kouty nebo rohy půdorysu stavby. Pod hladinou podzemní vody nebo v nepropustných zeminách nelze zajistit absolutní spolehlivost ochrany před pronikáním podzemní vody. Proto se do podzemních částí budov pod hladinou podzemní vody nebo v nepropustném prostředí bez odvodnění, v přímém kontaktu vnější obalové konstrukce s okolním horninovým prostředím nemají umísťovat prostory s požadavky P1 a P2. Je-li návrhová hladina podzemní vody v malé vzdálenosti nad úrovní základů suterénu, mělo by být upraveno výškové osazení objektu do terénu tak, aby hladina nezasahovala stavbu. Podsklepený objekt budovaný pod svahem má být orientován tak, aby tvořil co nejmenší překážku povrchové a vodě stékající po svahu a podpovrchové vodě prosakující po sklonitých a vodu vedoucích vrstvách horninového prostředí (vícekřídlé dispozice nenatáčet otevřenou stranou proti svahu). Objekt postavený na jiných než vysoce propustných zeminách na pozemku, kde se likviduje dešťová voda vsakem do zeminy, nemá být podsklepen. Osazení stavby, především polohu podlah a vstupů prvního nadzemního podlaží vůči terénu, je nutné přizpůsobit místním klimatickým podmínkám.

Liniové podzemní stavby, jejichž dno se svažuje ke stavbě, obvykle přivádějí ve svých zásypech vodu k objektu.

Tabulka 1 - Základní třídění hydrofyzikálního namáhání

Doporučená výška hydroizolace nad terénem

Podsklepené stavby, v jejichž prvním nadzemním podlaží se vyskytují chráněné prostory s požadavkem P1 nebo P2, se doporučuje výškově osadit tak, aby horní povrch nosné konstrukce nad prvním podzemním podlažím byl v úrovni nejméně 150 mm nad nejvyšším bodem upraveného terénu nebo zpevněných ploch v okruhu 1 m kolem objektu. U podsklepených staveb s ostatními chráněnými prostory v prvním nadzemním podlaží se takové výškové osazení doporučuje. Nepodsklepené stavby, jejichž podzemní části jsou chráněny proti působení povrchové a podzemní vody a v jejichž prvním nadzemním podlaží se vyskytují chráněné prostory s požadavkem P1 nebo P2, se doporučuje výškově osadit tak, aby vodorovná hydroizolační konstrukce pod prvním nadzemním podlažím byla v úrovni nejméně 150 mm nad nejvyšším bodem upraveného terénu nebo zpevněných ploch v okruhu 1 m kolem objektu. Terén nebo zpevněné plochy kolem objektu se musí do vzdálenosti alespoň 1 m od objektu svažovat od objektu a alespoň v tomto rozsahu musí být účinně odvodněn. Sklon terénu nebo zpevněné plochy kolmo k nejbližší stěně objektu má být nejméně 2 %.

Čtěte také: Výběr ideální hodnoty lambda pro střešní izolaci

Základní hydroizolační pás by měl být vyveden minimálně 30 cm nad úrovní upraveného terénu. Výška hydroizolace nad terénem musí být minimálně 300 mm. Přesah asfaltového pásu se následně přitaví na stěnu domu.

Účinnost a spolehlivost hydroizolačních konstrukcí

Pro popsání hydroizolační účinnosti konstrukce a spolehlivosti, s jakou této účinnosti v daných podmínkách stavby bude dosaženo, se provede zatřídění podle tabulek 9 a 10. V tabulce 8 jsou uvedeny nejmenší požadované účinnosti hydroizolačních konstrukcí.

Příklady z praxe

Při posuzování hydroizolací se stále ještě setkáváme s názorem, že u nepodsklepených staveb stačí uvažovat s namáháním hydroizolace pod podlahami přízemí zemní vlhkostí a obvod stavby je třeba chránit před odstřikující vodou. V prvním příkladu se podívejme na nepodsklepený dům postavený na svahu tvořeném nepropustnými zeminami. Jak projektant rozhodl o výškovém osazení domu do terénu, je patrné z kót ve výkresu řezu. Vodorovná hydroizolace je 4 cm pod povrchem terénu. Hned při prvním přívalovém dlouhodobém dešti po dokončení domu se objevily skvrny vzlínající vlhkosti na vnitřních stěnách. Voda valící se ze svahu naplnila, a při dalším takovém dešti zase naplní, podsyp a spáry dlažby, zásypy přípojek a zřejmě i násypy terénních úprav kolem domu. Na vodorovnou hydroizolaci se všemi prostupy a etapovým spojem se svislou hydroizolací na obvodu stavby v takové situaci voda působí malým hydrostatickým tlakem. A je jí hodně.

Ještě horší situace nastala u domu v druhém příkladu. Je postaven v lokalitě s jílovitou zeminou, kde navíc nebyla možnost zaústit dešťové svody do kanalizace. Dům je v dolíku, ze kterého nemá voda z přívalového deště úniku. Je osazen velmi nízko. V tomto případě sám investor dal nevhodné pokyny projektantovi i realizační firmě. Pohybuje se na vozíku a nechtěl stavbu zatížit náklady na zřízení nájezdové rampy se všemi náležitostmi dle vyhlášky 398/2009 Sb. Již v období výstavby při dešti nastala záplava. Rozsah problému si však investor uvědomil až po prvním letním přívalovém dešti po uvedení do provozu. Dům se stal ostrovem uprostřed bažiny. Voda si rychle našla nedokonalosti v provedení hydroizolace, zvláště netěsnou, nízko položenou spáru mezi svislou částí hydroizolace a stěnou u dveří a na samotném rámu dveří. Nejspíš se projevily i netěsnosti ve spoji mezi vodorovnou a svislou částí hydroizolace. Voda proniklá na horní povrch vodorovné hydroizolace se rychle rozlila po celém půdorysu domu a vzlínala do stěn a do vrstev pod podlahou. Kromě zhoršení parametrů tepelné izolace způsobila rozvoj mikroorganismů, napadajících materiál podlahové krytiny. Při opravě se musel investor smířit s tím, že se rozkopou po celém obvodu objektu úpravy terénu. Obnažená hydroizolace se sice opravila, rozhodujícím řešením problému je ale odvodnění obvodu stavby a drenáž, pro kterou bylo třeba vyjednat napojení do kanalizace.

Co činit, pokud někdo trvá na nízkém osazení domu?

Správně bychom takový požadavek neměli vyslyšet, jinak porušíme vyhlášku. Pokud přece jen povedeme úvahy o smysluplném řešení takového požadavku, neobejdeme se nejspíš bez spádovaného, dostatečně širokého, mřížkou zakrytého žlábku na obvodu objektu, nebo na té jeho části, kde není dodržena úroveň podlahy. Žlábek musí být trvale účinně odvodněn. Prostě řešeními s nízko osazenými domy zhotovitele staveb, kteří v konečném výsledku nesou zodpovědnost za stavební dílo, namáčíme do vody i do problémů.

Čtěte také: Doporučené omítky pro zdivo z tvárnic Therm

Druhým slabým nebo dokonce ještě slabším místem jsou spoje mezi hydroizolací (tou pod úrovní terénu a rámem vstupních dveří nebo dveří na terasu). Jen výjimečně je materiál hydroizolace kompatibilní s materiálem rámu tak, aby byla šance vytvořit vodotěsné spojení. Měl se projektant nebo zhotovitel nešťastného domu z úvodního příkladu o co opřít? Na tento článek se odkazuje ve vyhlášce č. 268/2009 Sb. Uvedený text, který je nyní v článku 5.1.3.1 ČSN 73 4301, se s různými obměnami pohybuje mezi touto normou a vyhláškou o technických požadavcích na stavby již od dob socialismu. Ve verzi normy ČSN 73 4301 ze srpna 1988 v článku 25 byly ještě z požadavku na úroveň podlahy nad terénem vyjmuty rodinné domy a požadavek na úroveň podlahy nad hladinou podzemní vody chyběl. V roce 1998 se text dostal do vyhlášky MMR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. V § 22 odstavci 3 je text téměř v současné podobě, jen terén, k němuž se úroveň podlahy vztahuje, je definován jinak.

Ještě v 70 a 80. letech se v oborových normách pro hydroizolace uváděla minimální výška vodorovné hydroizolace nad terénem. V ON 73 0606 Izolace asfaltové - Navrhování a provádění i v ON 73 0607 Izolace z měkčeného polyvinylchloridu a pryží - Navrhování a provádění se uvádí: Proti odstřikující vodě srážkové se v závislosti na klimatických podmínkách chrání nadzemní část obvodového pláště izolací III. kategorie, a to buď vodorovnou, umístěnou min. 200 mm nad upraveným terénem pod obvodovými stěnami, nebo svislou, vyvedenou do této výšky po jejich vnějším povrchu. Do povědomí současných projektantů se z textu zrušených oborových norem zřejmě přenesla pouze věta o svislé hydroizolaci, a to bez vazby na hydrofyzikální namáhání. Je také možné, že řešení se svislou hydroizolací přinesli čtenáři německé normy DIN 18 195-4.

Drenáže v izolacích spodní stavby

Použití drenáže bylo jedním z nejstarších opatření sloužících ke snížení hladiny spodní vody (zejména nahodilé a dočasné) a k boji se zemní vlhkostí u suterénních zdí, postrádajících klasické izolace. Jednalo se zpravidla o systém odvádění vody pomocí drenážních vrstev nebo samostatných drenážních trubek v pomocných stavebních rýhách.

Obvodový drenážní systém

Obvodový drenážní systém je podle ČSN P 73 0600 Hydroizolace staveb - Základní ustanovení dalším významným hydroizolačním principem, který může ovlivnit návrh hydroizolace proti tlakové vodě, neboť může snížit kategorii hydrotechnického namáhání o jeden až dva stupně. Namáhání tlakovou vodou, zejména zadrženou, se tím může změnit na namáhání vodou prosakující horninovým prostředím a v některých případech až na namáhání zemní vlhkostí.

Úkolem drenážního systému je podle této normy snížení hladiny podzemní nebo zadržené vody tak, aby dlouhodobě nevystoupila nad stanovenou úroveň a aby se mohla část hydroizolace nad touto trvale sníženou hladinou vody dimenzovat jako izolace proti vodě prosakující horninovým prostředím. Neznamená to, že se musí snížit hladina vody v širokém okolí stavby. Snížení se týká v podstatě vody působící tlakem bezprostředně na plochu konstrukcí v suterénu, resp. na jejich hydroizolační vrstvy.

Obecné zásady při návrhu a provádění drenáží

• Minimální zásah do vodního režimu: Při záměru odvést vodu od hlavní hydroizolační vrstvy je třeba dbát současně na to, aby byl zásah do režimu vody v půdě v okolí stavby co nejmenší a zejména nepříznivě neovlivnil vodní poměry v krajině (např. vodní zdroje apod.).
• Ukončení horní hrany drenáže: Drenáž by měla být navržena tak, aby odváděla potřebné, ale co nejmenší množství vody. Horní hrana drenáže by proto měla být zakrytá vhodným profilem a nejlépe ještě pod nějakou nepropustnou vrstvou (okapový chodník apod.).

Jak je obvod stavby namáhán vodou?

Představme si, jaké vrstvy a povrchy se obvykle vyskytují v terénních úpravách kolem obvodu domu, jak bývá terén kolem domu tvarován, představme si, co se děje při letním přívalovém dešti nebo při tání sněhu kolem domu. Jaké má výše popsaná hydroizolace nepodsklepené stavby šance vzdorovat tlakové vodě? Výše popsané řešení s vodorovnou a svislou izolací má dvě slabá místa. Jedno z nich je po celém obvodu stavby - etapový spoj. Pokud budeme při realizaci brát vážně nakreslený detail, zrealizuje se na upraveném horním povrchu základových pasů vodorovná hydroizolace s přesahem přes obvod základů a tento přesah bude po celou dobu výstavby obvodových stěn a nejspíš i dalších konstrukcí stavby čekat na izolatéry, aby na něj napojili svislou část hydroizolace. Dovedeme si představit, jak se daří volnému okraji asfaltového pásu vystavenému střídání teplot, botám řemeslníků, trubkám lešení a kusům padajícího stavebního materiálu. Zkušená firma nenechá okraj izolace volně vlát, připevní ho svisle dolů k boku základového pasu nebo základové desky. Mimochodem, v případě projektu dá materiál na přesah a spoj ze svého, nebude ho mít ve výměrách. Aby se zvýšily šance, že se takto upravený přesah vodorovné hydroizolace dožije spojení se svislou hydroizolací, měla by se realizovat ochranná dočasná konstrukce. Pro doplnění: přesah vodorovné hydroizolace pro etapový, tzv. zpětný, spoj u podsklepené stavby se obvykle provádí v rovině vodorovné hydroizolace, kde je podložen rozšířeným podkladním betonem. V případě nepodsklepené stavby to však není možné, aby okraj základu vystupoval vodorovně před obvod stěn, v drtivé většině případů se bude osazovat svislá tepelná izolace obvodu základů a soklu. I u zpětného spoje u paty suterénu se v odborné literatuře nedoporučuje použití do podmínek tlakové vody (např. Kutnar: Hydroizolace spodní stavby: 2000). Etapový spoj mezi vodorovnou a svislou hydroizolací na obvodu stavby má tedy malé šance na dosažení těsnosti pro tlakovou vodu, naopak je velká pravděpodobnost, že voda nateče na vodorovnou hydroizolaci, nejspíš ovlivní tepelněizolační parametry tepelné izolace pod podlahou a vsákne se do paty stěn a příček.

Vodotěsné izolace z asfaltových hydroizolačních materiálů jsou tradičním řešením. Je však nutné pracovat se základními charakteristikami těchto izolací, a to zejména s jejich teplotní odolností, resp. je nutné si uvědomit, že teplotní odolnost oxidovaných asfaltových hydroizolačních materiálů je do 70 °C, u modifikovaných je to lepší, tj. i 100 °C a více. Tato vlastnost dělá tyto materiály citlivé na protlačení nopy. V případě, že pak dojde k sedání zásypu, tak „zakousnuté“ nopy jsou docela slušným zakotvením do hydroizolace, se schopností ji bez problémů strhnout. Uvedený případ bohužel není ojedinělý. S obdobnou situací se lze potkat relativně často. V této souvislosti je dobré připomenout, že oprava takového chybného detailu je sice jednoduchá, ale drahá. Vše je nutné odkopat, obnažit a přeizolovat. Hydroizolaci je přitom nutné vytáhnout min. 150 mm nad úroveň terénu a mechanicky ji přikotvit pomocí dotmelené přítlačné lišty. Z vnější strany je potřeba izolaci ochránit, a to nejlépe tepelnou izolací na bázi XPS - extrudovaného polystyrenu.

Zásady pro osazování domu na terén podle směrnice ČHIS 01

Častých problémů s pronikáním vody z povrchu terénu na vodorovnou hydroizolaci staveb si všimli autoři směrnice ČHIS 01 Hydroizolační technika - Ochrana staveb před nežádoucím působením vody a vlhkosti, kterou vydala Česká hydroizolační společnost - odborná společnost ČSSI v roce 2013. Pro představu, pro prostory rodinného domu se nejčastěji uplatní požadavek na stav chráněného prostředí třídy P2. Svislou hydroizolaci bude samozřejmě třeba řešit u podsklepených staveb. Podsklepené stavby, v jejichž prvním nadzemním podlaží se vyskytují chráněné prostory s požadavkem P1 nebo P2, se doporučuje výškově osadit tak, aby horní povrch nosné konstrukce nad prvním podzemním podlažím byl v úrovni nejméně 150 mm nad nejvyšším bodem upraveného terénu nebo zpevněných ploch v okruhu 1 m kolem objektu. Na jiných místech směrnice předpokládá málo propustný povrch přilehlého terénu, jeho sklon od objektu a odvodnění. Uvedené zásady byly uplatněny při tvorbě návrhů konstrukcí staveb pro Katalog Stavebniny DEK.

Hydroizolační materiály

Výběr hydroizolačních materiálů je v dnešní době velmi široký. Použití je individuální podle umístění, ale i materiálu stavby. Běžně se používají asfaltové pásy ze skelné rohože, hliníkové fólie nebo polyesterového rouna. Pásy jsou dostupné v různých tloušťkách. Pásy se mezi sebou spojují horkovzdušně. Další možností jsou hydroizolační nátěry neboli stěrková hydroizolace. Aplikace je velmi rychlá a nevznikají zbytečné spáry.

Tepelná izolace podlahy přiléhající k terénu

Teplota zeminy se pod podlahou na terénu pohybuje mezi 4 a 8 °C, v závislosti na hloubce a druhu zeminy. Aby se předešlo tepelným ztrátám, je nutno tyto konstrukce plošně izolovat. Pro rodinné domy a další stavby s běžným zatížením se používá klasická plovoucí podlaha. Jako izolace slouží expandovaný polystyren (EPS). Použít můžete také EPS Grey 100 s přídavkem grafitu. Ten odráží teplo zpět do interiéru, takže izoluje ještě lépe. Podlaha přiléhající na terén se bez zateplení neobejde. Izolace brání úniku tepla z interiéru a je také nutná pro splnění požadavků norem. Podlahy nad terénem nebo nevytápěným prostorem se standardně navrhuje účinná tepelná izolace z pěnového polystyrenu. Jeho hlavní výhodou je kromě výborné lambdy u šedých desek i vysoká zatížitelnost (100, 150 a 200 kPa) tj. možnost provedení v tloušťkách 100-300 mm bez velkého stlačení. V případě potřeby kročejové izolace (není v tomto případě běžné) se pevné desky EPS kombinují s kročejovou izolací z EPS RigiFloor nebo minerální vaty. POZOR! Pokud se izolant umisťuje i pod základovou desku, je třeba volit EPS perimetrický nebo extrudovaný polystyren (XPS).

tags: #doporucena #vyska #izolace #nad #teren

Oblíbené příspěvky:

• Jak Mechostop 1000g zajistí střechu bez mechu
• kompletní návod na stavbu betonového oplocení
• Jak vybrat zadní stěrač pro Octavia Combi
• praktická řešení sifonů pro umyvadla a dřezy
• Jak opravit stolovou desku