PergolyDřevěné nádoby s kováním v archeologii
Archeologické bádání je velmi úzce spojené s keramikou - keramickými nádobami. Právě střepy převažují v souborech do té míry, že se k nim obvykle upíná valná část práce. A pro nejednoho archeologa se jejich studium opravdu stává náplní života. Právě pomocí keramiky jsou soubory řazeny chronologicky, usuzuje se na různé vlivy z jiného prostředí. Případně se také zkoumá, co lidé jedli.
Většina nádob, která se dochovala do dnešních dnů - ať už v celku, anebo jen ve zlomcích - je keramická. A tak se nádoby z jiných materiálů, které se stejně vyskytují spíše ojediněle, dostávají na okraj zájmu. Tyto mohou být z různých materiálů - především organických, jakými jsou např. kůra, kůže, dřevo, ale také se může jednat o nádoby z kamene nebo prázdných ptačích vajíček.
Celkově lze nádoby rozdělit na ty, které nebylo potřeba prakticky vůbec upravit - těmi jsou například vajíčka, měchýře, různé ořechy, nebo tykve - a nádob, které bylo potřeba vytvořit a nestačilo je jen někde najít a upravit. K těmto vyráběným nádobám lze zařadit nádoby keramické, ale také nádobí z kůry, dřeva, kovu, kamene i skla.
Používání keramických nádob je spojené s příchodem neolitického způsobu života, v některých oblastech se vyskytují i dříve (např. v Africe se keramika vyráběla již od období mezolitu). Avšak nádoby jako takové byly patrně používány mnohem dříve, pravděpodobně již od období paleolitu, i když doklady pro to zatím nejsou.
Nádoby sloužily k uschovávání zásob, přenosu předmětů nebo vaření. V období paleolitu lze uvažovat právě o různých kontejnerech z kůže, proutí a kůry, které sloužily k přenosu i vaření. Nicméně tyto materiály se v archeologickém záznamu dochovají jen zřídka. Proto pozůstatky takových nádob nemáme.
Čtěte také: Průmyslová mozaika z dřeva
Mezolitické a mladší nádoby
V období mezolitu se tendence k usedlejšímu způsobu života projevuje různě. Kromě jiného i tvorbou zásobních jam, kterých se v Evropě dochovaly desítky. Proto je pravděpodobné, že lidé také měli nádoby, v kterých zásoby přenášeli. Mezolitické nádoby, které se dochovaly v severoněmeckých bažinách, jsou obvykle vyrobeny z kůry. Nálezy vrší dokládají, že tito lidé byli zruční ve výrobě předmětů z proutí a tak se lze domnívat, že byli schopni také výroby různých typů košů.
Nádoby z kůry se nepochybně s rozvojem výroby keramiky dostaly do pozadí, přesto si však v některých společnostech udržely svou tradici až hluboko do novověku. Další kategorií nádob, která pravděpodobně má kořeny již v období paleolitu, jsou různé kožené měchy a vaky. Tyto nádoby se však velmi špatně dochovávají a tak jejich archeologické nálezy jsou až z období středověku. Obvykle sloužily k uchovávání tekutin. Kožený měch byl zvláště v pozdějších obdobích často doplněn různými kovovými doplňky. Z antiky i středověku je jejich použití doložené dobře ikonograficky.
Zajímavý je fenomén nádob z ptačích vajíček, které jsou známé především z oblasti severní a subsaharské Afriky. Jedná se obvykle o prázdná pštrosí vajíčka, případně vajíčka jiných velkých ptáků. U pštrosů je skořápka dosti pevná a i objem vejce je velký. Vejce byly konzumovány skrze malý otvor ve skořápce. Tímto otvorem pak byly naplněny vodou, která mohla být přenášena na delší vzdálenosti a také mohla být takto nějakou dobu skladována.
Rohy zvířat byly také používané jako nádoby i schránky. Ikonograficky jsou doloženy již od doby železné. Roh symbolizoval hojnost a tak byl často zobrazovaný ve vztahu k různým božstvům. V našem prostředí je užívání rohů dobře doložené především pro období středověku, kdy byly rohy ještě často doplněny kováním, aby více vydržely. Z paroží se již od raného středověku vyráběly schránky, které sloužili především k uschování sypkých předmětů, např. soli.
Dřevo, kámen a kov v archeologii
Dřevěné nádoby byly velmi oblíbené především pro jejich dostupnost. Je pravděpodobné, že byly zhotovovány již od období paleolitu. V archeologickém záznamu se však velmi špatně dochovávají a tak máme z našeho území v podstatě pouze nálezy středověké. Nádoby ze dřeva mají širokou škálu tvarů i využití.
Čtěte také: Jak vyrobit dřevěnou houpačku
Podobně jako prázdná vajíčka mohly sloužit i některé druhy ovoce, ořechů, nebo zeleniny, pokud byly po spotřebování obsahu upraveny tak, aby bylo možné je využívat jako nádoby. K tomuto účelu se hodily především různé druhy velkých ořechů a různých dýní a tykví. V těch bylo možné po vysušení uskladňovat i tekutiny.
Kamenné nádoby se vyskytují již od období neolitu. Jejich výroba souvisí s rozvojem technologie broušení kamene, protože obvykle byly dobrušovány do své hladké podoby. Kamenné nádoby byly patrně vždycky luxusním zbožím, protože se jednalo o velmi pracný způsob výroby. V pravěku byly vyráběny především z různých typů vápenců i alabastru.
K luxusnímu zboží patřily také nádoby kovové. Ty byly výhodné tím, že nenasávaly svůj obsah do povrchu, což činily jak nádoby keramické, tak dřevěné, kožené, i ty z kůry. Proto byly kovové nádoby mnohem hygieničtější. Často byly vyráběny z drahých kovů, které mají navíc antiseptické účinky. Používána k jejich výrobě byla však také měď, cín, bronz, mosaz, nebo železo. Velkou výhodou kovových nádob byla kromě dobrých vlastností k uschovávání obsahu také jejich velká trvanlivost, odolnost jednak vůči poškození, ale také vůči žáru.
Postupně se z kovů dělaly především odolné kotle sloužící k přípravě pokrmů. Kovové nádobí bylo v podstatě až do současnosti artiklem určeným pouze pro vyšší vrstvy obyvatelstva.
Skleněné nádoby se v archeologických souborech vyskytují již od antiky. V souborech z Čech se vyskytují od doby stěhování národů. Případně vzácně v podobě malých flakónků i jako importy v dřívějších obdobích. Skleněné nádoby mají část výhod nádob kovových, nicméně nejsou zdaleka tak odolné proti nárazu a teplu.
Čtěte také: Typy a stavba dřevěných chatek
Konečně jsou jak archeologicky tak i v písemných pramenech doložené také velmi extravagantní typy nádob. Příkladem mohou být nádoby z lidských lebek, které jsou tradičně spojovány s vikingskými válečníky. Ale z Británie jsou doklady této úpravy lebek již z období paleolitu. Nicméně se jistě nejednalo o běžně používané nádoby.
Nádoba nemusí být jen keramická, jak je vidět, k výrobě nádob je možné použít mnohé další suroviny. Nádoby jsou tak věrným odrazem archeologického poznání. Zachoval se jich zlomek, který odolal zubu času.
Mnohé typy nádob jsou známé především z etnoarcheologické evidence, anebo velmi vzácných nálezů. Právě na nádobách je možné i vidět, že člověk nejspíš začal tvořit nádoby „postupně“. Tedy nejprve jen upravoval ty přírodniny, které v zásadě jsou nádobami a stačí je mírně přizpůsobit. A až později začal vyrábět nádoby i z jiných materiálů.
Keltská konvička z Nasavrk a další nálezy
Návštěvníky Lughnasadu 2016 v Nasavrkách zaujal nepochybně jeden z archeologických exponátů muzea keltské kultury, který byl speciálně na Lughnasad zapůjčen z brněnského muzea. Je jím keltská konvička. No, spíše konvice. Původní nádoba byla dřevěná, soustružená, a sloužila nepochybně rituálním účelům. To, co se z ní v Brně-Maloměřicích v r. 1941 našlo, je bronzové kování, které nádobu spínalo, jaksi opásalo.
tags: #drevena #nadoba #s #kovanim #archeologie
