Historie výroby dřevěných velkých brden

Historie výroby dřevěných velkých brden je úzce spjata s vývojem obalového průmyslu a zpracování dřeva. Od prvních forem balení v pravěku až po moderní technologie, dřevo hrálo a stále hraje klíčovou roli v ochraně a přepravě zboží.

Počátky balení a využití dřeva

První formy balení sahají až do pravěku, kdy lidé používali přírodní materiály, jako jsou listy, kůže nebo proutí. Tyto jednoduché obaly sloužily k ochraně potravin a předmětů před poškozením nebo zkažením. V období starověku hrály zásadní roli dřevěné bedny, sudy a keramické amfory. Tyto obaly byly hojně využívány v obchodu mezi civilizacemi, například při přepravě vína, oleje či obilí.

Vývoj papírového a kartonového balení

Papír jako obalový materiál má své kořeny v Číně, kde byl vynalezen už kolem roku 100 n. l. Číňané využívali papír nejen pro psaní, ale také jako obalový materiál, například k balení jemných předmětů, čaje či koření. Z Číny se znalost výroby papíru postupně šířila do světa - přes Střední východ a Evropu až do dalších kontinentů. První skutečná revoluce v papírovém balení však přišla až s průmyslovou revolucí v 18. a 19. století. V této době se díky technologickým inovacím začal vyrábět papír ve velkém množství a za nižší cenu, což umožnilo jeho široké použití.

V roce 1856 ve Velké Británii došlo k prvnímu patentování materiálu dnes známého jako vlnitá lepenka. Původní použití byl k vystýlce klobouků. V roce 1871 patentovali Američané Albert Jones a Oliver Long kartonovou krabici z vlnité lepenky, což odstartovalo nový způsob balení zboží. První aplikace tohoto materiálu se využívaly zejména v USA, kde byly krabice ideální pro přepravu křehkého zboží, jako je sklo, keramika nebo lahve s nápoji. Už v historii přišli na to, že vlnitá lepenka je nejen praktická, ale také snadno recyklovatelná, což se ukázalo jako klíčová vlastnost.

Bednářství a výroba sudů

Málokteré řemeslo je spojeno s výrobou dřevěných nádob tolik jako bednářství. Bednář je příslušník řemesla bednářského, které se zabývá výrobou a opravou sudů, beček, kádí a štoudví. Ve středověku existovala dvě řemesla vedle sebe - bednáři a bečváři. Bečváři dělali sudy a bečky z dubového dřeva, zatímco bednáři vyráběli dřevěné bedny a truhly, spíše z bukového dřeva.

Čtěte také: Dekorace ze dřeva pro dům a hobby

V 19. století zaměstnávaly velké pivovary stovky bednářů, protože dřevěné nádoby byly jediné, ve kterých mohlo pivo kvasit, zrát a transportovat se. Kvasné kádě, velké ležácké sudy a transportní sudy (štěně, půlka, hejták) byly nezbytnou součástí pivovarského procesu. Až v minulém století přišla plzeňská Škodovka s kegy, ale projekt zapadl kvůli válce. V 50. a 60. letech se začaly používat hliníkové sudy a v 70. a 80. letech nerezové sudy.

Zachování bednářského řemesla

Díky bednářům, kteří se stále starají o sudy a kádě, může pivovar ve svých sklepích udržovat v malém objemu výrobu piva Pilsner Urquell stejným způsobem, jako to dělal Josef Groll v roce 1842. Bednáři jsou velice zruční, dělají kromě jiného malé nádoby, krásné korbely, vykládané různé poháry, ale ta skutečná bednářská práce se odehrává při výrobě velkých sudů.

Poslední fáze konstrukce ležáckého sudu spočívá v zabednění dna. Bednář vleze dovnitř do sudu a dbá na to, aby dno bylo dobře nasazené v rýze a utěsněné rákosem. Poté, co je vše hotovo, bednář vyleze ze sudu malým otvorem, který se pak používá na čištění sudu ve sklepě. Do sudu musí vlézt řemeslník a čistit klasicky mechanicky vodou, hadicí a kartáčem. Bednáři a lidé ve sklepě jsou zvyklí lézt tím otvorem tam a zpátky. Samozřejmě to nemůže dělat člověk, který trpí klaustrofobií.

V současné partě bednářů plzeňského pivovaru pracuje sedmička fachmanů. Většina z nich byli už v pokročilejším věku, a proto se pivovar rozhodl přijímat mladé truhláře a připravit pro ně tříletý rekvalifikační cyklus, během kterého se potkali s veškerou prací bednářů. Novými členy bednářského cechu v plzeňském pivovaře se stali Karel Hofmann a Ladislav Brůha. Do party zapadli hned od začátku, byla a je výborná. A Ladislav Brůha dodává: „Já jsem se rozhodl proto, že jsem měl kamaráda, který tady dělal a tak jsem věděl, že to tady není špatný. Dělal jsem od dřeva všechna řemesla a bednařina bylo jediné, co jsem si nevyzkoušel, co mi scházelo. Proto jsem to zkusil, zalíbilo se mi to a rád bych tady zůstal.“

Výroba v Bohemia-Werke

Mezi téměř zapomenuté stránky historie Šumavy patří podnikatelské úsilí kašperskohorské rodiny Watzlawicků a jejich podniku Bohemia-Werke. Tato továrna se v první polovině 20. století stala největším průmyslovým podnikem města Kašperských Hor a celého okolí. V roce 1878 zakoupil Franz Watzlawick malou dřevařskou soustružnu, kde se vyráběly kartáče, násady k bičům, ozdobné knoflíky a nohy ke stolům a židlím. Později rozšířil podnik o truhlárnu a ohýbárnu dřeva a vyráběl loukoťová kola pro ruční dřevěné trakaře a dětské kočárky.

Čtěte také: Průmyslová mozaika z dřeva

V areálu vznikly další provozy jako kovárna, lakýrnická a čalounická dílna. Tím byl dán základ firmy „První rakousko-uherská továrna na kolečka k dětským kočárkům.“ Žádaným zbožím byly také žebřinové vozy. Podnik zaměstnával 230 - 250 zaměstnanců a zpracovával každoročně 7 - 10 tisíc kubíků dřeva. Mezi válkami vyráběli kočárky, tříkolky, koloběžky, dětská auta, hračky, sáňky, lyže a dětský nábytek. Výrobky se prodávaly na celém území Čech a firma měla velkoobchodní zastoupení v Praze a obchod ve Vídni.

Za druhé světové války musela velká část pracovníků narukovat a nahradili je zajatci a totálně nasazení. V roce 1945 se národní správce snažil zachovat výrobu, ale stav zaměstnanců klesl na 37 osob. V pozdějších letech byla výroba kočárků zastavena a začal se montovat jednoduchý nábytek.

Inovace firmy Festool

Od začátků šlo průkopníkům Fezerovi a Stollovi o to, aby usnadňovali řemeslníkům práci. Co třeba, kdyby se těžké dřevo kvůli obrábění nemuselo vláčet k nářadí, ale nářadí by se přemístilo ke dřevu? Gottlieb Stoll začíná v roce 1938 plánovat první novostavbu v Ulmer Straße, Esslingen. Sortiment výrobků Festo se rozrůstá. Poptávka roste. Festo je úspěšná rodinná firma, řízená zakladateli firmy Gottliebem Stollem a jeho dvěma syny Kurtem a Wilfriedem, později za výrazné podpory Petera Maiera, zetě Gottlieba Stolla.

Ruční okružní pily už mají nastavení hloubky řezu, pokosových úhlů a první doraz stolu pily. Nářadí je kompaktnější a šikovnější. S legendární pilou „Sägehexe“ AAU 50 mohou tesaři přesněji a bezpečněji pracovat i na střeše. Vibrační bruska „Rutscher“ má své pevné místo v dílně i v řemeslnickém žargonu. Originál s chráněným názvem je jen Festool, tenkrát Festo. Od roku 1951. První bruska Rutscher RTE nahradila neoblíbenou a časově náročnou práci s brusným špalkem u malířů, truhlářů a autolakýrníků a připravila cestu k jemnému strojovému broušení.

Od konce 70. let získává tato pověst nezaměnitelný design výrobků: námořnická modrá a zelená Festo(ol) je známá a okamžitě se pozná. Když se podíváme na historii firmy Festool jako na rodinnou historii, hraje zde historie rodiny ponorných pil důležitou roli. Díky vynálezu ponorné pily se nyní může pilový kotouč zanořit do nejrůznějších materiálů - ideální např. při výrobě nábytku. Rodina se rozrůstá a vzkvétá po desetiletí - hnací silou je úmysl s každou novou generací nabízet vždy ještě lepší řešení. A pro všechny členy rodiny platí: ohledně řezného výkonu, hmotnosti, manipulace a přesnosti jsou vynikající a téměř nezničitelné.

Čtěte také: Jak vyrobit dřevěnou houpačku

PS 1 byla v roce 1984 první přímočará pila Festo, později Festool, která během okamžiku dobyla trh. Ne, PS 1 Festool není playstation. Ale práce s ní znamená přinejmenším stejnou zábavu. Když byla přímočará pila uvedena v roce 1984 na trh, vytyčila novou laťku ohledně přesnosti pro náročné truhláře: Vyznačuje se především extrémně stabilním vedením pilového plátku. Díky tomu se v souhře s vhodným pilovým plátkem podaří přesné řezy dokonce i v silnějším dřevu. Co se týká životnosti, přímočaré pily PS 1 a PS 2 přežijí několik generací řemeslníků.

Systainer skutečně převratně změnil svět řemesel. Na začátku jeho historie byl nápad vyvinout obal, který bude nejen chránit výrobek, ale bude opakovaně použitelný. Z toho vznikl stabilní a variabilní systém Systainerů, který má v současné době 185 variant a učinil šťastnými miliony řemeslníků. V roce 1993 přichází na svět - a bleskově ho dobývá. Proč? Zavřít. Otevřít. Spojit. Jedním otočením. Ještě variabilnější a mnohostrannější.

Společnost Festool zavedla v roce 2020 s novou TKS 80 první stolní okružní pilu s technologií SawStop-AIM v Evropě. S novou skupinou produktů čističek vzduchu Festool zajišťuje menší úsilí při úklidu, větší čistotu a lepší kvalitu vzduchu.

V roce 2006 spatřuje světlo světa systém DOMINO, který se během krátké doby stává názvem výrobku, který je skutečně jedinečný. Tento důmyslný spojovací systém spojuje stabilitu drážky a čepu, flexibilitu plochých kolíků ve výrobě nábytku a přesnost kruhových kolíků ve výrobě rámů a korpusů. Frézka na otvory pro kolíky DOMINO nově definuje spojování dřeva pro truhláře a výrobce nábytku. V roce 2016 uvádí Festool na trh rohové a plošné svorníky DOMINO.

V 90. letech přináší Festool na trh první akumulátorový šroubovák. Od té doby prudký vývoj akumulátorové technologie změnil řemesla. Dnes zahrnuje 18V systém Festool 18 přibližně 50 výkonných výrobků, které jsou jako stvořené do ruky a vhodné pro každé použití - od řezání přes vrtání a šroubování až po vysávání.

V roce 2014 uvedla firma Festool na trh olepovačku hran CONTURO KA 65. Je to specialista na hrany nábytku, které si zaslouží označení „perfektní“. Firma Festool zde vyvinula jedinečný systém nanášení lepidla, pomocí kterého lze perfektně olepovat hrany nejrůznějších materiálů ze dřeva, plastu nebo melaminu. Zejména je přínosné, že olepovačka hran CONTURO je mobilní a lze ji používat kdekoliv.

Po celou dobu životnosti nářadí. Princip Festool „nářadí jde k obrobku, nikoliv obrobek k nářadí“ platí i po téměř 100 letech. Co třeba, kdyby se stolní okružní pila se svou přesností přemístila na stavbu? Dokonce třeba v Systaineru? Odpověď firmy Festool zní: CSC SYS 50. Akumulátorová stolní okružní pila je tak kompaktní, že se vejde do Systaineru a lze si jí vzít všude s sebou. Je to první mobilní stolní okružní pila na světě s digitálním nastavením výšky a úhlu.

Aktivní exoskelet Festool přichází na trh v roce 2023. ExoActive poskytuje cennou podporu především při namáhavé práci nad hlavou. V roce 2023 zavádí Festool aktivní exoskelet ExoActive s 18V akumulátorovou sílou. Nejenže vypadá jako ze sci-fi, ale dodává superhrdinům na stavbě skutečně mimořádnou dávku síly. Ať se jedná o sádrokartony, nebo malířské práce, broušení, nebo montáže, na stěnách, nebo na stropech - ExoActive poskytuje aktivní podporu. Efekt: menší tělesná zátěž při práci nad hlavou.

Vývoj kartonových krabic

Položili jste si někdy otázku, jaká cesta vývoje stojí za vznikem kartonové krabice a jaká je historie balení v obalovém průmyslu? I pošta využívá bezpočet lepenkových krabic a uzavíratelných krabic jako přepravní obaly, aby se vše udrželo v běhu. Krabičky jsou pro nás dnes sice samozřejmostí, avšak koncem 19. století byly teprve v plenkách. Jejich objevení bylo původně důsledkem chyby v produkci a děkujeme za ni americkému vynálezci a podnikateli Robertu Gairemu. Předchůdcem dnešních krabic jako ochranného přepravního obalu byla až do 19. století dřevěná bedna. Jako materiál pro to byla použita neohoblovaná prkna pro obaly v různých velikostech stlučená kovovými hřeby.

Od roku 1867 vyrábí skotský přistěhovalec Robert Gair v americkém městě Dumbo na vlastních vyvinutých strojích papírové pytlíky k obalovým účelům. Až do konce americké občanské války 1865 nahrazoval papír stále více do té doby typické bavlněné a lněné obaly pro potraviny, jako mouku a cukr.

Chybou rozstřihl roku 1879 jeden pracovník fabriky 20 000 papírových sáčků na obal pro osivo. Tato ztráta dala Robertu Gairovi podnět k vytvoření efektivní předvyrobené papírové nádobky k balení potravin i ostatního zboží. Ve stejném roce vyvinul postup strojního výseku a rýhování papíru resp. lepenkového kartonu během jednoho pracovního postupu a navrhnul první strojně vyráběný vzor krabičky. Krátce nato si nechal patentovat stroj k výrobě krabic.

Skládané kartony k přepravě produktů už tenkrát existovaly; ty byly ale ručně náročně stříhány a skládány ženami v domácnosti a byly proto velmi drahé. Gair založil s jeho vynálezem krabičkový průmysl a zahájil se svým životním dílem revoluční vývoj obalového průmyslu. Tento objev byl doprovázen dalšímy důležitými patenty: Američan Albert Jones si nechal roku 1871 patentovat vlnitý papír jako obalový materiál. Původ vlnité lepenky je na světě. Jones použil vlnitý papír nejdříve k obalovým účelům, totiž k zavinutí a odeslání lahví a lahviček. Jeho inspirací pro vlnitý papír byly nejspíše textilní volánky, které se vyráběly pomocí plisovacího stroje. Na počátku vlnité lepenky se musely veliké kartony ještě lepit ručně. Strojové stříhání a vysekávání bylo vyvinuto roku 1879 v USA a 1895 byl patentován první průmyslový stroj na lepení.

Potřeba vhodných obalových prostředků pro rozmáhající se značkové zboží a kamenné obchody enormně rostla s přelomem století, tedy éry průmyslové revoluce. Krabice od Roberta Gaira byly naprostým trhákem. Vyráběl obaly i pro prací prostředky obchodnímu domu Bloomingdales, pro Colgate na obaly mýdel, pracích prostředků, prášků na zuby a zubní pastu, pro Pondovi zkrášlující krémy a některé cigaretové značky. Jeho skutečným průlomem bylo roku 1896 krabičkové balení populárních „Uneeda Biscuits“ od Nabisca. Robert Gair vyrobil první dva miliony krabiček pro National Biscuit Company, později i pro jejich cereálie. Zrodilo se tak vymoženostní balení pro konzumenty. Uneeda byl jedním z prvních masově dostupných značkových produktů, které se neomezovaly jen na určitý region. National Biscuit Co. přinesli na trh první předzabalené sušenky se sloganem "Lest you forget, we say it yet, Uneeda Biscuit." (Abyste to nezapomněli, řekneme to ještě jednou, Uneeda Biscuit.) Nejspíše to byla první miliónová reklamní kampaň na světě.

Pro výrobce to byla především možnost potisknout všech šest stran krabičky reklamou! Sladkosti, cigarety a krekry v obchodech již nebyly v neoštítkovaných dózách, ale v potištěných krabičkách, atraktivních regálech se zbožím a kreativních stojanech.

Až do konce svého života zdokonalil Robert Gair nejen „své“ krabičky, ale zabýval se i litografickým procesem tisku reklam. Jeho vynálezy převzal v Anglii E.S. & A. Robinson, jeden z jeho dlouholetých obchodních partnerů, takže se tak dále rychle rozšiřovaly až za hranice Británie do celého světa. Robert Gair zemřel 1927 jako bohatý muž, který svými vynálezy ve světě zahájil revoluci obalů, konzumu i reklamy. S přepravní krabičkou z plné lepenky a vynálezem vlnité lepenky byla historie přepravních krabiček rozhodujícně ovlivněná. Jejich dobré materiálové vlastnosti, ochranný faktor, nízká vlastní hmotnost a v neposlední řadě jejich všestrannost z nich brzy udělaly materiál číslo 1 pro přepravu - a jsou oblíbené dodnes.

Fascinace krabičkami

Bez přehánění lze tvrdit: bez průmyslově vyráběných krabiček by dnešní pohyb zboží, a s ním ani naše konzumní společnost, neexistoval. Krabičky jsou masově dostupné. Krabičky jsou jednoduchým a levným obalovým prostředkem z kartonu, vlnité lepenky, nebo fólie, které šetří prostor, jelikož se k balení dodávají složené a naskládané na sebe, kde se ručně nebo strojově složí a naplní zbožím. Krabičky lze dobře kombinovat s dalšími obalovými prostředky. Na principu skládané krabičky není nic komplikovaného; obdivuhodné však je, s jakou efektivností, navzdory jejich jednoduché stavbě, můžou současně plnit více primárních obalových funkcí.

Z pohledu produktového obalu jsou krabičky univerzální všeználek: Chrání zabalené zboží, jde je dobře stohovat a transportovat, popsat na všech stranách a jejich povrch je perfektní nositel reklamy. Přesně tato kombinace vlastností krabiček tak fascinuje odborníky grafického a balícího průmyslu. Z pohledu spotřebitele tvoří obsah krabičky a vnější vizuální a hmatový dojem neodlučitelnou jednotu. Produktem není zboží, nýbrž zboží dohromady s krabičkou spolu tvoří jednu produktovou jednotku. Nejdříve si při nákupu všimneme obalu, ten poskytuje orientaci v nabídce zboží a ovlivňuje, vedle dalších důležitých faktorů, rozhodnutí o koupi v obchodě.

Také přátelskost produktu k životnímu prostředí se usuzuje podle jeho obalu. A krabička z kartonu či vlnité lepenky je jistě ekologičtější než obal z plastu, bílého plechu či hliníku. Krabičky lze plošně dobře recyklovat.

Tabulka: Vývoj obalových materiálů

tags: #dřevěná #velká #brdna #historie #výroby

Oblíbené příspěvky:

• Návod na Stůl pro Truhláře
• Čalouněné dřevěné židle
• Postupy pro uložení trámů
• Druhy dřeva pro misky
• Použití MDF desky v nábytkářství