Dřevěný štípaný šindel: Tradiční krása a dlouhověkost střešní krytiny

Uvažujete o využití tradičních dřevěných šindelů pro pokrývku vaší střechy? Tato metoda patří k léty ověřeným a řada lidí nedá na dřevěné šindele doteď dopustit, i přesto, že dnes již existuje mnoho jiných variant, které také vyžadují o poznání menší údržbu. Na některé stavby je však dřevěný šindel nutné použít, anebo si to zákazníci prostě přejí. Vždyť dřevo je jeden z nejdéle používaných stavebních materiálů vůbec, a rozhodně to není náhoda. Dřevo je krásné, spolehlivé a při správné péči i trvanlivé.

Dřevěné šindele nejsou ani zdaleka novinkou na našem trhu, spíše naopak. Jedná se o střešní krytinu využívanou od počátku středověku. Dříve se dřevěný šindel využíval spíše na honosnější typy staveb, dnes ho můžeme vidět jen zřídka (u lidových staveb v Čechách a na Moravě). Šindelová krytina patří k jedné z nejstarších krytin vůbec. I po staletích je dřevěná šindelová krytina stále aktuální. Dřevěné šindele se používají k pokrývání střech už stovky let a za celou dobu se jejich prověřené tvary nijak zásadně nezměnily. I dnes je ale můžete spatřit jak u lidových domů, tak i u moderních dřevostaveb. Stejně tak se využívají i na fasádách veřejných budov či výrobních objektů. Dnes se začíná používat modřín na valašský šindel. Je to takový hit posledních 2 let. Zákazníci chtějí valašský šindel, ale z modřínu. Tam se ale potom musí připravit na mnohem vyšší cenu. Materiál je totiž dražší, mnohem hůře se zpracovává a vzniká větší odpad. To se potom odrazí na ceně. Z ekologického hlediska dřevěný šindel nijak nezatíží přírodu, jelikož jde o přírodní materiál. Navíc vaše stavba perfektně zapadne do okolní scenérie, čímž zde poukazujeme na další výhodu, a sice jeho estetickou hodnotu. S dřevěným šindelem máte rozšířené možnosti v oblasti krytí i složitějších typů střech.

Výroba dřevěného štípaného šindele

Možná by vás mohlo zajímat, jak se takový dřevěný šindel vyrábí. Můžete si být jisti, že naše dřevěné šindele prochází stejným procesem výroby jako kdysi. Tato metoda je velmi tradiční a za dlouhá léta se vlastně příliš nezměnila. Odráží tedy roky zkušeností i silnou tradici řemeslné výroby. Šindele vyrábíme tradiční technologií - štípáním a následným ručním opracováním (strouháním). Výroba dřevěného štípaného šindele je proces, kdy:

• Je potřeba nespěchat a dát dřevu čas a prostor, aby se z toho nejkvalitnějšího dřeva stal skutečně funkční šindel.
• Je nutné dodržet všechny fáze výroby a postupovat pečlivě.
• Volit kvalitní dřevo, které nemá vady a je pokáceno ve vhodném období.

Jen tak můžeme zaručit vaši maximální spokojenost s hotový výrobkem.

Výběr dřeva

Při výrobě šindelů je velmi důležitý výběr správného dřeva. Nejdříve si vybíráme stromy přímo v lese ,,tzv. na stojáka,,, kde oko zkušeného šindeláře pozná, jestli strom bude vhodný na šindel. Dřevěné šindele jsou vyráběny z vysoce kvalitních, pečlivě vybíraných, pomalu rostoucích stromů s vysokou hustotou letokruhů bez náznaku točivosti, čili rovnoběžné nebo doleva točené. Pravotočivé stromy nejsou pro výrobu šindelů vhodné. Pomalý růst a vysoká nadmořská výška zaručuje větší hustotu dřeva, které dobře odolává povětrnostním vlivům. Ze zkušeností již víme, že nejlepší jsou stromy s hustými letokruhy, které se mírně stačí doleva. Kupujeme prvních 5 metrů od pařezu (tzv. odénkový kus), kde je dřevo bez suků. Jedná se o nejlepší a nejkvalnější část stromu (tzv. výběr) a tomu odpovídá i cena.

Čtěte také: Útulné Vánoce s vlastnoručně vyrobeným dřevěným svícnem

Pro výrobu se používají jehličnaté dřeviny, zejména smrk, modřín anebo jedle. Stromy na výrobu šindele si necháváme kácet v zimních měsících, kdy stromy jsou bez mízy. Tradiční výroba šindelů vyžaduje štípané měkké dřevo (smrk, modřín) s minimálním množstvím suků.

Proces štípání a opracování

Smrkovou kulatinu o průměru 25 až 55 cm si nařežeme na špalky v délkách 52 cm, někdy i 62 cm. U modřínu odštípneme běl. Špalky se rozštípnou na čtvrtiny, které se dále štípou na jednotlivé destičky v tloušťce cca 2,3 cm a 5 - 15 cm široké. Pro lepší představu, vypadá to jako, když rozkrájíte dort. Štípáním nedochází k přerušení dřevních vláken, což je důležité pro nemožnost vzlínání vody do šindele, pro rychlý odtok vody po vláknech ze střechy a samozřejmě také na trvanlivost šindele.

Dřevěný šindel se následně opracuje pořízem. Poté se šindel upravuje na speciálním truhlářském svěráku nazývaném strýček, dědek, koza a jiné názvy podle oblasti. Do něho se destička upne, přidržuje jednou nohou a upravuje, strouhá pořízem. Povrch se jemně upraví, srovnají se případné nepravidelnosti a hlavně se vytvaruje pero. Poříz musí být dokonale nabroušený, aby dobře řezal vlákna a zůstal po něm hladký povrch. Vždy se pracuje se dřevem čerstvým, má lepší štípatelnost a lépe se strouhá. Jedinou prací, kdy přichází ke slovu stroj, je drážka, která se běžně zhotovuje na fréze.

Sušení a impregnace

Vyrobený šindel se vyskládá pod střechou do hrání, kde se nechá vyschnout, cca 1 - 3 měsíce. Takový šindel se poté rovná do hrání a nechává se mu čas. Musí totiž pomalu a pozvolna schnout. Poté přichází na řadu druhá fáze výroby, která obyčejný vyschnutý kus dřeva přemění na kvalitní výrobek, který odpovídá všem požadavkům na kvalitu střešní krytiny. Tyto vyschnuté dřevěné kusy se balí do balíků po 1 m2. Ty se pak namáčí do speciálních přípravků, jež mají za cíl chránit dřevo proti plísním a dřevokaznému hmyzu. Dřevěné šindele jsou impregnovány dle expoziční třídy 4: dřevo v trvalém kontaktu s půdou, nebo trvale vystavené silnému působení vlhkosti. Tlakovakuová impregnace výrazně zvyšuje trvanlivost a odolnost šindele.

Typy dřevěných šindelů

V dnešní době rozeznáváme především dva základní typy dřevěného šindele, které se od sebe liší hlavně napojením. Dřevěné šindele můžeme rozdělit hned podle několika kritérií. Z pravidla se v České republice vyrábějí dva základní typy dřevěných šindelů a sice šindel valašský a šindel alpský. Na trhu se také objevují stěnové rustikální šindele a šindele do interiéru. Podle použitého dřevního materiálu potom rozlišujme šindele z modřínového nebo smrkového dřeva. V neposlední řadě máme rozdělení pode způsobu výroby. Častěji se vyrábí štípané šindele, neboť je po nich větší sháňka díky lepším vlastnostem.

Čtěte také: Výhody a nevýhody OSB roštu

Valašský šindel

Valašský dřevěný šindel můžete zpravidla vidět nejčastěji v Beskydech, kde se i odehrává jeho značná výroba. Valašský šindel má pero-drážku (jedna strana - pero, je zúžená, a zasouvá se do drážky vedlejšího šindele). Můžeme ho využít jak na střechu, tak i jako obklad vnitřní stěny. Tradiční valašský šindel se dělal ze smrkového dřeva. Dneska už se začíná používat modřín na valašský šindel. Valašský šindel se hojně používal v minulosti na zastřešení zemědělských stavení. V Čechách se v minulosti rozšířil zejména štípaný šindel spojovaný na pero a drážku, které do sebe při montáži zapadají a vytvářejí těsný spoj na svislé spáře, podobně jako u palubek. Fasády chráněné šindelem mají vysokou odolnost před silným větrem a bočním deštěm. Z toho důvodu jsou často montovány na horské chaty.

Alpský šindel

Alpský šindel se vyrábí nejčastěji z modřínového dřeva. Jejich pokládka spočívá ve vzájemném překrytí jednotlivých kusů (natřikrát), tzv. spoj na rybinu. Důležité je, aby se nepodcenila jejich výroba, jelikož musí dobře přiléhat na podklad střechy a také k sobě navzájem. Pro Moravu, zejména v oblasti Beskyd, je typický spíše alpský styl štípání šindelů z modřínového pomalu rostoucího dřeva, pro něž je typická do roviny seříznutá spodní hrana. V alpských zemích (Rakousko, Německo, Švýcarsko) se používá na střechy i fasády.

Štípaný vs. řezaný šindel

První zásada je, že šindel musí být štípaný, ručně strouhaný. To znásobuje životnost desetkrát. Klasické štípané mají oproti šindelům řezaným až trojnásobnou trvanlivost. To proto, že štěp jde takzvaně „po třísce“ a saje vodu méně než šindel řezaný, jehož řez jde přes léta. Ruční výroba šindelů je poměrně náročná práce, ale vyšší náklady na výrobu jsou kompenzovány vyšší trvanlivostí, protože štípání nenarušuje strukturu dřeva. Takto vyhotovené šindele jsou kvalitnější a štípání zabezpečuje také menší nasákavost povrchu oproti šindelům řezaným. Štípaný dosahuje díky neporušeným vláknům a pravidelné údržbě životnosti 60 a více let.

Výroba řezaných šindelů je podstatně rychlejší a také levnější. Princip spočívá v řezání po délce kmene. Plocha řezaného šindele je hrubá od přetržených vláken. Takový šindel bývá následně opracován hoblováním nebo frézováním, potom jsou na jeho povrchu patrné stopy (vlnky) po těchto činnostech. Řezaný šindel má plochy hodně hrubé od přetržených vláken a proto jsou následně opracovány hoblováním nebo frézováním. Šindele jsou rovnoměrné vlnky od hoblovacího válce, ale i ty jsou kolikrát neviditelné díky následnému broušení. Často jsou hoblované nebo frézované na tvarových frézách s mírným rádiusem a jsou vzhledově velmi dokonalé, často stejné šířky. Zhotoveno z mladé kulatiny malých průměrů. Ten strojově zpracovávaný, také se mu říká řezaný, ten řekl bych, do 10ti let je po něm.

Pokládka a údržba dřevěných šindelů

Maximální životnosti lze dosáhnout za předpokladu správně provedené pokládky a následné péče, kterou tato specifická krytina vyžaduje. Tak jako se s léty nemění technologie výroby šindelů, zůstává stejný i způsob jejich pokládání na střešní konstrukci.

Čtěte také: Patky pro dřevěné sloupy

Pokládka šindelů

Tradičně se šindel přibíjel na latě s přesahem deset až patnáct centimetrů. Šindele se upevňují na latě pozinkovanými či kadmiovými hřeby. Hliníkové hřebíky jsou rovněž vhodné zejména pro smrk i modřín, ale pokud jsou šindele impregnovány látkami na bázi solí chromu, mědi nebo boru, budou hliníkové hřebíky korodovat. Při nákupu ošetřených šindelů tedy zjistěte u výrobce složení impregnace.

Šindel o délce 50 centimetrů je třeba zakládat přes sebe po 40 centimetrech. Deset centimetrů je minimální přesah, může však být až patnáct centimetrů. Šindel se až na výjimky podkládal a pokládá dvojitě na řídké laťování (dvě latě) nebo na husté laťování (tři latě). Rozteč latí při použití půlmetrových šindelů je okolo 35 cm. Na husté laťování se klade dvojitá vrstva šindelů s roztečí latí zhruba dvacet centimetrů a přesahem šindelů osm až deset centimetrů. Jednoduché krytí používáme například pro stodoly, různé přístřešky, střešní altány. Dvojité krytí s přesahem je vhodné pro obytné stavby. Pro pokrytí nároží, úbočí, případně pro vykrytí různých ohybů, zlomů a netradičních tvarů střechy se šindele různě upravují a přitesávají, zpravidla přiříznutím do klínovitého tvaru. Pro Moravu, zejména v oblasti Beskyd, je typický spíše alpský styl štípání šindelů z modřínového pomalu rostoucího dřeva, pro něž je typická do roviny seříznutá spodní hrana. Na střechy se zakřivenými plochami se používaly šupiny, tedy dole zaoblené šindele o délce dvacet až čtyřicet centimetrů, které v ploše skutečně připomínají šupinatou rybí kůži.

Životnost a údržba

Šindele vydrží přinejmenším třicet let, tlaková impregnace dřeva prodlouží jejich životnost dokonce až na osmdesát let. Životnost Vaší šindelové střechy je ovlivněna kvalitou šindelů (štípání a husté dřevo), jejich dostatečnou impregnací, odbornou pokládkou, sklonem střechy, ochranným olejovým nátěrem a mechanickým očištěním (kartáčováním, popř. tlakovou vodou), výměnou špatných šindelů- vše spadá do pravidelné údržby šindele (každých 3 - 5 let). Po položení na střechu je ,,vždy nutné,, šindel natřít. Šindel je nejdůležitější chránit před sluncem a deštěm.

Trvanlivost šindelů výrazně prodlouží správná impregnace a povrchové i hloubkové ošetření a také průběžná péče, kterou střecha z dřevěných šindelů vyžaduje. Prověřený výrobce obvykle garantuje dostatečné ošetření dřeva hloubkovou impregnací a doporučí, kdy a jak šindele dále ošetřovat. Tradiční ochrana spočívá ve čtyřiadvacetihodinovém namočení například v roztoku modré skalice či Wolmanitu CX-10, k povrchovému ošetření lze použít Bochemit, Karbolineum, zmíněný Wolmanit, případně lněnou fermež. U modřínových šindelů není impregnace díky vysokému obsahu pryskyřice nezbytná. Péče o šindelovou střechu pak spočívá zejména v obnově nátěru jednou za pět let. Před tím však zbavte povrch krytiny veškerých nečistot, prachu, případně i mechu a lišejníků. Nátěr slouží především k ochraně dřevěné střechy před opotřebením vlivem slunečního záření, vody a celkového působení povětrnostních podmínek, na něž je dřevo citlivější než například pálené či betonové tašky nebo plech.

Dříve se šindel neimpregnoval a vydržel dlouho. Známe časté případy, že i neimpregnovaný šindel s pravidelným nátěrem vydržel na střeše šedesát, sedmdesát let. Dneska už se používají chemické přípravky na údržbu. Šindel se před položením na střechu ošetří proti houbám a dřevokaznému hmyzu. Existují přírodní materiály, které se dají použít nebo se to dá udělat úplně bez nátěru. V případě valašského typu šindel má kratší životnost, proto je třeba impregnace každých 5 let. Naopak výhodou u modřínového alpského šindele je jeho vysoká životnost. Není zde tedy nutné chemické ošetření nebo nátěr.

Srovnání typů šindelů

tags: #dreveny #rezany #sindel #informace

Oblíbené příspěvky:

• Dvoupodlažní dům s valbovou střechou
• Průvodce vyplňováním mezer
• Údržba zámkové dlažby Mělník
• více o firmě DLAŽBY MIKULA s.r.o.
• Klíčová vlastnost betonu