Dřevěný šindel: Tradiční krytina s dlouhou historií a moderním využitím

Dřevěné šindele nejsou zdaleka novinkou na našem trhu, spíše naopak. Jedná se o střešní krytinu využívanou od počátku středověku, která ve středověku pokrývala téměř všechny střechy. Dřevěné šindele představují tradiční řemeslo - Šindelářství. V minulosti byly šindele hojně využívány jako střešní krytina na všech druzích lidových staveb. Ze své výsadní pozice byly vytlačeny kvůli častým požárům a dnes se s nimi setkáváme hlavně u památkových objektů nebo na horských chalupách.

Dřevěný štípaný šindel je ideální ekologickou krytinou na pokrývání roubenek, srubů, lidových a památkových staveb. Dřevěný šindel je vysoce kvalitní produkt, který nabízí trvanlivost a krásu dřevěné střešní krytiny. Dřevěný šindel můžete využít při stavbě chaty nebo chalupy. Z ekologického hlediska tím nijak nezatížíte přírodu, jelikož jde o přírodní materiál. Navíc vaše stavba perfektně zapadne do okolní scenérie, čímž zde poukazujeme na další výhodu, a sice jeho estetickou hodnotu. Se soudobými konzervačními prostředky není ani dnes dřevěný šindel, zvláště štípaný, odbytou záležitostí.

I dnes je ale můžete spatřit jak u lidových domů, tak i u moderních dřevostaveb. Stejně tak se využívají i na fasádách veřejných budov či výrobních objektů. V poslední době si nachází cestu na stěny provětrávaných fasád moderních ekologických domů. Šindelářství dobře využívá tolik potřebné místní bohatství v podobě hustého, dobře štipného dřeva.

Historie a rozšíření dřevěného šindele

Typickou střešní krytinou horské architektury, tedy i Krkonoš a Jizerských hor, byl dřevěný šindel, štípaný z rovného smrkového dřeva bez suků. Jedná se o klasický šindel, který je rozšířen po celých Čechách i na Moravě. V minulosti byly šindele hojně využívány jako střešní krytina na všech druzích lidových staveb. Nejrozšířenější krytinou minulosti na území naší republiky však byly slaměné došky. Ačkoli dnes se s nimi již prakticky nesetkáme, v minulosti nebyly výjimkou ani v horských obcích s rozvinutou rostlinnou výrobou. Na boudách však došky doložené nejsou. Došky bývaly velmi často kombinovány se šindelem, který se používal na exponovanější partie, tedy na hřebeny a hrany střech.

Ačkoli byly známy materiály trvanlivější a dřevěnému šindelu nepřála ani státní nařízení, která od poloviny 19. století preferovala nespalné krytiny, přežil v Krkonoších až do třicátých let 20. století. Tehdy však již byla používána jeho lacinější a méně kvalitní řezaná a frézovaná podoba, vyráběná v četných šindelkách.

Čtěte také: Útulné Vánoce s vlastnoručně vyrobeným dřevěným svícnem

Typy dřevěných šindelů

V dnešní době rozeznáváme především dva základní typy dřevěného šindele, které se od sebe liší hlavně napojením. Dřevěné šindele můžeme rozdělit hned podle několika kritérií. Z pravidla se v České republice vyrábějí dva základní typy dřevěných šindelů a sice šindel valašský a šindel alpský. Na trhu se také objevují stěnové rustikální šindele a šindele do interiéru. Podle použitého dřevního materiálu potom rozlišujme šindele z modřínového nebo smrkového dřeva. V neposlední řadě máme rozdělení pode způsobu výroby. Častěji se vyrábí štípané šindele, neboť je po nich větší sháňka díky lepším vlastnostem.

Valašský šindel

• Valašský šindel se hojně používal v minulosti na zastřešení zemědělských stavení.
• Valašský dřevěný šindel můžete zpravidla vidět nejčastěji v Beskydech, kde se i odehrává jeho značná výroba.
• Valašský šindel má pero-drážku (jedna strana - pero, je zúžená, a zasouvá se do drážky vedlejšího šindele).
• Můžeme ho využít jak na střechu, tak i jako obklad vnitřní stěny.
• Střešní šindel má v případě valašského typu kratší životnost, proto je třeba impregnace každých 5 let.

Alpský šindel

• Alpský šindel se vyrábí nejčastěji z modřínového dřeva.
• Jejich pokládka spočívá ve vzájemném překrytí jednotlivých kusů (natřikrát), tzv. spoj na rybinu.
• Důležité je, aby se nepodcenila jejich výroba, jelikož musí dobře přiléhat na podklad střechy a také k sobě navzájem.
• Naopak výhodou u modřínového alpského šindele je jeho vysoká životnost. Není zde tedy nutné chemické ošetření nebo nátěr.
• Vyrábíme alpský šindel štípaný, ručně opracovaný, v prvotřídní kvalitě. K jeho výrobě používáme výhradně modřínové dřevo. Nemá pero a drážku, klade se ve dvou nebo ve třech vrstvách. V alpských zemích se používá na střechy i fasády.

Výroba dřevěného šindele

V oboru šindelářství je velký podíl práce doslova v rukou pracovníků. Nepoužívají se zde stroje tolik jako v jiných odvětvích. Všechny naše šindele jsou vyráběny dle staletí neměnné technologie ručním štípáním a strouháním. Výroba obou typů šindele probíhá obdobně a oproti minulosti se postupy tolik nezměnily. Dřevěné šindele se vyrábějí ze smrkového nebo modřínového dřeva štípáním. Dříve se dělával i řezaný šindel, protože výrobců bylo málo a museli uspokojit velkou poptávku.

Výběr dřeva a příprava

Při výrobě šindelů je velmi důležitý výběr správného dřeva. Nejčastěji se k tomuto účelu využívá dřevo pomalu rostoucích jehličnatých dřevin, jako smrk, modřín nebo jedle. Pro výrobu používají jehličnaté dřeviny, zejména smrk, modřín anebo jedle. Výroba dřevěného šindele probíhá štípáním ze smrkového, popřípadě modřínového dřeva, které se kácí v zimě. Vybírá se takové dřevo, které předpokládá ty nejlepší možné výsledky. Ze zkušeností již víme, že nejlepší jsou stromy s hustými letokruhy, které se mírně stačí doleva.

Dřevo musí být opravdu kvalitní a mít velký počet hustých letokruhů s malým podílem světlejšího jarního dřeva. Takové dřevo, pokud je navíc těženo v době vegetačního klidu, nejvíce odolává povětrnostním podmínkám. Z tohoto důvodu si proto vybíráme pouze stromy z horských oblastí, kde je krátká vegetační doba a z nich jen první výřezy od oddenku v délkách max. 8 m. Tyto špalky se následně rozdělí na čtvrtiny, z nichž se ještě oddělí kůra včetně celé bělové části a také část dřeva z okolí dřeně.

Proces štípání a opracování

Teprve pak přistupujeme k vlastnímu štípání šindele, které probíhá kolmo k letokruhům. Štípáním šindelů nedochází k přerušení dřevních vláken. Dřevo štípané po vláknech má hladký uzavřený povrch. To je základní předpoklad pro to, aby šindel nesál vodu a střecha vydržela co nejdéle. Štípáním nedochází k přerušení dřevních vláken, což je důležité pro nemožnost vzínání vody do šindele, pro rychlý odtok vody po vláknech ze střechy a samozřejmě také na pevnost šindele.

Čtěte také: Výhody a nevýhody OSB roštu

Takto naštípané kusy se pak ve směru délky osámují, aby jejich přilehlé strany byly rovnoběžné, pod úhlem 45 stupňů se ořízne přední strana a nakonec se šindel kolmým řezem k jeho podélné ose vykrátí na příslušnou délku. S citem pro jednotlivá vlákna se uštípnutý kus dřeva opracuje na odpovídající tvar. Dřevěný šindel se následně opracuje pořízem. Jedinou prací, kdy přichází ke slovu stroj, je drážka, která se běžně zhotovuje na fréze. Štípaný šindel se opracovává na štípačce, spoje pero a drážka se frézují. V konečné fázi se musí každý kus ještě ručně pomocí pořízu upravit tzv. po ploše, což je nezbytné pro následnou pokládku.

Sušení a impregnace

Takový šindel se poté rovná do hrání a nechává se mu čas. Nejdříve se nechají vyschnout a potom se impregnují. Po pokládce se napouští horkou lněnou fermeží. Poté přichází na řadu druhá fáze výroby, která obyčejný vyschnutý kus dřeva přemění na kvalitní výrobek, který odpovídá všem požadavkům na kvalitu střešní krytiny. Tyto vyschnuté dřevěném kusy se balí do balíků po 1 m2 - dvojité pokládky. Ty se pak namáčí do speciálních přípravků- Bochemit QB profi, jež mají za cíl chránit dřevo proti plísním a dřevokaznému hmyzu. Tento krok hraje v procesu výroby velmi důležitou roli, jelikož jen tak lze zaručit, že dřevo bude mít požadovanou trvanlivost a odolá i náročným podmínkám, kterým jsou střešní krytiny běžně vystavovány. Nesmíme zapomenout na následnou údržbu, včetně nátěru každé 3 roky.

Pokládka a údržba šindelů

Šindelové střechy v našich zeměpisných šířkách se zhotovují z 50 cm klasického šindele s perodrážkou. Dřevo, které stále pracuje, je schopno hřebíky vytlačit až o 4 cm. Tento jev hrozí zejména u tzv. Neexistuje ani jednotný úzus o směru pokládky - někdo začíná zprava, jiný zleva.

Při pokládce alpského šindele se jednotlivé kusy vzájemně natřikrát překrývají a proto musí být zhotoveny tak, aby nejen dobře přilehly k podkladu střechy a k sobě navzájem, ale aby vytvořily i potřebný spád. Z tohoto důvodu je každý kus přibližně od třetiny délky směrem dozadu postupně zeslaben až na polovinu tloušťky. Vlastní pokládka alpského šindele je realizována jak už bylo řečeno výše ve třech řadách nad sebou a začíná od okraje střechy směrem k hřebeni. První řada je vyskládána z krátkých šindelů o délce 25 nebo 30 cm, stejně jako druhá, kde jsou jednotlivé kusy uloženy tak, ay se překryly spáry mezi šindeli v první řadě a to v šířce minimálně 20 mm z každé strany. Stejným způsobem jsou pak kladeny další řady, které jsou už ale vytvořeny z šindelů o délce 40 nebo 50 cm s tím, že přední okraj čtvrté a každé další je umístěn vždy přibližně ve třetině délky kusu předcházející řady. Při pokládce je každý kus šindele přibíjen buď přímo ke střesním latím, které v takovém případě musí být umístěny v osové vzdálenosti 70 mm, nebo k prkennému, či z OSB desek zhotovenému záklopu střechy. Vlastní přibíjení, k němuž používáme nerezové spony, provádíme přibližně na začátku třetí třetiny délky šindele, a proto jsou všechny spony zakryté vždy následující řadou.

Orientační doba pro výměnu šindele se pohybuje kolem 20 až 30 let. Podstatnou měrou ovlivňuje životnost šindelové střechy údržba. Šindele jsou obvykle impregnovány fungicidním a insekticidním přípravkem a nátěr by se měl na střeše každých pět let obnovovat. Někdy je před nátěrem upřednostňován nástřik. Nejúčinnější a pracovně nejméně náročné však bylo dřívější polévání střech. Hustá směs ze 2/3 karbolinea + 1/3 oleje pomalu stékala od hřebene dolů a dřevo si z ní vzalo, co potřebovalo. Obvykle pak stačilo jen dotřít plochu u okapu, kam se impregnace nedostala, protože vsákla v ploše. Dnes se tato technologie nevyužívá, protože nejsou k dispozici potřebné chemické látky.

Čtěte také: Patky pro dřevěné sloupy

Charakteristika štípaného šindele

• Štípáním nedochází k přerušení dřevních vláken.
• Dřevo štípané po vláknech má hladký uzavřený povrch.
• Nízká nasákavost.
• Vysoká odolnost vůči povětrnostním vlivům (při použití kvalitního dřeva).
• Dlouhá životnost (zejména u modřínového alpského šindele).

Parametry šindele

Partyznánština v technologii dřevěných šindelů se projevuje i v rozměrech. Délky se pohybují od 49 do 53 cm. Dřív bývaly šindele dlouhé i 80 cm, jenže pro ty dnes chybí surovina - požadavky splňuje jen výběrové dřevo. Dlouhé šindele se proto používají jen v místech extrémního namáhání, např. Dlouhé šindele pomáhaly předkům šetřit vzácnými hřebíky. Dnes máme spojovacích prvků dost a v různých provedeních. Šindeláři ale stále preferují obyčejné stavební hřebíky, které působením povětrnosti reziví a vzniklá rez utěsňuje prostup kolem dříku. Zatéct ze začátku sice může, jenže po třech měsících se vytvoří rez, prostup se zatáhne a je po zatékání. Proti povrchově upraveným hřebíkům hovoří i to, že se lesknou a ruší estetiku dřevěné střechy. Hřebíky se používají o průměru 2,5 mm (2,7 mm už šindel štípe) a dostatečně dlouhé. Také balíky šindelů mívají rozdílný objem, a přestože se vše prodává pod jednou kvalitou, ani ona srovnatelná není. Krátká exkurze ukázala, že třecích ploch je u dřevěných šindelů mnoho.

Alpský šindel z Malé Morávky je silný 10 - 12 mm a vyrábí se v délkách 25, 30, 40 a 50 cm. Je štípán z kulatiny první max. druhé jakostní třídy (tzv. loupačky) o průměru 40 - 60 cm, která je manipulovaná z 80 - 120 let starých stromů.

Dřevěný šindel a ekologie

Výroba z obnovitelných zdrojů, to je jediné ekologické řešení trvale udržitelného rozvoje ve které věříme. Chtěli bychom ukázat možné cesty návratu dřeva do běžného užívání, snažit se pochopit to, že udržitelný vývoj světa je v ekologickém přístupu. Jedním z těchto způsobů je i použití šindele, který patří dozajista mezi nejekologičtěji vyráběné krytiny. Naše výrobky jsou vyrobeny z kvalitního listnatého dřeva - lípa nebo buk, těženého zásadně na území České republiky. Důraz klademe na nezávadnost našich výrobků, pro naše výrobky vybíráme dřevo s velkou pečlivostí - musí být zdravé, správně vysušené, bez známek napadení škůdci apod. Dřevní hmota není chemicky ošetřována ani upravována.

Dřevěný šindel se využívá již od středověku, a stále má dobré mechanické vlastnosti a vysokou kvalitu (v případě porovnání s došky). U štípaných šindelů mluvíme zejména o nízké nasákavosti. S dřevěným šindelem máte rozšířené možnosti v oblasti krytí i složitějších typů střech.

tags: #dreveny #sindel #hostalkova #informace

Oblíbené příspěvky:

• Praktické tipy pro výběr obkladů do obýváku
• Vchodové dveře a Porotherm
• kvalita, funkčnost a estetika krytiny Matejka
• Jak správně montovat a tmelit sádrokarton
• Jak vybrat a namontovat LED lišty do obkladu