OSB desky a Rigidur v dřevostavbách: Srovnání a využití

Návrat k domům z přírodního materiálu je citelný. Dřevostaveb neustále přibývá v čím dál tím originálnějších provedeních i proto, že svými vlastnostmi a nízkými energetickými nároky nezatěžují přírodní prostředí - ať už ve stadiu stavby nebo i během jejího užívání. Moderní stavební konstrukce a stavby ze dřeva mohou bez problému sloužit svému účelu i 150 let. Dřevo je jediná obnovitelná surovina, kterou lze využít ve stavebnictví pro realizaci nosných konstrukcí až pětipodlažních domů. Správný hospodář ví, že les má být racionálně těžen a obnovován. Poptávce po materiálech na výstavbu dřevěných domů nebo jejich částí se přizpůsobují i výrobci. Ti reagují buď výrobou nových materiálů nebo úpravou a zlepšením vlastností stávajících výrobků.

Nepřátelé dřevostaveb: Vlhkost a UV záření

Voda a vlhkost přicházející ze země a srážkami z ovzduší jsou odvěkými nepřáteli dřeva. Nejsou však jedinými zdroji „mokrých“ problémů dřevostaveb. Také v interiéru se vařením či sprchováním, ale i dýcháním produkuje vlhkost, která je ve formě vodních par rozpuštěna ve vzduchu. Tyto páry mají snahu vstupovat do konstrukcí domu. Hlavními nepřáteli dřeva jsou vlhkost a ultrafialové záření. Vlhkost umožňuje houbám i mikroorganismům rozkládat buničinu. UV záření zase rozkládá buňky na povrchu, což vede ke zhoršení povrchové kvality dřeva a k postupnému rozkladu. Proti vodě ze srážek se dá dřevo chránit konstrukčními prvky - například ho můžeme ukrýt pod střešní konstrukcí, aby na ně déšť a slunce přímo nepůsobily. I když dřevo (například obklad fasády) občas zmokne, nic vážného se nestane, může-li zase stejně rychle vyschnout. Mnohem nebezpečnější je vzdušná vlhkost, která vzniká v interiéru (produkujeme ji při vaření, sprchování či dýchání) a dostává se do konstrukce stěn či krovu. Vlhkost proniká společně se vzduchem z interiéru do konstrukce spárami, ale i pórovitými materiály a kondenzuje v místech, kde teplota v konstrukci klesá pod určitou teplotu. Rosný bod závisí na relativní vlhkosti vzduchu a teploty a obvykle se nachází v místě tepelné izolace. Zkondenzovaná vlhkost potom narušuje nejen dřevěnou konstrukci, ale snižuje i vlastnosti tepelné izolace. Dalším nebezpečím může být vlhkost samotných dřevěných konstrukcí. Relativní vlhkost dřeva po několikatýdenním proschnutí na vzduchu klesne zhruba na 18 %, po delší době skladování (rok nebo dva) se může tato hodnota ještě snížit na 12 % a ve stavbě postupně klesá i pod 10 %. Jestliže poměrně čerstvé dřevo zabudujeme například do krovu a krov zůstává několik týdnů chráněný proti dešti a neustále je provětrávaný, dřevo vyschne i na stavbě.

Difuzně otevřené a uzavřené systémy dřevostaveb

V souvislosti s ochranou dřevostaveb před vlhkostí odborníci kladou důraz především na dřevo jako základní materiál konstrukčního systému, který musí splňovat přesně definované vlhkostní a pevnostní parametry. To, že dřevo v konstrukci dřevostaveb musí být chráněno před vzdušnou vlhkostí, je tedy zřejmé. Existují však dva přístupy k tomu, jak tuto ochranu realizovat. Jedním je vlhkost do konstrukce vůbec nepustit (jde o takzvané difuzně uzavřené systémy), druhým je nechat vlhkost konstrukcí volně prostupovat - jak do ní ze strany interiéru vstoupí, tak musí mít možnost se na straně exteriéru z konstrukce zase odvětrat (takzvané difuzně otevřené systémy).

Difuzně uzavřené stavby

Difuzně uzavřené konstrukční systémy vyhovují zastáncům důkladné ochrany paronepropustnými fóliemi, umístěnými na všech obvodových konstrukcích ze strany interiéru, které zabraňují vstupu vodních par do dřevěné konstrukce domu. Kamenem úrazu difuzně uzavřených systémů může být právě důkladnost realizace izolační vrstvy z paronepropustné fólie - musí se dbát na to, aby byla dokonale těsná, bez spár či přerušení, spoje se musejí důkladně přelepit speciálními páskami, které dlouhodobě zaručí pevný a vzduchotěsný spoj. Fólie musí být chráněna před poškozením. Vlhkost, která by se jinak dostala do konstrukce, by neměla jak procházet OSB deskou, polystyrenem a omítkou do exteriéru, hromadila by se v konstrukci a začala by kondenzovat na místě, kde teplota klesne pod rosný bod. Potom by netrvalo dlouho a dřevo by se začalo rozkládat. Je-li však parozábrana provedena bezchybně, může vydržet staletí a účinně chránit dřevěnou konstrukci.

Difuzně otevřené stavby

Difuzně otevřený systém upřednostňuje především přírodní obnovitelné materiály s výbornými membránovými schopnostmi. Využívají princip difuze - v tomto případě žádoucího pronikání vzduchu i vodních par materiály v konstrukčním systému, do něhož není třeba vkládat žádnou parozábranu. Podle Ing. Miroslava Zliechovce ze společnosti Knauf Insulation difuzně otevřené systémy zabezpečují jednoduché odvádění vlhkosti v plynném stavu z prostoru stěny tak, že se netvoří kondenzát a následně nedochází k degradaci samotné konstrukce. Při použití moderních vláknitých materiálů je zabezpečena tepelná izolace a zároveň i dostatečná vzdušnost celého zateplovacího systému. Pro difuzně otevřené konstrukce jsou ideální materiály (minerální nebo dřevěné vláknité), které mají nízký difuzní odpor. Důležitý podíl na vývinu difuzně otevřené skladby stěny nesou dřevovláknité izolační desky na bázi dřeva. Uplatňují se z vnější strany konstrukce jako venkovní izolace společně s certifikovaným omítkovým systémem nebo odvětraným dřevěným obkladem. Naopak difuzně otevřená konstrukce už svou koncepcí počítá s prostupem vlhkosti do konstrukce. Vnitřní, vzduchotěsnou, ale nikoli parotěsnou bariéru tvoří OSB desky, které slouží jako takzvaná parozábrana - vytvářejí těsnou rovinu, pára však přes tuto membránu prochází. Proto jsou všechny vrstvy na straně exteriéru navrženy tak, aby pára mohla volně difundovat až do vnějšího prostředí. Namísto OSB desek se na exteriérovém plášti použijí měkké dřevovláknité fasádní desky.

Čtěte také: OSB desky ve stavebnictví

Deskové materiály v dřevostavbách: OSB, sádrokarton a Rigidur

Požární odolnost, tuhost konstrukce, paronepropustnost, vzduchotěsnost, odolnost proti vlhkosti, to jsou jen některé z mnoha funkcí, které v dřevostavbách plní deskové materiály. Svou funkcí doplňují nosnou konstrukci a zajišťují ty vlastnosti, které nosná konstrukce sama plnit nemůže. Jsou tedy nedílnou součástí moderních dřevostaveb. Dnes můžeme v dřevostavbách využívat kromě standardních sádrokartonových nebo OSB desek také celou řadu speciálních deskových materiálů. Patří sem například protipožární, akustické desky, desky s vysokým difuzním odporem a desky odolné proti vlhkosti. Deskové materiály se také dělí podle mechanické odolnosti na nosné - konstrukční a nenosné. Materiály, ze kterých se desky vyrábějí, můžeme rozdělit na několik typů: desky na bázi dřeva, desky na bázi sádry a desky na bázi cementu.

OSB desky

OSB desky jsou v dnešní nejen suché výstavbě nejpoužívanější konstrukční desky na bázi dřeva. Název OSB desek pochází z anglického názvu Oriented Strand Board, tedy deska z orientovaných třísek. Třísky o ideálních rozměrech 75x25x0,6 mm jsou v povrchových vrstvách orientovány rovnoběžně s delší hranou desky a je tím zároveň určen hlavní směr desky. V prostřední vrstvě jsou třísky v OSB deskách orientovány kolmo na hlavní osu. Orientací třísek je dosaženo vyšší tuhosti a pevnosti v hlavním směru desky.

Vlastnosti OSB desek:

• Pevnost a odolnost: OSB desky jsou velmi pevné a odolné vůči mechanickému namáhání a nárazům.
• Voděodolnost: OSB desky mají určitou míru odolnosti vůči vlhkosti a jsou schopny si zachovat svou pevnost i při mírném kontaktu s vodou.
• Jednoduchá montáž: Díky rozměrové přesnosti a povrchové rovnosti lze OSB desky snadno řezat, upravovat a montovat.
• Dostupnost a cena: OSB desky jsou obvykle levnější než jiné materiály, jako je překližka.
• Odolnost proti plísním a škůdcům: Díky speciálnímu impregnačnímu postupu jsou desky odolné proti plísním, nehnijí, i když se na ně občas dostane vlhkost. Nejsou náchylné ke škůdcům a hmyzu, převážně kvůli vysokému obsahu pryskyřice.

Využití OSB desek:

• Podlahy: OSB desky se často používají jako podklad pro podlahu.
• Stěny: OSB desky lze využít při stavbě vnitřních nebo vnějších stěn. Jsou ideálním materiálem pro různá obložení.
• Střechy: OSB desky se používají pro konstrukci podkroví a střešních plášťů.
• Obklady: OSB desky lze využít pro obklad fasád nebo jako výplně pro oken a dveří.
• Nábytek: OSB desky se často používají při výrobě nábytku.

OSB desky a desky Rigidur mohou být zakončeny natupo nebo perem a drážkou po celém obvodu. To značně zjednodušuje jejich montáž i práci s nimi. Přechody a spoje jednotlivých desek jsou pak pevné a přesné. Pro svůj přírodní dřevěný vzhled se stávají čím dál tím více oblíbené a nechávají se v interiérech přiznané. Týká se to například podlah, ale i stěn příček nebo kusů nábytku, které jsou z nich vyrobeny.

Sádrokartonové desky (SDK) a Rigidur

Sádrokarton se ve stavebnictví používá už nějaký ten pátek a je čím dál oblíbenější. Vyrábí se v různých velikostech i tloušťkách a má celou řadu nejpestřejších možností. Co se opláštění týče, můžete vsadit na Rigidur (konstrukční sádrovláknitá deska od Rigips) nebo RigiStabil (konstrukční sádrokarton).

Vlastnosti sádrokartonu:

• Nízká hmotnost
• Snadná montáž a opracování
• Možnost vytvářet různé tvary
• Dobré akustické vlastnosti (při použití vhodné výplně)
• Požární odolnost
• Vhodný pro rekonstrukce a dřevostavby

Využití sádrokartonu:

• Příčky a stěny
• Stropní podhledy
• Obklady stěn a stropů
• Půdní vestavby
• Rekonstrukce interiérů

Typy sádrokartonových desek Rigips a jejich značení:

Základní dělení typů sádrokartonu je podle barvy svrchního kartonu. Barva udává hlavní vlastnost desky. Vlastnost pak určuje, kde a jakou desku je nejlepší použít. V jedné desce je možné kombinovat více vlastností.

Čtěte také: Montáž OSB desek ve dřevostavbách

Sádrovláknité desky (např. Rigidur nebo Fermacell) mají větší stabilitu a zatížitelnost. „Zpracování sádrokartonu a sádrovlákna je velmi podobné," vysvětluje Dipl.-Ing. Jaroslav Benák ze společnosti James Hardie Europe. „Sádrovlákno je mnohem tužší a tvrdší, ale i přesto je možno ho naříznout a zlomit jako sádrokarton - obě desky řežeme nožem nebo ruční kotoučovou pilou. Odlišné je spárování a spojování desek, protože sádrovláknité desky se mezi sebou lepí.“ Zajímavou alternativou jsou sádrovláknité desky fermacell greenline, které absorbují a trvale vážou škodlivé látky a emise.

Tepelná izolace a akustika v dřevostavbách

Dosáhnout optimálních tepelných parametrů dřevostaveb je podle vyjádření Ing. Miroslava Zliechovce ze společnosti Knauf Insulation mnohem jednodušší u montovaných dřevěných konstrukcí než u zděných. Nosná dřevěná konstrukce vytváří dost prostoru pro umístění tepelné izolace, rozložené po celém průřezu obvodové stěny mezi jednotlivými nosnými prvky. Samotné dřevo má velmi dobré tepelněizolační vlastnosti a případnému vzniku tepelných mostů v oblasti nosných sloupů lze zabránit doplňkovou izolací z vnitřní nebo i z vnější strany. Pro porovnání: obvodová stěna montované dřevostavby o tloušťce 250 mm má přibližně stejný tepelný odpor jako moderní zděná cihlová stěna tloušťky 600 mm. Ve srovnání se zděnými stavbami tedy dřevostavby šetří i velikostí vnitřního prostoru, někdy až o celou desetinu. Výhodou je také dobrá zvukotěsnost dřevostaveb, pochopitelně je-li použita vhodná izolace.

Pro izolace příček se nejlépe hodí izolace v deskách, která je dostatečně tuhá ale přitom pružná, aby se nesesunula. Mechanické kotvení se v příčkách používá výjimečně. V praxi se setkáváme s použitými tloušťkami minerální izolace v rozmezí 50 až 100 mm, používají se oba dva typy - tedy jak kamenná, tak skelná vata. Kamenná vata je odolnější proti požáru a má i dobré akustické parametry, izolace ze skelných vláken může mít kromě výborné akustiky i o něco lepší tepelné vlastnosti. Z kamenných izolací je to například čedičová izolace Isover AKU nebo izolace ze skelných vláken Isover EVO. Speciálně pro dřevostavby byl pak vyvinutý ISOVER Woodsil. Tato minerální izolace se prodává v deskách s šířkou 580 mm, díky čemuž přesně pasuje do dřevěných konstrukcí s profilem 60 mm, kde jsou rošty v osové vzdálenosti 625 mm.

Montáž dřevostaveb a panelové konstrukce

V současnosti je panelový stavební systém u budov na bázi dřeva nejrozšířenější. Základem konstrukce panelů je dřevěný rám nahrubo opláštěný z vhodných velkoplošných materiálů. Hlavní předností konstrukce panelového systému je možnost maximální přípravy stavby ve výrobě a rychlá montáž a dokončení stavby na staveništi. Panely mohou být též různé velikosti. Při montáži je důležité správné vzájemné spojování panelů, ale i kotvení panelů k základové konstrukci. U stavebníků, kteří se rozhodnou pro realizaci dřevostavby, jejímž principem je sendvičová konstrukce, se každý výrobce velmi často setkává s dotazem: Jaký je rozdíl mezi technologií realizace dřevostavby paneláží a staveništní montáží domu?

Paneláž (prefabrikace)

Jedná se o předvýrobu prvků stěn, stropů, ev. střešních konstrukcí v hale se zdvihací nebo otáčecí technikou pro obracení plošných prvků (panelů) během výroby. Technologický postup zahrnuje: sušené hoblované konstrukční řezivo, případně lepené KVH nebo lepené dřevěné I nosníky; plošné ztužení velkoformátovými deskami OSB nebo sádrovláknitými deskami; příprava částí konstrukce na budoucí spínání panelů na stavbě; uložení tepelných izolací do stěn, veškerých instalačních rozvodů; parotěsná fólie (v difuzně uzavřených konstrukcích) a opláštění druhé strany panelu deskovými materiály na bázi dřeva nebo sádrovlákna podle typu konstrukce a požadavků na funkci konstrukce; převoz velkorozměrových plošných prvků a následné sestavení předchystaných dílců pomocí těžké techniky na připravené základové desce; řemeslné dokončení domu na staveništi podle míry prefabrikace.

Čtěte také: Optimální tloušťka polystyrenu pro dřevostavby

Staveništní montáž

Systém výroby a současně montáže dřevostavby, tj. výroby všech konstrukcí hrubé stavby přímo na místě konečné stavby.

Srovnání

Která metoda je účinnější, trvalejší a výhodnější? První i druhá varianta může dobře fungovat, pokud dokážeme zaručit, že do konstrukce nebude vstupovat více vlhkosti z vnitřní strany, než z ní bude na vnější straně unikat - vlhkost totiž propouštějí skoro všechny materiály (i když některé více než jiné); velké množství jí mohou propustit i spáry a otvory v konstrukci (spárou širokou jen 1 mm a dlouhou 1 m může projít denně až 6 l vody ve formě páry!). Pro část uživatelů jsou difuzně otevřené konstrukce pro svou jednoduchost bezpečnější než uzavřené, jiní naopak vychvalují spolehlivou nepropustnost a minimální tepelný únik v uzavřených systémech. V obou případech však musí být vnitřní plášť instalován vzduchotěsně. I když nám difuzně otevřená konstrukce odpustí větší prostup vlhkosti do konstrukce, nedovede si poradit s množstvím vzduchu a vodních par, které by do konstrukce vnikaly děrami.

tags: #drevostavba #osb #deska #rigips #srovnání

Oblíbené příspěvky:

• Rozměry a montáž ukončovacích profilů
• Herecká cesta Johanny Tesařové
• Vlastnosti rýhovaných prken z borovice
• Metody upevnění prkna
• Balkonové latě Valašské Meziříčí