Dřevovláknité desky: Vlastnosti a využití ve stavebnictví

Dřevovláknité desky jsou moderní materiály vyráběné z dřevěné hmoty, které nacházejí široké uplatnění ve stavebnictví a nábytkářství. Díky svým výjimečným vlastnostem se stávají stále oblíbenější alternativou k tradičním izolačním a konstrukčním materiálům.

Co jsou dřevovláknité desky a jak se vyrábějí?

Dřevovláknitá deska, často zkracovaná jako DVP, je listový stavební nebo dokončovací materiál, který má relativně nízkou cenu a může mít různou hustotu - měkkou, tvrdou a velmi tvrdou. Počáteční surovinou pro výrobu dřevovláknitých desek je odpad dřevozpracujícího průmyslu, jako jsou dřevní štěpka, piliny nebo lignifikované části stonků spřádacích rostlin. Surovina se promyje, odstraní se z ní cizí inkluze a poté se vysuší.

Vysušený materiál je drcen na speciálních strojích (defibrátorech a rafinérech) na nejmenší částice - vlákna. Jemnost vláken se může pohybovat od hrubé po jemnou. Lisování se provádí za vysokého tlaku (3-5 MPa) a vysoké teploty (nad 300 °C). Díky tomu je materiál spojen a zhutněn.

Způsoby výroby dřevovláknitých desek

Existují dva hlavní způsoby výroby dřevovláknitých desek:

• Mokrá metoda: Tato metoda je šetrnější k životnímu prostředí, protože se při ní používá méně pojiv (někdy vůbec žádné syntetické přísady). Pod tlakem a při vysokých teplotách se z dřevěných vláken uvolňuje lignin, přírodní pojivo. Lignin se nachází ve významném množství v měkkém dřevu. Mokré lisování je energeticky náročnější a dražší, protože sušení jednoho listu trvá až 15 minut, což omezuje produktivitu lisů.
• Suchá metoda: Při suchém lisování se do hmoty obvykle přidávají syntetické pryskyřice, které vážou vlákna. Tato metoda umožňuje získat dřevovláknité desky velké tloušťky (až 12-15 mm, některé rostliny mohou vyrábět desky o tloušťce až 40 mm). Zhutnění a lisování suché hmoty trvá mnohem méně času (3-5 minut), což významně zvyšuje produktivitu lisu a snižuje náklady na materiál.

Typy dřevovláknitých desek: LDF, MDF a HDF

Dřevovláknité desky se klasifikují podle hustoty a účelu. V hovorové řeči se často používají zkratky odvozené z anglických názvů, které označují hustotu materiálu:

Čtěte také: Záklop střechy z dřevovláknitých desek

• LDF (Low Density Fiberboard): Dřevovláknitá deska s nízkou hustotou (200-350 kg/m³). Jde o poměrně sypký materiál, často se používá jako zvukově izolační materiál díky chaotickému uspořádání dřevěných zrn.
• MDF (Medium Density Fiberboard): Dřevovláknitá deska se střední hustotou (680-730 kg/m³). Je vyráběna z dřevěných odpadních vláken tvrdých i měkkých dřevin. Po přidání pryskyřice nebo lepidla je výrobci stlačují za použití vyšší teploty a tlaku. Díky tomu jsou MDF desky vhodné pro výrobce podlah, nábytku a truhláře na stěnové panely, police, skříně, dveře i pro výrobu dekoračních lišt.
• HDF (High Density Fiberboard): Dřevovláknitá deska s vysokou hustotou (až 900 kg/m³). HDF desky jsou tvrdším a pevnějším materiálem než MDF. Používají se v menších tloušťkách, například na pláště dveří nebo jako podklad podlahových krytin. Také se využívají při tvorbě prolamovaných děl pomocí laserových řezaček.

Další klasifikace dřevovláknitých desek

Kromě hustoty se dřevovláknité desky dělí i podle dalších vlastností:

• Obecné (konstrukční) a speciální typy: Speciální typy mají specifické vlastnosti, jako je odolnost proti vlhkosti (bituminózní), snížená hořlavost nebo rafinovaná jedna strana (dýhovaný nebo lakovaný povrch).
• Dle předního a zadního povrchu:
  • T: tvrdé desky s nerafinovaným předním povrchem („technická“ dřevovláknitá deska).
  • TP: tvrdé desky s tónovanou čelní vrstvou (tzv. sololit).
  • T-C: tvrdé desky s vrchní vrstvou buničiny z jemného dřeva. Jedna strana listu je stejné barvy, ale hladká, jako lakovaná.

Vlastnosti dřevovláknitých desek

Dřevovláknité desky nabízejí řadu výhod díky svým fyzikálním a mechanickým vlastnostem:

Tepelně izolační vlastnosti

Dřevovláknité desky patří mezi špičku v oblasti tepelné izolace. Jejich součinitel tepelné vodivosti se pohybuje mezi 0,039 a 0,048 W/mK, což je srovnatelné s minerální vlnou nebo polystyrenem. Mají schopnost akumulovat teplo, což zajišťuje až 16hodinový fázový posun teplotního kmitu. To znamená, že v letních měsících brání přehřívání budovy a v zimních měsících zpomalují její vychládání. Tato vlastnost se odvíjí především od objemové hmotnosti, která je u dřevovláknité izolace podstatně vyšší než u polystyrenu nebo minerální izolace (40 až 270 kg/m³).

Akustické vlastnosti

Dřevovláknité desky mají výborné akustické vlastnosti a jsou účinným materiálem pro zvukovou izolaci. Chaotické uspořádání dřevěných zrn přispívá k tomu, že zvuky „uvíznou“ v materiálu, což z nich činí nejlevnější a snadno instalovatelný typ zvukotěsných materiálů.

Difúzní vlastnosti

Jednou ze zásadních vlastností dřevovláknitých desek je jejich chování při vlhkostním zatížení. Mají nízký difúzní odpor (faktor difúzního odporu μ = 5 až 10), což znamená, že snadno propouštějí vodní páru. To je důležité pro tvorbu tzv. difúzně otevřených konstrukcí, které umožňují přirozenou regulaci vlhkosti a minimalizují riziko kondenzace uvnitř konstrukce. Dřevovláknité desky a rohože mají mnohostranné využití v moderním stavitelství, zejména v souvislosti s odklonem od difúzně uzavřených konstrukcí s nespolehlivými parotěsnými fóliemi.

Čtěte také: Inovativní zateplení historických budov

Hydrofobnost a sorpční schopnost

Dřevovláknité desky mohou být hydrofobizovány ve hmotě a některé typy jsou opatřeny i povrchovou úpravou na bázi přírodního latexu. Tyto úpravy zajišťují zvýšenou odolnost proti srážkové vodě. Stejně jako dřevo, i dřevovláknité desky mají schopnost ve zvýšené míře pohlcovat vlhkost z ovzduší (absorbovat) a uvolňovat ji (desorbovat). Tato sorpční schopnost napomáhá vyrovnávání a stabilizaci vlhkosti v interiéru stavby.

Mechanická odolnost

Dřevovláknité desky se vyznačují vysokou hustotou a pevností. Jsou velmi odolné v tlaku a mají dobré mechanické parametry. Tenké plechy se dokonale ohýbají, což umožňuje jejich použití k opláštění zakřivených povrchů.

Ekologické parametry

Dřevovláknité desky jsou ekologický a zdravotně nezávadný materiál, potvrzený mezinárodními certifikáty, například Nature Plus. Nejsou nutné ochranné pomůcky při práci s nimi. Dřevo je obnovitelný materiál, který váže uhlík. Při výrobě je spotřebováno velmi málo energie.

Využití dřevovláknitých desek

Dřevovláknité desky mají široké spektrum využití v různých oblastech:

Stavebnictví

• Tepelná a zvuková izolace: Dřevovláknité desky se používají jako tepelná izolace do obálek budov od podlahy po střechu. Ve formě flexibilních rohoží se dají použít jako výplňový izolační materiál mezi konstrukční hranoly sloupkové konstrukce dřevostavby, mezi krokve a stropní trámy. Pevné a tuhé desky najdou své uplatnění jako vnější izolant tepelné obálky budovy, jak na obálce stěn, tak i střechy.
• Konstrukční materiál: Dřevovláknité desky slouží jako obklad pro rámové stavby domů, pro vyrovnání podlahy a stěn. Zátěžové podlahové desky tvoří vyrovnávací vrstvu podlah. Lze je použít i jako náhradu sádrokartonu v interiéru - lze je upravit tenkovrstvými omítkami, které mnohem méně praskají.
• Difúzně otevřené konstrukce: Hlavní využití dřevovláknité desky a materiály nacházejí v difúzně otevřených konstrukcích dřevostaveb.

Nábytkářství a interiérový design

• Výroba nábytku: MDF desky jsou velmi oblíbené u výrobců nábytku a truhlářů. Používají se na stěnové panely, police, skříně, dveře a pro výrobu dekoračních lišt. Z MDF se vyrábějí fasády kabinetního nábytku (například kuchyně) a interiérové dveře.
• Dekorační prvky: Technologie výroby umožňuje vytvářet z MDF různé typy lišt - lišty pro dokončení zárubní, soklů a dalších podobných výrobků.

Podlahářský průmysl

Díky svým vlastnostem jsou MDF desky, podobně jako HDF, vhodné a využívané i výrobci podlah jako podklad podlahových krytin. Samotná MDF deska však není vhodná jako finální podlahová krytina bez další ochranné vrstvy, neboť absorbuje vlhkost a bez povrchové úpravy má menší odolnost.

Čtěte také: Dřevovláknité desky vs. minerální izolace

Nevýhody dřevovláknitých desek

Přes veškeré výhody mají dřevovláknité desky i některé nevýhody:

• Absorpce vlhkosti: Klasická MDF deska funguje skoro jako houba, nasává vlhkost, a proto se nehodí pro použití ve vlhku nebo exteriéru. Bez hydrofobních přísad se materiál chová špatně při vysoké vlhkosti - bobtná a deformuje se.
• Menší odolnost bez povrchové úpravy: Stejně jako vlhkost a vodu, nasává MDF materiál také jiné kapaliny.
• Ne každá deska je ekologická: Ačkoli jsou MDF desky často vyráběny z ekologických materiálů, ne všechny splňují nejpřísnější emisní třídy. Pro výrobu nábytku a dokončovací práce v interiéru je nutné použít materiál s emisní třídou E0.5 nebo E1, které jsou bezpečné. Levnější desky z dřevovláknitých desek se vyrábějí s více formaldehydem, což může být zdravotně závadné.
• Vyšší hmotnost: MDF desky jsou poměrně těžké, náročnější na transport a manipulaci.
• Pořizovací cena: Největší nevýhodou dřevovláknité izolace se jeví její pořizovací cena, která je v porovnání s ostatními materiály výrazně vyšší.

Srovnání MDF a HDF desek

Následující tabulka sumarizuje klíčové rozdíly mezi MDF a HDF deskami:

Dřevovláknité desky představují progresivní a ekologický izolační materiál, který díky svým unikátním vlastnostem nabízí vynikající řešení pro tepelnou stabilitu, zvukovou ochranu a regulaci vlhkosti v moderním stavitelství a interiérovém designu.

tags: #drevovlaknita #deska #vlastnosti #horeni

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro izolaci karavanu svépomocí
• Možnosti použití tiskáren na karton
• kompletní průvodce pálenými cihlami
• Ochrana a styl pro Roomster
• Jak vybrat a udržovat rohové lišty?