Komplexní průvodce venkovními fajnovými omítkami a jejich aplikací

Fasádní omítka je to první, čeho si při pohledu na jakýkoliv dům všimneme. Pokud vybereme vhodný typ omítky, bude stavba vypadat honosně a působivě. Omítka neplní jen funkci estetickou, má za úkol chránit podkladovou vrstvu (zdivo nebo zateplovací systém), zajistit dobrou mechanickou odolnost a snižovat míru zašpinění. Venkovní omítka dokonale ochrání budovu před povětrnostními vlivy, jako je déšť, mráz, UV záření nebo kroupy. Fasáda je tak chráněna před průnikem vlhkosti a plísněmi. Tepelná izolace budovy výrazně ušetří náklady na vytápění a chlazení budovy. Venkovní omítka funguje také jako zvuková izolace, která tlumí zvuky z vnějšího okolí. Díky široké škále barevných provedení můžete dodat budově elegantní a moderní vzhled. Venkovní omítky jsou vhodné pro novostavby i rekonstrukce, jelikož dokáží zakrýt nerovnosti a vady stávajícího povrchu a zároveň dodat fasádě nový, moderní vzhled.

Co je fajnová omítka?

Tzv. fajnová omítka neboli také správně štuková omítka se nanáší na vyschlou a vyzrálou jádrovou omítku, která má funkci především vyrovnávací. Jedná se o vrchní, konečnou, velmi jemnou vrstvu omítky. Pro tuto omítku se používá maltová směs jemně zrnitá, maximálně 1,5 mm. Aplikuje se na jádrovou omítku, nejlépe pomocí ocelového nebo plastového hladítka. Štuková neboli fajnová omítka dává stěnám hladký vzhled a dokonalost a slouží jako podklad pro výmalbu nebo tapetování. Fajnová omítka se používá jako finální úprava stěn a stropů.

Typy fasádních omítek

Každou omítku tvoří nějaké pojivo, plnivo a voda, případně další přísady, které zlepšují vlastnosti materiálu. Protože se různé typy omítek liší složením, mají odlišné vlastnosti a hodí se na různé typy podkladů. Na obecné rovině rozlišujeme fasádní omítky na minerální a pastovité.

Minerální omítky

Minerální omítka se vyrábí z přírodních materiálů (vápenců, cementů, křemičitých písků apod.). Minerální omítka na bázi cementu a vápenného hydrátu činí z omítky ekologickou variantu. Jedná se o jednosložkovou šlechtěnou a paropropustnou omítku, kterou je možné použít i ve skladbě zateplovacího systému ETICS. Minerální omítka také dobře snáší teplotní změny a je odolná vůči plísním. Jsou to suché směsi, a tak se musí před aplikací smíchat v požadovaném poměru s vodou. Minerální omítky se vyznačují vysokou paropropustností a odolností vůči tvorbě plísní. Omítku je nutné po natažení dodatečně ošetřit silikátovým, nebo ideálně silikonovým nátěrem, probarveným do požadovaného odstínu. Jejich nevýhodou je náročnost aplikace. Protože nejsou minerální omítky probarvené, pro dosažení požadovaného odstínu se musí dodatečně opatřit fasádní barvou.

Pastovité omítky

Pastovité omítky se v současné době uplatňují mnohem častěji než minerální. Jde o tenkovrstvé designové omítky, které jsou ideální pro použití na různé systémy zateplení. Na rozdíl od minerálních jsou probarvené a naředěné. Díky pastovité konzistenci se přímo nanáší na podkladovou vrstvu, a tak je nanášení pastovité omítky rychlé a snadné. Fasádní omítky pastovité konzistence se podle použitého pojiva standardně dělí na silikátové, silikonové a akrylátové. Existují pak různé kombinace pojiv, například silikon-silikátové omítky, které se vyznačují větší odolností vůči zašpinění.

Čtěte také: Práce s fajnovou omítkou v kyblíku

Akrylátové omítky

Co se týká ceny, je na tom nejlépe akrylátová omítka. Vyrábí se na bázi akrylátové disperze, křemičitého písku a barevných pigmentů. Je vhodná i do interiéru. Vysoká vodoodpudivost a omyvatelnost patří k jejím největším kladným vlastnostem. Protože má horší paropropustnost, není vhodná pro zateplovací systémy. Akrylátové omítky jsou mechanicky odolné a snesou i častý kontakt s vodou. Řada výrobců přidává do akrylátových omítek speciální fungicidní přísady, a tak se ani u nich mechy a plísně často neobjevují. Hlavní nevýhodou akrylátových omítek je zmíněná nízká paropropustnost. Proto se doporučují jen na fasády s dobrými izolačními vlastnostmi.

Silikátové omítky

Silikátová omítka je bližší spíše minerální než silikonové. Jejím hlavním pojivem je vodní sklo. Tato „chemicky postavená“ omítka vyniká vysokou paropropustností, což ji předurčuje pro použití se zateplovacím systémem. Je velice stabilní, a to se týká i pigmentů čili stálosti barvy. Protože má silikátová omítka vyšší pH, je přirozeně více odolná vůči mikroorganismům. Na druhou stranu vyžaduje tato omítka kvalitnější podklad, především z pohledu vlhkosti, jinak hrozí riziko tvorby skvrn. Jedná se o omítku, která je i trochu náročnější na zpracování, a tak vyžaduje šikovné ruce a větší praxi. Silikátové omítky se velmi často používají při sanacích historických objektů, případně také vlhkého zdiva a podobně.

Silikonové omítky

Silikonová omítka v současné době prakticky nahradila akrylátovou omítku. Vychází cenově podobně, ale má vlastnosti prémiových omítkových materiálů. Silikonová omítka se tak řadí mezi jedny z nejkvalitnějších materiálů pro omítání vnitřních, ale i vnějších stěn. Mezi její hlavní vlastnosti patří pružnost, paropropustnost a vodoodpudivost. Dokonce je velmi odolná vůči zašpinění, což je dnes v některých lokalitách velmi důležité. Silikonové probarvené omítky jsou absolutní jedničkou na trhu. Obsahují polymery na bázi silikonu, což jim dává vynikající paropropustnost. Zároveň mají vyšší odolnost vůči vlhkosti a UV záření. Tyto strojní omítky mají širokou škálu barevných odstínů a struktur. Silikonové omítky se vyznačují dobrou pružností, odolností vůči vodě i špíně, stejně tak i jednoduchou aplikací a mnohaletou životností. Silikonové omítky také odolávají vůči UV záření, jsou chemicky stabilní a odolné proti vzniku plísní.

Silikon-silikátové omítky

Populární se v dnešní době stávají kombinované silikon-silikátové omítky. Klasickým představitelem takového materiálu je 2729 Tetracem s fotokatalytickým účinkem. Je to omítka vyztužená aramidovými vlákny a s vyšším podílem aditiv. Výsledkem je materiál se špičkovými vlastnostmi. Tato omítka je díky tomu přirozeně odolná vůči řasám, plísním a znečištění. Vyniká rovněž vysokou paropropustností, vodoodpudivostí a elasticitou. Navíc udržuje stěny suché s minimálním rizikem tvorby trhlin. Je vhodná pro fasády s minerálním a betonovým povrchem nebo pro renovace omítkových systémů. Stavitelé oceňují zejména to, že se snadno nanáší.

Další speciální omítky

Existují i různé speciální typy omítek s kombinací různých pojiv. Vedle tří zmíněných typů pak existují i různé speciální typy omítek s kombinací různých pojiv. Hojně rozšířené jsou například silikon-silikátové omítky.Dále se realizují Mozaikové omítky, které vznikají ze směsi organického a barevného či přírodního kamínku. Výsledná venkovní omítka je vysoce vodoodpudivá, odolná vůči povětrnostním vlivům a vlhkosti. Mozaikové omítky se používají pro finální úpravu soklové části budov, plotové zídky, orámování okenních a dveřních otvorů nebo dekorace sloupů v interiérech i exteriérech.

Čtěte také: Složení venkovní omítky

Složení a vlastnosti omítek

Příprava podkladu pro omítání

Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání. Podklad pro jakoukoliv štukovou omítku musí být rovný, pevný a soudržný, zbavený prachu a nečistot. Stěna musí být suchá, čistá, bez prachu a trhlin. Myslete také na to, že pokud je stěna čerstvě vyzděna, musíte ji nechat chvíli vyschnout. Vše odstraňte smetákem či kartáčem a prohlubně vyhlaďte stěrkovou hmotou.

Oprava podkladu

Nejprve je nutné podklad opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké, je potřeba zvážit jejich příčinu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály - v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.

Penetrace nebo špric

Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.

• Špric: Je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka.
• Penetrace: Je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.

Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny. Podklad pod omítku se musí nechat řádně vyschnout. Neprovádějte aplikaci omítek na vlhký a zmrzlý podklad. Penetrace musí být natřena minimálně 24 hodin před aplikací omítky. Pod omítky doporučuji mít penetraci probarvenou k odstínu omítky.

Pracovní postup omítání

Příprava omítkové směsi

Na trhu jsou již hotové štukové směsi polotekuté nebo suché, pytlované, které se před použitím už jen smíchají s daným množstvím vody. Hotové směsi mají tu výhodu, že je nemusíte míchat na stavbě, ale můžete je přímo použít. Směsi jsou určeny buď pro strojní, nebo pro ruční zpracování. Přichází na řadu smíchání omítky s vodou (opět dle pokynů výrobce). Přestaňte míchat ve chvíli, kdy ve směsi nebudou žádné hrudky. Nechte několik minut odstát a poté znovu zamíchejte. Dávejte si také pozor na čas.

Čtěte také: Průvodce výběrem přechodových lišt

Pro namíchání malty na omítání se skládá z hašeného vápna, cementu, písku a případně vody. Poměr složek je 1:1:3. Malta nesmí být příliš hustá, protože by poté opadávala. Nesmí však být ani příliš řídká, protože by naopak stékala ze stěny.

Příprava omítníků a výztuží

Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používaly omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky. Dále si vytipujte místa, kde by omítka mohla praskat. To je většinou u napojení příček a nosných stěn, nebo v případě starších domů na místech, kde jsou drobné, staticky nevýznamné praskliny. Tato místa je dobré vyztužit výztužnou sítí.

Nahazování jádrové omítky

Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Naneste rovnoměrnou tloušťku omítky na stěnu. Nezapomeňte i na vyrovnání případných šikmých stěn. Při omítání nejlépe poslouží zednická naběračka či zednická lžíce. Naberte maltu a uvolněným zápěstím ji naneste. Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm. Stěnu vždy omítejte odspodu nahoru. Pokud máte hotovo, vyčkejte na lehké zaschnutí a poté vyjměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.

Technologické přestávky

Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.

Natažení fajnové omítky

Štuk se natahuje o síle cca 2-4 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Štuk se nanáší na stěnu od zdola nahoru a dlouhými tahy hladítkem se zahlazuje do ideální roviny. Poté se štuk nechá chvíli zaschnout a filcovým hladítkem namočeným ve vodě se krouživými pohyby dokonale zahladí poslední stopy nerovností. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.

V případě překrytí strojní štukové omítky u fasády specialisté nejprve aplikují penetrační nátěr pro zajištění přilnavosti a trvanlivosti materiálu. Tloušťka tenkovrstvých omítek je dána maximální velikostí zrna obsaženého kameniva. Proto se omítka nedá natáhnout do větší vrstvy než je tloušťka zrna. Při natahování větší vrstvy omítky způsobíte při strukturování vzhledové vady. Omítka se po natažení uhlazuje ocelovým hladítkem točivými nebo posuvnými pohyby, tak aby její vrstva na fasádě byla všude stejná a struktura měla celoplošně stejný vzhled.

Strukturování omítky

Tenkovrstvé omítky se realizují buď jako rýhované, nebo škrábané. Podle vyžadované struktury musíte pořídit vhodný typ omítky a provést správný postup finální úpravy. Rýhované struktury fasádní omítky se dosahuje vytvářením přímočarých nebo krouživých tahů hladítkem z umělé hmoty nebo polystyrenu, a to po krátkém zaschnutí materiálu. Škrábaná omítka se pak vytváří krouživými pohyby plastového hladítka, které se provádí ihned po natažení omítky. Ve výsledku jsou zrna pravidelně rozvrstvená a rovnoměrně vystupující. Při strukturování omítky nedoporučujeme hladítka čistit vodou, ale přebytečný materiál jenom setřít. Omítky se vyrábí v zrnité a rýhované struktuře. Pokud byste chtěli z rýhované struktury natáhnout zrnitou a naopak, není to možné. U rýhované struktury vytváříte strukturu pohybem hladítka zprava doleva a tím roztahujete větší zrna v omítce, která tímto pohybem vytvoří požadovanou rýhovanou strukturu.

Důležité aspekty při výběru a aplikaci

Teplotní podmínky

Omítání nelze provádět za všech teplotních podmínek. Většinou se jedná o teploty od 5 do 35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky. Není vhodná aplikace při mlze, na přímém slunci nebo za silného větru. Ideální pro aplikaci omítek je rozmezí teplot +5°C až +25°C. Po přidání doporučených urychlovačů lze omítku aplikovat do 0°C.

Barevné odstíny a cena

Při výběru odstínu fasádních omítek a nátěrů se nedoporučuje volit příliš syté a tmavé odstíny. Při použití sytých a tmavých odstínů ve větší ploše může docházet k přehřívání vnějšího souvrství zateplovacího systému. Při častém přehřívání plochy zateplovacího systému dochází k dilatačním pohybům jednotlivých vrstev. Každá fasádní barva nebo omítka má ke svému odstínu přiřazeno % SVĚTELNÉ ODRAZIVOSTI, které se stanovuje indexem HBW. Pro použití na kontaktní zateplení je vhodné použít odstíny v rozmezí HBW 30 - 100. Omítky se sytým odstínem ztrácí svou schopnost odrážet světlo a pod povrchem omítky tak dochází k velkým teplotním výkyvům. V letních měsících můžou být maxima až kolem 70°C. Odstíny s nízkým HBW (<30) lze použít na zateplení s minerální vatou s kolmým vláknem a armovací vrstvou min. 6 mm. Při použití na fasádní polystyren je ideální použít systém, který je na takto syté odstíny navržen. Zásadním faktorem při výběru odstínů je i cena. Pro tmavší a sytější odstíny je potřeba více barveného pigmentu na probarvení, což má zásadní vliv na cenu.

Nároky na moderní omítky

Dnešní nároky na omítky nejsou pouze o paropropustnosti, možnosti odolávat vlhkosti a výkyvům tepla. Dnes se klade velký důraz na dlouhou životnost a stálobarevnost omítek. Omítky jsou odolné proti tvorbě plísní a usazování řas. Společnost Baumit využila fyzikálně-chemických principů pro vytvoření unikátní omítky s dlouhou životností a odolnou proti degradaci. Omítka BAUMIT NANOPOR TOP využívá nanotechnologie a fotokatalýzu k samočištění fasády. Pastovitá omítka CERESIT IMPACTUM je dalším příkladem moderní omítky s unikátními vlastnostmi, která obsahuje speciální vysoce elastické elastomerové přísady, propůjčující jí vynikající pružnost a schopnost snášet extrémní mechanické zatížení.

Důležité tipy pro aplikaci

• Pro styk a oddělení rozdílně barevných odstínů omítek v ploše fasády používejte předepsané PCV pásky, do kterých se omítka natáhne. Poté se páska sundá a nová nalepí na vyschlou již nataženou omítku a proces natažení se opakuje.
• Aby se omítka lépe aplikovala na fasádu, výrobci doporučují možné zředění 1-3% vody. Doporučuji se řídit pokyny uvedenými na obalu omítkové směsi.
• Veškeré kovové prvky upevněné na fasádě musí být upraveny proti korozi.
• Pro správné strukturování omítky se doporučuje vzdálenost lešení od nalepeného izolantu na fasádě minimálně 200 mm.
• Pro správné a vzhledné nanesení omítky je zapotřebí zajistit odpovídající počet pracovníků. Omítka se musí natahovat v jedné ploše stěny na jeden zátah. Natahuje se shora směrem dolů. Pracovní záběr pro jednoho pracovníka je 2-3m2. Omítka se při natahování musí napojovat v čerstvém mokrém stavu.

tags: #fajnova #omitka #venkovni #informace

Oblíbené příspěvky:

• Správná instalace hmoždinek pro zateplení 240mm vatou
• Recenze Pronájmu CNC Strojů pro Truhláře
• Aerodynamický skvost
• Stropní dilatace: Co potřebujete vědět
• Podložky pro ochranu terasy před vlhkostí