Tragický požár hotelu Olympik: Den, který změnil bezpečnostní normy

Smrtelná tragédie v pražském hotelu Olympik se odehrála 26. května 1995. Stačila k tomu odložená textilie na chladničce, aby během několika minut přišlo o život osm zahraničních hostů a dalších 30 lidí mělo vážná zranění. Právě tato událost změnila hned několik bezpečnostních předpisů. Přesně před pětadvaceti lety totiž vypukl požár, který dosud patří k nejtragičtějším v novodobých dějinách metropole, ba dokonce celé České republiky. Materiální škoda byla vyčíslena na 37 milionů korun. Ten den se zapsal černým písmem do požární historie. I v době 25. výročí tragické události si mnoho příslušníků hasičského sboru i obyvatel Prahy onen osudný večer vybaví.

Historie hotelu Olympik

Hotel Olympik představoval ve své době největší hotel tehdejšího Československa. Za svou výstavbu vděčí olympijským hrám, které se měly konat v roce 1980. Praha se přihlásila coby pořadatelské město, ale chyběl jí vhodný objekt, ve kterém by mohli být ubytovaní účastníci olympiády. A tak započala výstavba nového hotelu. Byl dostavěný a přivítal první návštěvníky v roce 1971. Nikdy však svým původním účelům nesloužil, neboť Praha se později kandidatury na pořadatelské město vzdala. Hotel však zůstal v provozu. Zpočátku bylo v hotelu k dispozici 318 pokojů. Jejich počet se však později ještě rozrostl. V následujících letech došlo k rozšíření hotelu o nízkopodlažní objekt a díky tomu získal dalších 267 pokojů.

V roce 1981 byla zprovozněna vyhlídková kavárna umístěná do nejvyššího patra budovy. Návštěvníci se mohli pokochat pohledem na Karlín a Invalidovnu z ptačí perspektivy. Znalci nočního života si možná vzpomenou na Havana club, na který byla kavárna posléze přeměněna.

Jestli máte pocit, že požár na truchlohru úplně stačí, tak si představte, že v polovině 90. let se udála ještě jedna pohroma. Došlo k zatopení dvaceti suterénních místností, restaurace a prodejny, které tvořily součást hotelu. Příčinou byla porucha vodovodního řadu. Záplava byla důvodem rozsáhlé rekonstrukce, během níž se výměny dočkaly výtahy, telefonní ústředna, okna a střešní krytina. Celkovou rekonstrukcí a modernizací pak prošly vstupní hala a opláštění objektu.

Den tragédie: 26. květen 1995

Večer 26. května roku 1995 panovalo v Praze krásné počasí. Ze stovek hostů karlínského hotelu Olympik si velká část prohlížela historické centrum hlavního města. Naštěstí. Tragickým se pro hotel stal 26. květen 1995, kdy zde propukl zničující požár, během kterého vyhaslo 8 lidských životů. Požár vypukl v podvečer, 26. května 1995 v 11. podlaží. Rozšířil se do 10. - 18. poschodí a vyžádal si 8 lidských životů. Kromě toho jich 34 utrpělo různě závažná poranění. V historii Prahy se jednalo o nejtragičtější požár.

Čtěte také: Detaily Vinyl Siding obkladů

Příčina požáru

Požár začal kolem šesté večer v místnosti pokojské v 11. patře. Důvodem byla odložená textilie na chladničce v oné místnosti. Zda to byl ručník, prachovka či jiná hořlavá látka, není jasné, ale bezpochyby ji tam odložil někdo z personálu. Kriminalisté ve spolupráci s hasičskými vyšetřovateli zjistili, že příčinou tragického požáru byla elektrická lednice, která byla pod dřevěným stolem, kam se odkládaly utěrky a další textilie nebo časopisy. Ve zmiňované služební místnosti zažehly plameny, kolem byl další hořlavý materiál včetně koberců. Později byl provedený vyšetřovací pokus, který prokázal, že teplo stoupající z agregátu chladničky zapříčinilo vzplanutí předmětů položených na horní části.

Prvotní reakce a šíření ohně

Jen těžko personálu vyčítat následující kroky. Když čidla rozluštila požár, vběhla do místnosti dvojice zaměstnanců a snažila se hasicími přístroji oheň zkrotit. Bagážista a údržbář chtěli hasicím přístrojem požár uhasit. Bohužel ale jen vykopli dveře od místnosti, kde hořelo, a to bylo vzhledem k síle a žáru ohně to jediné, co stihli udělat. Z místa rychle utekli, aby se zachránili, ale tím, jak ohni otevřeli dveře, začal se šířit na chodbu a do dalších pater. Plameny se šířily přes hořlavé materiály na chodbě a hlavně koberce na podlaze. „Navíc v prostoru schodiště vznikl tzv. komínový efekt,“ dodal Kratochvíl. Plameny se šířily vnitřním větráním chodeb.

Hasičský zásah

„V 18:04 byl hlášen požár budovy. V 18:06 vyjely první jednotky a v 18:11 už jsme byli na místě,“ popisuje Václav Kratochvíl prvotní seznamování se s požárem. Už cestou k hotelu se hasiči přesvědčili, že tmavá oblaka dýmu stoupala k nebi z vícero oken. Ještě než z vozu vystoupil, poznal, že je zle, a že dvě jednotky hasičů, které byly k uhašení původně určeny, stačit nebudou. Po vyhodnocení celé situace byly přivolány další posily. Do hašení požáru se tak zapojili nejen pražští, ale také kladenští hasiči. Byl vyhlášený třetí stupeň požárního poplachu. Celkem se zapojily skoro dvě stovky hasičů.

Požár započal v 11. patře z 18 podlaží, takže v horních patrech byli uvěznění hosté. Ty ohrožoval hlavně dým a kouř. „V 11. patře je silné plamenné hoření, které se šíří schodišťovým prostorem vzhůru. S ohledem na situaci, kdy nebylo znám počet ohrožených lidí v hotelu, nebyl bezpečně zmapován rozsah požáru a na parapetech oken pokojů jsou hosté, převzal velení zástupce velitele směny, který vyhlásil III. stupeň poplachu,“ popisuje tehdejší stav Václav Hladík, bývalý šéf vyšetřovatelů příčin požáru HZS hl. m. Prahy. „Celková evakuace kromě recepce, všechny výtahy poslat do přízemí a pak vypnout přívod elektrického proudu!“ zněly rozkazy.

Mnoho z lidí se kouři vyhnulo tím, že utekli na okenní římsy, kde čekali na záchranné žebříky. Aby se nenadýchali zplodin vylézali v bezmála 70metrové výšce na okenní parapety. Ty byly přitom široké ani ne 40 centimetrů. Někteří hasiči se báli, že lidé utíkající před ohněm na paramety spadnou dolů. Naštěstí se tak nestalo. Záchranářům se podařilo zachránit kolem stovky lidí.

Čtěte také: Fasády s šedými prkny a šedými okny – inspirativní galerie

Záchrana vrtulníkem

Václav Kratochvíl byl jedním z vedoucích bojového úseku s úkolem záchrany osob s pomocí vrtulníku. „Původně jsme se snažili postupovat zespodu přes schodiště, ale přece jen jsem si nechal přes operační středisko zavolat vrtulník,“ líčí pan Kratochvíl. Jenže střecha hotelu nebyla na přistání vrtulníku dimenzována, proto museli hasiči zachraňovat lidi pomocí lana. Protože střecha nebyla dimenzovaná na tíhu vrtulníku, probíhala evakuace tak, že hasiči, visící z vrtulníku na laně, připoutali zachraňované k sobě, a vrtulník je pak snášel k zemi, kde už čekali záchranáři.

Heroické činy hasičů

Velmi odvážný čin učinil hasič Václav Syblík, který se zavřel s několika hosty v jedné místnosti. Mokrými prostěradly utěsnil dveře a hned jak to bylo možné, otevřel okno, aby se lidé nadechli vzduchu. Tehdejší hasičský vyšetřovatel zmiňuje při popisu dramatické záchrany také Václava Syblíka ze smíchovské stanice, jemuž pak psali přeživší děkovné dopisy. „Při průzkumu se tento hasič dostal do pokoje plného hostů, uniklých sem ze zadýmené chodby. Překvapivě s nimi zůstal, utěsnil mokrými prostěradly dveře a ohlásil vysílačkou, kde jsou. Jen ta okolnost, že hasič zůstal s ohroženými, je uklidnila a věřili, že se dostanou do bezpečí. Jakmile to bylo možné, vyrazil hasič okenní sklo a vzduch udělal všem lépe.“ Zasahující hasiči se v hotelu pohybovali s náhradní ochranou - mokrými ručníky či lůžkovinami na hlavách. Všichni odvedli maximum. Na pomoc musela kolegům přijet jednotka HZS Kladno.

Komplikace zásahu

Zásah komplikovalo třeba to, že zámky do pokojů byly na magnetické karty a po vypnutí proudu nefungovaly. Výtahy nebylo možné použít k evakuaci, vysílačky jednotlivých složek Integrovaného záchranného systému neměly společnou frekvenci, navíc byl radioprovoz přetížen velkým množstvím zpráv. I v místech, kam nedosahovaly plameny, bylo silné zakouření a vysoká teplota. Problematické bylo také okolí hotelu, které nebylo uzpůsobené požární výškové technice. Z toho důvodu také evakuace musela proběhnout vrtulníkem. „Hotel také disponoval kartovým systémem, kdy se dveře otevíraly nikoliv klíčem, ale speciální kartou. Dým ale poškodil čidla u dveří, takže nefungovaly. Abychom se mohli dostat do některých pokojů, museli jsme dveře rozřezat motorovou pilou,“ uvádí k jednomu z možných nedostatků, který proces hašení a záchrany životů komplikoval.

Celý požár byl uhašen až kolem desáté večer. Hasiči bojovali s ohněm až do 21:26, před desátou hodinou byla ohlášena likvidace požáru.

Bilance tragédie a dopady

O život během této tragédie přišlo osm lidí. Ve třech případech lékaři konstatovali smrt na místě, další zraněná zemřela během transportu. Ve dvou pokojích jsou nalezena těla dalších dvou mrtvých. Z celkem 36 zraněných další dvě ženy umírají v nemocnici. Celková bilance je tedy tragická: jeden mrtvý muž a sedm žen, všichni byli cizinci. Desítky lidí včetně dvou hasičů a jednoho zaměstnance hotelu musely do zdravotnického zařízení, u většiny z nich došlo k intoxikaci splodinami hoření.

Čtěte také: Konstrukce dřevěných fasád

Na základě tragické události, jejíž 25. výročí si (nejen) Pražané v úterní den připomínají, se bezpečnostní zásady pro podobné stavby zanesly i do legislativních norem. Požár hotelu Olympik byl po dlouhou dobu tím nejtragičtějším. Jeho následkem byly zpřísněny bezpečností předpisy zahrnující únikové cesty. Kromě toho proběhla velká výměna vybavení a protipožární bezpečnost byla prověřována i v dalších pražských hotelech.

Téměř celý měsíc byl potom hotel zavřený a poškozená patra procházela rekonstrukcí. „V době, kdy požár vypukl, probíhala v hotelu rekonstrukce. Část pokojů už byla zřízena na požární úseky, tedy na prostory, které jsou od ostatních odděleny konstrukcemi s požární odolností,“ vysvětluje pan Kratochvíl.

Statistiky tragédie

Datum Počet obětí Počet zraněných Materiální škoda (Kč)
26. května 1995 8 34 37 000 000

tags: #Hotel #Olympik #fasáda #svítí

Oblíbené příspěvky: