Fasáda, Podium a Patro v Současné Architektuře

Fasáda je vizitkou každé budovy a její design, materiály a funkčnost se neustále vyvíjí. Od tradičních omítek a cihel až po moderní skleněné panely a interaktivní mediální fasády, architekti hledají inovativní způsoby, jak integrovat estetiku s funkčností a udržitelností. Stejně důležité jsou i podiové prostory a členění pater, které ovlivňují celkový objem a vnímání stavby.

Historie a Vývoj Fasád

Historie fasádních domů je dlouhá a bohatá. Z České republiky je historicky a architektonicky důležité město Slavonice, které bylo zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Dům č.p. 451 byl zdoben sgrafiti s motivy ze Starého zákona. Účelem těchto maleb nebyla jen dekorace, ale i mravní ponaučení. Jinou architektonickou památkou je radnice ve Stříbře, jejíž sgrafiti zobrazují historické a mytologické výjevy.

Odlišný přístup k fasádám nastává s příchodem moderny. Fasáda se osamostatnila od zbytku budovy, je to jen plášť nezávislý na konstrukci. Začíná být chápána jako jakési médium - nositel sdělení, především sdělení reklamního. Výbornou ukázkou tohoto přelomu je třeba Baťův dům z 30. let 20. století, který je na Václavském náměstí.

Dnes jsou nejoblíbenějšími materiály pro stavbu vnějších částí stěn minerální nebo akrylátové omítky. Keramické fasádní cihly si zároveň s lícovými získávají stále více příznivců hlavně pro svoji trvalost a odolnost atmosférickým vlivům. Speciálním způsobem výpalu hlíny bylo dosaženo toho, že se na povrchu líce cihel podařilo získat zajímavý vizuální efekt - v závislosti na úhlu dopadu paprsků odráží různé odstíny a odlesky. Nejnovějším architektonickým nápadem je spojení různobarevných cihel, které vytváří efektní a originální vzory na fasádě.

Mediální Fasády a Technologie Budoucnosti

V současné architektuře se stále více uplatňují moderní technologie, které se snaží vytvářet živou, interaktivní fasádu. Mediální fasáda bylo téma přednášky, která proběhla 28.11. na VŠUP v Praze, kde bylo možné nahlédnout i do vzdálené budoucnosti. Zmíněny byly zajímavosti jako nafukovací fotbalový stadion u Mnichova (Allianz Arena) nebo liberecká knihovna, využívající digitální technologie v době svého vzniku velice moderní.

Čtěte také: Detaily Vinyl Siding obkladů

Problémy současné architektury zahrnují i flexibilní developerské budovy, které se musejí přizpůsobovat předem neurčeným požadavkům. Dnešní kanceláře mohou být zítra hotelem a naopak. Budova však musí zůstat budovou a ne se stát stavebnicí.

Charakteristiky Fasád a Pater u Konkrétních Staveb

Popis Vily

Vila - severní průčelí - je bez výrazných architektonických prvků se čtyřmi okenními osami. Z toho jedna patří schodišťovému prostoru a původním zadním dvoukřídlovým dveřím s prosklením a dekorem. Kolem oken jsou jednoduše zdobené šambrány, nad oknem v přízemí je nadokenní římsa. Pod korunní římsou probíhá až k pomyslným pilastrům v rozích domu horizontální pás šedomodrých čtvercových keramických obkládaček.

Východní průčelí - ve střední ose fasády vystupuje mělký rizalit zakončený valbovou stříškou a nadstřešními sloupky. V rizalitu je jedna okenní osa a terasa s kovaným zábradlím. V přízemí jsou z jižní strany rizalitu vstupní částečně prosklené dvoukřídlové dveře se stylovou mříží a dekorem, nad nimi nadsvětlík. Celý tento vstupní prostor je novodobě zastřešen. V levé části fasády je rovněž jedna okenní osa a keramický obklad 2. patra. Vpravo od rizalitu je slepá fasáda s horizontálním pásem keramických obkládaček pod korunní římsou. Nad okenním parapetem v přízemí probíhá v omítce v celé šíři fasády pás vystupujících horizontálních linek. Okna jsou lemována zdobnými šambránami, nad oknem přízemí je nadokenní římsa. Hlavici sloupku nad korunní římsou na pravém rohu domu tvoří rostlinný dekor provedený ve štuku.

Jižní průčelí - je v úrovni okapu odstupňovaná do tří výškových úrovní. Tím je vertikálně fasáda rozdělena na třetiny. V pravé části vystupuje dvoupatrový rizalit zakončený segmentovou atikou s ozdobným květinovým dekorem, po stranách s pilastry a nadstřešními sloupky. Přesah širší přízemní části se sdruženým potrojným oknem se segmentovým nadpražím a šambránou je zakryt pálenými taškami bobrovkami. Užší část dalších pater je horizontálně členěna keramickým obkladem. V 1. patře je dvoukřídlové okno, ve 2. sdružené potrojné, obě se šambránami. Ve střední části fasády je rovněž jedna okenní osa s trojdílnými okny se šambránami, v přízemí s nadokenní římsou. Pod korunní římsou probíhá pás keramických obkládaček, na levé straně s nadstřešním sloupkem s dekorem. Levá nejnižší patrová část zakončená terasou s novodobým kovovým zábradlím má rovněž jednu okenní osu. V přízemí je nad trojdílným oknem suprefenestra (květinový motiv) a dekor na parapetu. V patře pod trojdílným oknem je průběžná parapetní římsa. Tato část sloužila zřejmě jako zimní zahrada. V přízemí probíhá v omítce v celé šíři fasády pás vystupujících horizontálních linek.

Západní průčelí - rovněž tato fasáda má tři výškové úrovně okapu. Pravá a střední část předstupuje před fasádu. Pravá nejnižší část (zimní zahrada) je se třemi okenními osami s architektonickými prvky popsanými u jižní fasády. Střední nejvyšší dvoupatrová část je zakončena segmentovou atikou s květinovým dekorem. Ve fasádě je jedna okenní osa v přízemí a v 1. patře s trojdílným oknem, ve 2. patře se sdruženým potrojným. Okna lemují šambrány, nad oknem v přízemí je nadokenní římsa, na okenním parapetu 2. patra je keramický obklad. V levé části je jedna okenní osa, okna jsou dvoukřídlová. Výplně otvorů jsou dřevěné původní nebo jejich kopie. Okna jsou dvojitá rozdílných rozměrů i tvaru s horizontálním ventilačním křídlem, u dvoukřídlových svisle děleným příčlemi. Jsou jedno, dvou i tříkřídlá. Mají rovné nadpraží, sdružené potrojné okno v přízemí jižní fasády rizalitu segmentové. U všech oken je parapetní římsa. Osově pod okny přízemí jsou umístěna sklepní okénka rozdílné velikosti. Okna jsou opatřena bílým nebo tmavě hnědým nátěrem. Většinou mají původní kování. Dveře jsou v převážné většině původní vč. dřevěných zárubní. Vnitřní dveře jsou jednokřídlové rámové s dřevěnými výplněmi, některé částečně prosklené.

Čtěte také: Fasády s šedými prkny a šedými okny – inspirativní galerie

Střecha je členitá. Nad ústředním prostorem vily je střecha valbová, nad rizality jsou rovněž valbové stříšky. Střecha je kryta plechovými šablonami natřenými červenou barvou. Na každé straně střechy, kromě východní, je vikýř s pultovými stříškou. V domě je jeden komín.

Interiér: Omítky vnitřní jsou vápenné, vnější stříkaný břizolit. Na mnohých místech je vnější omítka opadaná. Podlahy - V domě je původní dlažba, vlýsky a v přízemí lité teraco. Schodiště - Je původní kamenné s kovaným zábradlím.

Budova bývalého OV KSČ (nyní úřadu práce)

Budova bývalého OV KSČ (později okresního úřadu, nyní úřadu práce) se nachází v jižní části náměstí T. G. Objekt objemově sestává ze tří za sebou osově uspořádaných základních hmot. Vysoké severní hmoty obracející se do náměstí s kancelářskými prostorami, střední spojovací hmoty s předsálím a atriem a jižní opět o něco vyšší hmoty se zasedacími sály a technologickým zázemím v suterénu. Je postaven na železobetonovém skeletu s modulovou osnovou 7,2 x 7,2 m.

Hlavní vstupní průčelí orientované do náměstí je osmiosé s asymetricky umístěným vchodem a pravidelným rastrem trojdílných obdélných oken. Na třípatrovou strukturu navazuje ustupující střešní nástavba krytá eloxovaným hliníkem s šestnácti pravidelnými okenními otvory. Ke vstupnímu portálu, krytému masivní předsunutou markýzou, stoupá nízké schodiště, které se po obou stranách stýká s betonovými květníky se zelení. Kaskádovitá řada prefabrikovaných květníků lemuje také boční západní průčelí objektu, orientovaného do Milínské ulice. Z tohoto pohledu je nejpatrnější jeho hmotové složení.

Vysoké severní křídlo člení středově komponovaná skupina oken rozložených do čtyř pravidelných os. Okenní otvory prostředních dvou os odpovídají svými rozměry otvorům v severní fasádě. Krajní okenní pár tvoří úzká obdélná jednodílná okna. V ploché nečleněné fasádě je patrný ústup posledního patra budovy, které se propisuje do fasády čtyřmi středově orientovanými jednoduchými okny. Prostřední spojující křídlo člení řada podvojně sdružených trojdílných obdélných oken, jejichž tok zasahuje i do prostoru přízemí a prvního podzemního podlaží sousedního severního a jižního křídla, jež se v tomto průčelí projevuje pouze masivním kvádrovitým blokem se skosenými hranami bez oken.

Čtěte také: Konstrukce dřevěných fasád

Průčelí obracející se k jihu je tvořeno dvoupodlažní základnou s probíhajícími sdruženými okny shodnými s boční stranou a na ni nasedající objemnější hmotou se zasedacími místnostmi, jež je proražena dlouhým pásovým oknem členěným silnými deskami z eloxovaného hliníku. Dominantou tohoto průčelí je, kromě monumentálního okenního pásu, také asymetricky umístěná schodišťová věž přibližně trojúhelníkového půdorysu s vertikálním osovým průřezem vyplněným hliníkovými deskami a drobnými čtvercovými okny osvětlujícími schodiště. Věž lemují dva provozní vstupní otvory.

Východní fasáda budovy je orientována do původně hospodářského dvora, jenž vznikl společně se stavbou, a vzhledem k osové symetrii stavební dispozice je téměř analogická fasádě západní. Pouze severní kancelářská hmota je v ose proražena vertikálním pásem širokých oken osvětlujících schodiště. Tento pás je z jihu lemován dvěma, ze severu pak jednou osou úzkých oken odpovídajících oknům západního průčelí.

Budova bývalého OV KSČ je po celém svém obvodu, s výjimkou východní fasády nižšího spojovacího křídla, obložena trachytovými kamennými deskami. Trojdílná okna členící severní křídlo budovy a rovněž i okenní pás na křídle jižním mají skosené parapety, a okna se tak zahlubují směrem do fasády. Tyto šikmé náběhy okenních parapetů se jako výrazový prvek propsaly i do detailů v interiéru, především v prostoru předsálí v nábězích ochozu atria.

Po vstupu do objektu se za hlavním vchodem otevírá trojramenné schodiště, které přivádí návštěvníka přímo do 1. nadzemního nebo 1. podzemního podlaží. V 1. podzemním podlaží je hala, v jejímž centru se nachází vyvýšený bazének obložený trachytem (nyní překrytý dýhovanými deskami), jenž patrně měl sloužit jako květník či eventuálně i jako nádrž na interiérovou vodní plochu. Nad tímto bazénkem se otevírá obdélný průzor do 1. nadzemního podlaží. V hale se po stranách nalézají původní dřevěné panely s nástěnkami a také vyvýšená podesta se zelení a místem pro sezení. Stropy jsou kryty pravidelnými čtvercovými dřevěnými rastry, v jejichž středech se objevují čtyřdílná kulovitá bílá svítidla.

V přízemí k nástupnímu schodišti přiléhá původní buňka vrátnice, před níž je umístěn dřevěný rastr s rámy na květníky, oddělující průchod kolem vrátného od zbytku předsíně. Za vrátnicí je vchod na schodiště spojující všechna patra severního křídla stavby. Schodištěm prochází pětice subtilních ocelových lišt, které na každé podestě ve svém centru obsahují jedno čtyřdílné svítidlo. Široká chodba před vrátnicí přivádí návštěvníka do haly v předsálí, která je ve svém středu prolomena atriovým otvorem chráněným ocelovým zábradlím s mohutným kamenem obloženým soklem. Jeho součástí jsou též koryta na rostliny. Po delších stranách tohoto obdélného otvoru jsou umístěny čalouněné židle pevně spojené s podlahou kamennými sokly. Atrium lemují také čtyři obkládané nosné pilíře. Severovýchodní roh haly vyplňuje původní šatna s pultem a dřevěnými konstrukcemi věšáku. Na bočních stěnách jsou umístěny dobové dřevěné zasklené nástěnky. Čelo haly je celé obloženo dřevem a obsahuje v sobě dva vchody - do velkého a do malého zasedacího sálu. Stropy haly jsou stejně jako v nižším podlaží kryty dřevěnými rastry s kulovými svítidly. Střed haly nad průlomem atria je osvětlen přímo devíti čočkami v pravidelném rastru o schématu 3x3.

Velký zasedací sál je prostorná místnost obdélného půdorysu. Jeho jižní stěna je prolomena pásem oken, východní a západní stěny jsou kompletně obloženy dřevem. V čele sálu se nachází pódium se stolky, řečnickým pultem, plátnem a dekorativní dřevěnou strukturovanou stěnou nachové barvy. Ve východní stěně je prostorná obdélná nika, nad níž se nalézá prostor promítací kabiny. Strop sálu je kryt rastrem bílých čtverců o dvou rozměrech. Větší čtverce jsou vyplněny, styčně přiléhající menší čtverce tvoří rám, do něhož jsou zasazena svítidla. Veškeré vybavení vč. nábytku, obložení, krytů ozvučení i dekorací je původní.

Malý sál přiléhá západní stěnou k sálu velkému. Jedná se rovněž o místnost obdélného půdorysu s dlouhým pásem oken v jižní stěně. Západní a východní stěny jsou opět zcela obloženy dřevem, západní stěna světlým, východní stěna, na níž se nachází pódium, tmavým. Vybavení sálu je shodné se sálem předchozím, totožné je rovněž řešení stropu. Zbytek budovy vyplňují vesměs kancelářské a provozní prostory, a to zejména v nejvyšším severním křídle, kde se nacházejí typová administrativní patra. Téměř v celém objektu se dodnes dochoval původní mobiliář, tedy židle, stoly, křesla, sedačky, pulty, nástěnky, květníky, ale i např. svítidla. Ve 3. patře se dosud dochovalo i zcela původní vybavení kanceláře, včetně nábytkové stěny, pracovního stolu, vestavěných skříní, sedacího nábytku atp. Původní jsou rovněž podlahové krytiny, obklady stěn a stropů, zábradlí, většina oken a dveří. Z výtvarných děl stojí za pozornost skleněná plastika ve foyer od významného sklářského výtvarníka Stanislava Libenského.

Royal Belge

Budova Royal Belge se nachází v jihovýchodní části Bruselu, uprostřed krajiny s vodními jezírky a bukovým lesem o rozloze 11 hektarů. Tento objekt s průhlednou skleněnou základnou, věží ve tvaru kříže, kortenovou konstrukcí a bronzově zbarvenou skleněnou fasádou se díky svému jedinečnému zasazení právem stal symbolem administrativní architektury 60. let 20. století. Původní budova byla dokončena v roce 1970 jako sídlo pojišťovny Royale Belge (dnes součást skupiny AXA). Navrhl ji renomovaný belgický architekt René Stapels ve spolupráci s Pierrem Dufauem.

Postupem desetiletí však lesk a sláva této stavby bledly a čas na ní zanechával své stopy. Fasády, původně tvořené velkými skleněnými panely a kortenovou ocelí, byly na konci své životnosti, tepelně nevyhovovaly a vykazovaly četné netěsnosti. Velká skleněná fasáda byla jednoduše zasklená, což způsobovalo problémy s kondenzací. Střechy i terasy byly ve špatném technickém stavu a potýkaly se s nedostatečnou hydroizolací. Proto pojišťovna AXA v roce 2017 budovu opustila.

V roce 2018 konsorcium Souverain 25 zakoupilo budovu s cílem provést její rozsáhlou rekonstrukci. Město Brusel rekonstrukci povolilo s podmínkou, že nové využití bude respektovat původního ducha a formu stavby. Vítězný návrh vzešel ze spolupráce antverpského studia Bovenbouw Architectuur, londýnského studia Caruso St John Architects a bruselských kanceláří DDS+, MA2 a Metzger et Associés Architecture. Architekti přistoupili k rekonstrukci s respektem k původní stavbě, kterou však citlivě přepracovali. Navrhli minimální zásahy a tam, kde to bylo možné, upřednostnili opětovné využití a recyklaci původních materiálů.

Zvenku byla zachována původní fasádní konstrukce z kortenové oceli. Jednou z největších výzev celé rekonstrukce však byla obnova skleněné fasády. Bylo nutné respektovat památkovou hodnotu budovy a zároveň najít takové zasklení, které by propouštělo více přirozeného světla, splňovalo současné energetické požadavky a přitom si zachovalo původní barvu a vzhled. Původně bylo na fasádě věžového komplexu s křížovým půdorysem použito sklo Stopray Gold 40/27. Za tímto účelem společnost AGC vyvinula speciální povlak, který vizuálně odpovídá původnímu zasklení, avšak umožňuje mnohem vyšší prostup denního světla a zároveň zlepšuje energetickou účinnost fasády. Při renovaci bylo instalováno celkem 9 000 m² tohoto nového skla, dále 1 500 m² nadrozměrných panelů AGC ipasol Ultraselect 69/29 na základně budovy, přičemž jednotlivé panely dosahovaly rozměrů 1 725 × 7 432 mm a měly protisluneční vrstvu. V mezipatře pak přibylo dalších téměř 2 000 m² protislunečního skla téhož typu.

Uvnitř se rekonstrukce zaměřila především na vytváření nových propojení a sdílených prostor. V přízemí byly do původních mramorem obložených stěn impozantní vstupní haly vyřezány velké otvory, které tento poloveřejný prostor propojují s okolními kancelářemi a restauracemi. Velkorysý vstupní průchod ústí do rozlehlé kruhové haly, jež vznikla odstraněním podlah v několika patrech uprostřed budovy. Tento prostor, navržený s důrazem na proporce a detaily v duchu původní architektury, má průměr 21 metrů a výšku tří podlaží, díky čemuž přivádí denní světlo hluboko do interiéru.

Celá rekonstrukce Royal Belge představuje příklad citlivého přístupu k modernizaci administrativní architektury druhé poloviny 20. století. Projekt zachoval architektonickou integritu a estetickou hodnotu budovy, přičemž umožnil její nové funkční využití a zlepšil energetickou náročnost objektu.

Následující tabulka sumarizuje klíčové aspekty rekonstrukce Royal Belge:

Sídlo firmy LANIK v Boskovicích

Autorem rekonstrukce a jižní přístavby nové administrativní budovy technologické firmy LANIK v Boskovicích je Ing. arch. Eduard Štěrbák. Nové sídlo firmy odráží jasnou vizi autora a současně představuje současnou tvář a budoucí směřování investora. Vnější podobu nové přístavby a fasádu starší rekonstruované budovy ovlivnily i kreativní omítky StoSignature. Boskovická rodinná firma LANIK je technologická společnost, působící po celém světě jako výrobce a dodavatel keramických pěnových filtrů. Areál společnosti se nachází v průmyslové zóně Boskovic, a právě tady vyrostlo v letech 2018-2020 nové sídlo firmy.

Budova, kombinující starší budovu s novou přístavbou, je umístěna na exkluzivním místě v rámci stávající průmyslové zóny tak, aby tvořila dominantu a jasný orientační bod pro návštěvníky. Současně funguje jako hlavní vstup do areálu firmy LANIK a symbol současné tváře a budoucího směřování společnosti. Součástí výstavby nového sídla společnosti byly úpravy starší budovy, v níž je umístěno provozní zázemí. Rekonstruované interiéry starší části jsou zařízeny úsporně a převládá v nich bílá a šedá barva a jsou zvýrazněny černými kovovými prvky.

Zcela nová je na této podlouhlé budově fasáda s kontaktním zateplovacím systémem StoTherm Vario a světlou omítkou, kombinovanou v meziokenních prostorách s broušenou betonově šedou omítkou. Nově byl v této části vybudován před fasádou rošt pro popínavé rostliny a nové je také únikové schodiště. Upravená budova funkčně navazuje na novou vstupní budovu. Fasáda této přístavby je zateplena kontaktním zateplovacím systémem StoTherm Classic, vrchní vrstvu tvoří tmavá ručně broušená omítka. Prosklené plochy jsou pokryty stínicími lamelami, interiéru dvoupodlažního atria s osvětlením shora dominuje levitující schodiště a zábradlí z tenkých lan.

Na hlavní fasádní plochy rekonstruovaného objektu byla použita finální povrchová úprava pomocí silikonově-pryskyřičné omítky StoSilco K 1.5. Prostor mezi okny pak byl ozvláštněn betonově šedým broušeným povrchem StoBeton MP z řady kreativních omítek StoSignature, realizovaný pomocí omítek Stolit K 1.5 a Stolit MP. Na jižní nové přístavbě je potom naopak jedna z nejodvážnějších povrchových úprav: „poškrábaný" StoBeton Ter v tmavém odstínu. Ten se podařilo realizovat díky bezcementové podkladní omítce StoArmat Classic plus. Aplikace finálního povrchu probíhala pod drobnohledem pana architekta Štěrbáka a jednatele investora pana Igora Láníka.

Národní archiv Severního Porýní-Vestfálska v Duisburgu

Nedaleko Düsseldorfu v německém městě Duisburg vznikla nová stavba od architektonického studia Ortner & Ortner. Na břehu řeky Rýn se nachází nezvyklá centrála Národního archivu Severního Porýní-Vestfálska. Při celkovém pohledu vypadá Landesarchiv NRW v Duisburgu jako hlavní sídlo nějakého komiksového superpadoucha. Vysoké, rovné stěny věže s ostatními částmi budovy působí nanejvýš okázale. Tři různé styly spojuje fasáda v oranžovo-hnědých odstínech. Jak už ale sám název napovídá, v této pevnosti se nachází pouze německý archiv. Ovšem ten největší na celém území Spolkové republiky.

Ve svých zdech ukrývá 160 kilometrů regálů, s dokumenty politických stran, mapami, fotografiemi, časopisy, nebo i s filmy a hudbou. Největší část archiválií se nachází ve věži, která je součástí nově přistavěných prostor. Bývalý sklad z roku 1930 architekti doplnili o 76 metrů přísně jednoduchých ploch bez oken. Fasáda na zdech i střeše věže je opatřena cihlovým obkladem s kosočtvercovým vzorem. Stejná mozaika je i v okenních otvorech bývalého skladu a sjednocuje časem tolik oddělené stavby.

K plochým a rovným tvarům skladu a věže ze severovýchodu přibyla také šestipatrová přístavba, kde se nachází zejména studovny a kanceláře. Tato budova je zvenčí zajímavá především kontrastem se zbytkem Landesarchivu. Ale až její interiér je opravdu velmi povedený. Některé vnitřní nosné stěny jsou nahrazeny sloupy, čímž vzniká otevřený prostor, bohatě osvětlený díky velkým proskleným plochám. Studiu dvou rakouských bratrů Ortner & Ortner se podařilo navrhnout a zrealizovat kvalitní architektonický projekt, jenž je vzhledem k okolí vysoce kontrastní, ale nikoliv pobuřující. Navíc tento vychází z již existující a památkově chráněné stavby, což jen potvrzuje náročnost zakázky.

SANAA a pařížské sociální byty

Čtyři různě tvarované plastické budovy se 100 sociálními byty na Avenue du Maréchal Fayolle v Paříži na okraji Bouloňského lesíku navrhla japonská architektonická kancelář SANAA. Nová čtvrť, která byla v říjnu 2018 dokončena v 16. pařížském obvodě, odpovídá charakteru tvorby této tvůrčí kanceláře a v žádném případě není bytovou výstavbou konfekčního ražení. Čtyři budovy na sebe vzájemně reagují a vytváří jak atraktivní meziprostory, tak i zajímavé výhledové osy. Celou zástavbu charakterizují omezené výrazové prvky, přímočará elegance a splynutí s krajinou.

Projekt se rodil velmi těžce - proti plánům na výstavbu sociálních bytů v této velmi prestižní pařížské lokalitě se hned po vydání stavebního povolení v roce 2009 ozvali místní obyvatelé. Honosnou Avenue du Maréchal Fayolle na pravém břehu Seiny v těsné blízkosti parků Bouloňského lesíku utváří staré, vzrostlé stromy a zároveň s nimi i stavby vyšších vrstev v Hausmannově stylu, doprovázené několika velvyslanectvími. Po ústupcích ze strany investora (z původních 135 bytů se projekt zmenšil na 100) se začalo stavět až v roce 2017.

Čtyři čtyřpatrové budovy se k sobě tisknou jako organicky tvarovaná tělesa a jejich atraktivní meziprostory mezi jemně zvlněnými fasádami vytváří nárazníkovou zónu, představující přechod mezi městem a přírodou. Díky odsazenému uspořádání mají vnitřní prostory dostatek přirozeného světla a otevírají se z nich výhledy na avenue nebo park. Všechny budovy jsou postaveny na sloupech. Celá zástavba tak působí přehledně a méně masivně. I v metropoli Paříže zůstali architekti SANAA věrni své zálibě v prostých světlých plochách bez barevných akcentů. Fasáda se tak podobá promítacímu plátnu, které zobrazuje barevné spektrum denních a nočních dob a stíny okolních stromů. Předsazená odvětrávaná fasáda StoVentec R tady opět potvrzuje, že téměř žádný jiný systém nenabízí tolik možností pro navrhování odvětrávaných fasád s povrchem tvořeným omítkou, jako StoVentec R.

tags: #fasada #podium #patra #architektura

Oblíbené příspěvky:

• Vše o smrkových podlahových palubkách 42 mm
• Jak správně zateplit dům šedým polystyrenem
• Inspirace pro dřevěnou skládací věž
• Plovoucí podlahy v Malenovicích: Vše, co potřebujete vědět
• Přečtěte si, jak Kärcher mění mytí oken