Historie a kulturní život obce Moraveč

Obec Moraveč, ležící v okrese Pelhřimov v Kraji Vysočina, má bohatou a dlouhou historii, sahající až do doby kamenné. Území, na němž se rozkládá, bylo vždy poměrně nehostinné, což vysvětluje jeho dlouhé neobydlené období.

Nejstarší osídlení a keltské nálezy

První známky osídlení, snad z doby kamenné, dokládají nálezy několika kamenných sekyrek. Další významné nálezy z oblasti, konkrétně 23 předmětů z doby bronzové, byly objeveny v roce 1887 při stavbě českomoravské dráhy u Horní Cerekve.

Spolehlivě doložen je však nález devíti zlatých mincí, tzv. keltských duhovek, které nalezl Josef Novák, domkář v Moravči, na svém poli v „Kobylím krchově“ v březnu 1923. Tyto mince se užívaly jako platidlo kolem I. století před Kristem, což je důkazem, že již v této době - před více než 2000 lety - možná kdosi procházel zdejší krajinou. Je dokonce možné, že tyto duhovky byly vyrobeny z domácího zlata, které se zřejmě intenzivně těžilo v potoce protékajícím kolem Moravče.

Vládnoucí rody a rozvoj panství

Pelhřimovsko spadalo do oblasti v držení knížat Slavníkovců. Po vyvraždění Slavníkovců v roce 997 se celé toto území dostalo do moci Přemyslovců, kteří zřídili správní centrum v Želivě. V jejich moci zůstala větší část Pelhřimovska až do roku 1194, kdy kníže Vladislav II. daroval území pražskému biskupovi Otovi. Ten následně zřídil středisko biskupského panství v Červené Řečici, kde byl vystavěn biskupský hrad.

Od roku 1437 se majiteli Řečického panství, a tudíž i Moravče, stala řada pánů. Mezi ně patřili Mikuláš Trčka z Lípy (1437-1454), Jindřich ze Stráže (1454-1466) a Michal ze Stráže (1466-1467). Toto vlastnictví trvalo až do bitvy na Bílé hoře. Tehdy propadlo jmění posledních majitelů řečického panství - pánů z Říčan - císaři, který Řečici vrátil zpět do vlastnictví pražským arcibiskupům, kteří byli vrchností až do zániku poddanství.

Čtěte také: Typy dřevěných fasád

Zaniklá osada Kříženka a osídlení Moravče

V jihozápadním koutě moravečského katastru se od nepaměti říká Na Křížencích. Podle pověsti tam stávala vesnice nebo jen osada nazvaná Kříženka nebo Křížence. Vyprávění, že na louce nad roklí stála roubená studna u které rostla třešeň ptáčnice, dosvědčovalo existenci vesnice. Těsně po roce 1970, když se na zmíněné louce dělaly meliorace, narazili dělníci skutečně na nepoškozenou a pěkně zpracovanou roubenou studnu 3 m hlubokou a 1,5 m širokou. Dalším důkazem, že tam vesnice slovanského typu skutečně stála, jsou i meze dobře znatelné v lesích, kde se říká v Zadních Křížencích, Na Lopatě a v předních a zadních Pasekách.

Legendy o vzniku názvu Moravče se rozdělují. Jedna praví, že když původní vesnice zanikla ve třicetileté válce morem a mečem, byla vystavěna nová obec na dnešním místě s názvem Morameč, který se pak přetvořil v název Moraveč. Podle druhé legendy se později po zničení Kříženky přistěhovali do této krajiny lidé z Moravy - Moravci - a založili zde vesnici - Moraveč.

Nejstarší zápisy o Moravči se datují z roku 1379. Další zmínka o vesnici Moraveč je uvedena v zápisech třeboňského archivu z roku 1445.

Charakteristika obce a její vývoj

Moraveč je typická slovanská vesnice okrouhlého tvaru s návesním rybníkem, který se jmenoval Krejčíkováč. Rybník se rozkládal nad cestou vedoucí středem návsi a sahal až k č. 37 a č. 30. V roce 1950 byl zrušen a na jeho místě byl upraven park. Původních 23 gruntů tvořilo velkou podkovu, která byla narušena po velkých požárech v 16. století, kdy celá horní strana obce opakovaně vyhořela a kdy ze dřeva postavené statky s doškovou krytinou vyhořely do základů. Statky č. 18, č. 53 a č. 1 byly potom vystavěny ze řady na humnech, aby se příště zamezilo šíření požárů.

Na dolním konci vesnice byla přistavěna panská hospoda (nynější č. 52) a uprostřed obce obecní kovárna (nynější č. 29). Vedle obecní kovárny, v místech kde nyní stojí budova obecního úřadu, stála i katolická kaplička, postavená někdy kolem roku 1770 s vížkou a zvonem. Byla však ve špatném stavu a po dohodě s místními katolíky při stavbě staré budovy obecního úřadu byla v roce 1928 zbourána. Do roku 1780 k původním 23 gruntům přibylo jen několik chalup uprostřed vsi. Po tolerančním patentu, kdy se téměř celá obec přiklonila k evangelické církvi, byla v roce 1784 postavena fara, v roce 1785 kostel a v roce 1788 škola.

Čtěte také: Jak vybrat silikonovou fasádní barvu?

Školství v Moravči

Školka v Moravči

Po válce bylo nutné, aby se ženy zapojily do práce v zemědělství. Proto jim byl za podpory ministerstva zemědělství v obci zřízen zemědělský útulek pro děti předškolního věku. Tento útulek byl od roku 1948 až do roku 1956 sezónní, tj. fungoval po dobu zemědělských prací. Neměl stálé místo, v době prázdnin byl umístěn ve škole a mimo prázdniny v různých zemědělských budovách. Také pěstounky se střídaly. Nejvíce se o provoz útulku zasloužila Růžena Landová, později Prchalová. V roce 1956 se sezónní útulek změnil na celoroční a začalo se v něm pracovat podle osnov pro mateřské školky. V roce 1960 byl útulek změněn na mateřskou školku se stravováním, kde s dětmi pracovala ředitelka Růžena Prchalová a učitelka Bohumila Mišková. Na mateřskou školku byla upravena budova číslo 16. V roce 1962 nastoupila na místo ředitelky Jaroslava Straková, později Nováková, a v roce 1964 jako učitelka Miroslava Kadeřávková, provdaná Pospíchalová.

Škola v Moravči

Prvním učitelem se v letech 1785-1796 stal Josef Šimanovský, který byl původně kočím u červenořečického děkana. Po vyhlášení Tolerančního patentu se přihlásil k reformované církvi a absolvoval tříměsíční učitelský kurs v Praze, který jej opravňoval učit na prvním stupni měšťanské školy. Na moravečské škole pobyl 7 let. Plat neměl velký, pouze školné, co mu platili rodiče žáků. Po něm nastoupil učitel Vojtěch Hering z Prahy (1796-1800). Ten pro velké neshody s farářem Janem Szalatnayem podal výpověď a odešel z Moravče. Zanedbával vyučování, děti byly při návštěvě krajského komisaře špatně připravené, a proto musel odejít.

Teprve poté přišel do obce oblíbený učitel Václav Lukášek (1827-1878) ze Svratouchu, který v obci žil 52 let až do své smrti. Své učitelské povolání bral vážně a poctivě. Ob neděli zastupoval jako předčitatel kázání, když farář dojížděl do Strměch, a pilně pomáhal s vyučováním náboženství. Práce ve škole nebyla jednoduchá, ve dvou třídách se učilo až 140 dětí. Pro stárnoucího učitele bylo zvládnutí tolika dětí těžké. Když nový školní zákon zaváděl místo církevních škol obecné, nedalo se na změny dlouho čekat. I nový farář Toul si přál nového mladšího pomocníka, který by hrál na nově pořízené varhany v kostele. A tak učitel Lukášek odešel na odpočinek k synovi do Humpolce. Pohřben byl roku 1884 na moravečském hřbitově.

Po jeho odchodu přišel učitel Bedřich Jerii z Čáslavi, ale zůstal tu jen jeden rok. Na jeho místo pak nastoupil bratr faráře František Toul, který moravečské škole sloužil více než 40 let. Roku 1902/03 se škola stala obecnou a nový inspektor dosadil do školy katolického podučitele Jana Flíčka, který s učitelem Toulem dobře vycházel. Roku 1919 nastoupil jako podučitel Bedřich Bašus, který měl za ženu dceru řídícího Toula, taktéž učitelku. Po smrti řídícího nastupuje Bašus na jeho místo. Jako první začal psát kroniku obce a velice obohatil kulturní život v Moravči. Roku 1937 je budova školy prodána církví do vlastnictví obce a roku 1939 odchází Bašus do penze a pryč z Moravče.

Ředitelem školy se pak stal Petr Plas z Domažlicka, který ve škole působil do května 1942, kdy odešel do důchodu. Na jeho místo nastoupil Břetislav Plechatý, který ve škole učil do srpna 1943. Dalším řídícím učitelem byl Josef Landa (1943-1960). Byl významným kronikářem obce a za jeho působení obec kulturně vzkvétala. V únoru 1960 nastoupil na školu jako ředitel František Ryšánek. Působil zde do srpna 1973, kdy byl přeložen jako ředitel ZŠ v Nové Cerekvi. Školy se ujal ředitel Jan Nápravník z Lidmaně, kde byla škola v roce 1973 zrušena.

Čtěte také: Využití igelitových fólií a moderních technologií při ochraně fasád

Historie ředitelů a učitelů školy v Moravči:

Kultura a spolky

Obec Moraveč žila dříve také daleko bohatším kulturním životem než dnes. Bylo to ovlivněno vyšším počtem obyvatel v obci, ale zejména prací řídících učitelů a působením školy v obci vůbec. Školní děti často nacvičovaly divadelní představení a různá vystoupení pro slavnostní příležitosti.

Dalším výrazným nositelem kultury v obci byl divadelní spolek Jirásek, který v obci založil učitel Bedřich Bašus a působil až do padesátých let minulého století. Spolek jezdil i na představení do okolních obcí. Divadelní spolek nacvičil a uvedl například tato představení: Jiráskovu „Lucernu“ a „Vojnarku“, Tylovu „Lesní Pannu“ a hru „Pro květinu míru“. Divadelnímu spolku byly ještě v padesátých letech zakoupeny nové kulisy, osvětlení atd. Do obce také jezdila jiná divadelní sdružení z okolních obcí.

Masarykovy dny - učitel Bedřich Bašus založil také po zvolení Masaryka prezidentem tzv. Slavnosti Masarykovy vatry, která se pálila v březnu u příležitosti prezidentových narozenin. Pálila se za vsí při projevu B. Bašuse a potom se zpívaly národní písně zakončené státní hymnou. Účast bývala hojná - kolem 100 lidí.

V obci se pořádaly tradiční bály - hasičský, myslivecký, dožínkový, masopustní, později také country a maškarní. V tradici pořádání plesů dodnes pokračují hasiči a myslivci z Moravče.

tags: #fasady #obec #moravec

Oblíbené příspěvky:

• Vídeňské lokace seriálu Komisař Rex
• Váš průvodce ideálním domovem se SIKO Jihlava
• Praktické řešení oplocení
• Praktické řešení pro interiér
• Jak zateplit betonový strop v koupelně