Gupka (paví očko): Chov, péče a vše, co potřebujete vědět

Živorodka duhová, známá též pod názvy paví očko nebo gupka (vědecky Poecilia reticulata, dříve Lebistes reticulatus), patří díky své nenáročnosti a temperamentnosti mezi nejoblíbenější akvarijní druhy ryb. Oceňují ji všichni - akvarističtí začátečníci i zkušení akvaristé. Gupky zaujmou širokou škálou druhů a barev a zároveň jsou poměrně nenáročné na chov. Přesto je v jejím chovu úskalí, které bude muset potenciální zájemce o chov překonat.

Původ a rozšíření

Příběh nejznámější akvarijní ryby všech dob začal před 150 lety, 14. května 1856, kdy byla objevena v oblasti Rio Guayre. Vědecky byla poprvé popsána 9. června 1859. První zvířata byla odchycena na Trinidadu. Paví očka se původně vyskytovala v pobřežních částech ostrovů Malých Antil a v řadě pobřeží kolem Venezuely, Brazílie nebo Guayany. Dnešní územní rozšíření pavího očka je obrovské. Najdeme ji v tropické oblasti Nového světa po Mexiko, v Jižní Americe, ale i v jiných částech USA. Zdomácněla na některých místech Madagaskaru, Jávy, Indie, západní Afriky, Itálie a na dalších místech.

Posléze ji začal člověk vysazovat na dalších místech, často poté, co byly ryby vypuštěny z chovu do volné přírody. Gupky se rychle přizpůsobily novým podmínkám a rychle se rozšířily. Na každé nové lokalitě vytvořila živorodka duhová své místní rasy.

Do Evropy uskutečnil první import pavích oček v roce 1861 farář Ermen Gild Arnabold von Tremezzo, který dovezl rybky z Barbadosu. V roce 1866 přivezl reverend Robert Jihn Lechmere Guppy z Trinidadu jeden pár živých rybek do Anglie jako dar pro Alberta C.L. Guenthera, tehdejšího ředitele Britského muzea v Londýně. Ten v domnění, že jde o nový, dosud nepopsaný druh, pojmenoval z vděčnosti na počest dovozce tyto rybky jako Girardinus guppii. Přesto, že tento název dnes už není vědecky platný, označení gupka se používá v akvaristické praxi na celém světě. Do Německa přišly první gupky v roce 1908.

Vědci se pokoušeli využít paví očka v biologickém boji proti komárům jakožto přenašečům malárie a jiných, člověku nebezpečných onemocnění.

Čtěte také: Weberbat balkonový: specifikace a použití

Paví očko se vyskytuje v řekách s klidnějším prouděním vody, v přítocích řek, ve strouhách, jezírkách, odpadních vodách (i znečištěných kuchyňskými odpadky) a v teplých asfaltových bažinách. Nachází se ve vodě sladké, brakické, mořské i termální. V Maďarsku ji najdeme v budapešťských termálních pramenech Římských koupelí, v Lukacsových koupelích, v jezírku Japonské zahrady na Markétině ostrově a do vypuštění v roce 1974 se vyskytovala v městském jezírku na náměstí Hrdinů. Na Slovensku jsou tyto rybky po celý rok pod širým nebem společně s X. helleri v termálním jezírku v Piešťanech.

Charakteristika a odrůdy

Gupky dosahují délky 5-6 cm. Sameček dorůstá 2-3 cm, samička 4-5 cm. Tvar těla je protáhlý, vřetenovitý, tlamička v horním postavení. Mezi těmito rybami je velmi výrazný pohlavní dimorfismus.

Samci

• Jsou rozhodně barevnější a mají působivější ploutve než samice.
• Sameček je barevnější a liší se řitní ploutví přeměněnou v rozmnožovací ústrojí nazývané u živorodek gonopodium.
• Mají výrazně prodlouženou ocasní a hřbetní ploutev.
• Barevná variabilita je obrovská. Mezi stovkou samečků sotva najdeme dva s úplně stejným zbarvením a kresbou. Dokonce ani tvar ocasní ploutve není u jednotlivých lokálních ras stejný.
• Některé odrůdy mají v ocasní ploutvi tmavý bod s barevnou obrubou. Pro tento vzor vzniklo lidové pojmenování „paví očko“.

Samice

• Jsou poměrně nenápadné - větší než samci, ale s menšími ocasními ploutvemi.
• Mají šedo-olivové zbarvení, v době pohlavní zralosti se u nich objevuje i „těhotenská skvrna“.
• Samičky jsou méně barevné a výrazně větší (samci 35 mm, samice 60 mm). Samička má v dolní břišní části v blízkosti řitní ploutve výraznou tmavou skvrnu březosti.
• Zbarvení samiček je většinou nenápadně olivově zelené, nahnědlé, nažloutlé, někdy s modrým anebo zelenavým leskem. Ploutve jsou čiré.

Typické zbarvení a rasy

• Původní areál rozšíření (Malé Antily): Jedinci samčího pohlaví mají ostře ohraničené přechody barev, především žluté, červené a zelené. Typická je pro tento původ i tmavá skvrna na spodku břicha. Právě díky této černé nebo tmavě modré skvrně dostali název paví očko.
• Z Venezuely: Gupky pocházející z Venezuely mají typický zelený lesk po bocích a převládá u nich zelené zbarvení. Jsou považovány za předky tzv. moskevských gupek.
• Z Barbadosu: Vystupují různé odstíny červené s černým a fialovým tónováním. Jsou považovány za předky odrůd s dvojitým mečíkem.
• Z Trinidadu: Gupky původem z Trinidadu mají ostře oddělené barvy: žlutou, zelenou, modrou a fialovou. Ocasní ploutev je žlutá s černou obrubou. Hřbetní ploutev je prodloužená, hrotovitá. Ve šlechtěných chovech byly výchozím materiálem pro zlatožluté odrůdy a odrůdy s mečíkem.
• Z Afriky: Živorodky duhové pocházející z Afriky jsou o něco větší a přechody barev mají rozpité, neostré (duhově zbarvené). Považují se za předky závojových odrůd.
• Z Floridy: Volně žijící populace pavích oček z Floridy se vyznačuje měděným až červenohnědým základním zbarvením. Ocasní ploutev je s černým vzorem. Z této odrůdy vznikl spontánní mutant se žlutozeleným základním zbarvením a bíložlutou ocasní ploutví s černými skvrnami, který se rozšířil pod označením „leopard guppy“.

Šlechtěné odrůdy

Šlechtění živorodek bylo zahájeno na začátku padesátých let. Divoké formy byly z akvárií postupně vytlačovány supergupkami, které vznikly výběrem, cílevědomým chovem a často složitým křížením. Chovatele zaujala neskutečná variabilita barev, která nebyla u jiných druhů akvarijních ryb známa.

Moskevské gupky

Moskevské gupky jsou rodem obzvláště pestře zbarvených samců gupek. U tohoto druhu mají inkoustové zbarvení. Název "moskevské gupky" odkazuje na "moskevskou barvu", tak Němci nazývali zbarvení těchto ryb. Moskevské gupky mají neuvěřitelnou schopnost měnit intenzitu svého zbarvení - často se může měnit z velmi světlého na velmi tmavé a naopak. Také se vůbec nemusí objevovat v jednotném zbarvení. Existují jedinci, kteří jsou zbarveni pouze od čenichu do poloviny těla nebo od čenichu do první čtvrtiny těla.

Gupka Endlerova

Gupka Endlerova je velmi nápadný druh gupky. Samci jsou menší než samice a měří asi 2,5 cm, zatímco samice měří asi 4,5 cm. Samice jsou jednotně zbarvené - jsou buď stříbrné, nebo zlaté. Samci však svým vzhledem skutečně přitahují pozornost. To vše díky velmi zajímavému rozložení různobarevných skvrn, které se nacházejí na jejich těle a také na horní a spodní části charakteristicky protáhlé ploutve. Barevné varianty jsou velmi rozmanité. Můžete se setkat s gupkami Endlerovými s oranžovými, modrými, černými, stříbrnými, žlutými, fialovými, zelenými, červenými, bílými nebo fialovými skvrnami. Při následném křížení byla vyšlechtěna i uměle výrazná albinotická odrůda, v takovém případě je tělo gupky bílé.

Čtěte také: Průvodce jemným cementovým potěrem

Výstavy a standardy

Nepřehledné množství barevných a tvarových kombinací dalo podnět pro samostatné výstavy pavích oček, vytvoření standardů a zakládání specializovaných klubů chovatelů pavích oček. V roce 1920 vypracovali akvaristé kroužku Nymphaea v Lipsku první standardy. V roce 1938 vznikl v Anglii první svaz chovatelů gupek Federation of Guppy Breeders. V dalších letech se na různých místech doplňovala a zdokonalovala kritéria k hodnocení gupek. Pravděpodobně první soutěžní výstava pavích oček na světě byla ve dnech 1.-5. května 1935 v Praze. Hodnotila se tato kritéria: velikost těla, zbarvení těla, velikost a zbarvení hřbetní ploutve, tvar a zbarvení ocasní ploutve, stejnoměrnost zbarvení obou stran těla a různé zvláštnosti.

Dle tvaru hřbetních a ocasních ploutví se rozlišují standardy:

• Triangel (dříve vějíř)
• Závoj
• Prapor
• Dvojitý mečík
• Horní mečík
• Dolní mečík
• Lyra
• Rýč
• Kopí
• Kruh
• Jehla

Pro další přesnější určení je pak rozhodující zbarvení.

Tvar ocasní ploutve „triangel“ patří dnes mezi nejoblíbenější tvarové formy v chovech. Na výstavách se tato tvarová forma objevuje ve více jak 60% z celkového počtu vystavovaných kolekcí. U těchto ryb jsou nápadné velkoplošné ocasní ploutve, zvláště jejich nepřeberné množství kontrastních barev a vzorů. Mezi odborníky patří k formám, které jsou nejhůře chovatelné. Chovatelům této formy pavích oček se neustále daří vyvíjet nové a zajímavé barevné kombinace.

Chov a péče

Gupky jsou akvaristy velmi oblíbené, jsou to malé a všežravé rybky. Tyto rybky vděčí za svou oblibu mezi akvaristy několika věcem: jsou levné a snadno chovatelné i pro úplné začátečníky a jsou také velmi roztomilé. Jsou vhodné pro začátečníka a akvaristy bez zvláštních nároků. V teplých letních měsících je také možný chov v zahradním bazénku.

Čtěte také: dodavatel stavebních materiálů v Ústeckém kraji

Parametry vody

• Teplota: Optimální teplota vody v akváriu má dosahovat mezi dvaceti až dvaceti pěti stupni Celsia (20-25 °C). Podle zkušeností chovatelů se teplota vody může pohybovat mezi 22-27 °C. Čím teplejší vodu budou gupky mít, tím rychleji rostou a dospívají, což ale není vždy žádoucí. Je lepší pomalejší růst a dospívání, což ve výsledku znamená větší rybku. Pokud je teplota vyšší, dochází u ryb k intenzivnější látkové výměně, k rychlejšímu růstu, ale ke kratší životnosti.
• Tvrdost a pH: Voda by měla být střední tvrdosti s neutrálním nebo slabě alkalickým pH. Paví očka jsou značně tolerantní k chemickému složení vody (kromě dusíku), stejně tak i teplotě. Dobře si zvykají na různé výkyvy.
• Čistota vody: Gupky jsou citlivé na obsah dusíkatých látek ve vodě. Proto je nutná voda bez škodlivin. Toho se dá dosáhnout pouze častou výměnou a dostačující filtrací. Výměna vody by se měla provádět cca 2x týdně v množství 25-30% objemu nádrže. Pokud je to nutné, tak častěji. Detrit je nutné pravidelně odstraňovat, jelikož mnoho akvaristů si neuvědomuje, že tyto ryby spí v noci na dně. U zanedbané nádrže pak zvlášť u samců často dochází k bakteriálnímu rozpadu ploutví. Velmi prošlechtěná paví očka jsou ale choulostivější, mají větší nároky na čistotu a kvalitu vody, bývají také náchylnější k nemocem.

Velikost akvária a osazení

• Minimální velikost: 20 litrů pro jednoho samce a dvě samice. Větší nádrž je ale vždy lepší.
• Počet ryb: Závisí pouze na velikosti akvária, kterému přizpůsobíme počet chovaných jedinců (základní pomůckou je poměr 1 cm délky ryby = 1 litr vody). Nepsané akvarijní pravidlo říká, že na 1 cm ryby by měl být 1 l vody. To znamená, že nesmíme nádrže přerybňovat. Na jednu živorodku duhovou počítáme se dvěma litry vody.
• Společenství: Paví očka společenství milují a patří mezi hejnové rybky. Proto je třeba chovat nejméně 6-10 jedinců, raději více. Jedině v hejnu se cítí dobře a přirozeně, a navíc je na synchronizované plavání hejna nádherný pohled. V hejnu by měly samičky mírně převažovat nad samečky (aby ji samec neuhonil), aby nedocházelo ke zbytečným sporům. Ideálním řešením je společenské akvárium obsazené výlučně gupkami různých barevných odrůd. Vhodné je i společenství menších mírumilovných druhů, jako např.: Hemigrammus erythrozonus, H. ocellifer falsus, H callistus rosaceus, Megalamphodus megalopterus, Moenkhausia pittieri, Pristella maxillaris, Brachydanio rerio, B. albolineatus, Capoeta oligolepis, Puntius titteya, Rasbora heteromorpha, Corydoras paleatus, C. aeneus, C. schultzei, Xiphophorus maculatus.

Rostliny a dno

Na využití rostlin v akváriích se názory různí. Jedna skupina chovatelů je zásadně pro s odůvodněním, že rostliny poskytují gupkám přirozené úkryty, prospívá estetice akvária a v neposlední řadě přispívá vodní rostlinstvo k dobrému vodnímu chemismu. Druhá skupina zmiňuje špatné udržování hygieny v akváriu. Nádrž může být libovolně osázená, úkryty nejsou nutné. Pokud se rozhodnete akvárium zelení osadit, umístěte jej na světlé místo. Slunce podpoří růst zelených řas, které živorodky duhové s oblibou požírají.

Ze zeleně se nejvíce hodí rostliny rodu Echinodorus, které jsou rychle rostoucí. Naopak jemnolisté a pomalu rostoucí druhy bývají poškozovány čištěním akvária. Rostlinstvo je nejlepší vkládat do akvária v květináči a skleněné dno akvária nechat volné, což nám pomůže při čištění. Pokud se v chovu objeví neúspěch, je ve většině případů problémem špatné prostředí a nedostatečná hygiena.

Pro kvalitní chovný materiál, určený pro výstavnické účely, bývá využíváno roštů na dně. To pomáhá udržet dno čisté, což je důležité, neboť paví očka spí na dně a nehygienické dno může vést k bakteriální nákaze.

Krmení

Gupky jsou dosti žravé ryby a vyznačují se velkou potřebou krmiva. Jsou to všežravci - pro dobré vybarvení a růst by strava měla být pestrá a obsahovat masitou i rostlinnou složku. Dobře přijímají suchá vločková a granulovaná krmiva, živé krmivo je pro ně samozřejmě vítaným zpestřením. Přínosnou složkou potravy jsou i řasy, přirozeně rostoucí v nádrži. Dospělé rybky krmíme nejméně 3x denně v menších dávkách.

Hlavním druhem potravy jsou tubifexy, larvy komárů všech druhů, dafnie, čerstvá hovězí pečeně, mrazené hovězí srdce a sušené krmivo s vysokým obsahem proteinů (např. Guppy-Food, Tetra). Soustavné krmení sušenými krmivy, která obsahují směs vitamínů, není vhodné. Paví očka sice rychle rostou, ale vývoj svalstva není úměrný k růstu. Vznikají štíhlé rachitické formy. Podobné účinky mají preparáty s obsahem hormonů. Hormony sice vyvolávají přechodně intenzívnější zbarvení, ale současně se objevuje řada nepříjemných příznaků.

Osobně se doporučuje krmit paví očka vícekrát denně a v menších dávkách. Vločková krmiva značky „SERA“ (Vipan a Flora) jsou vhodná k dennímu krmení. Vipan je určen pro široké spektrum akvarijních ryb a Flora je s vysokým obsahem rostlinné složky určená pro živorodky. Rostlinné vločkové krmivo Sera Flora s vysokým obsahem spiruliny je určeno především býložravým rybám, jako jsou živorodky. Na obohacení potravy o rostlinné složky se používají tablety pod komerčním označením „Spirulina Tabs“ od firem „Sera“ a „Dajana“. Ze širokého spektra granulovaných krmiv se doporučují výrobky značky „SAK“ (např. SAK green ve velikostech „00 a 0“).

Pro nejmenší potěr je vhodná žábronožka solná (artémie). Nitěnky se dospělým rybám předkládají vcelku a pro potěr se sekají na menší kousky. Mraženou patentku a cyclops lze podávat dospělým rybám 1x denně.

Nemoci a prevence

V akváriích se vyskytují zárodky mnoha bakterií, plísní, prvoků a dalších parazitů. Zdravé gupky, žijící v odpovídajících podmínkách, si vytváří obranné látky a jsou pak rezistentní. Vytváří se tak přirozená rovnováha mezi živorodkami a nemocemi. Ovšem stačí malý zásah a celá rovnováha se zboří jako domeček z karet. Snadno pak propuká nemoc. Prevencí je čistota krmiva a prostředí. Především čisté dno je základem úspěchu, neboť na něm paví očka spí. Ploutvemi se dotýkají dna, a pokud je nehygienické, snadno dochází k nákaze bakteriemi. Léčba je pak problematická. Udržet čistotu dna pomůže kvalitní filtrace a časté odsávání.

Vzhledem k přítomnosti hnijících výkalů, je některými chovateli doporučováno přidat do akvária plže nebo druhy ryb, pohybujících se po dně - pancéřníčci nebo krunýřovci. Zda je přinesený užitek vyšší, než případná rizika, je diskutabilní. Jak plži, tak zmíněné druhy sumečků, bývají hostitelé mnoha parazitů. Jejich vývojový cyklus pak vyžaduje mezihostitele a vajíčka parazita se tak dostanou z těla na dno akvária. Snadno pak nakazí naše paví očka.

Rozmnožování

Samec je pohlavně dospělý přibližně ve třech měsících a samice ve čtyřech měsících. Rozmnožování probíhá po celý rok a samice rodí živá mláďata. Sameček je vybaven gonopodiem, kterým do samičky vstříkne spermie a oplodní jikry. Na jedno oplodnění samice vrhne i několikrát, oplodněné samice tak mohou rodit mladé i několik měsíců bez přítomnosti samce.

Před porodem mají samice černou skvrnu zralosti a hranaté velké bříško. Gravidita samice trvá přibližně 4 týdny a velikost potěru po narození se pohybuje ve velikosti 7-12 mm. Ve vrhu je v průměru 20-40 mláďat. Mohou se vyskytnout i velmi malé vrhy pouze s několika mláďaty, ale naopak nejsou vzácností i vrhy čítající více jak 100 kusů. Bezprostředně před porodem prasknou jikernaté obaly v těle samice a samice potěr vypuzuje ven z těla. Při porodu potěr klesá ke dnu. Na dně se mu naplní plynový měchýř, díky kterému může bezproblémově plavat. Potěr ihned přijímá potravu.

Ve společenských akváriích je třeba počítat se ztrátami při vrhu, jelikož potěr bývá snadnou kořistí. Pokud chceme celý vrh, je nutné samici umístit do porodničky a po porodu odlovit, i když svůj potěr zpravidla nepožírá. Pro cílevědomý odchov výhradně jednoho barevného a tvarového typu je nutné pečlivě vybírat chovné exempláře.

Typy nádrží pro chov

Pro úspěšný chov pavích oček je potřeba několik nádrží:

• Nádrž pro potěr: Akvárium určené pro ryby od narození do 4. týdne života. Velikost okolo 20 litrů, pro 20 ryb. Dno je holé a z vnější strany natřeno tmavou barvou. Filtrace. Výměna vody 2-3x týdně (1/3 objemu). Teplota 25 °C.
• Odchovná nádrž: Pro mladé paví očka od 5. týdne života až do dosažení pohlavní zralosti, rozdělené podle pohlaví. Akvárium 60-80 litrů pro 20 ryb. Holé dno, z vnější strany natřeno tmavou barvou. Vodní rostliny v květináčích a filtrace. Výměna vody 1x týdně (1/3-1/2 celkového objemu). Teplota 24 °C. Pro jeden kmen jsou potřeba nejméně dvě nádrže (jedna pro samce, druhá pro samice).
• Chovná nádrž: Umísťují se zde pouze nejlepší kusy ve stáří 3-4 měsíců. Velikost nádrže 80 litrů pro 15 ryb. Zařízení je stejné jako u odchovných nádrží. Pro jeden kmen je potřeba nejméně jedna nádrž, kde jsou samci a samice pohromadě.
• Porodnice: Nádrž velká asi 20 litrů, kde samice rodí mláďata. Po porodu se z porodnice stává nádrž na odchov nejmenšího potěru.
• Nádrž ostatní: Pro paví očka, která nesplňují přísná kritéria pro zařazení do chovu. Nádrž o velikosti 120 litrů, bez dna a s filtrací.
• Karanténní nádrž: Akvárium o velikosti 20 litrů se zavedeným vzduchováním a topením. Slouží pro nemocné nebo nově získané ryby.

Ryby vhodné do chovu by měly být ve stáří 5-6 měsíců. Právě v tomto stáří se dají vybrat nejkvalitnější ryby. Kdo nemá tu správnou trpělivost a vybere do chovu ryby staré 3 měsíce, může splakat nad výdělkem, protože ryby nejsou ještě úplně vzrostlé a vybarvené.

Nejdříve si musíme obstarat výchozí chovný materiál. Nejlepším způsobem se jeví návštěva některého chovatele, který nejenom může poskytnout chovný materiál, ale i doporučí jiného chovatele. Takoví chovatelé se spojují do klubů, a vstup do takových spolků je přínosem všem zájemcům o chov pavích oček. Slušný chovný materiál se nedá sehnat v akvaristických prodejnách, protože zde je materiál pocházející od chovatelů, kteří se nespecializují na chov špičkových forem, a nebo pochází třeba z farem v Singapuru, kde je položen důraz na nízkou cenu a na množství. Kvalitní kmeny guppy nebývají levné. Pokud někdo inzeruje kvalitní ryby za nízké ceny, je v tom háček. Můžete koupit vyřazenou samici z chovu nebo neplodného samce.

Pokud jste sehnali kvalitní pár nebo trio, vpustíte je do několik dní předem založeného akvária. Asi za 4 týdny se můžete dočkat prvních mladých. Nyní nastává rozhodující doba asi 2 měsíců, kdy při dobrém a kvalitním krmení a časté výměně vody zjistíme, jaký jsme vlastně koupili materiál. Po tomto období se doporučuje rozdělit potěr na samce a samice. Nyní jsou již nejkvalitnější paví očka vybrány do chovu.

tags: #gupka #pavi #oko #poter #chov #a

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce ochranou terasy proti vlhkosti
• Betonové dlažby a prvky v okolí Brna
• technické požadavky pro ukončení komína
• Vše o zahradních obrubnících
• Článek o Ytong Klasik a U-profilech