Hliníková střecha: Odolnost proti korozi a dlouhá životnost

Při výběru střešní krytiny hraje roli nejen estetika, ale především odolnost, životnost a náklady na údržbu. Hliníková střecha se stává stále populárnější alternativou ke klasickým materiálům jako je taška, plech nebo asfaltový šindel. Jde o lehký materiál s výbornou odolností a životností.

1. Odolnost hliníkové střechy: Proč je hliník tak výjimečný?

Jedním z největších důvodů, proč si stále více lidí vybírá hliníkovou střechu, je její mimořádná odolnost. Hliník je kov, který přirozeně odolává korozi, což z něj činí ideální materiál pro použití v exteriéru. Na rozdíl od běžného ocelového plechu, který může časem rezivět, hliník vytváří na svém povrchu ochrannou vrstvu oxidu, která jej chrání před dalšími vlivy prostředí. V případě hrubšího poškození povrchu (poškrábání) nebude u hliníku z rýhy nikdy vytékat rez. Hliníku, na rozdíl od oceli, nehrozí ani spodní koroze. Hliník, dokonce i v přírodním provedení, má velice nízký splach a jeho korozní produkty nezbarvují ostatní materiály.

Výhody odolnosti hliníkové střechy:

• Odolnost vůči korozi - ideální pro vlhké nebo přímořské oblasti.
• Vysoká odolnost vůči UV záření a extrémním teplotám.
• Odolnost proti mechům, plísním a houbám.
• Vysoká mechanická pevnost - odolá silnému větru i krupobití.

Například v horských oblastech, kde jsou střechy vystaveny silnému sněžení, je hliník ideální volbou díky své schopnosti odolávat zátěži a zároveň nezatěžovat konstrukci díky nízké hmotnosti. Protože hliník není porézní, nevadí krytině výkyvy teplot, vlhkost ani mrazivé počasí. Hliníková střecha si zachovává svůj krásný vzhled a barevný odstín i po desítkách let, což se většinou v případě obyčejného plechu říct nedá.

2. Srovnání materiálů: Hliník vs. klasické střešní krytiny

Pokud zvažujete výběr střešní krytiny, je důležité porovnat hliníkovou střechu s ostatními běžně používanými materiály. Střecha z pálených tašek je klasikou, která má své opodstatnění, ale zároveň několik značných nevýhod. Pálené či betonové tašky jsou poměrně těžké, takže silněji zatěžují krovy. Keramika jako materiál používaný pro výrobu tašek je křehká a zároveň za vyšší cenu. Problémem většinou bývá také barevná nestálost při působení slunečního záření a větší náchylnost k dlouhodobému poškozování povětrnostními vlivy. Všechny tyto nevýhody pokrývá hliníková střecha. Hliníková střešní krytina nekoroduje (nikdy nezrezaví) a je bezúdržbová. Tento typ střešní krytiny není třeba po nadělení na příslušné délky dodatečně ošetřit, je prostě koroziodolná. A to je oproti ocelovým krytinám zásadní výhoda.

Níže uvádíme srovnání s nejčastějšími typy krytin:

Čtěte také: Vlastnosti hliníkových oken

Z tabulky je patrné, že hliníková střecha vyniká především v oblasti nízké hmotnosti, dlouhé životnosti a minimální údržby. Díky těmto vlastnostem je vhodná i pro rekonstrukce starších objektů, kde je důležité nezatěžovat stávající konstrukci.

3. Povrchové úpravy hliníku a designová variabilita

Povrch přírodního oxidovaného hliníku je relativně tvrdý a odolný. Takže může být na hliníkové střeše instalovaný v přírodním provedení bez povrchových úprav. Jenže dobře přijímá barvy a nečistoty, takže po čase ztrácí svou přirozenou eleganci. Z uvedených důvodů má hliník pro stavebnictví často na povrchu organický povlak. Povlak se nanáší přímo na svitkový plech a stává se jeho součástí. Dnes jsou pro střechy preferované hliníkové plechy s povrchovou úpravou, ale dříve byly běžné tzv. dachmany z přírodního hliníku. Po letech je střecha s touto krytinou stále funkční, ale vypadá zašle. Trvanlivost dodatečného nátěru se odvíjí od pečlivosti při přípravě povrchu před jeho nanesením. Povrch je třeba očistit buď mechanicky ocelovým kartáčem nebo chemicky (louhováním). Následovat by měla speciální základová barva, která vytvoří pevnou vazbu mezi plechem a nátěrem.

Typy povrchových úprav:

• Polyester (PES): Nejlevnější, relativně tvrdý a odolný proti otěru. Je však barevně málo odolný vůči UV záření, takže může vyblednout.
• Polyvinylidenfluorid (PVDF): Díky fluoridové vazbě má vynikající odolnost vůči UV záření, které je příčinou blednutí barev. Proto je vynikající pro venkovní aplikace s dlouhodobým působením slunce.
• Embos (stucco): Texturovaný povrch, který dodává střeše estetický vzhled.
• Vysoce odolný pevnostní texturní lak: S nánosem vyšším než 30 mikronů pro maximální odolnost.

Hliníkové střechy jsou dostupné v mnoha barvách a povrchových úpravách. Můžete si vybrat tradiční vzhled tašky, moderní hladké panely nebo imitaci břidlice. Díky tomu se hodí jak pro moderní domy, tak pro rekonstrukce historických objektů. Lakovaný hliníkový plech je na pohled k nerozeznání od ocelového se stejným povlakem. Rozdíl poznáte až při potěžkání a během životnosti taky v chování plechu.

4. Další výhody hliníkové střechy

• Nízká hmotnost: Ve srovnání s jinými kovy, které se ve stavebnictví používají, je hliník velmi lehký. To je výhodné jak z hlediska manipulace, tak s ohledem na nosnou konstrukci hliníkové střechy. Některé hliníkové střechy váží jen 2 kg/m² oproti standardním 40 kg/m² u pálených střešních tašek. Nejsou tak kladeny přílišné nároky na nosnost střešní konstrukce a nevzniká ani velké zatížení nosné části stavby.
• Dlouhá životnost: Hliníkové střechy mají životnost přes 50 let, často i více (ověřeno na více než 120 let). Díky tomu se jedná o dlouhodobou investici, která se v průběhu let vyplatí.
• Bezúdržbovost: Na rozdíl od jiných materiálů, které vyžadují pravidelné nátěry nebo výměnu poškozených částí, hliník nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Nepodléhá korozi, netvoří se na něm mech ani plísně.
• Ekologický materiál: Hliník je 100% recyklovatelný a jeho výroba je stále ekologičtější. Pokud vám záleží na udržitelnosti, je hliníková střecha skvělou volbou.

5. Praktické rady pro výběr a instalaci hliníkové střechy

Při rozhodování o výběru hliníkové střechy je dobré zvážit několik praktických aspektů.

5.1. Kompatibilita s jinými materiály a galvanická koroze

Další předností hliníku je jeho snášenlivost. Na rozdíl od ostatních kovů u něj díky tomu nemusíte řešit, jak zamezíte kontaktu s navazujícím stavebním materiálem. Jedinou výjimkou je měď, která se snáší pouze s olovem a nerezovou ocelí. Kovy se nemusí dotýkat, a přesto může dojít ke galvanické korozi. Stačí k tomu pouze voda, která bude kapat z jednoho kovu na druhý. Rizikový je z tohoto pohledu zejména splach z mědi. Ačkoliv se hliník s ostatními materiály dobře snáší, přesto je dobré se některých kontaktů vyvarovat. Zejména to platí pro volbu spojovacích prvků. Styk s pozinkem je sice povolený, kotvení hliníkových střešních šablon pozinkovanými hřebíky však může být velmi nebezpečné. Šablony by se totiž mohly po čase začít uvolňovat kvůli korodujícím pozinkovaným hřebíkům. Na těch bývá po pár letech dobře patrné zúžení v místě, kde se šablona hřebíku dotýkala.

Čtěte také: Průvodce výběrem hliníkových lišt a systémů pro posuvné dveře

5.2. Tepelná roztažnost

Tepelná roztažnost hliníku je o něco větší než u oceli. U formátovaných tabulí z hliníkového plechu, které se kotví shora, řeší záležitost roztažnosti výrobce jejím technologickým návrhem. Jiné je to u falcovaných krytin a taky u liniového oplechování. U nich se používá nepřímé připojení příponkami, a tak je u větších dílů nutná rozvaha nad umístěním pevné zóny a nad rozmístěním pevných a posuvných příponek. Pevné příponky nesou veškeré zatížení krytiny, včetně zatížení od sněhové zábrany, instalované fotovoltaiky apod. Tomu musí odpovídat jejich počet.

5.3. Bod tání a spojování

Bod tání hliníku a jeho slitin má poměrně vysokou hodnotu (asi 630 ºC). Jenže používané povrchové úpravy na tom nejsou ani zdaleka tak dobře, a proto není povrchově upravený hliník vhodný ke spojování s asfaltovými pásy natavením. Tento materiál ale má i svou Achillovu patu, a tou je jeho nesnadné spojování pájením. Při této technologii je nezbytné zamezit oxidaci povrchu hliníku, což je v podmínkách stavby obtížné. Dokonce i při použití speciální pájecí pasty. Pokud je pájení z konstrukčního hlediska nezbytné, pak je možné to zařídit následovně. K hliníkovému dílu se klempířským spojem na stojatou drážku připevní kus titanzinku, který se naopak pájí velmi snadno.

5.4. Výběr kvalitního dodavatele a správná montáž

Ne všechny hliníkové střechy jsou stejné. Dbejte na to, aby materiál měl certifikaci kvality a byl chráněn proti UV záření a povětrnostním vlivům. Zkušený dodavatel vám poradí s výběrem vhodného typu krytiny i s montáží. I když je hliník lehký a snadno se s ním pracuje, montáž by měla být provedena odborníkem. Nesprávná instalace může vést k netěsnostem nebo zkrácení životnosti střechy. Velkou nevýhodou je, že se hliníkové střechy často kradou, tak jak je jednoduchá jejich montáž, tak je to i s jejich demontáží.

5.5. Způsob pokládky hliníkové střechy

Pokládka hliníkové střešní krytiny patří k těm nejjednodušším, a to zejména díky tomu, že hliníkové plechy bývají vyráběny na míru. Střechu tak od štítu až ke kraji můžete pokrýt třeba i jen jedním plechem. Hliníkové střešní krytiny mají nejčastěji profil trapézového plechu, který ladí s moderními novostavbami, ale i funkcionalistickým stylem minulého století.

Přípravné práce:

1. Nejprve zkontrolujte stav krovů a zda jsou správně vyrovnány.
2. Následně je nutné položit pojistnou hydroizolaci, která musí mít přesahy, alespoň 10 cm na každé straně, aby nedocházelo k prosáknutí vlhkosti.
3. Pak už je na řadě laťování a pokládka kontralatí, které je nutné položit dle pokynů výrobce střešní krytiny.
4. Následně jen nainstalujte okapový systém a můžete pokládat vlastní střešní krytinu.

U řady hliníkových střešních krytin ve formě trapézových plechů se pak střešní krytina pokládá tzv. na bednění. Realizace bednění je samozřejmě časově i finančně náročná, což se kompenzuje přívětivou cenou těchto střešních krytin.

Čtěte také: Funkčnost a estetika hliníkových lišt

Vlastní montáž hliníkové střešní krytiny:

• V případě, že máte hliníkové pásy na míru, odpadá vám starost se stříháním správné délky plechů.
• V opačném případě však nikdy nepoužívejte úhlovou brusku, protože ta může plech značně zdeformovat. Vhodné místo toho jsou třeba prostřihovací nůžky na plech.
• K montáži střešní krytiny vždy používejte doporučené šrouby od výrobce, které zpravidla mají pryžovou podložku, aby neprošla kolem šroubu žádná vlhkost.
• Šrouby je nutné vrtat kolmo ke krovům, aby plně doléhaly a funkce střechy byla stoprocentní.

Instalace hřebenáčů a dalších střešních prvků:

Jakmile budou přišroubovány všechny hliníkové pláty, je nutné nainstalovat klempířské prvky ve formě hřebenáčů a dalších prvků, jako jsou sněhové zábrany apod. Nejprve je nutné, abyste na nároží aplikovali odvětrávací plisový pás a následně pak namontovali hřebenáče, které je nutné nainstalovat na každé nároží střechy, kde je pevně spojíte se střešní konstrukcí. Nyní nainstalujte sněhové zábrany.

6. Nejčastější chyby při montáži střešních krytin (příklad titanzinku)

I když titanzinková střecha je materiál, který může sloužit i sto let, při nedodržení správných postupů a neodborné montáži se z kvalitní krytiny může stát za deset let cedník. Na zkoumaném domě byla použita titanzinková střecha na valbové střeše s množstvím prostupů. Střecha se nachází v mírných klimatických poměrech ve sněhové oblasti II a větrné oblasti II. Titanzinkový plech proděravěl (zkorodoval) a do objektu trvale zatéká, přestože životnost prokázaná praxí se u tohoto materiálu pohybuje minimálně 70 let. Naše zkoumaná střecha již po deseti letech vykazuje známky silné koroze.

Chyby zjištěné na titanzinkové střeše:

• Vadné provedení hřebene: Na hřebeni střechy stála voda, hřeben neměl klasický „střechovitý“ tvar, nýbrž chybně tvar vany.
• Chybné kotvení: Jednotlivé díly plechových hřebenových prvků byly k sobě pevně spojeny v přesazích, takže nemohly dilatovat vlivem změny teploty. Jelikož se díly hřebene nemohly nezávisle hýbat, praskly. Kotvení proběhlo zcela laicky hřeby, které byly nepečlivě zakryty pájkou (bez puklíku). Tím došlo k promáčknutí hřebenového prvku do tvaru vany. Hřeby byly navíc přímo zaletovány, čili neumožňovaly dilataci. Právě vlivem pohybu plechu při změnách teplot došlo k vyviklání u kotvení a porušení těsnosti hřebů. Tudy voda zatékala a sákla do filcu, který byl podložený pod plechem. Odtud se voda nemohla vypařit a plech korodoval. Dříve se tato koroze nazývala bílá koroze zinku, v novějších materiálech nalezneme pojem teplovodní koroze.
• Nedostatečné odvětrání: Větší část střechy byla zcela neodvětraná. Dole u okapu je sice zhotoveno sání do mezery pod bedněním OSB deskami, nicméně není zhotoven výdech u hřebene. Střechy neodvětrané se nepřipouští. Střechy zateplené mezi krokve je nutno odvětrat odborně nad krokvemi. Plech je navíc položen na OSB desku (která je prakticky parotěsná), samotný plech je taktéž parotěsný. Veškerá vlhkost, která se dostane do konstrukce (ať již zatečení z chybně provedeného hřebene nebo vlhkost procházející z interiéru) tak nemá kam odvětrat a zůstává v podstřeší. I pod plachtu trochu zatéká, voda se neodpařuje a ihned dochází ke zvýšené korozi.
• Neprofesionální pokusy o opravu: Na střeše byly provedeny pokusy o opravu lokálních míst zatékání tmelením. Zadělat díry dodatečně však nelze. Pokus překrýt nefunkční místa nalepením nějaké záplaty z litých chemikálií v tubě je častým nápadem novodobých klempířů - lepičů. Dalším pokusem o provizorní řešení bylo překrytí části protékající krytiny igelitovou plachtou.

Tyto chyby nevznikly z podstaty materiálu, ten je na střechy vhodný, ale z důvodů neodborné montáže, zanedbání technologického předpisu výrobce. Chybou a smůlou investora bylo, že si k realizaci nepřizval stavební dozor. Jeho štěstím je, že střecha je ještě v záruce. Celou realizaci by měla provést realizační firma znovu, správně a na své náklady.

tags: #hlinikova #strecha #koroze

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně vybrat a aplikovat nátěry pro vaši loď
• estetika a funkce betonové podlahy
• Vše o zdivu ze šalovacích tvárnic
• Techniky výroby truhly ze dřeva
• Detailní řešení dřevěného zábradlí