Komplexní průvodce výběrem a montáží hmoždinek a ocelových kotev do betonu a dalších stavebních materiálů

Potřebujete připevnit poličku, skříňku, obraz či držák na televizi? Nevíte si rady, jaké hmoždinky použít právě pro váš projekt? V dnešní době je k dostání velké množství různých hmoždinek od různých výrobců. Aby bylo kotvení funkční, je třeba vybrat správný typ. Jenže vyznat se v nepřeberném množství různých provedení hmoždinek není jen tak.

Důležitým krokem před samotným kotvením je vyvrtání správného průměru a hloubky otvoru v závislosti na použité hmoždince. Pro správnou funkčnost, pevnost a nosnost ukotvení pomocí hmoždinky je důležitá správná volba rozměru vrutu nebo metrického šroubu. Špatná volba hmoždinky může vést k nestabilnímu uchycení, poškození materiálu nebo dokonce k pádu předmětu, což může mít závažné důsledky, zvláště u těžkých konstrukcí.

Základní principy kotvení a materiály hmoždinek

Základním principem kotevní techniky je přenést účinky zatížení uchycených předmětů či konstrukcí na kotevní podklad, přičemž podkladem zde rozumíme nosnou i nenosnou stavební konstrukci. Je klíčové vybrat správnou kotevní techniku vzhledem k materiálu podkladu, umístění (interiér vs. exteriér) a samozřejmě schopnou snášet příslušné zatížení - ať už statické, nebo dynamické.

Hmoždinky jsou vyráběny z plastu nebo kovu, záleží na typu hmoždinky a k jakému účelu jsou určeny. Dnes už se většina plastových hmoždinek vyrábí z kvalitního polyamidu PA6 (nylon), který je vysoce odolný, pevný a tvrdý. Plastové hmoždinky se používají pro upevnění lehkých předmětů v interiéru - obrazy, lampy, podlahové lišty, elektrické zásuvky.

Typy hmoždinek a jejich použití

Univerzální hmoždinky

Univerzální hmoždinky se širokým spektrem použití. Pro uchycení a kotvení různých materiálů a konstrukcí do zdi si většinou vystačíte s těmito klasickými hmoždinkami. K dostání jsou v různých velikostech a lze je používat zejména pro kotvení do betonu, plné i duté cihly nebo pórobetonu. Geometrie hmoždinek umožňuje jejich snadné vložení do vyvrtaného otvoru a křidélka zabraňují protáčení hmoždinek.

Čtěte také: Průvodce výběrem hmoždinek

Většina klasických hmoždinek je k dostání v provedení s límcem nebo bez límce. Hmoždinky s límcem se používají zejména u dutinových a děrovaných materiálů. Díky límečku hmoždinka nezapadne do vyvrtaného otvoru. Čím delší límeček zvolíte, tím lepší bude pevnost při následném kotvení. Hmoždinky bez límce se používají pro průvlečnou montáž, kde je potřeba vytvořit rovnou dosedací plochu.

Univerzální hmoždinky často kombinují více způsobů zádrže v díře - uzlování, rozevření, křidélka, apod. Dá se říct, že s Duopowerem chybu neuděláte. Pro kotvení lehkých předmětů jako jsou například obrázky, světla a elektrické vypínače, které nebudou nijak zatěžovány si vystačíme s obyčejnými univerzálními hmoždinkami, do kterých kotvíme předmět pomocí univerzálních vrutů. Pro plné materiály jako první volbu doporučujeme hmoždinky Mungo MN, kterou lze použít pro kotvení s vruty i metrickými šrouby.

Natloukací hmoždinky

Pro snadné a rychlé kotvení do běžných stavebních materiálů - beton, kamen, plná cihla. Nejsou však vhodné do deskových materiálů, porobetonu či duté cihly. Součástí těchto hmoždinek je vrut nebo hřebík, který se po umístění hmoždinky do vyvrtaného otvoru zatluče kladivem (nešroubuje se). Hmoždinka se roztáhne a zaklíní v otvoru. Výhodou je rychlá montáž. Natloukací hmoždinky se používají pro kotvení obvodových profilů sádrokartonových konstrukcí ke stávající nosné konstrukci.

Uzlovací hmoždinky

Uzlovací hmoždinky jsou vhodné do mnoha různých materiálů. Univerzální princip funkce umožňuje použití v plných, dutých a deskových stavebních materiálech. Proto jsou tyto hmoždinky správnou volbou u neznámých kotevních podkladů. V plném materiálu se rozepřou a v dutém zauzlují. Jsou využívány pro běžné zatížení do materiálů jako je například Ytong. Optimální vedení vrutu zajišťují šikmá žebra uvnitř hmoždinky a díky pojistce ve tvaru pilových zubů se hmoždinka neprotáčí.

Pro kotvení těžších předmětů, nebo předmětů, které budou dále zatěžovány a namáhány, například konzoly, skříňky, police, garnýže a ocelové profily pro konstrukci sádrokartonu, doporučujeme použít uzlovací hmoždinku Mungo MU, u které při dotahování dojde k zauzlování v dutině cihly a je bezpečně zajištěna proti vytažení z otvoru.

Čtěte také: Podrobný průvodce světem vibrátorů na beton

Hmoždinky do sádrokartonu

Do sádrokartonu se používají šroubovací hmoždinky nebo kotvy s tzv. tvarovým stykem. Hmoždinky mají kónický tvar s ostrým závitem a jsou plastové (polyamid) nebo kovové. K dostání je také několik různých typů kotev do sádrokartonu. V dutině za sádrokartonovou stěnou se buď sklopí jako kotva, zauzlují nebo rozevřou jako deštník. Proti vytažení hmoždinky působí odpor v závislosti na tom, jak je stěna tlustá a také v závislosti na velikosti plochy o kterou se hmoždinka opírá.

Pro kotvení těžších předmětů, jako jsou konzoly, garnýže, skříňky nebo police se pro kotvení do sádrokartonu používají rozvírací plastové nebo ocelové hmoždinky, které se v dutině za sádrokartonovou deskou po dotažení roztáhnou. U těžkých předmětů, jako jsou velké police, televizory nebo těžké kuchyňské skříňky, je potřeba pevnější kotvení. Pro deskové materiály jsou vhodné i hmoždinky s krátkou rozpěrnou délkou, které se jednoduše montují díky vytvarovanému vnitřnímu závitu. Neexistuje univerzální doporučení, pro jaký typ hmoždinky do SDK sáhnout.

Hmoždinky do pórobetonu (Ytong)

Ytong (pórobeton) je v dnešní době velmi oblíbený stavební materiál. Do Ytongu se používají hmoždinky plastové i kovové. Kovové zatloukací hmoždinky lze použít bez předvrtání například pro upevnění potrubí. Plastové hmoždinky pro pórobeton mají speciální konstrukci a jsou vhodné k upevnění střešních a fasádních konstrukcí, zábradlí a podobných prvků. Do vyvrtaného otvoru se natlučou kladivem.

Pro kotvení do pórobetonového zdiva zvolte speciální hmoždinky, které jsou vhodnější než univerzální typy nebo hmoždinky do plného zdiva. Typy určené pro montáž do pórobetonových tvárnic nebo panelů mají po obvodu žebírka, která se po zašroubování vrutu do materiálu „zakousnou“. Hmoždinka GB je vyrobena z kvalitního nylonu a osazuje se do zatlučením kladivem do otvoru předvrtaného bezpříklepovým vrtáním.

Hmoždinky do děrovaných cihel (Porotherm)

Nylonové hmoždinky od výrobce Mungo jsou vhodné pro většinu aplikací v děrovaných cihlách a lehčených materiálech. Cihly Porotherm jsou tvořeny z mnoha malých dutinek, kde vnitřní stěny jsou tenké a venkovní plášť má silnější stěnu. Pro dosažení maximální pevnosti je vhodné zvolit takovou délku hmoždinky, aby se zauzlovala za nejsilnější nosnou stěnu. Konstrukce hmoždinek zajistí to, že se nebudou protáčet ve vyvrtaném otvoru, hmoždinka disponuje křidélky, které zamezí jejímu protáčení ve vyvrtaném otvoru.

Čtěte také: Základy a pokročilé materiály pevnosti betonu

Rámové hmoždinky

Rámové hmoždinky mají odlišnou konstrukci, jsou znatelně delší a díky pojistkám se neprotáčí a zároveň se předčasně nerozpínají. Mají schopnost se přizpůsobit vyvrtanému otvoru, tlakem vrutu dojde k vysunutí lamel, které se pevně zapřou o stěny dutiny a je vytvořen pevný spoj. V plném materiálu a pórobetonu fungují rámové hmoždinky na principu třecího spoje. V děrovaném materiálu se první část rozpěrné zóny zakotví v obvodové stěně cihly a zbytek se buď mírně rozepře nebo vytvoří tvarový zámek v dutině.

Talířové hmoždinky a hmoždinky do zateplení

Talířové hmoždinky jsou plastové fasádní hmoždinky s trnem, které se používají při montáži izolačních desek ke konstrukci zateplovaného objektu. Běžně se vyrábí celoplastové hmoždinky s plastovým trnem a hmoždinky s kovovým natloukacím nebo šroubovacím trnem. Slouží ke kotvení polystyrenu nebo minerální vaty. Správný typ hmoždinky a počet se volí podle typu izolantu a podkladní konstrukce. Talířové hmoždinky je vhodné používat v kombinaci s izolační zátkou, která zakryje talířek hmoždinky a tím je zabráněno prokreslování kotev na fasádě.

Samostatnou kategorii hmoždinek tvoří ty určené pro kotvení do zateplovacích systémů. V takovém případě je výběr vhodného provedení obzvláště důležitý, protože volbou špatné hmoždinky můžete narušit funkci zateplení a vytvořit nežádoucí tepelné mosty. Konkrétní typ hmoždinek je třeba vybrat s ohledem na typ použitého izolantu. Kvalitní hmoždinky tvoří ucelenou sestavu, která zajistí přerušení tepelného mostu, dokonalé kotvení i utěsnění. Některé typy sestav jsou například tvořené kombišroubem, protichladovým kuželem se skelnovláknitou výztuhou a plastovou zátkou pro utěsnění. Vždy se řiďte doporučeným postupem udávaným výrobcem konkrétního zateplovacího systému a poraďte se s odborníky.

Lešenářské hmoždinky

Lešenářské hmoždinky se spolu s lešenářskými oky používají pro připevnění stojících i pojízdných lešení, připevnění reklamních bannerů na fasády domu, napínacích lan, řetězů, bezpečnostních clon, pergol a podobně. Jsou určeny pro montáž do betonu, přírodního kamene, plné cihly, omezeně pro děrované cihly, duté tvárnice a plynosilikáty. Maximální únosnosti systému lze dosáhnout, pokud je vyvrtaný otvor vyčištěn a zbaven prachu a rozměry vyvrtaného otvoru odpovídají údajům výrobce. Křidélka po stranách zabraňují protočení hmoždinky a usnadňují montáž.

Ocelové kotvy do betonu

Důvodem, proč existuje široká nabídka ocelových kotev do betonu je, že existují různé betony a různé aplikace kotvení, které vyžadují různé přístupy ke kotvení. V oblasti kotevní techniky se velmi dobře osvědčuje nerezová ocel díky své velké odolnosti vnějším vlivům a ostatním fyzikálně-mechanickým vlastnostem. Ocelové kotvy se používají v náročnějších exteriérových podmínkách.

Beton je směs vody, agregátů (tj. malých kamenů), písku a portlandského cementu. Cement a voda tuhnou a agregáty vážou na pevnou hmotu v průběhu času procesem nazývaným hydratace. Beton, který je mladší než 28 dnů, by neměl být vrtán ani bychom do něj neměli kotvit. Čím starší je beton, tím pevnější je, a je do něj těžší vrtat. V některých případech se beton stárnutím také stává více abrazivním. Ve velmi pevných a starých betonech se může stát, že šrouby do betonu nebudou schopny si vytvořit závit. Čím pevnější beton, tím můžete očekávat větší výtažné síly.

V certifikaci ocelové kotvy naleznete vždy výtažné síly pro beton s určitou pevností. Pevnost betonu se označuje písmenem C a číslem. U všech kotev do betonu je v certifikátu dána minimální tloušťka betonu. Každý typ a velikost kotvy má tuto hodnotu jinou. Jako pravidlo platí čím menší průměr kotvy tím tloušťka betonu může být menší. Je důležité, aby se pracovní konec betonové kotvy příliš nedotýkal dna betonu.

Při kotvení do betonu s armaturou se většinou snažíme vyhnout armování. Je důležité určit průměr kotvy potřebný z hmotnosti předmětu, který se má upevnit na betonu. Nejslabším článkem betonové kotvy je beton, do kterého je umístěn. Ve většině případů je to ten, který selže, ne kotva. Nejlepších výtažných hodnot se dosahuje, když je beton tvrdý a kotva je usazena co nejhlouběji. Toto je především důležité z bezpečnosti, kdy selhání kotvy, která připevňuje předmět do stropu, může mít kritické následky.

Objekt umístěný na zeď vytváří kombinované zatížení na tah a smykem. Hodnoty smyku každé kotvy závisí na jejím průměru a nejsou ovlivněny hloubkou ukotvení. Ukotvení předmětů do betonové podlahy zahrnuje uložení objektu na místě, aby se nehýbal. Průměr kotvy je obvykle určen velikostí otvoru v přípravku. Dynamické zatížení je zatížení, které je v neustálém pohybu, tj. Ventilátor, dopravní pás, robot nebo značka ve větru. Většina ocelových kotev pracuje na principu tření. Pokud jsou dynamicky namáhány dochází postupně k zmenšování třecí síly a může dojít k úplnému selhání kotvy.

Obecně platí, že ocelové kotvy jsou navrženy tak, aby se dostaly do díry v betonu a zpět již ne. Některé kotvy jsou určeny k tomu, aby bylo možné v určitém budoucím čase odstranit upínací prvky, jako například paletový regál nebo oplocený sloupek. Mnohokrát díra v přípravku určuje, který průměr kotvy musí být použit. Někdy je nutné připevňovací otvor převrtat na větší průměr. Pozor na označení ocelových kotev, kde velikost kotvy nemusí znamenat průměr vrtaného otvoru. Konečný vzhled je často velmi důležitý. Některé kotvy jsou zakončeny svorníkem a maticí jiné zas pouze šestihrannou hlavou šroubu.

Typy ocelových kotev

Druhy ocelových kotev lze rozdělit například na:

• Kotevní patky: Jde o ohýbaný, nejčastěji ocelový plech s otvory pro ukotvení. Tento typ kotvící techniky se používá hlavně pro uchycení dřevěné konstrukce k betonovému podloží, například u pergol nebo teras. Kotevní patky mohou mít přišroubovaný nebo přivařený čep, takové se hodí zejména do nezatvrdnutého betonu u nových konstrukcí.
• Turbošrouby: Vruty do betonu, ale i dalších stavebních materiálů, je možné použít například ke kotvení dveří a oken přímo do zdiva bez nutnosti použít hmoždinku. Jejich výhodou je rychlá montáž bez nutnosti použití hmoždinky a navíc jiné působení na okolní materiál - netlačí na něj a snižují tak riziko prasknutí materiálu například v blízkosti rohů.

Příklady ocelových kotev

Montáž hmoždinek a kotev

Hmoždinky zajišťují pevnost a stabilitu uchycených předmětů do zdiva. Důležitým krokem před samotným kotvením je vyvrtání správného průměru a hloubky otvoru v závislosti na použité hmoždince. Obecně platí, že průměr otvoru se rovná vnějšímu průměru hmoždinky, hloubka otvoru musí být delší, než délka hmoždinky, aby šla celá zarazit do otvoru. Otvory vrtáme stavebními vrtáky, do plných materiálů vrtáme s příklepem, do dutých materiálů bez příklepu.

Před samotnou montáží hmoždinky je důležitým krokem výběr vrtáku pro vyvrtání otvoru, do kterého se hmoždinka ukotví. Vybrat správný vrták je velmi jednoduché. Jeho průměr musí být stejný jako průměr hmoždinky. Samozřejmostí je volba vhodného vrtáku, který je určen pro vrtání do daného materiálu. Do deskových a děrovaných materiálů (např. duté cihly, sádrokarton) vrtáme bez příklepu. Pokud si nejste jisti, do jakého materiálu se chystáte kotvit, poznáte to podle prachu z vyvrtaného otvoru. Do měkkých stavebních materiálů se doporučuje vyvrtat díru o 1 mm menší než je průměr hmoždinky. Při montáži se nebude hmoždinka protáčet a zvýší se její nosnost.

Vyvrtaný otvor pro hmoždinku musí být vždy hlubší než je délka hmoždinky. Obecně je doporučeno vrtat otvor hlubší o velikost průměru hmoždinky. Pokud byste nevyvrtali dostatečně hluboký otvor, vrut by nebylo možné správně zavrtat. Při maximálním zašroubování vrutu musí špička vrutu přesáhnout přes konec hmoždinky.

Pro pevné ukotvení je nutné vybrat vrut vhodné délky, vrut musí být dostatečně dlouhý. Po zašroubování by měl vrut o několik milimetrů přesahovat hmoždinku, tak zaplní prázdný prostor, který jste vyvrtali navíc. Správnou délku vrutu už víme, neméně důležité je také vybrat správný průměr vrutu. Pokud byste zvolili malý průměr vrutu, mohl by z hmoždinky vyklouznout. Průměr vrutu by měl činit minimálně polovinu průměru hmoždinky.

I tak běžná věc, jako je uchycení předmětu do zdi pomocí hmoždinky, má svá specifika a správný výběr hmoždinky i postup montáže jsou klíčové pro bezpečné a trvalé upevnění.

tags: #hmoždinka #do #betonu #ocelový #úhelník #typy

Oblíbené příspěvky:

• Galvanická koroze kovů
• Zahradní nábytek z masivu
• Truhlářské postupy pro opravu dřeva
• Dárkové předměty s potiskem: Recenze
• Kompletní návod na montáž překladů Ytong