PergolyHovězí porážka: Fenomén The Plastic People of the Universe a komplexní pohled na zpracování hovězího masa
Skupina, která změnila život mnoha lidem, vychází kompletně znova na CD a nově také na LP. Každý, kdo je aspoň trochu obeznámen se soudobou československou rockovou hudbou, pozná skupinu The Plastic People po několika taktech. A zaslechne-li její hudbu někdo, kdo se o rock vůbec nezajímá, obvykle dříve nebo později zpozorní, přestane mluvit, zaposlouchá se a posléze se zeptá, kdo to hraje.
Často jsem uvažoval, v čem spočívá vlastně ten podivuhodný „trik“, kterým dosahují Plastici své zneklidňující magičnosti. Úplnou odpověď přirozeně nenalezneme: znamenalo by to totiž odhalit samo tajemství umění. Částečnou odpověď mi ale naznačil jeden přítel (ostatně hudební kritik), když se mnou hovořil o tom, čím se Plastici odlišují od amerického a západoevropského rocku, a upozornil mne přitom na jednu významnou okolnost: že tato skupina pravděpodobně daleko silněji než jiné vsála do své tvorby cosi z ducha onoho podivného prostoru, v němž žije. Nejde jen o to, čemu se říká „genius loci“. Jde o určitou specifickou zkušenost světa, jak ji po desítiletí a snad i staletí v těchto místech historie formovala; jde o duchovní a pocitovou atmosféru, patřící k tomuto místu a příznačnou pro ně víc, než si my, kteří ji denně dýcháme, dokážeme uvědomit. Plastici žijí v Praze. V Československu. Ve střední Evropě. Zdá se, že hudba Plastiků cosi podstatného z tohoto ducha prostoru a času skutečně do sebe vstřebává - ať už je si toho vědoma či nikoliv.
Pokud veřejnost - mám teď na mysli hlavně veřejnost zahraniční - o Plasticích něco ví, tak pravděpodobně jen to, že jsou v Československu pronásledováni. To je sice pravda, ale nikoli pravda celá. Ano, jde o jedinou z bezpočtu českých rockových skupin vzniklých koncem šedesátých let, která nepodlehla počátkem let sedmdesátých tvrdému tlaku nově se etablující moci, nepřizpůsobila se jejím nárokům, nerozpadla se ani neemigrovala, ale naopak si uchovala svou uměleckou identitu a trvale ji - pod vedením teď už počtvrté zavřeného Ivana Jirouse - prohlubovala, což musela zaplatit nejprve ztrátou statutu profesionálních umělců, pak ztrátou práva vystupovat amatérsky, pak praktickou ztrátou možnosti hrát aspoň v privátním prostředí, až posléze rolí věčného objektu policejního i justičního pronásledování, včetně věznění. To je všechno pravda. Důležitější však - aspoň z kulturního hlediska - je něco jiného: totiž to, za co bylo takto tvrdě placeno a co bylo nejvlastnějším motivem této vůle k obětem: pravda sice osobně zakoušená a zaručovaná, ale zdaleka ne jen privátní; pravda umělecké exprese autentických životních pocitů a autentické zkušenosti světa, srozumitelná prostředí, v němž byla vyslovena, a se suverénní svébytností o něm vypovídající. Jejich naprosto inspirativní vliv tu je naprosto zřejmý; snad by bylo možné dokonce říct, že to byli právě Plastici, kdo začal - osaměle - klestit před lety cestu, po níž se dnes ubírá téměř všechna československá rocková hudba, která za něco stojí.
Album Hovězí porážka: Remastering a nové vydání na vinylu
V pořadí šesté album The Plastic People Of The Universe z roku 1984 s názvem „Hovězí porážka“ se dočkalo nového vydání na CD v roce 2021 a na LP v roce 2022 a 2023. Jedná se o první vinylové vydání nahrávky této vlivné české undergroundové skupiny. Skupina, která změnila život mnoha lidem, vychází kompletně znova na CD a také na LP.
Podařilo se nám obstarat původní pásy, které geniální Mistr zvuku Ondřej Ježek ve studiu Jámor rozebral na prvočinitele a zase slepil dohromady, čímž dosáhl výrazně lepšího zvuku. Vynikly detaily, o kterých jsme neměli ani tušení, a vše obalil novou energií. Remasterováno Ondřejem Ježkem. A protože si myslíme, že legendou "o kapele, která svou hudbou porazila komunismus" bylo řečeno už vše a několikrát, soustředili jsme se opravdu na geniální hudbu Mejly Hlavsy, nadčasové texty a specifický sound kapely, který neměl ve světě obdoby.
Čtěte také: Výběr podlahy: Dřevo nebo Vinyl?
Každý titul má zcela nový obal, vždy jsme oslovili některého z výtvarníků, který měl ke kapele a jejímu uměleckému vyjádření blízko a snažili jsme se tím vytvořit kompaktní celek, který by propojil vše, co bylo na Plastic People unikátní a neopakovatelné. V tomto případě je titulní obraz dílem Jakuba „Kittchena” Koniga a booklet obsahuje fotografie z archivu Jana Brabce a partitury z archivu Milana Hlavsy. Vše jsme okořenili množstvím dobových fotografií, z nichž mnohé jsou zveřejněny poprvé a přibližují život "veselého ghetta" i nezasvěceným bez nutnosti obsáhlých komentářů. Bonusem jsou dva videoklipy v režii Blumfelda S. M.
Textový podklad a téma alba
Dokladem trvalé životnosti kapely, rostoucí z jejich tvůrčí kontinuity, je i Hovězí porážka, zatím jejich poslední deska, připravená a nahraná (samozřejmě jen v bytě) v druhé polovině roku 1983. Textový podklad si nalezli - jako obvykle - ve verších sobě blízkých českých básníků; tentokrát to byl mimo Egona Bondyho, Petra Lampla a člena skupiny Petra Placáka především Ivan Wernisch. I když tu jde o první nahrávku pořízenou poté, co saxofonista Vratislav Brabenec, jedna z vůdčích osobností skupiny, odešel do kanadského exilu, jde podle mého názoru o výbornou desku, důstojně navazující na to, co zatím Plastici vytvořili, ba v určitém ohledu to v tuto chvíli dovršující.
Motiv dobytčí porážky (který není v české literatuře bez tradice), tvořící jakousi volnou osu celé desky, tu zpřítomňuje - v groteskně poetické významové rozostřenosti, typické pro duchovní klima, o němž jsem před chvílí psal - téma ohrožení, bezdůvodného odsouzení a smrti; asociuje krutost zanonymizované moci, pro niž jsou všichni jen dobytkem; znovu je tu - tentokrát ozvláštňující metaforou porážky - nepřímo kladena otázka smyslu života a naší připravenosti na smrt, přičemž způsob, jakým je evokována a rozváděna, má všechny typické dimenze hudby Plastiků - od černého humoru přes kontrast vznešeného a profánního až po ono charakteristické nostalgické a zároveň sebeironizující „bondyovské“ vidění pustoty všedního dne a beznadějnosti lidského putování ke smrti. Obzvlášť působivě tentokrát vyznívá, zdá se mi, ironicko-magický kontrast hymnické, až jaksi „korálovité“ hudby s drasticko-profánním obsahem zpívaného textu (v tomto bodě Plastici navazují na svou nedávnou minulost: mám na mysli píseň „Zácpa“ z jejich první desky). Je to hudba zadíravá, rozrušující a silná; do její příze tuším vetkány i mystické, religiózní, ba možná až chiliastické nitky; nad těmi bizarně truchlivými obrazy a vidinami všednosti jako by visely stále tytéž základní existenciální otázky: co bude potom? co po nás zůstane? jsme připraveni? co to všechno znamená? Zhnusení z krvavé scenérie světa i jeho krvavé perspektivy se tu snoubí se zvláštní odevzdaností osudu či vůli Boží; faktografie situačních i technických jatečních detailů má podobu litanického pláče; starost o přežití tohoto dne je šifrou metafyzické úzkosti. Přesto si nemyslím, že to je hudba nihilistická. Cítím naopak cosi hluboce osvobozujícího, očistného, povznášejícího a svým způsobem spásonosného v tom, že tu je bolest života takto tvrdě vykřičena, takto sugestivně zpřítomněna, takto varovně zjevena. Ne, nihilismus asi nepatří ke klimatu, z něhož tato hudba roste.
Publikováno ve sborníku Václav Havel "Do různých stran" - eseje a články z let 1983-1989 uspořádal Vilém Prečan, Knihovna Lidových novin sv.
Seznam skladeb (výběr z nového vydání)
- Papírový hlavy 06:49
- Souostroví... (další skladby)
Realita hovězí porážky a zpracování masa
Pryč jsou doby, kdy našemu jídelníčku vévodilo tmavé, suché a dostatečně tuhé hovězí maso školních a závodních stravovacích zařízení, které si právem vysloužilo přezdívku podešev či podrážka a dalo se zdolat jen se zdravým a silným chrupem. Díky této negativní zkušenosti se i hospodyňky bránily používat hovězí maso při domácí kulinářské tvorbě. Spolu s plynoucím časem postupně vyprchává pachuť těchto zážitků a s rozšířením chovu specializovaných masných plemen je už tři desítky let i na našem trhu k dostání kvalitní hovězí maso. Stále častěji se u chovatelů masného skotu těší oblibě tzv. prodej ze dvora, což je distribuce menšího množství produktů pocházejících z hospodářství chovatele. Máme-li my spotřebitelé tuto možnost, určitě bychom měli takového prodejce navštívit. Nejen že podpoříme domácí trh a maso českého původu, ale farmář s prodávaným masem pojí i své jméno a není tedy v jeho zájmu, aby své zákazníky jakkoli klamal.
Čtěte také: Objevte české vinylové poklady
Tento článek je určen jak spotřebitelům, aby si udělali lepší obrázek o tom, co všechno musí chovatel zajistit a čím si (nejen) z pohledu legislativy projít, než začne hovězí maso nabízet svým zákazníkům, tak i chovatelům, kteří mají zájem finalizovat maso ze svých zvířat přímo konečným spotřebitelům. Při výrobě a prodeji masných výrobků je nutné plnit požadavky legislativy ČR. Především zákona č. 166/1999 Sb., zákona č. 110/1997 Sb. a jejich prováděcích vyhlášek č. 128/2009 Sb., č. 69/2016 Sb. a ustanovení předpisů Evropské unie - nařízení (ES) č.178/2002, č. 852/2004, č. 853/2004, č.1069/2009, č.
Domácí porážka hovězího skotu
I domácí porážka má svá pravidla, která je nutno dodržovat. Hovězí maso a orgány z domácí porážky smí být využívány jen pro spotřebu v domácnosti chovatele! Provádí se u skotu mladšího 72 měsíců v maximálním počtu 3 ks za rok (zákon č. 166/1999 Sb.). Domácí porážku musí chovatel oznámit minimálně 3 dny před jejím konáním krajské veterinární správě (dále jen KVS) písemně (formulář na www.svscr.cz) nebo přes integrovaný systém státní veterinární správy. Dá se nahlásit i zpětně (neprodleně po provedení) a doložit prohlášení veterinárního lékaře, že zvíře muselo být poraženo, aby netrpělo. KVS může provést kontrolu domácí porážky. Stejně jako při jiných činnostech spojených se zvířaty i zde je nutné respektovat ochranu porážených zvířat proti týrání (zákon č. 246/1992 Sb. a její prováděcí vyhlášky, nařízení (ES) č.1099/2009 a vyhláška č. 418/2012). Maso a orgány z domácí porážky nemusí být veterinárně vyšetřeny, pokud tak nenařídí KVS nebo ÚVS (např. v případě nepříznivé nákazové situace).
Vedlejší živočišné produkty (VŽP)
Vedlejší živočišné produkty (nařízení (ES) č. 1069/2009) jsou rozděleny do 3 kategorií (1 - nejrizikovější) a patří mezi ně krev, kůže, střeva a předžaludky, specifikovaný rizikový materiál a ořezy a další živočišný materiál. VŽP musí být vždy uloženy do nepropustné a uzavíratelné nádoby (např. plastová popelnice). Krev nelze nechat volně vytékat na prostranství nebo do kanalizace. Pokud není využita v domácnosti chovatele, musí se zachytit do vhodné nádoby, označit „kategorie 3“ a předat oprávněné osobě k dalšímu zpracování nebo likvidaci. Kůže, pokud není použita v domácnosti chovatele, opět označena „kategorie 3“ a postup viz krev. Střeva a předžaludky se mohou vyprázdnit a obsah použít např. ke hnojení na pozemku majitele. Vyprázdněná se pak označí „kategorie 3“, nevyprázdněná „kategorie 2“. Do specifikovaného rizikového materiálu řadíme u zvířat starších 12-ti měsíců lebku kromě spodní čelisti a včetně mozku a míchu (cca 11 - 15 kg). Tento materiál se řadí do „kategorie 1“, měl by být obarven barvou a vždy likvidován v asanačním podniku. Ořezy a další živočišný materiál vznikající při opracování poraženého zvířete (nohy včetně paznehtů, plíce, průdušnice, aorta, děloha, pohl. orgány, atd.) patří do „kategorie 3“.
Porážka na jatkách se zpětným odběrem masa
Toto je oficiální název pro situaci, kdy chovatel odešle zvířata na jatky a jejich maso a orgány si od jatek odebere zpět. Samozřejmě vás to něco stojí, ale výhodou je provedená veterinární prohlídka, posouzení masa a označení značkou zdravotní nezávadnosti (oválné razítko). Samozřejmě ohlašovací povinnost a likvidaci VŽP přebírá provozovatel jatek (zákon č. 166/1999 Sb.).
Zpracování a prodej hovězího masa: Legislativní požadavky a praxe
Každý, kdo vyrábí potraviny živočišného původu, musí požádat KVS o schválení. To probíhá tak, že provozovatel podá písemnou žádost KVS, jakou činnost bude provozovat, za jakých podmínek a kde. KVS provede kontrolu a rozhodne, zda provoz schválí z pohledu veterinární hygieny. Pokud výrobní prostory a systém výroby vyhoví, KVS provoz schválí dočasně na 3-6 měsíců, během kterých je provoz pod zpřísněným dozorem. Pokud jsou však masné výrobky zpracovávány v maloobchodu, je možné místo schválení provozovat tuto činnost na základě jednoduššího administrativního procesu, jímž je registrace, kdy provozovatel oznámí KVS jakou činnost hodlá provozovat a kde. Činnost smí zahájit až po zapsání do seznamu registrovaných provozovatelů potravinářských podniků. Lze to v případě, pokud maso pochází ze zvířat poražených na schválených jatkách, kde probíhá úřední veterinární prohlídka (vyhláška č. 128/2009Sb.). Dále musí splňovat podmínky omezeného množství zpracovávaných surovin a dodávání produktů pouze na místní úrovni. Omezeným množstvím se myslí, že maloobchod bourá maso v maximálním objemu 3,5 t/týden nebo vyrábí masné výrobky max. 4,5 t/týden. Dodávání na místní úrovni znamená, že naprostá většina jím vyrobených produktů se musí prodat přímo v místě výroby konečným spotřebitelům. Je povoleno část dodat jinému maloobchodnímu zařízení na území stejného kraje nebo krajů sousedních max. do 30% z celkového množství.
Čtěte také: Ultrazvukové čištění vinylů: vše, co potřebujete vědět
Projektování a vybavení bourárny
Než doma začnete stavět bourárnu, kontaktujte místně příslušný stavební úřad, který nejprve prověří, zda je stavba možná z hlediska územního plánu. Zemědělská výroba nemůže mít jako taková zpracování masa, pokud to neumožňuje platný územní plán. Dále, dle projektové dokumentace záměru a požadavků daného území spolu s vyjádřením dotčených orgánů (veterinární správa, hygiena, hasiči, životní prostředí atd.) vám doporučí další postup. Zjistěte si názor obce na vámi plánovaný projekt. Obec může vyjádřit pochyby např. ohledně zatížení místní komunikace, znečištění okolí, nebo hluku. Většina lidí nezná pozadí provozu bourárny a mohou si to spojit s některými nepopulárními videi „ochránců zvířat“ kolujícími v médiích plných hluku, špíny a krve. Oslovte veterinární správu s tím, co chcete dělat. Jak ve veterinární správě, tak v zastupitelstvu obce i na stavebním úřadě jsou jen lidé, se kterými je třeba si o tom rozumně promluvit a vysvětlit jim svůj záměr. Jako při každé jiné stavbě je nutné mít zpracovaný projekt dle stavebního zákona. Je výhodou oslovit projektanta, který už má zkušenosti s projektováním potravinářských podniků, protože zde musí být použity materiály a technologie vhodné pro styk s potravinami a pitnou vodou, odolné vůči nízkým nebo naopak vyšším teplotám. Musíte mít dostatečný přívod pitné vody. Na 1kg masa se počítá asi 6 - 7 l vody - oplachy, sanitace, hygiena, a s tím související odvod odpadních vod (např. z hlediska životního prostředí jsou nutné lapáky tuku). Vyřešit vyšší odběr elektřiny (chladírna, mrazírna, vzduchotechnika, pila,…) se správcem sítě, protože do některých obcí vede jen jedno VN a to už je třeba kapacitně na hraně. Z výše zmíněného vyplývá, že projektant s potřebnou erudicí je spíše nutností než doporučením.
Při řešení vlastní dispozice bourárny nesmíme zapomenout kromě vybavení jako jsou špalek, stůl, sterilizátor nožů, umyvadlo aj. také na chlazený prostor. Musí být zajištěn chladírenský řetězec, kdy se dodržuje nízká teplota od příjmu až po výdej. V příjmové chladící místnosti ve visu můžou být kombinovány hovězí maso, zvěřina a vepřové, protože mají stejnou teplotu skladování, plus dělené maso, které musí být umístěno v regálech, aby na něj neskapávala tekutina z vyvěšeného masa. Za bourárnou může následovat zrací chladírna a expedice. Suché zrání probíhá ve visu, mokré v balíčkách. Maso zraje dle druhu a velikosti. Je třeba hlídat teplotu a vlhkost, aby nedocházelo k rozvoji hnilobného procesu nebo plísní. Prostor expedice musí být vybaven samostatnou chladírnou expedice. Protože vybudování bourárny nestojí malé peníze, je dobré při plánování její dispozice počítat dopředu s možností dostavění porážky před příjmem masa ve visu, popř. masnou výrobu spolu s chladírnou výrobních mas. V dnešní době je možné na našem trhu zakoupit i tzv. kontejnerové zpracování masa a to hned od několika firem. Modulární kontejnery lze volitelným příslušenstvím přizpůsobit požadavkům zákazníka.
Hygienické a provozní zásady
Nesmí se křížit čisté a nečisté cesty! Při úřední kontrole je hodnoceno, zda jsou prostory a vybavení provozovny vhodné pro provádění činnosti. Dále zda jsou zavedeny postupy pro zajištění dodržování veterinárních a hygienických požadavků a zabezpečení toho, aby při výrobě a zpracování nedocházelo k šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířete na člověka. Každý provozovatel potravinářského podniku musí zavést správnou hygienickou praxi (GHP) popřípadě postupy založené na analýze rizik a kritických kontrolních bodů (HACCAP). Činnosti provádění v provozovně musí být popsány v provozním řádu. Provozovatel musí provádět vlastní kontroly hygienických podmínek včetně stanovených mikrobiologických kritérií, odběru vzorků a vést záznamy o výsledcích. Nepoživatelné části těl musí být správně zlikvidovány, tj. v souladu s nařízením 1069/2009. Musí být zavedeny systémy pro sledovatelnost surovin (nařízení (ES) č. 178/2002).
Je nutné dodržet tři hlavní zásady: tok výrobní suroviny, tok lidí a použité materiály a technologie. Tok výrobní suroviny se dá zjednodušeně popsat tak, že na jedné straně vjede dovnitř (příjem) a na straně druhé vyjede ven (expedice). Tok lidí je řešen hygienickou smyčkou, která by měla začínat civilní šatnou, po ní následuje sprcha, pracovní šatna a sanitační bod (desinfekce bot, oblečení, rukou). V potravinářských provozech se všeobecně staví minimum oken a dveří zaprvé kvůli úniku chladu (drahé chlazení), zadruhé aby zaměstnanci nechodili ven v pracovním oblečení, ale jen přes sanitační bod. Co se použitých materiálů a technologií týká, všechno musí mít atesty pro styk s potravinami a pitnou vodou. Vhodné jsou lité podlahy beze spár, ve kterých se drží nečistoty, nerezové vpustě, žlaby a oblé spoje mezi podlahou a stěnou, světla přímo určená do potravinářského průmyslu a další. WHO ke všeobecnému zabezpečení zdravotní nezávadnosti vydala „10 zlatých pravidel“. Kompletní najdete opět na stánkách SVS www.svscr.cz/zivocisne-produkty/deset-pravidel-who-k-zabezpecovani-zdravotni-nezavadnosti.
Označování a sledovatelnost hovězího masa
Maso a masné výrobky musí být správně označeny, což vychází ze zákona č. 110/1997 Sb. a jeho prováděcích vyhlášek a nařízení (ES) 1169/2011. Dosledovatelnost vychází z povinnosti identifikace hovězího masa. Je zavedena v celé EU od roku 2000. Povinné označování se vztahuje na maso určené pro konečného spotřebitele a zařízení stravovacích služeb (balené, zabalené, nebalené). Konkrétně na hovězím mase musí být uvedeno identifikační číslo zvířete nebo skupiny, schvalovací číslo jatek, schvalovací číslo bourárny, země narození, země výkrmu, země porážky. Pokud se ve všech fázích (narození, výkrm, porážka) jedná o stejný stát, lze tyto tři údaje nahradit jedním - „Původ: název státu“. U hovězího masa se povinně uvádí i kategorie zvířat. Pokud je zvíře označeno jeho individuálním ušním číslem, pak má spotřebitel možnost si po zadání tohoto čísla na webové stránce www.hovezimaso.cz (či v aplikaci pro chytré telefony) dohledat další údaje o zvířeti, ze kterého dané hovězí maso pochází a porovnat si, zda souhlasí s údaji na balíčku. Kontrola potravin živočišného původu je dána evropskou legislativou, ale samozřejmě že její výkon v praxi je dán především úrovní jednotlivců a funkčností systému v té které zemi. Obojí musí fungovat ve shodě a úroveň je ovlivněna národní tradicí, přístupem, velkorysostí či obecnou snahou o dodržování předpisů.
Hovězí maso z dovozu a moderní porážkové technologie
Z restaurací, obchodů i médií slýcháváme, jak znamenité je jihoamerické hovězí. Každá mince má ale dvě strany. Napadlo vás někdy, jak se do Evropy dováží argentinské hovězí, které na pultech obchodů je k dostání s označením čerstvé? A proč vůbec dovážíme maso z Jižní Ameriky? Jižní Amerika patří k největším producentům hovězího masa na světě. Na argentinských a brazilských farmách chovají miliony kusů dobytka. Do Evropy je přepravováno hovězí maso nákladní lodí. Cesta trvá přibližně 20 dní až jeden měsíc. Ačkoliv se o způsobu přepravy hovězího masa příliš nepíše, některé zdroje připouští, že zpracování hovězího pravděpodobně probíhá přímo na nákladních lodích. Tedy na lodních jatkách. Dobytek se před vyplutím z Jižní Ameriky nažene na loď, kde se začne s porážkou a následným zpracováním. Biologický odpad z jatek putuje rovnou do moře. Jedním z důvodů jsou nízké nákupní ceny a následné vyšší marže z prodeje marketingově označeného exkluzivního jihoamerického hovězího.
Dlouhodobý důraz na ekologii, wellfare a splnění nejpřísnějších hygienických standardů jsou pro nás důležitá témata od počátku našeho působení na trhu. Rozhodli jsme se proto vybudovat moderní hovězí porážku, která bude minimálně zatěžovat životní prostředí. Zpracováváme nerizikový biologický odpad. Disponujeme také technologií zpracování krve. Minimalizace stresování zvířat. Přísné veterinární kontroly. Za pomoci automatizace vždy naráz v jeden moment, avšak nezávisle na sobě. Moderní sterilizace nástrojů bez použití horké vody. chemie od firmy Ecolab. Omývání stájí po hospodářských zvířatech.
Další informace a zdroje
Při zpracovávání tohoto článku jsem do značné míry vycházela z údajů uvedených na internetových stránkách veterinární správy. Najdete tam velice srozumitelně zpracovanou příručku Legislativní požadavky na zpracování vlastní produkce a prodej malého množství vlastních produktů, ze které jsem část textu převzala. Informace ze světa hovězího masa, nejpodrobnější mapu bourání hovězího včetně kulinárních úprav, zajímavá videa týkající se jak bourání tak legislativy, ověřené recepty a mapu regionálních prodejců to vše hledejte právě na tomto webu www.milujuhovezi.cz, který je určen jak spotřebitelům tak zpracovatelům. Autor: Ing.
tags: #hovezi #porazka #vinyl #informace
