PergolyHradecká pevnost: Historie, stavební materiály a dochované pozůstatky
Hradec Králové, založený roku 1225 Přemyslem Otakarem I. na soutoku Labe s Orlicí, se v průběhu staletí proměnil z královského města s cihlovými hradbami v moderní bastionovou pevnost. Jeho strategický význam se projevil zejména s nástupem Marie Terezie, kdy začalo být území Východních Čech ohrožováno pruskými vojsky.
Středověké opevnění
Středověké opevnění města bylo budováno od 20. let 13. století do druhé poloviny 14. století. Vzniklo cihlové středověké opevnění se dvěma bránami a dvěma fortnami. Pražská brána stávala v místech dnešní ulice V Kopečku a zbořena byla v letech 1873-1884. Mýtská brána stávala v místech dnešní ulice Mýtská. Rybářská fortna se nacházela v místech dnešního schodiště Bono Publica a Kozí fortna mezi děkanstvím a pivovarem.
Do dnešní doby se ze středověkého opevnění dochovala jen věž Mlýnské brány, část Rybářské fortny u schodiště Bono Publica a část cihlových hradeb. Původní opevnění města tvořila cihlová hradba s hranolovými, dovnitř otevřenými věžemi. Za Václava II. byla před tuto hradbu předsunuta parkánová zeď s půlválcovými baštami. Za husitských válek v 15. století bylo městské opevnění zesíleno další hradbou, postavenou na úpatí návrší.
Vznik a výstavba barokní pevnosti
Královéhradecká bastionová pevnost patřila mezi nejmodernější na našem území. Hradec Králové byl poprvé moderněji opevněn již Švédy v době třicetileté války, a to za pomoci malých zemních bastionů, předsunutých před původní středověké hradby. V letech 1639-40, za třicetileté války, byl Hradec Králové v rukou Švédů, kteří zesílili vnější hradbu osmi zemními bastiony, jedním předsunutým ravelinem a dvěma hvězdicovými pevnůstkami v předpolí.
Po dobytí města Švédy vznikly kolem něj sypané obranné šance. Ty však nebyly příliš dostatečné, a tak ve druhé polovině 18. století začala výstavba nového opevnění, které přeměnilo město na pevnost. Po ztrátě Kladska a většiny Slezska, které po prohraných slezských válkách anektovalo Prusko, bylo nezbytné nahradit ztracené kladské a slezské pevnosti, chránící do té doby rakouskou severní hranici. Podle návrhu z roku 1763 měla být proto vybudována bastionová pevnost buď ve městě Hradci Králové, nebo v severněji položené vsi Ples u Jaroměře. Plány obou pevností byly zpracovány, realizován však byl pouze jeden z nich.
Čtěte také: Základy a pokročilé materiály pevnosti betonu
Výstavba skutečně moderní bastionové pevnosti začala v roce 1766 podle projektu, zpracovaného podplukovníkem inženýrem Václavem Pavlovským z Rosenfeldu a generálem Jakubem R. Spallartem. Opevnění na půdorysu osmicípé hvězdice s 10 m vysokými hradebními zdmi a třemi bránami bylo dokončeno v roce 1789. Vnější opevnění tvořilo 8 trojúhelníkových hradeb a v polích byly zřízeny pozice pro dělostřelce.
Při výstavbě pevnosti byla zničena dvě předměstí, nedaleký kopec Rožmberk rozebrán na stavební materiál a řeky pozměnily své řečiště. Kromě opevnění byly vystavěny i další vojenské objekty, což podstatně změnilo tvář Hradce Králové a okolí a předurčilo jeho budoucí podobu. Vnitřní obvod opevnění tvořilo osm bastionů spojených kurtinami a chráněných buď přímo některou z řek, nebo příkopem. Střední linie obrany se skládala z osmi trojúhelníkových ravelinů a dvou lunet. Vnější linii tvořila jako obvykle krytá cesta za příkopem.
Důležitým prvkem opevnění byl systém stavidel, umožňující zaplavit celé předpolí pevnosti vodou Labe a Orlice. Vstup do pevnosti umožňovaly tři brány (Pražská na západě, Slezská na východě, Moravská na jihu) a pět poteren. Vzhledem k přepokládanému zaplavení předpolí vedly cesty k branám po vyvýšených hrázích. Veškeré fortifikační prvky byly vybudovány pouze v zemním provedení, teprve po roce 1779 bylo přikročeno k jejich cihelnému oplášťování a doplnění o další obranné objekty.
Na čtyřech bastionech byly do roku 1789 postaveny kasematové kavalíry, obranu kryté cesty zesílily lunety, blokhausy a traverzy a do předpolí byly předsunuty tři samostatné lunety (flošny), umožňující mimo jiné i boční postřelování přístupových hrází.
Stavební materiály a techniky
Stavba pevnosti byla velmi komplikovaná a nákladná. Například bylo potřeba vykopat nová řečiště obou řek, Labe i Orlice. Budování trvalo 23 let a vyšlo na 90 milionů zlatých. Kopec Rožmberk byl rozebrán na stavební materiál. Opevnění bylo budováno podle podobných principů, jako byly použity u pozdějších pevností Josefov a Terezín, tedy dle Vaubanových zásad, rozpracovaných Méziereskou školou. V roce 1774 byly typické hradby ve tvaru mnohacípé hvězdy tvořeny hliněnými valy a příkopy. Stavbaři proto přistoupili k následnému vyzdění.
Čtěte také: Jak odolné je PVC potrubí?
Popsaná opevnění, postavená zatím pouze v zemní podobě, byla od roku 1779 opatřována cihlovým armováním a zesílena vybudováním kasematových kavalírů ve čtyřech nejohroženějších bastionech a spojovacích kaponiér v příkopech. Krytou cestu zesílily lunety, blokhausy a traverzy a před ní byly vysunuty tři lunety (v místní terminologii nazývané „flošny“ - z francouzského „fléche“).
Zánik a dochované pozůstatky
Pevnost nikdy nebyla řádně využita. O hradeckou pevnost se nikdy nebojovalo a podstatnou roli nesehrála ani v prusko-rakouské válce v roce 1866. Rozhodující bitva se odehrála ještě před pevností a Prusové se poté omezili pouze na její pozorování, přičemž byli několikrát ostřelování z pevnostních děl. V roce 1884 je na základě rozhodnutí císaře zrušena. Vojenské objekty a pozemky prodány městu a započato s bouráním hradeb, které probíhalo až do roku 1929. Ani jedna ze tří bran (Nová Pražská - Mostecká ul., Nová Slezská - Nezvalova ul., Moravská - I. Hermanna před Moravským mostem) se nedochovala.
Jednání ohledně bourání hradeb byla velmi komplikovaná. Hradby se postupně staly překážkou pro rozvoj města. Byla vytvořena pevnostní komise, která vedla jednání s ministerstvem války. To požadovalo, aby bourání a odklízení hradeb zajistilo město a zároveň aby obec armádě nahradila zrušené objekty. Nejprve bylo tedy bourání hradeb ve státní režii, později v režii města. Bourané hradby zároveň poskytly laciný stavební materiál. Z pevnostního obvodu pevnosti Hradec Králové nezůstalo nic, jejich místa nyní zaujímají dlouhé řady domů. Zlikvidovány byly všechny hlavní prvky, zasypány příkopy a zůstaly skutečně jen nepatrné, náhodně rozmístěné zlomky zděných staveb.
Do dnešní doby se z hradeb barokní pevnosti dochovala za Lékařskou fakultou (Šimkova ul.) pozůstatek ravelinu, ostře lomené hradby trojúhelníkového půdorysu. V Jiráskových sadech pak poterna (7,5 m dlouhá a 2 m vysoká výpadová branka) a střílnová kasamata. Dílčí část hradby je 2 m silný a 3,5 m vysoký cihelný masiv s nárožím a římsou z kamenných kvádrů. Dvě místnosti v přízemí mají 14 střílen a nad nimi otvory do dýmníků. Jinak se dochovaly stavby jako Gayerova kasárna, Jezdecká kasárna, kasárna pro pěchotu, sídlo ženijního velitelství aj.
Mimo historický střed jižně od města za řekou Orlice pak ještě Pajkrova Flošna a Pivovarská Flošna, které sloužily jako předsunuté pevnosti. Pajkrova Flošna v blízkosti Vojenské lékařské akademie je objekt z režného zdiva o čtvercovém půdorysu se zkosenými nárožími, o délce stěn 25 m a výšce 6 m. Střechu tvoří silný nános země s trávníkem. Uvnitř je pět místností zaklenutých valenými klenbami. Dlouhou dobu sloužila jako sklad, což se podepsalo na jejím stavu.
Čtěte také: všestrannost lepidel Unilex
Významné dochované prvky:
- Ravelin za Lékařskou fakultou: Pozůstatek ostře lomené hradby trojúhelníkového půdorysu.
- Jiráskovy sady: Poterna (7,5 m dlouhá a 2 m vysoká výpadová branka) a střílnová kasamata.
- Pajkrova Flošna (Luneta XL): Objekt z režného zdiva o čtvercovém půdorysu se zkosenými nárožími, o délce stěn 25 m a výšce 6 m. Obsahuje pět místností zaklenutých valenými klenbami.
- Pivovarská Flošna (Luneta XXXIX): Z něj se dochoval pouze vnitřní kasematový objekt, který má přibližně čtvercový půdorys o rozměrech 25 x 25 metrů, ovšem se zalamovanou týlovou i čelní stěnou.
- Koridor u Moravského mostu: Dvojice stěn s bránami a pěchotními střílnami, propojených asi 50 metrů dlouhou hradbou.
- Batardeau u Moravského mostu a na Eliščině nábřeží: Masivní panenky vyčnívající z batardeau, které oddělovaly příkopy od řek.
- Kasematový objekt v Jiráskových sadech: Pravděpodobně se jedná o pravé nároží Ravelinu XIV, s pěchotními střílnami.
- Špice Ravelinu IX za budovou lékařské fakulty: S příkopem a asi 400 metrů dlouhý úsek glacis s krytou cestou.
- Kasematové prostory Kavalíru XXXIII (dnes městská tržnice): Zesilovaly obranu v bastionu VIII.
- Schodiště „Bono Publico“: Empírová brána typického pevnostního vzhledu, spojovala kasárna s centrem města.
- Pevnostní zbrojnice: V podobě obdélníkové budovy, která přehrazovala hrdlo Kavalíru XXVI v Bastionu III.
- Gayerova a Jezdecká kasárna: Velké budovy, které byly součástí infrastruktury pevnosti.
- Mírové prachárny: Obdélníkové budovy s valbovými střechami a vyčnívajícím krytým průjezdem, obklopené zdí se strážnicemi, situované daleko od původní zástavby.
Prohlídku pozůstatků opevnění v architektonicky zajímavém městě usnadňuje naučná stezka s kvalitními informačními panely. Dřívější pevnostní podobu města si můžete podrobně prohlédnout v Muzeu východních Čech, které nabízí stálou expozici „Cesty města“, která návštěvníky provede historií Hradce Králové od pravěku až po období první republiky.
tags: #hradecka #pevnost #stavebni #material #informace
