PergolyMagická pohádkářka z 21. století: Recenze knihy s dřevěnou ponorkou
Varuji vás, povídkové knihy Kelly Linkové jsou jako proslulé Alenčino zrcadlo. Na první pohled se zdá, že se v nich odráží okolní svět, jenže ve skutečnosti jsou to magické brány do říše divů, do země znepokojivých nočních snů, do podsvětí, skrytého možná v šatníku nebo pod trávníkem na zahradě, do pohádek dětství, které se nám v paměti nepozorovaně smísily s traumaty dospělosti.
Na fotografiích vypadá Kelly Linková jako typická americká hospodyňka. Trochu boubelatá, usměvavá; dovedete si ji představit, jak nakupuje v hypermarketu a v mikrovlnce ohřívá obědy pro početnou vyhladlou rodinu. Možná proto jakýsi kritik definoval její povídky jako „fantasy od kuchyňského dřezu“. Jenže nespoutaná fantazie této autorky, která zasáhla americkou literární scénu jako blesk z čistého nebe a přinesla jí přímo déšť různých ocenění, má mnohem hlubší kořeny.
Neznám životopis Kelly Linkové, ale domýšlím se, že obdobný dětský zážitek se hluboko vepsal do jejího podvědomí, neboť jeho stopu najdeme ve všem, co dosud napsala. A nenechme se zmást tím, že někdy vystupuje v chlapeckém či mužském převleku. Variantou dítěte v prázdném domě je dospělá žena, která nemůže najít toho „pravého“, ale dokonce i vdaná žena, která už zdánlivě svůj protějšek našla, jenže jí to není moc platné, protože dotyčný je pohlcen prací, pořád mimo domov - a na ni opět zbyla role nedobrovolné „robinsonky“.
Nejvyšším stupněm osamělosti je smrt a mnozí hrdinové Kelly Linkové jsou skutečně mrtví; někdy se s tím nedokáží vyrovnat, jindy naznačují jakési tajemství, užívají zvláštní svobody. Zdá se však, že podsvětí je pro mnohé z nich jenom další variantou „prázdného domu“.
Když se však začteme do Kellyiných povídek, objevíme tam spoustu zjevných i skrytých literárních citací; autorka prozradí, že s chutí četla nejen Carollovu Alenku v říši divů, ale i Bradburyho, Kinga, Eca, Tolkiena aj. Prvky hororu, sci-fi a fantasy (zombie, čarodějnice, zakletý dům, přesuny časem, mimozemšťané atd.) jsou tu použity v souvislostech pro zmíněné žánry netypických. Hrůza tam sice je, ale skrytá, jakoby potlačená pod hořkým úsměvem. Spíše zde bují černý humor, tak typický pro lidové vypravěče.
Čtěte také: Dřevěný dětský stolek
Někdy je celá povídka postavena na systému hry; je to hra se slovy, s motivy, s představami; autorka stojí nad příběhem jako spiklenecky pomrkávající šachistka, která posouvá sem tam figurkami po hracím plánu a raduje se z našeho úžasu nad nečekanými tahy. Odhaluje životní stereotypy a rituály, různé fobie a mánie, jimiž je dnes americká společnost doslova posedlá, ať už se jedná o kult zdravé výživy, sportu, ekologie, esoteriky, sexu.
Připadá mi zvláštní, že hodnotitelé Linkové si dosud nepovšimli významného inspiračního zdroje, vycházejícího z „psychedelické kultury“ šedesátých let minulého století. Stačí si třeba připomenout sbírku kratičkých absurdních povídek Johna Lennona, ale i texty Beatles s jejich Kapelou seržanta Pepře, Žlutou ponorkou, Dalekou magickou cestou či Lucinkou na nebi s diamanty - to všechno jsou motivy zcela blízké světu povídek Kelly Linkové.
Zajímavé je, že povídky Kelly Linkové jsou často parafrázemi oblíbených pohádek a bájí. Notoricky známé příběhy však autorka vypráví podivně zdeformované (opět to křivé zrcadlo!). Někdy to vypadá skoro jako parodie pohádkových schémat; jenže za ní se skrývá překvapivě hluboké a mrazivé odhalení čehosi hluboce vážného; nadsázka nečekaně přechází do surrealistického obrazu, do „freudovského snu“ nebo „mytického archetypu“.
Jsou to zkrátka pohádky pro „předčasně dospělé cynické děti 21. století“. Děj příběhů magické pohádkářky Linkové se nedá ve zkratce vyprávět. Je zamotaný, košatý, přebujelý - a vlastně se tam skoro nic neděje. Na konci povídky ve čtenáři uvízne jen jakýsi intenzivní pocit zážitku, jako při probuzení po zvláštním snu; jen pracně shledáváme v mysli, o čem to vlastně bylo. Pointa jako by chyběla (nechybí, ale musíme ji objevit!) a všechna pravidla správně gradované povídky jsou ve většině případů záměrně porušována.
Jsou to básně v próze? Cítím v nich ještě jeden prvek: hudební inspiraci. Ty povídky jsou psány, jako by to byly scénáře písňových klipů, nebo jako texty podivných hudebních kompozic s opakujícími se příznačnými motivy a refrény.
Čtěte také: Dřevěná podlaha a správná podložka
Tento název první knihy povídek, v USA vydané roku 2001 (u nás vyšla letos stejně jako následující Magie pro začátečníky v nakladatelství Argo, www.argo.cz), jako by předznamenával Linkové „životní téma“. Sbírka začíná dopisem živé ženě od mrtvého manžela (Melisa, Lily, Rose), který uvízl v prázdném hotelu na břehu moře, tvořeného srstí kocoura zvaného Strom… Leccos se tady prozradí o radostech i krizích jejich vztahu.
A bláznivá jízda pokračuje téměř klasickou, trochu bradburyovskou povídkou Jako voda černému psovi po hřbetě. Být pozván do rodiny své snoubenky nemusí být zrovna příjemný zážitek, když zjistíte, že každému tam chybí nějaká část těla, kterou nahrazuje dřevěnou protézou. V Hodinách létání nejenže dostanete přesný popis cesty do pekla, ale také zjistíte, že antičtí bohové se usadili na anglickém pobřeží u Edinburghu.
Na cestách za Sněhovou královnou je celkem přesná parafráze známé Andersenovy pohádky (navíc je tu ještě Šípková Růženka!), ovšem pohádkové hrdinky se chovají, jako by vypadly rovnou s populárního seriálu Sex ve městě. Nejblíž k hororu má Party Donnerovy party. Motorest nad pustou zátokou, kde se scházejí mrtví poutníci, se stane útočištěm mladé dvojice, která už také, jak se později ukáže, není moc živá.
Střevíc a manželství přináší několik variant na pohádku o Popelce, která vrcholí úžasnou parodií na soutěže Miss a mrazivým marquezovským obrazem diktátorovy ženy, která celý život budovala sbírku bot zastřelených lidí. Většina mých kamarádů je ze dvou třetin z vody, konstatuje hrdinka další povídky. Luisin duch má podobu nahého chlapa a tupě se povaluje na zemi u její postele. Jako zaklínači se tu uplatní skupina cellistů. Vše je prodchnuto hudbou. A proč se malá dcerka přítelkyně (též Luisy!) obléká do zeleného a vyžaduje jen zelené jídlo?
Tančící krásky přepadnou banku a přidají do trezorů desítky ztracených věcí. Případ řeší Malá detektivka, kterou sleduje vypravěč, jenž je možná jejím budoucím synem.
Čtěte také: Průvodce výběrem šroubů
Na úspěch první knihy navázala Linková roku 2005 další sbírkou v podobném stylu (rok nato za ní získala cenu Locus a kromě toho cenu Nebula za dvě povídky). Fascinující je především titulní text. Vypráví o tom, jak se smyšlené příběhy a žitý život neustále prolínají, až posléze přestává být jisté, co je fikce a co skutečnost. Na neobsazených televizních kanálech se v nahodilých časech nečekaně objevují další části nekonečného fantasy seriálu Knihovna, jenž se odehrává ve světě majícím podobu jakési obří bibliotéky. Může chlapec zachránit hrdinku seriálu, Lišku, která v televizi zahynula, ale ozvala se mu z telefonní budky v poušti?
Fascinace vyprávěním vrcholí v závěrečné povídce Ticho, kde je použit styl z Pohádek tisíce a jedné noci, tedy příběhy vložené do jiných příběhů podobně jako ony figurky ruských matrjošek. Povídky Kelly Linkové prostě nelze stručně převyprávět.
O autorce
Americká spisovatelka, narozena v Miami ve státě Florida. V roce 1991 dokončila bakalářské studium angličtiny a o čtyři roky později získala titul magistra v oboru tvůrčího psaní. Kratší práce, za něž získala řadu prestižních ocenění, publikuje od roku 1995. Postupně je shrnula ve sbírkách Dějí se větší podivnosti (Stranger Things Happen, 2001), Magie pro začátečníky (Magic for Beginners, 2005) a v mládeži určených Krásných monstrech (Pretty Monsters, 2008). První dvě vyšly v nakladatelství Small Beer Press, které řídí spolu s manželem Gavinem J. Grantem. Sestavila rovněž úspěšnou antologii Trampoline (2003) a podílí se i na pořádání známé řady ročenek fantasy a hororu.
tags: #hrani #s #drevenou #ponorkou #kniha #recenze
