Jak správně zhutnit štěrk 16-32 pod základovou desku

Příprava mezizákladového prostoru, tj. prostoru mezi základovými pásy a nadezdívkou, patří mezi nejdůležitější kroky přípravy základů. V tomto článku si ukážeme zavážení prostoru desky, hutnění podloží, armování a šalování.

Příprava podloží a výběr zeminy pro zásypy

Dle projektu bychom měli mít pod deskou štěrkové lože, tedy vrstvu kameniva. Než ale začneme kamenivo do desky ukládat, podklad si řádně zhutníme a případně doplníme materiálem z původního výkopu. Mezi tvárnicemi ztraceného bednění vzniká často prostor, který je nutné vyplnit. Již při výkopech a dle geotechnického průzkumu zjistíme, jakou zeminu vlastně vyhloubíme v rámci základových pasů. Tuto zeminu lze využít pro tyto zásypy.

Nevhodné zeminy pro zásypy

• Skrývku ornice zásadně nepoužíváme.
• Nelze používat ani zeminu s kusy kořenů a organických příměsí - ty následně vyhnívají a tzv. prosedají.
• Jako nevhodné jsou soudržné zeminy třídy F5-F8 (jíly a hlíny se střední, vysokou, velmi vysokou a extrémní plasticitou), které v podstatě nelze hutnit a jsou objemově nestálé.

Všechny ostatní zeminy lze pro zásypy použít, případně je nahradit štěrkovým podsypem. Abychom mohli na tyto nasypané zeminy provést podkladní betonovou desku, je nutné je zhutnit.

Hutnění podloží

K hutnění nám poslouží tzv. žába, neboli vibrační pěch. Hutnění se u těchto jednoduchých staveb provádí pro nesoudržné zeminy (štěrky, písky, hlína štěrkovitá) vibrováním a válcováním. U soudržných zemin pak pouze válcováním. Pokud se rozhodneme materiál pod štěrkové lože doplňovat ve větší výšce, je nutné hutnit postupně po vrstvách. Přičemž výška jednotlivých vrstev nesmí přesáhnout 30 cm.

Nejprve si bagrem navezeme materiál do prostoru desky. Dle potřeby ho rozhrneme. Poté přivezeme žábu a začneme s hutněním. Postupujeme opatrně, abychom nepoškodili rozvody kanalizace. Při zhutňování je nutné dbát, aby nedošlo k porušení svodného potrubí kanalizace a ostatních přípojek. Obecně se u těchto jednoduchých staveb kvalita zhutnění nijak neměří a lokálně tak může docházet k nerovnoměrnému zhutnění, které má za následek vytváření lokálních prohlubní pod podkladním betonem.

Čtěte také: Podrobný průvodce světem vibrátorů na beton

V místě výstavby je podkladním terénem písek kombinovaný se štěrkem, takže relativně vhodný podklad. Použila se tedy kombinace, kdy se tento podklad použil na vyplnění mezizákladového prostoru a následně se doplnil štěrkem, aby byla podkladní vrstva co nejstabilnější a deska nezačala sedat.

Štěrkové podsypy pod základovou desku

Podle výkresu bychom měli mít pod deskou štěrkové lože, tedy vrstvu kameniva vysokou 250 mm. Ideální je použít štěrkové materiály, frakce 8-16, 16-32 atd. Jsou to materiály, které jdou hodně zhutnit a nemají tendenci tolik sedat. Štěrkové podsypy ani polštáře se pod podkladní ani základové desky zpravidla nedělají. Desky jsou navrhovány s ohledem na únosnost stávající zeminy a zlepšování zeminy je v takovýchto plochách neekonomické.

V případě podkladních betonových desek se podsyp u hrubozrnných zemin většinou neprovádí, jelikož ty jsou dostatečně únosné a štěrkem již únosnosti významně nepomůžete. Je nutné si však uvědomit, že případná vložená štěrková vrstva má svou mezerovitost, a tedy i vzduch, ve kterém se hromadí radon. Dle příslušné normy musí být všechny štěrkové podsypy a zeminy o mocnosti nad 50 mm odvětrány nad střechu.

Kdy je štěrkový podsyp nutný?

V rámci jemno­zrnných zemin obsahujících jíly a hlíny střední a vysoké plasticity, které po celou dobu zůstávají mezi základovými pasy, jsou vždy nasyceny vodou a je nutné provést štěrkový podsyp. Tyto zeminy je nutné důkladně nechat vyschnout, následně zaválcovat štěrkem frakce 16-32 tloušťky 100 mm a následně uložit frakci 8-16 tloušťky 150 mm a provést zhutnění vibrační deskou. Štěrkový podsyp se zde dává z jediného důvodu, a to z důvodu urychlení konsolidace neboli postupného vytlačování vody z pórů zeminy při zhutňování.

Po vylití podkladní desky betonem se již nepředpokládá znovu nasycení vodou. Pokud by i přesto k němu došlo, štěrkový podsyp při bobtnání jílovitých částí zachytí tuto vodu a nevznikne tak pórový tlak vody zespoda na desku. Velmi nedoporučuji používat jako podsyp štěrkopísek, zejména ve větších vrstvách.

Čtěte také: Vše o vibračních deskách

Po důkladném zhutnění a zajištění odvětrání podloží přichází na řadu štěrkové lože. V projektu není přesně uvedeno, jaký štěrk máme použít. Zvolili jsme proto po dohodě s odborníkem z CEMEXu štěrk frakce 16-32. Aby bylo lože ložem, je potřeba ho také důkladně zhutnit. Ke zhutnění nám poslouží druhý zapůjčený stroj, kterým je vibrační deska, lidově žehlička.

Odvětrání radonu

Podle normy ČSN 73 06 01 je nutné u domu s podlahovým vytápěním zajistit kromě protiradonové izolace také ventilační vrstvu nebo větrací systém v podloží. Odvětrání podloží je v našem případě navrženo z drenážního potrubí, které je spojeno do sběrače. Ten bude vyústěn nad střechou domu. Pro spojení potrubí jsme využili kanalizační T-kusy a spoj zajistili páskou.

Pokud je v domě instalováno teplovodní nebo elektrické podlahové topení nebo štěrková vrstva o mocnosti nad 50 mm, nebo je-li radonový index stavby vysoký, je nutné provést vždy odvětrání radonu přes štěrkové lože nad střechu objektu nebo vložení ventilační vrstvy do kontaktní konstrukce (tedy souvrství podlahy). Sálání tepla z podlahy totiž urychluje také prostup radonu do interiéru stavby.

Stejný postup se aplikuje při odvětrání radonu, kdy nechceme, aby cementové mléko protékalo do vrstvy štěrku a snižovalo tak jeho účinnost na odvětrání. Folii lze u štěrkového podsypu také nahradit geotextílií. V případě použití fólie je betonová vrstva odseparována od podkladu a beton tak není přímo namáhán vlhkostí.

Armování základové desky

K armování desky máme podle projektu použít kari síť s rozměry oka 150x150 mm a průměrem drátu 6 mm. Kari sítě klademe na podložky, abychom zajistili, že se beton dostane i pod ně. Vzájemně převazujeme s přesahem 450 mm, což odpovídá 3 okům.

Čtěte také: dodavatelé štěrku Zábřeh

V místech vyústění kanalizace případně vyřízneme nebo vystřihneme otvor. Následně k sobě kari sítě svážeme vázacím drátem. To můžeme provést buď ručně, nebo půjčeným profi vazačem armatur.

Šalování desky

Na připravená prkna si od hrany naměříme 15 cm, což odpovídá požadované výšce desky. Vyvrtáme otvor, do něhož dáme hřebík. Díky tomu nám prkno bude lépe držet na ztraceném bednění. Výšku všech prken po obvodu desky srovnáme do roviny, kterou můžeme kontrolovat třeba zapůjčeným rotačním laserem. Po finálním, co nejpřesnějším srovnání připevníme desky k bednění a dodatečně zapřeme latěmi. K připevnění desek můžeme použít třeba turbošrouby.

Správné názvosloví a statika

Podkladní beton není to samé, co základová deska, i když se tak často nesprávně nazývá. Nejedná se o nosnou konstrukci základů, nýbrž o podkladní vrstvu betonu pro uložení hydroizolačního souvrství, protiradonové izolace a skladby podlahy. Základová deska je druhem plošného základu vyztužená dle statického výpočtu a její tloušťky se pohybují od 0,3 m výše a tvoří základovou konstrukci pod celou plochou objektu. Samozřejmě i jednoduché stavby, jako jsou rodinné domy, se mohou zakládat na těchto základových deskách, pokud to základové poměry vyžadují.

Podlahová konstrukce je z hlediska statiky komplikovaná v tom, že tuhá deska „plave" na měkkém podkladě. Ze statického hlediska se jedná o působení tenké Kirchhoffovy izotropní desky na pružném Winkler-Pasternakově podkladě. Pro běžné podlahy s celkovým zatížením do 7,5 kN/m2 tak na základě provedeného statického rozboru vystačíme při standardním dodržení technologie s betonovou deskou tl. 50 - 60 mm z betonu B20, vyztuženou sítí W4 150/150 mm (tl. 50 mm), nebo W4 200/200 (tl. 60 mm).

V případě betonových desek navrhujeme vzhledem k malé pevnosti betonu v tahu výztuž (nejčastěji kari síť) vždy, výjimečné případy (malé podlahy apod.) bez výztuže je třeba vždy doložit statickým posudkem. Výztuž ukládáme osově do středu desky. Je to efektivní poloha z hlediska umístění, zároveň při smrštění desky nedochází k přírůstkovým momentům.

Při použití dostatečně pevné izolace (pro běžné rodinné domy např. nejpoužívanější Isover EPS 100) vzniká největší dotvarování zejména pokládkou na nerovný podklad. Působící zatížení pak nepřenáší izolační deska celoplošně, ale bodově pouze v místech, kde se podkladu dotýká.

Abyste se vyhnuli tepelným ztrátám, dnešní úsporné objekty vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy přes 150 - 200 mm pro nízkoenergetické až po 200 - 300 mm pro pasivní domy. Pro izolace větších tlouštěk s malým dotvarováním a bez akustických požadavků, jako jsou například izolace na terénu, se používají nejčastěji pěnové izolanty, zejména pěnový polystyren. Tyto materiály mají při celoplošném zatížení pro běžné případy dostatečnou únosnost.

Návrh a provedení tepelné izolace podlahy s malým dotvarováním není složitý, je třeba dodržet pouze několik jednoduchých zásad:

• Používejte jednu vrstvu tepelné izolace dostatečné tloušťky.
• Nelepte desky EPS na sebe.
• Nepoužívejte podsyp s větším zrnem pod desky EPS.
• Trvalé zatížení podlahové konstrukce rodinných domů by nemělo přesáhnout 2 000 kg/m2 (0,02 MPa).

tags: #jak #hutnit #sterk #16 #32 #pod

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní návod na zateplení střechy mezi krokvemi
• Interiérové dveře Voster - Dub Medový
• Konstrukce dřevěných plochých střech
• Podrobný průvodce polyuretanovými pěnami
• Technologie betonových povrchů