Hydroizolace dřevěné střechy: Klíč k dlouhé životnosti a ochraně dřevostavby

Přemýšlíte o dřevostavbě, ale máte strach z vlhkosti? Rozumíme. Dřevo je sice skvělý materiál, ale jakmile do něj začne pronikat voda, přijdou deformace, praskliny nebo dokonce hniloba. Následují vysoké náklady na opravu a zkrácená životnost celé stavby, a to není nic moc. Tomu se lze vyhnout správnou aplikací hydroizolace. Základem je samozřejmě správné provedení stavby. Pokud je dřevostavba vybudovaná kvalitně a pečlivě, odpadá půlka starostí. Jsou však místa, kde pomůže jedině hydroizolace.

Kde všude využít hydroizolaci?

Hydroizolace je v dřevostavbě potřeba hlavně na místech, která jsou vystavena vlhkosti nebo vodě. Mezi ty nejdůležitější patří:

  • Základová deska: Hydroizolace spodní stavby chrání dřevostavbu před vzlínáním vlhkosti z podloží.
  • Sklep: Pokud je dřevostavba podsklepená, hydroizolace sklepa zajistí, že vlhkost nebude pronikat do sklepních prostor a dál do stavby.
  • Střecha: Hydroizolaci je dobré použít i na ploché či šikmé střechy, kde zabrání pronikání vlhkosti skrze spoje nebo průchody na komín.
  • Stěny: I OSB desky, které se často používají na stěny, lze tekutou gumou efektivně chránit proti vlhkosti.
  • Koupelna: Vlhké prostory, jako jsou koupelny, sprchové kouty nebo kuchyně, vyžadují precizní hydroizolaci. Předejdete tak vzniku plísní.

Co byste měli znát, než začnete s hydroizolací?

Hydroizolace dřevostavby není jen o tom, že dřevo něčím natřete a je hotovo. Zahrnuje hned dva důležité procesy - penetraci na dřevo a nanesení hydroizolace. Penetrační nátěr na dřevo je základ, který určitě nevynechte. Spočívá v tom, že na připravený povrch dřeva nanesete speciální penetrační přípravek, který pronikne hluboko do struktury dřeva. Dojde tak ke zpevnění a zlepšení přilnavosti dalších vrstev. Hydroizolační vrstva pak tvoří ochranný štít, který brání průniku vlhkosti a vody do dřeva. Výrazně se tak snižuje pravděpodobnost rychlé degradace dřeva a napadení dřevokaznými houbami.

Čím hydroizolovat dřevostavbu?

Na trhu existuje celá řada nátěrů, které dřevo chrání před vlhkostí a dají se použít jak venku, tak uvnitř. Ne všechny varianty však poskytují stejnou míru ochrany. Pokud chcete ošetřit dřevo v interiéru (např. nábytek nebo dřevěný obklad), většinou postačí lazury, vosky nebo laky. Pokud se ale chystáte na hydroizolaci nosných prvků nebo venkovních konstrukcí, je potřeba sáhnout po něčem odolnějším.

Gumoasfalt na dřevo (tekutá guma Kanada)

Pokud se chystáte na hydroizolaci základů, střechy nebo jiných konstrukčních prvků, sáhněte po tekuté gumě na bázi asfaltu. Tekutá guma Kanada je jednosložková, aplikuje se za studena a vytváří na dřevě pružnou bezešvou vrstvu z pryže. Asfaltový nátěr na dřevo je zcela voděodolný, protipožární a navíc zvládne UV záření, chemické látky i mechanické namáhání. Pro větší vyztužení můžete použít geotextilii a pro lepší přilnutí je vhodné dřevo napenetrovat.

Čtěte také: Materiály pro sokl

Barevná tekutá guma

Pro hydroizolaci koupelen, sklepa nebo stěn si vystačíte s barevnou tekutou gumou. Jedná se o ekologicky šetrné řešení bez toxických látek, které skvěle přilne. Vytváří elastickou vrstvu, dlouho vydrží, zvládne výkyvy teplot a hlavně zabrání pronikání vlhkosti. Navíc je dostupné v mnoha barevných odstínech, takže si vyberete podle sebe.

Asfaltové pásy

Klasikou jsou asfaltové pásy, které jsou dnes díky moderním úpravám mnohem pružnější a odolnější než ty, které si pamatujete ze střech paneláků.

  • ELASTODEK 50 special dekor šedý: Vrchní SBS modifikovaný asfaltový pás pro natavování pomocí plamene hořáku, tloušťky 5,2 mm, s polyesterovou nosnou vložkou, shora s posypem z drcené břidlice a zdola se spalnou PE fólií. Výhody tloušťky asfaltového pásu 5,2 mm oproti 4,2 mm spočívají ve větším množství krycí asfaltové hmoty, což má příznivý vliv při natavování asfaltových pásů. Správný poměr tloušťky vrchní vrstvy asfaltu a shora zaválcovaného vrchního posypu zajišťuje správné uchycení posypu a tím je zajištěna minimalizace opadu ochranného posypu po dobu provozu střechy.
  • PARAELAST FIX PE: Spodní samolepicí SBS modifikovaný asfaltový pás tloušťky 2,8 mm, s kombinovanou vložkou ze skelné mřížky a skelné rohože, shora se spalnou fólií s vyznačeným čtvercovým rastrem pro snadné pokládání rolí do správné polohy a pro upravování rolí do požadovaných rozměrů, zdola se snímatelnou fólií. Samolepicí pás se nejčastěji nalepuje na povrch pěnového polystyrenu nebo na dřevěné, plastové konstrukce nástaveb vzduchotechnických zařízení, na světlíky, okna, dveře atd.
  • SKLODEK 40 standard mineral: Spodní SBS modifikovaný asfaltový pás pro natavování pomocí plamene hořáku, tloušťky 4 mm, s nosnou vložkou ze skelné tkaniny, shora s jemným popískováním a zdola se spalnou PE fólií. Díky nosné vložce G200 je možné tento asfaltový pás velice dobře tvarovat nejen v ploše střechy, ale také v detailech. SKLODEK 40 standard mineral je možné při jeho montáži ohýbat i na pravý úhel.

Fóliové systémy (PVC nebo TPO fólie)

Pro moderní stavby a zelené střechy se často volí PVC nebo TPO fólie - jsou to vlastně takové high-tech celtoviny, které se svaří v jednolitý, neprostupný koberec. U fólií zase speciální horkovzdušné svářečky vytvářejí z jednotlivých pruhů jeden dokonale vodotěsný „zip“, který je pevnější než samotný materiál. Umělohmotné fólie jsou svařovány horkovzdušně a vytvořený spoj je homogenní, což umožňuje použití pouze jedné vrstvy izolace.

Pěnové sklo FOAMGLAS®

Pokud vytváříte na dřevěné nosné konstrukci střechu pochozí pro údržbu, je nezbytné volit bezpečné materiály odolné vůči požáru, vodě i tlaku. Přesně to Vám kompaktní střecha z pěnového skla FOAMGLAS® zaručí. Systém složený z kvalitních materiálů, kompaktní, celoplošně slepený izolační systém je prevencí rozsáhlých poruch a nákladných oprav způsobených zatečenou vlhkostí v případě lokálního poškození hydroizolace. Skladba není perforována mechanickým kotvením. Tepelná izolace a parozábrana - vše v jedné funkční vrstvě FOAMGLAS®. Spádové desky FOAMGLAS® TAPERED na míru, které budou přesně odpovídat Vašim požadavkům, představují rychlé řešení, které nevyžaduje použití dalších materiálů, mokrých procesů ani dodatečné přitížení a nezvyšuje náklady na práci.

Jak na aplikaci hydroizolace?

Aplikace hydroizolace na bázi tekuté gumy je jednoduchá a s trochou přípravy ji zvládnete v pohodě sami. Základem je dodržet doporučený postup:

Čtěte také: Demontáž cihel při opravě hydroizolace komína

  1. Příprava povrchu: Ať už se chystáte hydroizolovat základy nebo plochou střechu, je potřeba dobře připravit povrch. Odstraňte prach, nečistoty a mastnotu a v případě dřeva zvažte lehké broušení.
  2. Penetrace: Když je povrch vyčištěn, použijte penetraci či adhezní můstek (ideální pro méně savé materiály). Penetraci natřete štětcem nebo válečkem a snažte se o to, aby byl nátěr rovnoměrný. Nakonec vše nechte pořádně zaschnout.
  3. Hydroizolace: Ať už jste vybrali tekutou gumu Kanada, barevnou tekutou gumu nebo jinou variantu, pokud je penetrace suchá, můžete začít nanášet. Hydroizolaci aplikujte válečkem, štětcem nebo nástřikem. Vždy se řiďte návodem a doporučeními výrobce. Podle potřeby aplikujte více vrstev.
  4. Kontrola: Po úplném zaschnutí zkontrolujte, zda v nátěru nejsou díry, bubliny nebo praskliny. Případné nedokonalosti opravte. Kontrolu pak provádějte pravidelně.

Hydroizolace plochých střech v dřevostavbách

Plochá střecha plní v dnešní době nejen funkci ochrany před deštěm, ale často slouží jako pracovní i skladovací místo. Zásadní je pečlivé plánování a výběr správného materiálu. Není to jen o výběru barvy fasády. I „plochá“ střecha musí mít mírný spád (ideálně 3 - 5 %), aby dešťová voda netvořila nebezpečné „bazény“, které materiál zbytečně namáhají. A samozřejmě záleží, jestli je podkladem beton, dřevo nebo plech. Každý povrch si žádá své. Nedostatečný sklon střechy a špatná hydroizolace jsou nebezpečná kombinace.

Problémy a řešení

Při montáži plochých střech často dochází k poškození hydroizolační vrstvy. Mnohé netěsnosti mohou vznikat i chybami při montážní činnosti, např. nedodržováním montážních předpisů. U střech, kde hydroizolace střechy tvoří finální vrstvu střešního pláště, je detekce porušení snadnější. Jsou využívány vizuální prohlídky, kontrola spojů jehlou, zátopové zkoušky, zátopové zkoušky s obarvenou vodou i jiskrové zkoušky aj. Žádná z těchto metod však není stoprocentně spolehlivá.

Velký problém pak vzniká u zátěžových střech, kdy nad hydroizolací leží ještě další vrstvy - kačírek, skladba zelené střechy, dřevěné rošty, dlaždice na distančních podložkách nebo v násypu, pojížděné střechy či střechy s obráceným pořadím vrstev inverzní střechy. Při neodhalení porušení hydroizolace před zakrytím dalšími vrstvami s následným zatékáním do stavby nastává velký problém. Vrstvy nad hydroizolací je pak třeba demontovat, nejčastěji po částech. Hledání porušeného místa je pak velmi obtížné a oprava je nákladná. Největší problém a nejnákladnější opravy nastávají právě u zelených střech. Je třeba říci, že v dnešní uspěchané době, při někdy překotné výstavbě, ubývají výrazně zelené plochy, které nahrazují komplexy obytných, polyfunkčních i obchodních center. Na tento stav reagují architekti a investoři snahou o návrat zeleně tam, kam je to možné. Prakticky jedinou velkou, a pro tento účel využitelnou, plochou jsou plochy střech. V převážné míře se jedná o střechy ploché. Pro systém ozeleněných střech, jejich funkčnost a spolehlivou ochranu před zatékáním se stává klíčovou otázka hydroizolace. Hydroizolace musí mimo funkce vodotěsnosti plnit i požadavek odolnosti proti prorůstání kořenů.

Jako hydroizolační vrstva slouží nejčastěji buď speciální asfaltové pásy nebo fóliové systémy na bázi umělých hmot. Speciální asfaltové hydroizolační pásy mají buď nosnou vložku z měděné fólie nebo jsou s přísadou speciálního aditiva, které zabraňuje prorůstání kořenů rostlin. Každá renomovaná firma by měla mít vypracován technologický postup pro řešení hydroizolací zelených střech s doporučením vhodných hydroizolačních materiálů. Dokladem pro investora, že použitý materiál splňuje požadované parametry, je i atest FLL, který garantuje jeho odolnost proti prorůstání kořenů. Jsou vyvíjeny čím dále kvalitnější fólie pro zelené střechy, např. Rhepanol hg, který je právě produktem moderního vývoje a je spolehlivou hydroizolací pro každý druh ozeleněné střechy - ať už s intenzivní, tak i s extenzivní vegetací. Jeho použití je možné u nových, ale i sanovaných střech. Rhepanol hg neobsahuje změkčovadla, halogeny ani přísady těžkých kovů, jedná se tedy o naprosto ekologický výrobek.

Kontrolní systém ProtectSys

V případě poškození nebo chyb při provádění hydroizolace střechy byl pro detekci poruch vyvinut patentovaný systém ProtectSys, který lze následně používat i jako stálý kontrolní systém. Pravidelnými kontrolami v rámci údržby a sledování stavu střechy lze systémem ProtectSys přesně lokalizovat a následně provést za malých nákladů opravu nalezených poruch. ProtectSys využívá fyzikálních vlastností vody, která je elektrickým vodičem. Pod vrstvu hydroizolace je instalována vysoce elektricky vodivá mřížka z ušlechtilé oceli, která je propojena kabelem s napojovací skříňkou-boxem. Na hydroizolaci je pak položen měřící kabel, jehož prostřednictvím je na ní přivedeno napětí stejnosměrného elektrického proudu. ProtectSys tedy obsahuje zařízení pro měření (měřící mřížku, měřící kabel, kontaktní destičky a napojovací box) jakož i zkušební měřič s rozsáhlou dokumentací. ProtectSys je pevně instalované měřící zařízení, které lze jednoduše instalovat a s pomocí pokrokové techniky rychle a přesně odhalit škody na hydroizolaci. Toto má význam zvláště u střech s kačírkem nebo u zelených střech, kdy jde i pod vrstvami odhalit porušení hydroizolace s velkou přesností - je uváděna přesnost do 5 cm od zdroje netěsnosti. ProtectSys nabízí jednak kontrolu střešního pláště po skončení stavebních prací, které mohly být příčinou poškození, ale i bezpečí po celou dobu životnosti střešního pláště a umožňuje kdykoliv provést kontrolu těsnosti hydroizolace. Tím je možno předejít k velkým škodám a nákladným opravám. Náklady na kontrolní systém představují podle odhadů zhruba 6 euro na m2. Tato částka se z pohledu možného stálého monitoringu stavu hydroizolace a možnosti zabránění škod na budově při jejím porušení jeví jako zcela určitě dobře vynaložená investice.

Čtěte také: Hydroizolace spodní stavby: Novostavby a rekonstrukce

Vývoj plochých střech v dřevostavbách

V architektuře 20. století, ale i v současné moderní architektuře sledujeme vysokou popularitu konstrukcí plochých střech u masivních zděných a monolitických konstrukcí. U konstrukcí plochých střech ze dřeva a v dřevostavbách se v českých a slovenských zemích nevyskytuje tolik technických pravidel a doporučení z důvodu ztráty tradic pro tento materiál a detaily v období socialismu. Poptávka po nízké ceně tedy v nedávné minulosti umožnila realizaci projektů plochých střech ze dřeva a v dřevostavbách, které jak z důvodu nesprávného návrhu, tak i kvůli chybám v realizaci vedly ke vzniku škod na konstrukcích.

Konstrukce plochých střech získaly svoji vysokou popularitu již na počátku 20. století v období secese a následně i v období funkcionalismu. První projekty v alpských zemích změnily v některých regionech tradiční ráz domů se šikmými střechami na domy se střechami plochými. Projekty jako Sanatorium Schatzalp (stavba 1898 až 1900), kde se snoubí krása na svou dobu revoluční železobetonové konstrukce s dvouplášťovou plochou střechou s dřevěnou konstrukcí navrženou architekty O. Pfleghard a M. Haefeli. Nebo projekty arch. R. Gaberela, jako např. přestavba radnice města Davos z roku 1926. V tuzemsku jsme nebyl pozadu, už mezi lety 1914 až 1918 vznikl projekt Baureovy vily od A. Loose (1914-1918), jedná se o první objekt na území bývalého Československa s plochou střechou. Tyto konstrukce vydržely díky kvalitnímu plánování a provedení do dnešních let a potvrdily tak za skoro století své existence i svou funkčnost a možnost energetické sanace na moderní standardy.

V rámci dynamicky se rozvíjejícího realitního trhu došlo v posledních letech k rozvoji výstavby rodinných a bytových domů v okolí velkých měst na Slovensku. V rámci tlaku požadavku nízké ceny a rychlosti realizace došlo k výběru jednoplášťové neprovětrávané ploché střechy s tepelnou izolací v oblasti nosné konstrukce bez tepelné izolace nad nosnou konstrukcí. Právě u této konstrukce došlo k chybám jak při jejím výběru v době plánování projektu, tak i při realizaci samotné. Především v podobě chyb ve vytvoření dokonalé vzduchotěsné obálky budovy, tak i k opomenutí několika detailů, které způsobily konvekci vodní páry do konstrukce. Dalším z významných faktorů pro škody u těchto konstrukcí bylo zanesení vlhkosti do konstrukce během fáze stavby v podobě srážkové vody. Znamením tedy byly průhyby svrchního pláště a tvorba kaluží, a i kolapsy svrchního dřevěného záklopu v rámci dřevěné konstrukce ploché střechy. V reakci na tyto problémy na trhu sestavil Slovenský Cech strechárov Slovensko (dále jako CSS) odborně technickou komisi s cílem sestavit doplňující pravidla CSS pro konstrukce plochých střech ze dřeva a v dřevostavbách. Inspirací jsou aktuálně platné STN normy, doplněné příklady skladeb konstrukcí a detailů ze zemí D-A-CH, které mají dlouholetou tradici s dřevem jako materiálem ve stavbách.

V minulosti byla u nás přerušena tradice vztahu ke dřevu. V posledních letech dochází k větší popularizaci oboru dřevostaveb a dřeva jako trvale obnovitelného zdroje stavebního materiálu a uvědomění si, jakou je dřevo strategickou surovinou. V našich sousedních západních zemích jako Rakousko a Německo došlo k zachování a rozvinutí dřevozpracujícího průmyslu. S tím spojeným věděním ohledně správného plánování a provádění konstrukce ze dřeva nejen rodinných, bytových a průmyslových objektů, ale i částí těchto konstrukcí, jako jsou ploché střechy. Pro základní přehled o aktuálních konstrukcích plochých střech tedy i technické komisi CSS (dále jako TK CSS) pro téma plochých střech ze dřeva slouží směrnice Informationsdienst Holz Flachdächer in Holzbauweise z roku 2019. Před posuzováním jednotlivých typů konstrukcí musela komise jako jeden ze „startovních“ úkolů varovat před rizikovou konstrukcí jednoplášťová neprovětrávaná plochá střecha s tepelnou izolací v oblasti nosné konstrukce bez tepelné spádové izolace nad nosnou konstrukcí (typ III), která u našich západních sousedů není přímo zakázána, ale je brána jako konstrukce vysoce náchylná k poškození v důsledku degradace svrchního dřevěného záklopu, jež bylo prokázáno i v průběhu posledních dekád. Tato konstrukce se nejčastěji vyskytuje jak na stavbách na Slovensku a v Česku, tak hlavně celosvětově a její řešení je i prezentováno v rámci výrobců CLT panelů. Pro tuto normu je zavazující stanovisko a posouzení vlhkostně teplotní bilance dle Glaserovy metody a normy STN 73 0540 - část 2 a i u členů TK CSS je zde asi shoda na schválení této konstrukce pro chystaná pravidla CSS pro konstrukce plochých střech. Německá norma DIN 4108-3 považuje tuto konstrukci jako bezproblémovou, je-li dodržena skladba, tj. s parozábranou s hodnotou sd,i ≥ 100 m na dřevěné konstrukci a dostatečnou dimenzí min. tloušťky spádové izolace nad parozábranou pro splnění podmínky součiniteli prostupu tepla střechy podle požadované hodnoty součinitele prostupu tepla dle STN či např. dle ČSN 73 0540-2. U této konstrukce bude schvalovací proces TK CSS asi vyžadovat nejvíce času, z důvodu její podobnosti s typem III a nedůvěře k této konstrukci z výše zmíněných negativních zkušeností z projektů na Slovensku.

U šikmých střech plní dnes podkrovní prostory často obytnou funkci, a proto musí střešní pláště odolávat vlhkostním vlivům jak z exteriéru, tak z interiéru. Často diskutovaným problémem je skladba konstrukce a použité materiály. Tyto dva faktory výrazně ovlivňují tepelně vlhkostní režim v konstrukci a tím i kvalitu vnitřního mikroklimatu. Střešní pláště u šikmých střech zaznamenaly v posledních letech značných konstrukčních změn, které vznikly na základě nových tepelně technických požadavků, zvýšenou kapacitou výstavby podkrovních místností k bytovým účelů a rozšíření sortimentu stavebních materiálů na trhu. Hlavní nosný prvek šikmé střechy - krokev - slouží jako rošt pro zateplovaní systém střechy a tím je vystavován tepelně vlhkostnímu namáhání, které u půdních prostor, kde krokev sloužila pouze jako nosná konstrukce střechy bylo naprosto odlišné. K zajištění bezporuchovosti střechy se střešní plášť skládá z mnoha vrstev s různou propustností vodní páry.

Experimentální ověření vlhkosti dřevěných krokví

Výskyt plísní u dřevěných krokví zabudovaných ve dvouplášťových střešních konstrukcích nastartoval experiment zabývající se vlhkostí zabudovaných krokví v závislosti na skladbě střešního pláště. Pro experimentální ověření funkčních vlhkosti dřevěných krokví u šikmé střešní konstrukce bylo provedeno měření na několika místech střechy. Tato místa se odlišovala skladbou konstrukce, způsobem odvětrání apod. Dále bylo provedeno měření teplot a relativních vlhkostí v interiéru a exteriéru.

Posuzované skladby střešních konstrukcí demonstrují chování dřevěných prvků zabudovaných do střešních konstrukcí, které jsou vystaveny odlišným fyzikálním procesům. Výsledky měření potvrdily teoretické závěry, které na základě faktu, že difúzní tok vodní páry vrstvou se uskutečňuje ve směru teplotního spádu a naopak tok kapalné vlhkosti jde proti směru teplotního spádu, konstatovaly, že dřevěné konstrukce uzavřené v zateplené šikmé střešní konstrukci jsou vystaveny mnohem delšímu vysychání, než dřevěné konstrukce střech s půdním prostorem. Poměrná hmotnostní vlhkost příslušející bodu nasycení vláken je 20%, tzn., že pro hodnoty nižší než 20% je dřevo ve vlhkostní rovnováze s okolním vzduchem, v opačném případě dřevo vždy obsahuje nadměrnou vlhkost vnesenou intenzivní kondenzací, poruchami střešní krytiny apod. Z experimentálního měření na konstrukci, kde nebyla sundána krytina a nebyla použita pojistná hydroizolace, je zřejmé, že pokud do krokví není vnesena počáteční nadměrná vlhkost je v případě větrané i nevětrané konstrukce vlhkost dřevěných krokví ustálená, tzn. její životnost není ohrožována.

U této konstrukce je hlavní předpoklad správný návrh difuzního spádu konstrukce od parobrzdy/parozábrany (sd,i ≥ 2,0 m dle DIN 4108-3: 2018) k pojistné hydroizolační vrstvě s sd,e ≤ 0,3 m a v provedení spojů jako u vodotěsného podstřeší a také funkční provětrávaná mezera. Samozřejmostí je správný návrh svrchní hydroizolace nad dřevěným záklopem, popř. zvážení použití tepelné izolace i na svrchním dřevěném záklopu pro snížení výskytu kondenzátu na spodní straně dřevěného záklopu u provětrávané mezery. Min. výška pro odvod difundujíce páry je 100 mm, při délce VW do 10 m; na každý další 1 m délky se výška VW zvětšuje o 10 %. Velikost přiváděcích a odváděcích větracích otvorů - přiváděcí otvory min. 1/100 celkové plochy střechy; odváděcí otvory zvětšené ještě o 10 %, tvar přiváděcích a odváděcích větracích otvorů - ideálně průběžná štěrbina, poloha přiváděcích a odváděcích větracích otvorů - přiváděcí otvory v nejnižším místě VW, odváděcí v nejvyšším (využití komínového efektu), vzdálenost přiváděcích a odváděcích otvorů - max. 18 m; čím méně, tím lépe. Nutno dobře definovat řešení krytí přiváděcích a odváděcích větracích otvorů - plochu krycích mřížek, sítěk či žaluzií nutno přičíst k ploše větracích otvorů.

Hydroizolace pomocí tekuté gumy je moderní a efektivní řešení, které chrání konstrukci před vlhkostí a prodlužuje její životnost. Ať už se jedná o základy, střechu, stěny nebo vlhké prostory, tekutá guma nabízí špičkovou ochranu s minimálním dopadem na životní prostředí. Správně provedená aplikace a pravidelná údržba zajistí, že vaše dřevostavba bude odolávat vlhkosti po mnoho let. Investice do kvalitní hydroizolace se tak jednoznačně vyplatí.

tags: #hydroizolace #drevene #strechy

Oblíbené příspěvky: