Hydroizolace technické místnosti a ochrana celé stavby před vlhkostí

Hydroizolační vrstva je ve většině případů očím skrytá. Přesto má pro funkčnost a dlouhodobou životnost konstrukcí zásadní význam. Díky hydroizolaci se voda nedostane do konstrukčních prvků, ve kterých nemá co dělat. Ve vnitřních i venkovních částech stavby je takových míst řada. Způsob ochrany proti průnikům vody se přitom u jednotlivých typů konstrukcí liší.

Hydroizolace zabraňuje nechtěným průnikům vody. Tvoří ji vždy neprodyšná a souvislá vrstva, která může být tvořena různými materiály, které odolávají vodě. Hydroizolace obvykle chrání stavby před podzemní, povrchovou, tlakovou nebo stékající vodou. Ochraňují budovy také před vodními parami.

Proč je hydroizolace důležitá?

Minimalizuje rizika vzniku plísní, znehodnocování stavebních materiálů, rezivění i přímého prosakování vody. Vlhkost, která zůstává v domě, je nežádoucí. Velmi často totiž vede ke vzniku plísní. V domě je pak nezdravé prostředí. Zdraví však není jediné, co je plísní ohroženo. Hrozí také porušení soudržnosti stavby a konstrukční pevnosti materiálů. Vlhkost v neposlední řadě snižuje správnou funkci tepelné izolace.

Bez ohledu na to, zda jde o hydroizolaci podlahy starého domu, moderní novostavby nebo podlahy ve vlhkých prostorách jako sklepy či koupelny, nevyplatí se tento krok podcenit. Mezi hlavní rizika totiž patří:

• Pronikání vlhkosti: To může způsobit opadávání podlahových krytin, plísně a poškození stavební konstrukce.
• Vzlínání vlhkosti: Tento jev je běžný hlavně ve starých domech, což vede k narušení estetického i technického stavu podlah a stěn.
• Zkrácení životnosti stavby: Dlouhodobá vlhkost oslabuje materiály a konstrukci.

Důležitá je nejen ochrana před vlhkostí, ale také prevence před možnými dalšími problémy, jako jsou plísně nebo narušení stability konstrukce.

Čtěte také: Materiály pro sokl

Kde je hydroizolace nezbytná?

Aplikaci hydroizolační vrstvy doporučujeme všude, kam proniká pára a může zatéct voda. Ochranu si zaslouží stěny a podlahy na toaletě, v technické místnosti, kuchyni nebo domácím wellness. Neměli byste zapomenout ani na penetrační nátěr při výmalbě.

Hydroizolace v interiéru

Koupelny a sprchové kouty

Kolem sprchového koutu, vany či umyvadla je aplikace hydroizolační vrstvy nezbytná, proto ji doporučujeme aplikovat po celé ploše stěn a podlah. V prostoru sprchového koutu i kolem vany dochází k přímému kontaktu vody s obkladem a dlažbou. Ty samy o sobě stoprocentně neochrání podklad proti vsakování. Voda se k němu může dostat přes špatně uzavřené spárovací hmoty a silikony. Rohy, okraje žlabů a další namáhaná místa doporučujeme zpevnit a utěsnit pomocí hydroizolačních pásek či bandáží. V případě těchto interiérových prostor se často používá hydroizolační nátěr, který se nanáší pod keramické obklady a dlažby. Speciální hmotu lze nanášet klasickým válečkem, stejně jako malířskou barvu nebo nerezovým hladítkem. Záleží na tom, jaký nátěr konkrétně používáte. Když tento nátěr zcela vyzraje, vytvoří nepropustnou vrstvu.

Technická místnost, prádelna a toaleta

Prádelna, technická místnost, koupelna nebo toaleta. To jsou místnosti, kde se obvykle drží mnohem více vlhkosti než v jiných částech domu. Je to dáno již běžným provozem. Navíc se může stát nějaká neočekávaná havárie. Hydroizolace v těchto místnostech je tedy žádoucí. Hydroizolaci podlahy nevynechte hlavně v místnostech, kde je zvýšené riziko vlhkosti a vody. Sklepy a technické místnosti jsou dalším příkladem, protože zde často hrozí vlhkost vzlínající z podloží - hlavně u starších domů.

Hydroizolace v exteriéru

Základová deska

Hydroizolace základové desky je nezbytná u jakékoliv novostavby: chrání dům před vlhkostí (tlakovou i vzlínající) a zabraňuje pronikání nebezpečného radonu. Řemeslníci provádí hydroizolaci stavebních základů zpravidla pomocí asfaltových pásů, které nahřívají plynovým hořákem a lepí na napenetrovaný betonový podklad. Nejčastěji se používá hydroizolace spodní stavby, tedy základů domu. Pro hydroizolační práce se v tomto případě používá nejčastěji asfaltová lepenka. Ta dokáže efektivně vyřešit problém se vzlínající vodou.

Střechy, balkony a terasy

Zvýšenou ochranu proti prosakování vyžadují zejména ploché střechy, na kterých se hromadí větší množství vody. Ochranu zajistí různé materiály od asfaltových pásů přes PVC folie po tekuté lepenky. Ochranu však vyžadují i šikmé střechy - krytina ze skládaných prvků není sama o sobě vodotěsná. Proto se na hydroizolaci nahlíží v širších souvislostech. Hydroizolaci je třeba udělat také na střeše. Materiál se přitom liší podle typu střechy. U klasických šikmých střech se obvykle používá hydroizolační fólie, která se kotví pod střešní latě. Je důležité, aby tato fólie vodu zvenčí nepustila dovnitř, ale naopak aby nechala stoupat páru z budovy ven. V případě moderních plochých střech se nejčastěji používá takzvaná PE fólie. Ta má rovnou také funkci finální krytiny střechy. Pod ní je běžně aplikovaný ještě hydroizolační nátěr sloužící jako pojistka. Jde o původně tekutou hmotu, která se natírá podobně jako barva. Po nanesení vyschne a zpevní svůj povrch. Postup hydroizolace balkonů a teras je podobný jako u plochých střech. Cílem je zabránit pronikání vody a vlhkosti do samotného podkladu i okolních částí stavby. Zvýšenou ochranu proto musíte věnovat hydroizolaci zdiva. V současnosti se hydroizolace balkonů a teras řeší nejčastěji pokládkou PVC fólií.

Čtěte také: Demontáž cihel při opravě hydroizolace komína

Bazény a zahradní jezírka

Bazény i zahradní jezírka mají vysoké požadavky na hydroizolaci. Jsou dlouhodobě v přímém kontaktu s vodou, navíc jsou často mechanicky namáhané a vystavené náročným klimatickým vlivům, jako jsou velké teplotní rozdíly, déšť, kroupy či sníh. Na rozdíl od tepelné izolace bazénu je hydroizolace nezbytná, protože chrání konstrukci před únikem vody.

Typy hydroizolačních materiálů

Hydroizolační materiály se rozdělují na povlakové a tekuté. Povlakové třídíme do dvou skupin (dle původu materiálu) na syntetické a živičné. Hydroizolace může být ve formě pružného nátěru, fólie nebo pevné hmoty.

Povlakové hydroizolace

Syntetické materiály

Hydroizolace ze syntetických materiálů jsou vhodné pro hydroizolace střech, bazénů, balkonů, teras, spodních částí staveb a jiných venkovních konstrukcí. Kromě nejpoužívanější PVC izolace a nopových fólií patří do této skupiny i další plastové a pryžové materiály, jako jsou například geotextilie. Ty samy o sobě nezajišťují voděodolnost, ale chrání hydroizolační vrstvu před poškozením.

Živičné materiály (asfaltové)

Nejpoužívanějším typem živičných hydroizolací je asfaltová lepenka. Tento vrstvený materiál obsahuje vložku z tkaniny (obvykle skelného vlákna), která je obalená asfaltem. Plynovým hořákem na PB nahřejete pásy a natavíte je na betonové podklady. Pásy využijete pro hydroizolaci venkovních stavebních konstrukcí a základových desek.

Tekuté hydroizolace (stěrky a nátěry)

Hydroizolační stěrky a nátěry jsou vhodné pro vnitřní a venkovní použití, ale nejčastěji je využijete v koupelně. Jednoduše je aplikujete štětcem či válečkem na podkladní vrstvu. V exteriéru je využijete v místech, která nelze systémově ochránit povlakovou hydroizolací. Na výběr máte mezi jednosložkovými a dvousložkovými hydroizolacemi. Jednosložková hydroizolace je připravená k okamžitému použití a po zaschnutí vytváří elastickou voděodolnou vrstvu. Dvousložková hydroizolace na bázi polymerové pryskyřice schne rychleji. Vyžaduje však náročnější přípravu, která souvisí s promísením dvou složek. Tekutá guma: Moderní řešení s vysokou flexibilitou, snadnou aplikací a dlouhou životností. Hodí se jak do interiéru, tak do exteriéru.

Čtěte také: Hydroizolace spodní stavby: Novostavby a rekonstrukce

Výhody tekuté gumy

Tekutá guma zvládne vytvořit bezešvou membránu, která zajišťuje dokonalou ochranu proti pronikání vody. Tento materiál má, díky vysoké roztažnosti, schopnost přizpůsobit se pohybům podkladu, což znamená, že je ideální i pro plochy vystavené výraznému mechanickému nebo teplotnímu namáhání.

Další výhodou je odolnost vůči UV záření a chemikáliím, což zajišťuje jeho univerzální použití i v náročných podmínkách, jako jsou venkovní prostory nebo průmyslové objekty. Aplikace tekuté gumy je navíc jednoduchá a intuitivní. Lze ji provádět štětcem, válečkem nebo nástřikem, což z ní dělá ideální materiál pro profesionály i domácí kutily. Významnou přidanou hodnotou je také její dlouhá životnost. Při správné aplikaci a údržbě vydrží hydroizolační vrstva až 35-40 let, což výrazně snižuje náklady na budoucí opravy a údržbu. Díky těmto vlastnostem je tekutá guma skvělou univerzální volbou pro různé stavební projekty.

Postup hydroizolace podlahy pomocí tekuté gumy

Ať už provádíte hydroizolaci podlahy v rámci rekonstrukce nebo u novostavby, postup bude velmi podobný. Pro ty nejlepší výsledky je však potřeba dodržet pár nezbytných kroků:

1. Příprava povrchu:
   • Očistěte povrch od prachu, mastnoty a uvolněných částic.
   • Zkontrolujte, zda je podklad suchý a hladký a případné nerovnosti vyrovnejte pomocí samonivelační stěrky a tmelu.
   • Po očištění a vyrovnání naneste penetraci podlahy pro zlepšení přilnavosti.
2. Aplikace tekuté gumy:
   • Ujistěte se, že při aplikaci hydroizolace v místnosti či venku nemrzne/neprší. Nanášejte gumový nátěr rovnoměrně pomocí štětce, válečku nebo nástřiku.
   • Aplikujte minimálně dvě vrstvy s odstupem několika hodin dle pokynů výrobce.
   • Prostupy, rohy a kritická místa můžete zpevnit pomocí geotextilie.
3. Kontrola:
   • Po zaschnutí zkontrolujte celistvost každé vrstvy. V případě potřeby opravte “bubliny” a slabá místa nebo naneste třetí vrstvu.

Další odvodňovací prvky a drenáže

K hydroizolaci se řadí i další odvodňovací prvky a drenáže. Odvodňovacími prvky se rozumí vsakovací tunely, trubky, žlaby nebo třeba ukončovací lišty. Ačkoliv nejde o klasickou izolaci domu, pomohou tyto prvky odvodňovat dům. Odvodňovací prvky se používají zejména u starších domů. Pokud stavíte nový dům nebo rekonstruujete chalupu po babičce, nepodceňte hydroizolaci. Pronikání vody do stavby je totiž noční můrou každého z nás. Nikdo se nechce ve svém vysněném domově potýkat s vlhkostí, plísní a nevzhlednými fleky na omítce.

Jak vybrat správnou hydroizolaci a kolik to bude stát?

Vzhledem k tomu, že je potřeba, aby izolace ideálně vydržela celý životní cyklus stavby, je ideální se zeptat projektanta jak má být hydroizolační vrstva silná. Projektant vám poradí také s tím, který produkt bude pro vás nejvhodnější variantou. Vždy je důležité vybírat izolaci od renomovaných výrobců, kteří splňují normy. Myslete na to, že levná a rychlá řešení nejsou v dlouhodobém horizontu výhodná. Na hydroizolaci domu byste proto rozhodně neměli šetřit. Pokud budete porovnávat ceny produktů, nekoukejte na ceny za kilogram. Důležité je si spočítat spotřebu na metr čtvereční. Každý zmíněný typ izolace se hodí pro něco jiného. Zatímco některé hydroizolace nedovolí vodě prosáknout zvenku dovnitř, jiné druhy nedovolí vodě dostat se zevnitř ven.

Cena hydroizolace podlahy závisí na tom, jak velkou plochu budete izolovat a kolik vrstev na ní nakonec dáte. Běžně se spotřeba pohybuje mezi 1-1,5 kg/m² na vrstvu. Částka se také bude lišit podle zvoleného materiálu a toho, zda aplikaci zvládnete sami či si na ni někoho najmete. Tak jako tak, počítejte s tím, že cena materiálu se pohybuje kolem 250-350 Kč/kg.

Kombinace protiradonové izolace a hydroizolace

Přístup k protiradonové izolaci jako variantě hydroizolace nabízí teoretickou možnost, aby ochranu stavby proti vodě i radonu zajišťovala jediná izolace. A pokud ji lze využít, je také výhodná. Rozhodnutí o tom musí předcházet podrobný rozbor podmínek stavby ve vztahu ke kladeným požadavkům. Jak jsme již uvedli, požadavky na bezpečnost a kvalitu izolace jsou totiž u obou druhů izolace v mnoha případech protichůdné.

Ve kterých případech je toto řešení vhodné? U hydroizolací jsou nejvyšší nároky kladeny tam, kde je objekt zakládán pod hladinou spodní vody, nebo kde se kolem podzemí vyskytují nepropustné zeminy. V nepropustných zeminách nebo dokonce pod hladinou spodní vody je jen velmi malé nebo téměř žádné množství půdního vzduchu. Nejvyšší bezpečnost a spolehlivost musí vykazovat protiradonové izolace v zeminách suchých a vysoce propustných. Pro suché a propustné podloží je charakteristický vysoký obsah půdního vzduchu a jeho transport prouděním. V důsledku podtlaku ve spodních partiích domu je pak tento vzduch spolu s případným radonem nasáván netěsnou konstrukcí spodní stavby.

Důležitost větrání a rekuperace

Je jasné, že samotná hydroizolace základů, střechy nebo koupelny vám zcela nepomůže. Velmi důležitou součástí izolace domu je také pravidelné větrání. To by mělo být efektivní a pravidelné. Pokud z nějakého důvodu nechcete nebo nemůžete správně větrat, pak je ideální přemýšlet o pořízení rekuperace. Toto moderní řešení bude udržovat ve vašem domě čerstvý vzduch s optimální vlhkostí.

Klasifikace účinnosti a spolehlivosti hydroizolačních konstrukcí

Pro navrhování a posuzování hydroizolačních konstrukcí se uvádí jejich doporučená klasifikace účinnosti a spolehlivosti.

Třídy účinnosti

• U1: Konstrukce v daném hydrofyzikálním namáhání propouští vodu tak, že z jejího chráněného povrchu nebo z vnitřního povrchu jí chráněných konstrukcí stéká voda.
• U2: Konstrukce v daném hydrofyzikálním namáhání propouští vodu tak, že její chráněný povrch je vlhký, nestéká z něj voda, nebo z ní vlhkost proniká vzlínáním do chráněných konstrukcí, které jsou s ní v kontaktu.
• U3: Konstrukce v daném hydrofyzikálním namáhání nepropouští vodu na svůj chráněný povrch.
• U4: Konstrukce v daném hydrofyzikálním namáhání nepropouští vodu pod svůj exponovaný povrch.

Třídy spolehlivosti

• S1: Je velmi pravděpodobné, že nebude dosaženo potřebné těsnosti nebo v průběhu užívání dojde k neodstranitelné poruše.
• S2: Nelze odhadnout, zda hydroizolační konstrukce bude funkční.
• S3: Je velmi pravděpodobné, že bude dosaženo potřebné těsnosti nebo poruchy vzniklé v průběhu užívání budou odstranitelné.

Přístupnost hydroizolační konstrukce

Přístupnost pro případnou budoucí opravu je jedním z hledisek pro volbu míry spolehlivosti hydroizolační konstrukce.

Doporučené minimální stupně spolehlivosti hydroizolačních konstrukcí s vazbou na jejich přístupnost:

Základní podklady pro navrhování hydroizolace

Před rozhodováním o potřebách a způsobech ochrany objektu před působením vody je nezbytné získat potřebné a zejména hodnověrné informace o geologickém prostředí stavby a klimatických podmínkách a posoudit umístění stavby v terénu, její konstrukční uspořádání a v neposlední řadě požadavky uživatele na její provoz. Obvykle k tomuto účelu slouží:

• informace a údaje Hydrometeorologického ústavu;
• informace vodohospodářských orgánů;
• informace starousedlíků (vše ke zjištění rozsahu a úrovně 50 a 100 leté, tj. maximální hladiny podzemní vody);
• hydrogeologický průzkum (pro stanovení struktury, charakteru a vlastností vrstev základových zemin a podzemní vody);
• stanovení charakteru hydrofyzikálního namáhání hydroizolace;
• konstrukční a hmotové řešení základových suterénních, případně podlahových konstrukcí objektu a jeho dilatací;
• řešení provedení a stabilizace výkopové jámy;
• charakter a hloubka založení sousedních objektů;
• informace z územního plánu obce a
• informace o případných větších výhledových investičních záměrech, které mohou ovlivnit ráz krajiny.

Průzkum prostředí stavby

Návrh hydroizolace spodní stavby musí vždy vycházet z průzkumu horninového prostředí spodní stavby. Průzkum musí podrobně a konkrétně vymezit hydrofyzikální, geotechnické, klimatické, mechanické, korozní, provozní a další podstatné vlivy, působící na stavbu. Jde zejména o hydrogeologický průzkum, který musí obsahovat, kromě jiného, součinitel propustnosti jednotlivých zemin k (m/s) v podloží a údaje o výskytu podzemní vody. Pokud se v místě budoucí stavby voda vyskytuje, musí být uvedena hloubka, ve které byla její hladina zastižena jak při navrtání, tak při ustálení, a změny úrovně vodní hladiny v průběhu hloubení sond. Dále musí obsahovat závislost kolísání hladiny na stavu vody v blízkých vodních zdrojích (studnách apod.) a vodních tocích. Je nezbytné, aby zde byla uvedena nejvyšší možná hladina podzemní vody (výška hladiny naražené resp. ustálené je pouze informativní). Zpráva hydrogeologického průzkumu musí obsahovat také chemický rozbor vzorků podzemní vody. Z chemických vlivů je třeba zvážit možnost vsakované povrchové vody a technologických vod s obsahem látek, které by mohly nepříznivě působit na hydroizolace, resp. na konstrukce objektu. Třeba je též prověřit možnost působení tzv. bludných proudů a teplotu médií v potrubích, která procházejí hydroizolacemi, nebo se vyskytují v jejich blízkosti. Podcenění hydrogeologického průzkumu může mít za následek chybné stanovení hydrofyzikálního namáhání spodní stavby a z toho plynoucí chybný návrh hydroizolace.

Ekonomické hledisko výstavby

Nedostatečný návrh hydroizolačního systému spodní stavby může být způsoben také snahou o minimální investiční náklady v různých fázích stavebního procesu. Ekonomické hledisko výstavby je, pochopitelně, velmi důležité, nemístné úspory v nákladech na hydroizolaci v rámci projekčního návrhu či v rámci realizace však mohou vyvolat další, několikanásobně vyšší náklady na její sanaci. Několik ilustrujících čísel z literatury:

• při minimalistických investičních nákladech je 90% pravděpodobnost následných problémů a poruch vodotěsných izolací;
• pro kvalitní systém hydroizolace je třeba 150 až 180 % minimalistických investičních nákladů - pravděpodobnost následných problémů a poruch klesne na 10 %;
• rozpočet hydroizolací se pohybuje v rozmezí 0,5 až 1 % z celkových investičních nákladů. Úspora při volbě minimalistické varianty potom vychází 0,25 až 0,5 %;
• náklady na sanaci nefunkční hydroizolace se pohybují v rozmezí 2 až 4 % z celkových investičních nákladů;
• k nákladům na sanaci je třeba přiřadit časovou ztrátu (řádově měsíce) v důsledku rekonstrukce, spojenou se ztrátou z návratnosti investičních nákladů;
• diskutabilní dobu životnosti sanace (zejména u injektážních technologií);
• narušení vztahů mezi účastníky výstavby.

Historický pohled na hydroizolaci proti zemní vlhkosti

U starších staveb (ještě i z počátku minulého století), kdy hydroizolační materiály byly ve svých počátcích, plnily hydroizolační funkci proti zemní vlhkosti suterény, které odváděly zemní vlhkost trvalým větráním. Tuto stěžejní funkci suterénu si bohužel někteří projektanti neuvědomují, navrhují při rekonstrukcích suterénů dodatečné izolace podlah, obklady s vysokým difuzním odporem, omezují větrací otvory a způsobují tak rozsáhlé degradační procesy ve starších budovách (zejména u svislých konstrukcí).

tags: #hydroizolace #technicka #mistnost

Oblíbené příspěvky:

• Typy lemovacích lišt na lino
• Vše, co potřebujete vědět o tmelu Peddy 25D
• lesklý obklad v bílé barvě 25x33
• Inovace v technologii řezání polystyrenu EPS
• Ekologické čištění vinylových podlah pomocí octa