Izolace a sanace historických objektů: Komplexní přístup k ochraně kulturního dědictví

Péče o historické budovy vůbec není jednoduchá. Někdy ji komplikují omezení daná památkáři, jindy stojí v cestě velké finanční náklady, rozsah prací, stav konstrukcí atd. A poměrně často může úspěšné obnově bránit vlhkost ve zdech. V poslední době pozorujeme, že se zvyšuje zájem o sanace objektů minulé doby, kde jsou způsobeny škody vznikající vlivem působení vzlínající vlhkosti. Tyto objekty často postrádají hydroizolaci, protože izolační materiály nebyly v minulosti k dispozici.

Čelíte problémům s vlhkostí zdí? Trápí vás špatný vzduch v místnostech? Hyzdí fasádu a vnitřní prostory odlupující se barva nebo omítka? Vlhké zdi a protivně vlhký vzduch často brání plnému využití budovy a tím vlastníkovi způsobují ekonomické ztráty. Co je mokré, to se těžko pronajímá. Časté, opakované opravy omítek také něco stojí. Stejně tak vytápění mokrých zdí. Vlhké zdi předávají vodu do vzduchu v místnostech. Vodní páry se pak srážejí na chladných částech zdí. Chladný vzduch v sobě totiž neudrží tolik vody jako vzduch teplý. Příkladem může být večerní rosa. Teplý vzduch má v sobě po celém dni spoustu vodní páry. Jakmile večer vzduch zchladne, už tolik vody neudrží a ta klesne dolů v podobě rosy. Podobně to funguje s lahví vyndanou z lednice. Teplý vzduch narazí na sklo, zchladí se, neudrží v sobě vodu a ta se objeví na skle v podobě kapek. Studené zdi, kde se voda sráží opakovaně, jsou stále vlhké, a tak se na nich daří plísním, které situaci dál zhoršují. Kde je plíseň, tam není zdravo ani příjemno. A co je nejhorší, vzlínající vlhkost sama od sebe nezmizí. Naopak se časem zhoršuje. Zdivo je čím dál víc zasolené, rozpadá se a výška, do které vzlínající voda stoupá se postupně zvedá. Dokud neodstraníte důvod, proč voda vystoupala do zdí, zůstane v nich voda i nadále.

Cesta k suché budově začíná průzkumem příčin vlhkosti. Prvním a nejdůležitějším krokem je určit pravé důvody, proč jsou zdi mokré. Velmi důležité je určit všechny důvody. Až pak může následovat hledání a nalezení fungujícího, celistvého řešení. Pokud jste už do odvlhčení investovali nějaké peníze a nepřineslo to výsledky, pak to nejspíš bylo proto, že se neřešilo pravé proč, neboli pravá příčina.

Typy vlhkosti a jejich dopady

Kapilární vlhkost je typ vlhkosti, která vzlíná ze země kolmo vzhůru do podloží a zdí staveb. Kapilární vlhkost tak především devastuje stavbu a její vzhled, ale má i řadu vedlejších efektů (např. v kapli sv. v kostele sv.). U starších objektů se setkáváme se základy tvořenými smíšeným zdivem - kombinací kamene, cihel a starých malt. Tyto porézní materiály fungují jako kapilární systém, který po staletí nasává vodu z podloží směrem vzhůru. Tento proces je destruktivní nejen pro estetiku, kdy se objevují opadávající omítky, solné výkvěty a mapy, ale dlouhodobě zhoršuje vnitřní klima stavby. Klasickým problémem, který stojí za vznikem plísní v historických budovách je to, že dnes již běžně používaná hydroizolace je výdobytkem moderní doby, a proto chybí v každé zasolené a vlhké zdi. Důsledkem toho pak uvnitř budovy vznikají plísně, opadává omítka, dochází také ke bujení dřevokazných hub. Vlhkost nezasahuje pouze historické budovy, které postrádají veškerou hydroizolaci. Sanace vlhkého zdiva běžně provádíme také na rodinných domech a komerčních budách. Vlhkost se většinou projevuje drolením a opadáváním omítky ze zdi. Nejenom že vám znepříjemňuje pohled na dříve krásnou budovu, ale hlavně pobyt mezi vlhkými zdmi.

Metody sanace a izolace historických objektů

Současný stav techniky nám však dovoluje doplnit stavební konstrukce o horizontální zábranu, která zamezí vzlínání další vody do konstrukce a tím ochráníme objekty před škodlivými vlivy vlhkosti. Sanace staveb provádíme všemi metodami, které jsou v souladu s normou ČSN P730610. K historickým a památkovým objektům přistupujeme s mimořádnou péčí. Jsme si plně vědomi významu kulturního dědictví, které nám zanechali naši předci. Naše role je obnovovat, co dříve fungovalo. V první řadě se tedy snažíme o obnovu prvků, které tvořily přirozenou ochranu proti vlhkosti. Zároveň pracujeme s moderními technologiemi, které předchozí generace neměly k dispozici.

Čtěte také: Vlastnosti dřevovláknité izolace – požární odolnost

Bezkontaktní elektroosmóza (systémy DryPol® a Biodry)

DryPol® je přístroj na odstranění vlhkosti a sanaci zdiva, který je bezdrátový, bezkontaktní a funguje na principu elektroosmózy. Unikátnost našeho zařízení totiž spočívá v tom, že k aplikaci bezkontaktní elektroosmózy nejsou vyžadovány jakékoliv stavební zásahy. Při instalaci v podstatě stačí DryPol® jen zapojit do elektřiny, a ten hned začne zapuzovat zemní vlhkost ze zdí do země. To dokonale splňuje nároky památkářů, aby zůstala zachována celistvost stavby. Navíc účinek systému DryPol® je plošný, takže vedle izolace svislých stěn v přízemí nebo ve sklepení zaručí i zaizolování vodorovných podlah a sklepů celkově. TIP: Prohlédněte si instalace odstraňovače vlhkosti DryPol® ve vybraných památkově chráněných objektech v našem výpisu referencí.

Technologie vysoušení Biodry pracuje bez jakýchkoliv stavebních prací, které by mohly narušit statiku budovy nebo způsobit nevratné změny. Nezasahuje do stavební podstaty budovy, nepoužívá chemii ani další metody, které by mohly stavbě ublížit. Dopad instalace i průběžného měření vývoje vysoušení by se daly z hlediska dopadu na budovu přirovnat k vyvrtání díry na hmoždinku při věšení obrazu. Kromě několika vrtů o hloubce cca deseti centimetrů nedojde k jinému stavebnímu zatížení budovy. Pomocí Biodry mohou být trvale vysušeny zdi jakéhokoliv typu, tloušťky i materiálu. Samozřejmě včetně historických památek (například i s historickými malbami a podobně). Technologie odstraňuje pravou příčinu toho, proč voda zdmi stoupá. Následně udržuje zdi trvale suché, jak máme potvrzeno u vysušených budov po celém světě. Instalace Biodry zabere podle rozsahu den nebo dva. Může probíhat za plného provozu budovy. Odpadá tak stěhování nábytku a náklady s tím spojené. Biodry je definitivní řešení vzlínající vlhkosti. Vyřešení tohoto problému je zásadní nejen pro zdraví těch, kdo v budově žijí nebo pracují, ale i pro ochranu budoucnosti stavby samotné.

Mechanické podřezání zdiva

U tohoto objektu investor požadoval absolutní a definitivní vyřešení problému vzlínající vlhkosti, která byla v některých místech do výše 1,5m. Tuto podmínku může v současné době splnit pouze mechanické podříznutí zdiva, které bylo v tomto případě smíšené. Technologie řezání zdiva lanovým automatem, s vložením nerezových chromniklových desek systém Baumann vyznačující se podélnými válcovanými ohyby, kterými se desky vzájemně spojují k sobě. Tyto spoje jsou vysoké jako proříznutá mezera a tak po zaražení desek ve zdivu vznikne klín po celé šířce zdiva, který zajišťuje podepření konstrukce před tlakovým vyplnění mezer cementovou zálivkou. Statika objektu tak není narušena. Poté takto ve zdivu vznikne nová spára, která zlepší statické vlastnosti konstrukce z hlediska rovnoměrného zatížení. Příkladem je rodný dům kardinála Ratzigera v Bavorsku 1994, v současné době papeže Benedikta XIV.

Chemická injektáž

Základem sanačního zásahu, který je patrný na snímcích, je vytvoření soustavy vrtů v ložné spáře. U smíšeného zdiva vyžaduje tento krok mimořádnou preciznost a zkušenost. Vrty musí být vedeny v přesně definovaných rozestupech a hloubce tak, aby pokryly celý průřez stěny. Je nezbytné vrtat do ložné spáry (tedy do malty mezi kameny a cihlami), nikoliv přímo do tvrdého kamene, aby byla zajištěna rovnoměrná distribuce injektážní látky. Do připravených a vyčištěných otvorů následně aplikujeme speciální injektážní látku se silným hydrofobním účinkem. Ta proniká hluboko do pórů materiálu (malty i cihel) a v celém objemu vytvoří souvislou a nepropustnou clonu. Vrty po chemické injektáži. Zdivo pod injektáží je stále mokré. U historických budov je sanace procesem, který vyžaduje čas. I když je injektážní clona vytvořena, zdivo nad touto linií potřebuje čas k vyschnutí a zbavení se nahromaděné vlhkosti. Výsledkem naší práce je trvale suché a ošetřené zdivo. Sanace zdiva injektáží zajišťuje, že se na površích přestanou tvořit mapy, plísně a zdivo si zachová svou integritu.

Chemická injektáž je další možností. Má svoje využití. Často je považována za jednoduchou metodu. Ale pokud má fungovat, vyžaduje si její provedení skutečnou preciznost a profesionalitu. Jmenujme například nutnost přesného vrtání, čištění každého vrtu od prachu pomocí stlačeného vzduchu, aby se vrt neucpal prachem a chemie se dostala všude, kam má. Pravidel, která musí být dodržena je mnohem víc. Například zdi nad 60 cm by se měly navrtávat z obou stran a tak dále.

Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

Mikrovlnná sanace

K řešení tohoto častého problému je nutné přistoupit s respektem a s určitými znalostmi. Jelikož je jasné, že finanční i historická hodnota budovy je opravdu velká, používá pro odstranění škůdců pouze šetrnou technologii, která nijak nepoškozuje objekt. Mikrovlnná sanace pracuje na jednoduchém, ale velmi účinném principu. Jelikož houby, plísně, larvy a vajíčka obsahují více vody než jejich okolí, zasáhnou je mikrovlny ve větší množství. Veškeří škůdci odumírají při teplotě okolo 40 ° C. Mikrovlnná sanace je mnohonásobně účinnější a rychlejší než běžně používané chemikálie. Díky tomu, že mikrovlny pronikají hluboko do zdiva, ničí tak nejen povrchový problém, ale také podhoubí, které se nachází hluboko uvnitř zdí a do kterého by chemikálie neměly šanci proniknout (škůdce by tak jen pozastavily, nikoliv zničily).

Další doplňkové metody a řešení

• Systém odvětrávaných podlah - pro stálé a komfortní vnitřní prostředí.
• Odvětrání vnitřních prostor - pro eliminaci nadměrné vzdušné vlhkosti vnitřních prostor objektu. Nenechte své vybavení a starožitnosti na pospas vzdušné vlhkosti.
• Monitoring vnitřního prostředí - krátkodobě i dlouhodobě monitorujeme vnitřní klima pro udržení trvale vhodných podmínek.
• Povrchové úpravy - odborně navrhujeme obnovu povrchů pro historické a památkové objekty, od úprav pohledového (režného) zdiva až po skladby vápenných omítek (např. vápeno-trasové omítky, románské vápno, ruční přirozeně vápenné omítky chystané přímo na stavbě). Opravy památkových a historických staveb vyžadují použití speciálních materiálů. Zejména pak objekty postavené do konce 19. století, při jejichž konstrukci se využívalo maltové a omítkové pojivo bez obsahu cementu. Stavební hmoty Weber na bázi vápna nebo jílu taktéž neobsahují cement.
• Likvidace hub a plísní - účinně odstraníme nežádoucí kolonie hub a plísní, včetně problémové dřevomorky. Vlhkost se v historických budovách neskrývá pouze ve zdech, ale také v dřevěných trámech, podhledech a na špatně odizolovaných půdách. Pro vznik dřevokazných škůdců stačí pouze 20% vlhkost vzduchu. Naši odborníci pracují s technikou, která jim pomůže proniknout hluboko do dřeva a zjistit, o jaký druh nezvaného hosta se jedná. Abychom dokázali odhalit každé napadené místo, používáme k tomu termokameru, která pronikne skrz materiál a odhalí kritické body, tepelné mosty atd. Díky tomu odvedeme vždy stoprocentní výsledek, završený certifikátem se zárukou.

Kritické zhodnocení běžných postupů

Sanační omítky

Často se setkáváme s tím, že stavební firmy nabízí použití sanačních omítek. Ale pozor! Pokud je to jediné provedené opatření, je to jen dočasné zamaskování problému. Sanační omítky jsou skvělý vynález. Mají póry (komůrky), do kterých se postupně ukládají soli, které zůstávají po odpařené vodě. Dokud se nezaplní komůrky v omítce, zůstávají soli skryté pod povrchem a zeď vypadá dobře. Ale po čase, většinou maximálně za 7 až 8 let od rekonstrukce (ale i dříve), vylezou soli na povrch a s nimi opět i voda a problém vlhkosti je znovu viditelný. Solidní výrobci sanačních omítek sami uvádějí, že tyto omítky nejsou vhodné, pokud se současně nevyřeší přísun další vlhkosti.

Svislé izolace

Často navrhovaným opatřením u zdí, které jsou pod úrovní okolního terénu, je provedení svislých izolací. Taková opatření rozhodně pomáhají proti průsakové vlhkosti z boku zdí. Pouze svislé izolace ale vlhkost u historických budov téměř nikdy úplně nevyřeší. Jde o to, že voda se do zdiva stále dostává zespodu, skrze základy, které většinou odizolované nejsou. Svislé izolace navíc často vůbec nejsou nutné. Pokud se nejprve odstraní voda stoupající ze základů, stává se, že jsou zdi dostatečně suché na to, aby vstřebaly vlhkost z menších průsaků. V takovém případě není nutné svislé izolace vůbec dělat. Tím se ušetří nemalé náklady, povolení pro kopání do chodníků, čas atd. A pokud jsou průsaky velké, lépe se po zvládnutí vzlínající vlhkosti zjistí, odkud voda zatéká. Svislé izolace většinou nefungují, pokud jsou jediným krokem při snaze dosáhnout suchých zdí. V případě, že už si necháváte izolovat svislé stěny, trvejte na tom, aby kromě takzvané nopové folie, byly provedeny i jiné izolační prvky. Mnoho stavebních firem používá na svislé izolace jen nopovou folii. To není dobře. Tato folie je poměrně křehká, může za ní zatékat, v 95 % případů je namontována bez správné zakončovací lišty atd. Nopová folie by zkrátka měla být ochranou izolace a ne izolací samotnou.

Vodorovné izolace

Odizolování základů je riskantní z pohledu statiky budovy nebo zničení historických hodnot. Podřezávání promáčených historických zdí je třeba pečlivě zvážit a provádět zvláště opatrně. Je ovšem otázkou, jestli památkáři vůbec takové práce schválí.

Vnitřní zateplení historických staveb

Jaké jsou možnosti a základní principy v oblasti zateplování historických staveb? Před rokem 2010 platilo železné pravidlo: raději než vnitřní zateplení, žádné zateplení. Dnes je situace jiná. Technologické a materiálové možnosti otevřely novou diskusi mezi stavebníky a památkáři, oživily se dokonce i léty ověřené postupy. Vnitřní zateplení je vždy „plán B“, pokud řešíme tepelné ztráty zdivem a požadavek na zvýšení tepelného odporu.

Čtěte také: Informace o úpravě povrchu dřevovláknité izolace

Výzvy vnitřního zateplení

Vnitřní zateplení zdiva „otevřeným“ systémem znamená nebezpečí kondenzace vlhkosti v souvrství. Výpočtem dle Glaserovy rovnice prokazuje projektant pouze odvedení tohoto zimního kondenzátu. Pokud je zdivo trvale zavlhčováno, např. vzlínáním, zatékáním dešťové vody nebo průsaky z terénu, nemusí být systém vnitřního zateplení schopen kromě kondenzátu odvádět i tuto vlhkost ze zdiva. Naopak bude přítomnost souvrství na vnitřním líci zhoršovat možnost odparu pro jeho přidaný difuzní odpor, jakkoli je třeba nízký. K montáži vnitřního zateplovacího systému (jakéhokoli druhu) bychom měli stavbu zajistit proti provlhčování zdiva vnějšími zdroji, tedy izolovat zdivo před provedením vnitřního zateplovacího systému. Nevýhodou je vystavení zdiva nepřízni počasí. Zdivo se v létě přehřívá (zateplením bráníme jeho ochlazování vzduchem v místnostech), v zimě prochládá nebo promrzá (zateplení brání prohřívání zevnitř). To vede k rychlejšímu poškozování zdiva staveb. Vnitřní zateplení je vždy dražší na jednotku plochy než vnější kontaktní zateplovací systém. Ubírá vnitřní prostor (zmenšuje plochu místností) tím více, čím horší je jmenovitý tepelný odpor.

Typy vnitřních zateplovacích systémů

1. Difuzně uzavřené systémy (parozábrany)

V minulosti existovalo jen vnitřní zateplení s nutností montáže tzv. parozábrany. Jednalo se tedy o uzavřený systém, který nepropouštěl ani kapalnou vodu, ani vzduch nesoucí vodní páru. Proveditelnost montáže souvrství takového systému byla velmi problematická. Montáž vlastního tepelného izolantu na zdivo nebyla problém. Udržení dokonalého oddělení izolantu (a obvodového zdiva za ním) od vnitřního teplého mikroklimatu vytápěné místnosti už ano. Celoplošně lepené polystyrenové desky na dokonalý sraz, případně s prolepením spár. Problém tkvěl v celoplošném nalepení a utěsnění spár. Požadavek na utěsnění spár je jasný, spárami by procházel vzduch nesoucí vodní páru. Celoplošné nalepení znamená absenci dutin za izolantem. Pokud by se v dutině objevil kondenzát (z oné vodní páry), bude dutinou stékat a vytvoří nehomogenitu v rozložení vlhkosti v ploše. Minerální vata je materiál propustný pro vodu i pro vzduch s vodní párou. Tento izolant vždy obsahuje dutiny (ty právě tvoří jeho izolační schopnost) vyplněné vzduchem. Funkce takové tepelné izolace na vnitřním líci záleží na parotěsnosti fólie. Pokud netěsní, vniká vzduch do izolantu, voda kondenzuje a stéká po izolantu k podlaze. Montáž fólie bez perforace, zvláště po následné montáži obkladových desek, je teoreticky možná, prakticky neproveditelná. Ve stavbách potkáváme obklady s tepelnou izolací vzadu, vypouštějící na podlahu louže kondenzované vody. Perforace fólie nebo její odlepení na okrajích je pravidlem.

2. Difuzně otevřené a kapilárně aktivní systémy

Myšlenka difuzně otevřeného, kapilárně aktivního (nasákavého) interiérového zateplovacího systému narážela dlouho na aplikaci uvedeného pravidla. Jak fungují tyto otevřené systémy? Jak již bylo napsáno výše, provedení difuzně uzavřeného souvrství je prakticky nemožné. Proto otevřený systém naopak nechává vzduch včetně vodní páry pronikat souvrším. Někde ve skladbě se vodní pára setká s teplotou rosného bodu a část vodní páry se změní v kapalnou vodu - kondenzát. A nyní se uplatní druhá základní vlastnost „otevřeného“ systému: kapilární aktivita - tedy vysoká nasákavost. Kondenzát je z místa kondenzace roznesen do celé hmoty izolantu, jeho povrchové úpravy (omítky) i lepidla a jeho podkladu (lícové omítky a zdiva). Podmínkou tedy je, že vše v systému musí být vysoce nasákavé. Po zimním období, kdy se tvoří a akumuluje kondenzát, přijde období teplé a letní. Během letního období dochází k odpařování vlhkosti z povrchu zateplovacího systému a rychlému přivádění vody z hloubky souvrství kapilárami k povrchu. Aby byl systém trvale udržitelný, musí se během letního období odpařit veškerý zimní kondenzát, beze zbytku. Úkolem výpočtu je tedy stanovit maximálně nepříznivé podmínky: velmi studené zimy, kdy teplota setrvává po celou zimu na nejchladnější teplotě, a velmi chladná léta, kdy teplota nepřekračuje celé léto nepříznivě nízkou teplotu. Dříve norma ČSN 730540 stanovovala maximální množství kondenzátu za zimu na m2 plochy zdiva.

Materiály pro vnitřní zateplení

Tepelné mosty

Pro řešení tepelných mostů existují dnes atlasy typických detailů tepelných mostů. Nacházejí se v místech nehomogenit stavební konstrukce, prostupů a vestaveb, ztenčení konstrukce a na sousedních částech obvodového zdiva - vystupujících konstrukcích betonových stropů, železných stropních nosníků, vystupujících konstrukcích balkonů a lodžií. Tepelné mosty doprovázejí tak vnitřní zdivo v napojení na obvodovou zeď a napojení podlahy na obvodovou stěnu.

Důležitost komplexního přístupu

Očekávejme málo a budeme příjemně překvapeni. Pokud dnes vnější zateplení fasády standardně obnáší 140-160 mm polystyrenu s lambdou 0,03 W/(m.K), nečekejme, že stejný efekt dosáhneme s tenčí vrstvou horšího materiálu zevnitř. Pouhým vynásobením tloušťky a lambdy musíme obdržet srovnatelnou hodnotu, nebo se smířit s nižším účinkem - tedy vyššími ztrátami obvodovým zdivem. Ztráty obvodovým zdivem jsou sice nepříjemné, ale nejsou většinovým kanálem úniku tepla. Srovnatelný tok tepla uniká zejména střechami (tedy stropy posledního obytného podlaží) a podlahami prvního vytápěného podlaží (nad sklepem, nad zásypem, nad dutinou). Ke stanovení účinku jednotlivých postupů zvyšování tepelného odporu jednotlivých konstrukcí slouží dnes výpočetní programy. Nejprve je vhodné vypočíst ztráty obálkou budovy, příspěvky jednotlivých konstrukcí obálky a začít od nejméně náročných. Při návrzích pečlivě posuzujeme nejen samotné možnosti sanace a účel využití památky, ale také záměr vlastníka a požadavky památkové péče.

tags: #izolace #a #sanace #historickych #objektu

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce pultovými střechami a fotovoltaickými panely
• Průvodce laminátovými podlahami v Kolíně
• jak správně izolovat dřevostavbu minerální vatou
• výhody prefabrikovaných staveb
• Oprava izolace základů