Izolace podezdívky a ochrana dřevostaveb proti vlhkosti a škůdcům

Dřevostavby, ať už moderní rámové konstrukce nebo tradiční roubené a hrázděné objekty, jsou stále oblíbenější díky své rychlé realizaci, ekologičnosti a energetické úspornosti. Nicméně, dřevo je citlivé na vlhkost, která může negativně působit na veškeré dřevěné konstrukce. Nadměrná vlhkost zvyšuje riziko napadení biologickými dřevokaznými škůdci, jako jsou dřevokazné houby, hmyz, hniloba a plísně. Proto je klíčové zajistit správnou izolaci podezdívky a ochranu proti vlhkosti, a to jak v případě novostaveb, tak při rekonstrukcích stávajících objektů.

Příčiny a důsledky nadměrné vlhkosti u tradičních dřevostaveb

U dřevěných lidových staveb bývá příčinou nadměrné vlhkosti obvodových či vnitřních dřevěných stěn ve většině případů chybějící nebo nedostatečná vodorovná hydroizolace. V důsledku působení nadměrné vlhkosti bývá obvykle poškozen hnilobou spodní trám (tzv. práh). Na podezdívce (zpravidla kamenné, eventuálně betonové) většinou vodorovná hydroizolace chybí, nebo je tato v důsledku stárnutí již nefunkční. Spodní trám je tak vystaven přímému působení vzlínající vody z podloží, respektive z podezdívky. Dále zde může negativně působit také zatékání srážkové vody do vodorovné spáry mezi povrchem podezdívky a dolní plochou spodního trámu v důsledku nedostatečného spádu podezdívky směrem od objektu, nebo dokonce v důsledku jejího chybného spádování směrem k objektu. I přesto, že spodní trám bývá běžně proveden z dubového dřeva, dochází k jeho napadení některým z biologických dřevokazných škůdců (zpravidla hnilobou).

Oprava a izolace podezdívky a prahů u roubených staveb

Pro sanaci a ochranu dřevostaveb je nutné provést komplexní opatření. Prvním krokem je oprava kamenné podezdívky - uvolněné kameny se vyjmou, očistí se ložné a styčné spáry a kameny se uloží zpět do cementové malty. Případně je nutné postavit podezdívku v celém rozsahu novou. Pokud je poškozen i základ, je nutno jej také opravit. Horní povrch podezdívky je třeba řádně vyspádovat směrem od objektu, aby dešťová voda nemohla zatékat pod práh. Na cementovou maltu se provede vhodný penetrační nátěr. Vodorovná spára v místě kontaktu podezdívky, hydroizolace a spodního trámu se vyplní vhodným typem tmelu. Způsob řešení návaznosti nové hydroizolace pod spodním trámem na konstrukci podlahy bude záležet na tom, zda bude současně prováděn zásah do stávající podlahy či nikoliv. V případě, že bude zároveň v interiéru realizována nová podlaha (do které je třeba navrhnout také hydroizolaci), provede se řádné napojení hydroizolace pod spodním trámem na hydroizolaci podlahy. V opačném případě se hydroizolace v místě stěny ukončí například způsobem znázorněným na obrázku 1.

Výměna celého trámu se provede v případě velkého rozsahu poškození. Pokud je poškozena pouze část prahu, provede se její vyříznutí a nahradí se novým prvkem. Spoj původního a nového trámu se provede přeplátováním. Je-li poškozena část prahu v místě rohu, nebo pokud je poškozen práh v celé délce, je třeba vyřešit spoje původních prvků a nového prvku v nárožích. Způsob napojení nových trámů se navrhne v závislosti na původních spojích. V rohu je proveden typ spoje, který umožňuje nasunutí nového trámu (např. rybina). V prvním případě se provede spojení stejným typem spoje, ve druhém případě pak bude nutno zhlaví původního i nového trámu upravit tak, aby nový trám bylo možno osadit do stěny (např. pomocí ocelových svorníků). Z důvodu preventivní ochrany dřeva proti napadení dřevokaznými biologickými škůdci je třeba nový prvek spodního trámu ještě před osazením natřít vhodným chemickým přípravkem určeným do třídy ohrožení 3 (viz ČSN 49 0600-1).

Oprava poškozených prvků u hrázděných staveb

U hrázděných staveb bývají nejčastěji poškozeny spodní trámy (prahy) a konce sloupků a vzpěr. Odspodu, stejně jako u roubených staveb, působením vzlínající vody z podloží, respektive podezdívky. Z důvodu zatékání srážkové vody bývají v místech dlabů poškozeny také sloupky, vzpěry a paždíky. Poškozená horní část prahu se odřízne a nahradí se novou dřevěnou plombou, do které se provede dlab pro čep sloupku. Plomba se připevní ke zdravé části prahu pomocí vhodného lepidla a dlouhých vrutů se šestihrannou hlavou z nekorodujícího materiálu (např. mosazných). Pokud je práh poškozen po celé výšce průřezu, pak je nutno vyříznout celou poškozenou část. Ta se následně doplní novou dřevěnou plombou, která se ke zdravým koncům prahu připojí přeplátováním. Pláty se k původním částem prvku připevní pomocí vhodného lepidla a dlouhých vrutů se šestihrannou hlavou z nekorodujícího materiálu (např. mosazných). Pokud je práh poškozen v rohu budovy, tedy v místě, kde je do něj začepován nejen sloupek, ale také vzpěra, pak je nutno novou plombu řádně upevnit do podezdívky (např. pomocí šroubu, ocelových úhelníků apod.), aby se zachytila vodorovná složka tlakové síly působící ve vzpěře.

Čtěte také: Vlastnosti dřevovláknité izolace – požární odolnost

Při osazování nových částí spodních trámů je třeba ověřit existenci vodorovné hydroizolace a případně ji doplnit, respektive provést. Všechny nové prvky dřevěné konstrukce je třeba natřít vhodným chemickým přípravkem určeným do třídy ohrožení 3 (viz ČSN 49 0600-1). Před prováděním prací je nutno zajistit řádné podepření ližiny v místě poškozeného sloupku, respektive stropní konstrukce v místě přilehlé místnosti. Poškozenou dolní část sloupku odřízneme ve zdravé části v místě vzdáleném přibližně 300 mm od okraje poškození. Novou část sloupku spojíme s původní částí přeplátováním a pomocí ocelových svorníků. V dolní části se provede začepování do původního dlabu v prahu. V případě výměny celého sloupku provedeme čep pouze na jedné straně (na horním nebo na dolním konci sloupku). Druhý konec sloupku ponecháme bez čepu proto, aby se sloupek osazený čepem v horní (respektive v dolní) mohl řádně osadit do svislé polohy. V místě volného konce připevníme sloupek k příslušnému vodorovnému prvku (nahoře k ližině, respektive dole k prahu) pomocí ocelových úhelníků a vrutů. Můžeme použít také nový sloupek bez čepů na jeho koncích, k prahu i k ližině jej připevníme pomocí úhelníků a vrutů. Při osazování sloupu pak musíme zároveň také osazovat paždíky (postupným zasouváním jejich čepů do dlabů provedených v sloupu). Při opravě poškozené dolní části vzpěry můžeme postupovat obdobným způsobem jako v případě poškozené dolní části u sloupku. Rozdíl je pouze v tom, že namísto kolmého čepu zde provedeme čep šikmý. Pokud půjde o výměnu celé vzpěry, bude postup rovněž obdobný jako při výměně sloupku.

Hydroizolace dřevostavby: Místa a materiály

Hydroizolace je v dřevostavbě potřeba hlavně na místech, která jsou vystavena vlhkosti nebo vodě. Kvalitní hydroizolace chrání konstrukci před vlhkostí a prodlužuje její životnost.

Důležitá místa pro hydroizolaci

• Základová deska: Hydroizolace spodní stavby chrání dřevostavbu před vzlínáním vlhkosti z podloží. U dřevostaveb se stěny často zakládají na pevné základové desce, stejně jako klasické zděné stavby. Pod deskou se zpravidla v místech stěn provedou základové pásy šíře 40 cm do nezámrzné hloubky, většinou 80 cm. Vzhledem k tomu, že dřevostavby mají nižší hmotnost, jejich založení je možné provést i na menších patkách metodou Crawl Space, kde se vytvoří dřevěný podlahový rošt, pod kterým se nechá instalační vzduchová mezera, do které je možné v případě revize potrubí i vlézt. Výhodou je výrazně menší množství betonu, odpadá řešení odizolování proti zemní vlhkosti i proti radonu.
• Sklep: Pokud je dřevostavba podsklepená, hydroizolace sklepa zajistí, že vlhkost nebude pronikat do sklepních prostor a dál do stavby.
• Střecha: Hydroizolaci je dobré použít i na ploché či šikmé střechy, kde zabrání pronikání vlhkosti skrze spoje nebo průchody na komín.
• Stěny: I OSB desky, které se často používají na stěny, lze tekutou gumou efektivně chránit proti vlhkosti.
• Koupelna: Vlhké prostory, jako jsou koupelny, sprchové kouty nebo kuchyně, vyžadují precizní hydroizolaci. Předejdete tak vzniku plísní.

Proces hydroizolace

Hydroizolace dřevostavby zahrnuje dva důležité procesy - penetraci na dřevo a nanesení hydroizolace. Penetrační nátěr na dřevo je základ, který se určitě nevynechá. Spočívá v tom, že na připravený povrch dřeva se nanese speciální penetrační přípravek, který pronikne hluboko do struktury dřeva. Dojde tak ke zpevnění a zlepšení přilnavosti dalších vrstev. Hydroizolační vrstva pak tvoří ochranný štít, který brání průniku vlhkosti a vody do dřeva. Výrazně se tak snižuje pravděpodobnost rychlé degradace dřeva a napadení dřevokaznými houbami.

Materiály pro hydroizolaci

Na trhu existuje celá řada nátěrů, které dřevo chrání před vlhkostí a dají se použít jak venku, tak uvnitř. Pokud se chce ošetřit dřevo v interiéru (např. nábytek nebo dřevěný obklad), většinou postačí lazury, vosky nebo laky. Pokud se ale chystáte na hydroizolaci nosných prvků nebo venkovních konstrukcí, je potřeba sáhnout po něčem odolnějším.

• Gumoasfalt na dřevo: Pokud se chystáte na hydroizolaci základů, střechy nebo jiných konstrukčních prvků, sáhněte po tekuté gumě na bázi asfaltu. Tekutá guma Kanada je jednosložková, aplikuje se za studena a vytváří na dřevě pružnou bezešvou vrstvu z pryže. Asfaltový nátěr na dřevo je zcela voděodolný, protipožární a navíc zvládne UV záření, chemické látky i mechanické namáhání. Pro větší vyztužení můžete použít geotextilii a pro lepší přilnutí je vhodné dřevo napenetrovat.
• Tekutá guma: Pro hydroizolaci koupelen, sklepa nebo stěn si vystačíte s barevnou tekutou gumou. Jedná se o ekologicky šetrné řešení bez toxických látek, které skvěle přilne. Vytváří elastickou vrstvu, dlouho vydrží, zvládne výkyvy teplot a hlavně zabrání pronikání vlhkosti. Navíc je dostupné v mnoha barevných odstínech.
• Asfaltové pásy: Při provádění hydroizolace se často pokládají asfaltové pásy pod obvodové panely s přesahem. Pokud se do stavby pokládaly asfaltové pásy, doporučuje se pokračovat v této bázi a místo polymer-cementové lepenky v kýblu použít polymer-asfaltovou základovou izolaci.

Aplikace hydroizolace na bázi tekuté gumy je jednoduchá a s trochou přípravy ji zvládnete sami. Základem je dodržet doporučený postup: příprava povrchu (odstranění prachu, nečistot a mastnoty), penetrace či adhezní můstek a následné nanesení hydroizolace válečkem, štětcem nebo nástřikem. Po úplném zaschnutí je nutná kontrola, zda v nátěru nejsou díry, bubliny nebo praskliny.

Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

Zateplení dřevostavby: Klíč k úsporám a zdravému bydlení

Kvalitní zateplení patří k nejlepším investicím, které můžete u dřevostavby udělat. Pomůže snížit spotřebu energie, prodlouží životnost konstrukce a zlepší celkový komfort bydlení. Zateplení dřevostavby se od klasického zděného domu liší nejen použitými materiály, ale i samotnou skladbou konstrukce. Dřevo má jiné fyzikální vlastnosti než cihla či beton - je lehčí, lépe izoluje, ale taky citlivěji reaguje na vlhkost. U dřevostaveb je vždy klíčová správná skladba vrstev. Izolační materiál musí být prodyšný směrem ven a dokonale utěsněný směrem dovnitř.

Typy zateplení a materiály

Základem každé dřevostavby je správně navržená skladba stěn. Ta rozhoduje o tom, jak bude dům „dýchat“, jak zvládne vlhkost a jak dlouho vydrží v perfektním stavu. Při zateplování se nejčastěji volí mezi difuzně otevřeným a difuzně uzavřeným systémem. Pro zateplení dřevostavby je klíčové zvolit materiál, který bude účinně izolovat, ale zároveň umožní dřevěné konstrukci „dýchat“. Pro dlouhou životnost a zdravé vnitřní klima se nejlépe osvědčuje kombinace minerální vaty v konstrukci a větrané fasády. Takové řešení zajišťuje ideální prodyšnost, tepelnou stabilitu a minimální riziko vlhkosti.

Tepelná izolace dřevostaveb je typická tím, že se umísťuje mezi nosné prvky skladby vertikálních a horizontálních konstrukcí domu. Zpravidla se uplatňují různé druhy tvrzených, či netvrzených minerálních izolací. V případě Crawl Space není nutné používat nenasákavé izolace typu extrudovaný nebo perimetrický polystyren.

Důležité body při zateplování:

1. Tepelná izolace stěn: Vkládá se mezi jednotlivé nosné prvky rámové konstrukce společně s dalšími důležitými prvky - například některými sítěmi. Následně se z interiéru překryje paropropustnou fólií a interiérovým obložením. V tomto případě se mezi dřevěné sloupky vloží minerální izolace a následně se z vnitřní strany provede parotěsná fólie, která nepouští vnitřní vzdušnou vlhkost do konstrukce. Tato vlhkost se z interiéru odvádí klasickým větráním okny nebo vzduchotechnikou. U difúzně otevřených dřevostaveb se parotěsná fólie vynechává. Stačí izolaci z vnitřku zaklopit OSB deskami s ošetřenými spoji. Část vzdušné vlhkosti pak prochází volně konstrukcí.
2. Tepelná izolace střechy: Postupuje se stejným způsobem jako u izolace stěn. Izolant se vkládá mezi krokve / stropnice. Pás tepelného izolantu se vždy uřízne širší, aby po vtěsnání v prostoru mezi krokvemi držel. Na dřevěných lidových stavbách podokapní žlaby nebývají provedeny vůbec, nebo jsou zpravidla dřevěné. V případě jejich poruchy nebo při jejich zanesení nečistotami srážková voda může přetékat na střešní krytinu, případně také stékat na obvodové zdivo. Tím pak dochází k nadměrnému smáčení střešní krytiny (což může být problematické například u dřevěných šindelů) a obvodových zdí (roubených, respektive hrázděných). Nedostatečná výměna vzduchu v půdním prostoru může mít za následek zvýšení hmotnostní vlhkosti dřevěných prvků. Důsledkem toho pak může být výskyt plísní na povrchu dřevěných prvků a zdiva a pokud hmotnostní vlhkost dřevěných prvků zde situovaných překročí 18 %, pak hrozí riziko jejich napadení Dřevomorkou domácí.
3. Tepelná izolace podlahy / stropu: Vkládá se mezi jednotlivé podlahové nosníky v průběhu montáže. Také u podlahy je vhodné vložit parozábranu mezi nášlapnou vrstvu a souvrství s nosnou konstrukcí a tepelnou izolací. V případě chybějící hydroizolace bude třeba poškozenou podlahu odstranit a provést podlahu novou, včetně hydroizolace a tepelné izolace.

U návrhů stavebních úprav týkajících se stropní konstrukce (dodatečné vložení tepelné izolace, návrh nové podlahy apod.) je nutno v projekční fázi provést řádné tepelnětechnické posouzení podle ČSN 73 0540-2. Pokud je to možné, je vhodné položit tepelnou izolaci ne způsobem doposud obvyklým, ale přímo na zeminu. Tepelná izolace v tomto případě musí být provedena z expandovaného pěnového polystyrénu (EPS) typu Perimetr, nebo z extrudovaného polystyrénu (XPS). Tato skladba respektuje základní stavebně fyzikální požadavky a je výhodná z hlediska průběhů parciálních tlaků a kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce.

Čtěte také: Informace o úpravě povrchu dřevovláknité izolace

Chyby při zateplování

Čiperka upozorňuje: Každý krok zateplení by měl být prováděn odborníkem s praxí v dřevostavbách. Nejčastější chyby vznikají právě v detailech. Například neutěsněné fólie, přerušené vrstvy nebo mezery v izolaci můžou snížit účinnost celého systému až o 30 %!

• Nedostatečné utěsnění parozábrany: Pokud není fólie dokonale slepená a připojená ke konstrukci, může do stěny pronikat vlhkost.
• Špatně vyplněné spáry mezi izolací: I malá mezera v izolaci způsobí vznik tepelného mostu, kterým uniká teplo. Problém může nastat i v případě, kdy je použita nevhodná izolace, která časem sesedne nebo se vyboulí. Nejčastějšími znaky špatně odvedené práce při zateplování podkroví bývají vlhké mapy na stěnách, popraskaná omítka nebo dokonce nebezpečná plíseň.
• Použití nevhodného typu izolace: Například měkká skelná vata určená pro stropy se někdy chybně používá ve svislých konstrukcích.
• Ignorování difuzního odporu vrstev: V konstrukci musí směrem od interiéru k exteriéru klesat difuzní odpor.
• Příliš malá tloušťka izolace: U dřevostaveb je běžná tloušťka izolace minimálně 200-300 mm. Správná tloušťka izolace u dřevostaveb závisí na typu konstrukce, použitém materiálu a požadovaných energetických parametrech. Obecně platí, že čím lépe izoluje materiál (nižší hodnota λ), tím tenčí vrstvu potřebujete.

Ing. arch. Pavel Macho: Aby konstrukce fungovala tak, jak má, je nutné důsledné použití všech dalších vrstev. Rozličná materiálová paleta tepelných izolantů není samoúčelná - zvolit si vámi nejsympatičtější druh izolace, ať už z hlediska ceny, povahy jejího složení (přírodní/syntetické) nebo užitných vlastností je samozřejmě výsada, kterou má každý stavebník. Vždy je však třeba chápat komplexnost zvoleného řešení a respektovat nejen postup při provádění, ale také doporučení na použití dalších navazujících vrstev, detailů a stavebních komponentů. Spoléhejte se vždy na prověřené výrobce certifikovaných zateplovacích systémů, kteří investují nemálo času a peněz do vývoje svých prověřených systémových řešení. Častou chybou při výběru tepelné izolace bývá soustředění se na jeden parametr, který tepelnou izolaci charakterizuje. Tím je historicky dána tepelná vodivost. Celulózová izolace, např. Climatizer Plus, má v této výkonnostní třídě navrch. Stavby s izolačním materiálem o vyšší akumulační schopnosti se lépe brání promrzání a únikům tepla v zimním období.

Zateplení soklu a základu

Tepelné ztráty v přízemních místnostech a studené kouty rodinných domů jsou předmětem častých diskusí. Opomíjenými místy při zateplování jsou totiž sokl a spodní stavba. Zateplení soklové části domu je určitě nutné. Přechod vnější stěny domu na základy a terén (sokl domu) patří mezi nejnáročnější detaily stavby. Sokl je ve stavebnictví částí domu mezi povrchem terénu a přízemím. Nejčastěji pak tvoří přechod mezi suterénem a přízemím domu. Působení srážkové vody v místě soklů, kde tato působí jak přímo, tak také jako voda odstřikující, zapříčiňuje jejich zvýšené vlhkostní namáhání. To se ještě zvyšuje v jarních měsících v důsledku tání sněhu. Je zde rovněž nutný odborný návrh povrchové úpravy dřeva (respektive omítky či zdiva u hrázděných staveb) v místě soklu. Dále je třeba dodržet spádování přilehlého terénu nebo okapního chodníku směrem od objektu, aby dřevěné konstrukce (respektive soklové zdivo) nebylo namáháno působením srážkové vody stékající po povrchu terénu. Velmi nepříznivě působí na dřevo vysoká úroveň terénu, jež přiléhá k soklu, a to zejména v období dešťových srážek.

Při zateplení soklové části stavby je velmi důležité dbát na správné provedení. Stávající vodorovná hydroizolace bývá provedena mezi základovou deskou a cihlovým zdivem. V této úrovni bývá také přechod mezi Perimetr a EPS. Je třeba provádět i svislou hydroizolaci soklu nebo zdiva v případě nepodsklepené stavby. Zateplení soklové části domu je nezbytné pro minimalizaci tepelných ztrát. Lze použít nenasákavé izolační materiály jako extrudovaný polystyren (XPS) nebo perimetr.

Vlhkost podlah a stropů

Na dřevěné stropní konstrukce může negativně působit především kondenzace vodní páry uvnitř stropní konstrukce. To může být způsobeno nevhodnými stavebními úpravami, například jestliže na podlaze, která je umístěna na stropní konstrukci, byla provedena nášlapná vrstva s vysokým difuzním odporem (např. PVC, linoleum, akrylátový nátěr apod.). Nebo provedení tepelné izolace na podlaze půdy z materiálu o vyšší hodnotě difuzního odporu (např. pěnový polystyren). Tato problematika je obdobného charakteru, jak je popsáno v kap. 3. Dále může být nevhodné vložení tepelné izolace (např. minerální vlny) přímo mezi stropní trámy v případě, že je strop nad vytápěnou místností a pod nevytápěnou půdou.

Vysoká vlhkost vnitřního vzduchu je také faktorem. Z vlhkostního hlediska bývají někdy problematická také zhlaví stropních trámů v místech jejich uložení. Návrh opravy, rekonstrukce či dodatečného zateplení stropu nebo podlahy situované na stropní konstrukci musí být navržen a proveden odborným způsobem. Je nutné provést měření teplot na povrchu stropu a v koutech přilehlých svislých stěn, v návaznosti na příslušné okrajové podmínky (teplota a relativní vlhkost v interiéru a v exteriéru), a také sondu do konstrukce podlahy a stropu, aby se zjistila skladba podlahy, tloušťky jednotlivých vrstev, jejich stav z hlediska mechanického a jejich hmotnostní vlhkost, a dále pak velikost stropních trámů, jejich vzdálenosti, způsob uložení a hmotnostní vlhkost. Následně se provede tepelně technické posouzení.

Běžným typem podlah u dřevěných lidových staveb jsou dřevěné palubové podlahy. Pokud v rámci mytí podlahy častěji dochází k zatékání vody do jejich podkladních vrstev (např. v jednom místě v důsledku nadměrné šířky spáry mezi prkny), může dojít ke zvýšení vlhkosti prken či dřevěných polštářů, ke kterým jsou prkna přibita. V důsledku nadměrné vlhkosti zmíněných dřevěných prvků pak může dojít k jejich napadení některým z biologických dřevokazných škůdců. Pokud je v objektu na terénu provedena dřevěná podlaha (např. prkenná, fošnová apod.) a není pod ní provedena izolace proti zemní vlhkosti, může tato bez problémů fungovat i několik desítek let. Položíme-li však na dřevěnou podlahu podlahovou krytinu s vysokým difuzním odporem (např. PVC, akrylátový nátěr apod.), brání tato difuzi vodní páry do ovzduší. Voda se kumuluje v dřevěné konstrukci podlahy, čímž dochází ke zvyšování její vlhkosti. Výsledkem je pak její napadení dřevokaznými škůdci (hnilobou, plísněmi, dřevokaznými houbami nebo hmyzem). V důsledku kumulace vody v podlaze může dojít také k jejímu vzlínání do přilehlých stěn. Totéž může nastat, pokud dodatečně provedeme vodorovnou izolaci podlahy bez ohledu na skutečnost, že tato v přilehlých svislých konstrukcích (stěnách, sloupech, pilířích či příčkách) chybí. Pokud je třeba vybourat stávající podlahu (např. z důvodu jejího poškození v důsledku nadměrné vlhkosti), provede se návrh skladby podlahy s hydroizolací a také s tepelnou izolací. Tepelnětechnické posouzení se provede v souladu s ČSN 73 0540-2. Materiál nášlapné vrstvy musí odpovídat charakteru lidové stavby. Bude tedy zpravidla navržena dřevěná palubková podlaha z prken. Na tloušťce izolace záleží - k jejímu určení potřebuje projektant zpravidla výpočtový program, který zohlední skladbu celé posuzované konstrukce.

Chemická injektáž jako alternativa k mechanickým metodám

Pokud vlhkost zdí není výrazná, ale projevuje se například plísní v interiéru do výšky cca 40 cm, a dům je cihlový na podezdívce z kamenných kvádrů, kde podřezávání pilou není možné a diamantové lano je příliš drahé, lze uvažovat o chemické injektáži. Je injektáž stejně dobře účinná jako mechanická zábrana při podřezání? Z hlediska technické účinnosti lze říci, že pokud je injektáž provedena správně a s vhodným materiálem, může být velmi efektivní. Důležité je vybrat správnou chemikálii s ohledem na poměr cena a kvalita. Při volbě je třeba brát v úvahu cenu, technickou možnost realizace a skutečnost, že v domě se musí bydlet. Pokud chcete zachovat betonové podlahy a zároveň na jaře odkopat základy podél obvodových zdí, přiložit na ně IPU a znovu zahrnout, je injektáž vhodným doplňkem. Injektáž lze udělat svépomocí podle návodu, ale je důležité si uvědomit, že i bez izolace podlah nemusí být stoprocentně účinná, proto se doporučuje kombinace s dalšími opatřeními. V prvé řadě je nutno odvádět dostatečně povrchovou vodu od domu (zpevněná plocha vyspádovaná od domu do kanalizace) a dále je vhodné mít provedeny drenáže okolo základu domu (svisle upevněná hydroizolační nopová fólie, vysypání štěrkem, drenážní hadice). Dalším opatřením a nejefektivnějším by bylo provést vodorovnou hydroizolaci mezi základem a postaveným zdivem. To je možno provést dodatečným podřezáním a vložením hydroizolace nebo zaražením nerezových plechů.

Je nutné při izolování zdiva nerezovými plechy jejich napojení na stávající izolaci podlah? Odborná firma navrhuje provést izolaci zdiva zaražením nerezových plechů mezi kamenné kvádry podezdívky (pod vrchní řadu kvádrů) s přesahem 5 cm pod podlahu, ale neřeší napojení na izolaci podlah. Odizolování zdiva metodou zarážených nerezových plechů patří mezi takzvané bariérové metody. Napojení na stávající izolaci podlah je klíčové pro zajištění kompletní ochrany proti vlhkosti.

tags: #izolace #podezdivky #drevostavba #informace

Oblíbené příspěvky:

• Konstrukce valbové střechy s I-Nosníky
• Přehled fasádních barev JUB
• Vše o lištách na zásuvky
• Vše o pokročilých funkcích Spotify
• Kdy montovat venkovní parapety – před nebo po omítkách?