Hydroizolace prostupů šikmou střechou

Hydroizolace prostupů je důležitou částí každé stavby či rekonstrukce. Zajišťuje totiž ochranu proti průniku vody v klíčových místech, jako jsou prostupy potrubí, kabelů nebo vzduchotechniky skrze střechy, stěny a základové desky.

Co jsou prostupy a proč je potřeba je izolovat?

Prostupy jsou místa, kde stavební konstrukcí procházejí technické instalace, jako jsou potrubí, kabely nebo větrací otvory. Nejběžnější jsou střešní prostupy, kde jsou instalovány komíny, odvětrávání nebo antény, a prostupy základy, které slouží pro přívod inženýrských sítí do domu. Prostupy jsou často náchylné k průniku vody, což může vést k vlhkosti v konstrukci, poškození stavebních materiálů, vzniku plísní a dalším problémům. Hydroizolace prostupů nicméně zajišťuje, že voda nepronikne do konstrukce, čímž chrání dům před vážnými poškozeními.

Rizika nedostatečné hydroizolace prostupů

Pokud nejsou prostupy hydroizolací dostatečně zabezpečené, může dojít k těmto problémům:

  • Vlhkost a plísně: Voda, která pronikne konstrukcí, může způsobit růst plísní, které ničí materiály a mohou být zdraví škodlivé.
  • Poškození materiálů: Dlouhodobé působení vlhkosti vede k degradaci stavebních prvků, což může výrazně snížit životnost stavby.
  • Únik tepla: Prostupy jsou také místem, kde může docházet k úniku tepla, což zvyšuje energetickou náročnost budovy.

Typy prostupů a jejich řešení

Střechu jen zřídka tvoří jednoduchá, nekomplikovaná konstrukce. Mnohem častěji ji narušují různé prostupy. Může jít o průniky masivních konstrukcí, jako jsou komíny, světlíky, vikýře, balkony apod., nebo drobné prostupy tvořené odvětráním kanalizace, anténami či například střešními lávkami. Norma pro střechy ČSN 73 1901 dělí střechy na ploché (se sklonem do 5°), šikmé (se sklonem do 45°) a strmé (se sklonem nad 45°). Pro jakoukoliv střechu a jakýkoliv prostup ve střeše platí, že jde o překážku, která znamená tzv. zvýšený požadavek. Právě on spolu s dalšími, jako jsou klimatické podmínky objektu, využití podkroví či sklon střechy, rozhoduje o třídě těsnosti DHV, kterou je nutné ve střeše použít.

Komínové těleso

Typickým příkladem průniku svislé konstrukce šikmou střechou je komínové těleso či zdivo světlíků. Tvoří překážku v odvodu vody z části střechy nad komínem. Obvykle se tato situace řeší oplechováním, které se skládá z horního, spodního a bočního oplechování. Pokud komín není umístěný přímo ve hřebeni, boční lemování se provádí s trojnásobným pravoúhlým ohybem (tzv. kobylou), která zabrání proniknutí vody ze zadního dílu lemování pod krytinu na bocích komínu. Lemování musí být podloženo latěmi nebo podbedněno. Svislá část bočního lemování musí být vytažena nejméně 150 mm, v návaznosti na to se obvykle přizpůsobuje horní a spodní díl lemování.

Čtěte také: Vlastnosti dřevovláknité izolace – požární odolnost

Pokud je komín široký a jeho poloha ve střeše nepříznivá (tzn. dále od hřebene), je vhodné horní díl lemování provést pomocí jednostranného či sedlového klínu, aby se za komínem nehromadil sníh a voda rychleji odtékala. V důsledku pohybů krovu a tepelné dilatační roztažnosti komínového zdiva dochází zákonitě k odtržení bočního oplechování, pevně spojeného se střešním pláštěm, od komínu. Vznikne spára, kterou i při jejích nepatrných rozměrech proniká do podstřeší velké množství vody, která stéká po povrchu komínu. Proto je nezbytné tuto spáru krýt dilatační lištou, která je pevně spojená se zdivem komína a zatěsněná trvale pružným tmelem. Z hlediska návaznosti DHV na komínové těleso je třeba zajistit spolehlivé odvedení vody, stékající po DHV, zezadu komína do stran. Řešením je použít tzv. plechovou odháňku nebo izolaci vytáhnout.

Prostupy třídy těsnosti 1 až 5 musí být provedeny vodotěsně nebo musí být jejich lemování vytaženo nejméně 5 cm nad krytinu. Za zmínku stojí napojení DHV přímo na komín, což nemusí vyhovovat požární bezpečnosti kvůli možné vyšší povrchové teplotě komínového zdiva. Z hlediska odvětrání střešního pláště jsou rozhodující rozměry komína. Pokud jeho šířka (po vrstevnici) brání proudění vzduchu od okapu ke hřebeni v celé šířce krokevního pole a více, je třeba pod komín umístit výdech. V případě zatepleného střešního pláště je třeba věnovat pozornost požární bezpečnosti kolem prostupujícího komína.

Povrch komínových těles často tvoří vrstvá omítka s fasádním nátěrem. Životnost takové povrchové úpravy je obvykle výrazně menší než okolní střešní krytiny. Je proto třeba počítat s nezbytnou údržbou v průběhu životnosti střešního pláště, a to v podobě nátěrů, oprav omítek a revizí komínových hlav. Takové opravy se obvykle neobejdou bez lokálního poškození krytiny, případně je nutné rozebrat část střechy. Proto by měly být omítky a nátěry vybírané s velkou pečlivostí, aby byly maximálně trvanlivé. Nešvar v podobě opravy komínu pomocí perlinky a nevhodného „lepidla“ se může projevit zdlouhavým a náročným hledáním pravé příčiny zatékání kolem komínů.

Pultový vikýř

Pultový vikýř s výrazně malým sklonem střechy (do 10°) je běžný architektonický prvek. Sklon dokonce může mít i obrácený spád, tedy od fasády směrem do střešní roviny, pokud je to z architektonického hlediska žádoucí (vikýř pak nepotřebuje žlaby). Z hlediska oplechování boků vikýřů platí do značné míry stejné zásady jako u výše zmíněných komínů. Pokud ze střechy vikýře převádíme srážkovou vodu kolem boků vikýřů, je nezbytné (stejně jako u komínů) provést lemování s trojnásobným pravoúhlým ohybem (tzv. kobylou). Stejně jako pro komíny, i pro vikýře platí nezbytnost použít na bocích dilatační lišty. Výjimkou mohou být drobné vikýře historických objektů s vyzdívanými a omítnutými boky, kdy by tato poněkud robustně působící lišta zakryla značnou část původní omítky.

DHV u boků vikýřů musí spojitě přecházet z plochy střechy na svislé části vikýře. V místě přechodu šikmé střechy na pultovou střechu vikýře můžeme uplatnit dvojí řešení. DHV šikmé střechy je přímo napojená na DHV pultové střechy vikýře. V takovém případě jsou propojené i vzduchové mezery a nasávací otvor je na okapové hraně vikýře. Dalším řešením je, že DHV šikmé střechy je vyvedená na krytinu pultového vikýře a nasávání vzduchu šikmé části střechy je nad stykem těchto dvou střešních rovin. Takový detail je vhodnější z hlediska provedení samotné DHV, obtížné je provětrání pultové střechy. Rovněž tepelná izolace musí být spojitá, tzn. že svislá izolace boků vikýře navazuje přímo na tepelnou izolaci střechy vikýře a šikmé střechy.

Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

Zapuštěné terasy do šikmých střech

Zapuštěné terasy do šikmých střech jsou oblíbeným způsobem architektů, jak při realizaci půdní vestavby propojit půdní byt s exteriérem a umožnit tak pobyt ve vnějším otevřeném prostoru. Toto řešení však skrývá řadu nebezpečí, kterým je třeba se vyvarovat. Tepelná izolace boků i stěn terasy musí být spojitá, nikde nesmí dojít k tepelným mostům. Otázkou ale je, zda zateplovat mezi stropními trámy a částečně nad nimi, nebo pouze nad trámy. Zateplením nad trámy se navyšuje skladba stropu a vzniká mnohdy výrazný výškový rozdíl mezi pochozí vrstvou terasy půdního bytu. Zateplením mezi trámy zase mohou vzniknout problémy s tepelnými mosty a obtížně se realizuje parotěsnící vrstva. Snad nejhorší variantou je zachovat tepelnou izolaci mezi stropními trámy a skladbu doplnit tepelnou izolací nad původním záklopem. Tak může docházet ke kondenzaci v oblasti původního záklopku a následně k rozsáhlým škodám v důsledku rozvoje dřevokazné houby.

U střechy, která má odvodňovací žlaby v úrovni koruny půdní nadezdívky, vzniká problém s odvodněním terasy. Pokud v její bezprostřední blízkosti není dešťový svod, je obvykle potřeba ho doplnit, aby bylo kam zaústit boční výtok z terasy.

Praktický příklad rekonstrukce střechy a řešení prostupů

V roce 2003 byl vypracován projekt vestavby kancelářských prostor. Do půdního prostoru administrativní budovy byla v následujícím roce na základě tohoto projektu provedena vestavba. Střecha na straně do ulice byla tehdy řešena jako šikmá mansardová o velkém sklonu s keramickou krytinou a se zateplením minerální vatou vloženým pouze mezi krokve. Větší část střechy, směrem do dvora, byla provedena jako plochá pultová s povlakovou hydroizolací ze souvrství asfaltových pásů na dřevěném bednění a pod vzduchovou dutinou tvořenou dřevěnou konstrukcí střechy byla střecha zateplena minerální vatou, pod kterou byl proveden sádrokartonový podhled s parozábranou.

Bez větších problémů střecha sloužila přibližně 10 let. Kvůli lokálnímu zatékání musela být později povlaková hydroizolace opravena natavením další vrstvy asfaltového pásu. Výsledný efekt to nemělo velký, protože do střechy začalo zatékat i na jiných místech. Investor se rozhodl pro komplexní opravu.

Projektant tedy dostal v roce 2018 za úkol navrhnout komplexní opravu hydroizolace střechy včetně zateplení. Navrhl zateplit střechu v místě dutiny stříkanou PUR pěnou a provést novou hydroizolaci z folie z měkčeného PVC. Obrátil se na Atelier DEK s dotazem na řešení napojení povlakové hydroizolace ploché střechy na skládanou krytinu šikmé střechy a posouzení kondenzace vodní páry v navržené konstrukci.

Čtěte také: Informace o úpravě povrchu dřevovláknité izolace

Tepelně-technické posouzení a změna návrhu

Při výpočtovém tepelně-technickém posouzení se zjistilo, že vyplněním dutiny foukanou PUR pěnou by se sice splnily požadavky na součinitel prostupu tepla U, ale taková skladba bohužel nevyhovuje požadavkům na kondenzaci vodní páry v konstrukci. I kdyby se uvažovalo, že lehká parozábrana z PE fólie byla provedena kvalitně, při správném započtení rizik netěsností v parozábraně by se projevila kondenzace. Výpočtem dle ČSN EN ISO 13788 u takové konstrukce vychází pasivní roční bilance zkondenzované a vypařitelné vodní páry, což odporuje požadavkům normy ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov - Část 2 Požadavky. Při zatečení dešťové vody do interiéru si voda evidentně našla netěsnost v parozábraně nebo si cestu sama vytvořila.

Po výpočtovém posouzení v Atelieru DEK byl návrh změněn. Byla navržena skladba DEK Střecha ST.1007C (DEKROOF 07-C) realizovaná po odstranění starého zateplení. Hlavními důvody bylo to, že při odstranění starého zateplení může být provedena kontrola stavu dřevěných prvků krovu a následné provedení parozábrany ze samolepicího pásu je výrazně spolehlivější. Jako hydroizolace byla navržena TPO fólie. Při realizaci bylo zjištěno, že původní dřevěné bednění bylo lokálně degradováno vlhkostí. Bylo tedy nahrazeno novými OSB deskami, na kterých byla provedena parozábrana ze samolepicího asfaltového pásu TOPDEK AL BARRIER.

Část střechy se skládanou krytinou byla navržena v systému TOPDEK, konkrétně skladba DEK Střecha ST.8001B (DEKROOF 11-C). Řešení střechy s nadkrokevní tepelnou izolací bylo zvoleno především z důvodu napojení parozábrany na plochou střechu v hřebeni a vyřešení tepelných mostů. Staré zateplení šikmé střechy bylo řešeno minerální vatou pouze mezi krokvemi, v místě krokví byla tepelná izolace oslabena. Otázkou bylo řešení napojení izolací v místě hřebene.

Parozábrana ze samolepicího pásu TOPDEK AL BARRIER byla provedena spojitě na bednění z OSB desek jak na ploché tak i šikmé střeše. Díky tomuto řešení mohla být parozábrana obou částí střechy souvisle spojena a vznikla tak spolehlivá vzduchotěsnicí a parotěsnicí konstrukce. Také nadkrokevní zateplení šikmé střechy z desek TOPDEK 022 PIR umožnilo snadné propojení s tepelnou izolací ploché střechy spojitě, bez zbytečného tepelného mostu. Hydroizolační fólie MAPEPLAN TM byla přeložena přes doplňkovou hydroizolační vrstvu DEKTEN MULTI-PRO, vzájemně byly spojeny oboustrannou lepicí páskou a přitaženy kontralatěmi. Díky otevřenému přístupu projektanta a součinnosti zhotovitele rekonstrukce střechy administrativní budovy dopadla zdárně.

Hydroizolace prostupů pomocí tekuté gumy

Tekutá guma, zejména pak tekutá guma Kanada, jsou velmi účinná řešení pro těsnění prostupů i pro hydroizolaci dalších povrchů. Jejich hlavní výhodou je, že vytváří bezespárovou, vodotěsnou vrstvu, která dokonale chrání prostupy před vniknutím vody. To je zásadní hlavně u prostupů v základové desce nebo střešních prostupů, kde je běžný pohyb konstrukce.

Jednou z dalších výhod tekuté gumy je také schopnost přizpůsobit se tvaru prostupu. Na rozdíl od pevných materiálů, jako jsou asfaltové pásy, je tekutá guma velmi pružná a snadno se nanáší i na složitější a nepravidelné tvary. Navíc má výjimečnou odolnost proti povětrnostním vlivům a UV záření, což z ní dělá ideální volbu jak pro venkovní, tak vnitřní použití.

Postup při aplikaci tekuté gumy

  1. Příprava povrchu: Před aplikací je důležité, aby byl povrch kolem prostupu důkladně očištěn. Musí být suchý, zbavený prachu, mastnoty nebo starých vrstev nátěrů, které by mohly bránit správné přilnavosti. Pokud se aplikace provádí na beton, je nutné, aby byl dostatečně vytvrzený.
  2. Vyztužení hydroizolace geotextilií: Pro dodatečnou pevnost a dlouhodobou ochranu lze použít geotextilii jako vyztužovací prvek mezi jednotlivými vrstvami tekuté gumy. Geotextilie zajistí, že hydroizolace bude mechanicky odolnější, a je obzvlášť vhodná pro místa, kde dochází k pohybu, nebo při těsnění prostupů potrubí, kde je třeba větší odolnost. Po nanesení první vrstvy tekuté gumy se geotextilie položí přímo do čerstvého nátěru, přičemž je potřeba ji dobře uhladit, aby nevznikly žádné vzduchové kapsy. Poté se aplikuje další vrstva tekuté gumy, která geotextilii překryje a zajistí dokonalou soudržnost.
  3. Nanesení nátěru: Tekutá guma se snadno aplikuje pomocí štětce, válečku nebo stříkací pistole. Při aplikaci je dobré aplikovat několik vrstev, aby bylo zajištěno dokonalé těsnění prostupů proti vodě. Každá vrstva by měla být nanesena rovnoměrně. Je také důležité ji nechat pořádně zaschnout. Většinou se pak doporučuje aplikovat minimálně dvě až tři vrstvy.
  4. Kontrola po finálním zaschnutí: Po finálním zaschnutí všech vrstev je potřeba provést důkladnou kontrolu. Zkontrolujte, zda nejsou na povrchu praskliny, mezery nebo místa, kde by mohla voda pronikat. Pokud zjistíte jakékoliv nedostatky, opravte tyto oblasti dodatečným nátěrem. Správná kontrola je klíčová, aby byla izolace prostupů 100% účinná a spolehlivá.

Péče o izolované prostupy

Prostupy je potřeba čas od času zkontrolovat. Pohyby konstrukce nebo opotřebení materiálů mohou ovlivnit jejich stav. Pravidelná kontrola a údržba prostupů v základové desce nebo na střeše zajistí, že izolace zůstane funkční a nebude nutné dělat nákladné opravy.

DEK prostupy potrubí

Potrubí je z hladkého polypropylenu (PP) o celkové délce 500 mm. Délku si může zákazník zkrátit na požadovaný rozměr řezáním. Po zabudování do stavby je potrubí zakončené ve stejné výšce jako hydroizolace. Prostup je možné kombinovat s odpadním potrubím KG nebo HT systému.

Prostupy potrubí jsou vyzkoušeny podle metodiky K124/02/95 (difuze radonu v obvodu tvarovky je srovnatelná s difuzí radonu v ploše hydroizolace, odpovídající povlakové izolace). Prostupy jsou vyzkoušeny i na těsnost proti vodě (po dobu 30 dní vyhověly tlaku vody 1,2 bar).

DEK prostup do spodní stavby lze použít pro spolehlivý vodotěsný a plynotěsný průchod odpadního potrubí hydroizolací nad úrovní terénu. Umožňuje spolehlivé napojení na hydroizolaci bez nutnosti ručního napojování izolace na potrubí. Tvarovka nezhorší difuzi radonu oproti naměřeným hodnotám v ploše hydroizolace (ALKORPLAN 35034 a GLASTEK 40 SPECIAL MINERAL). Napojení na hydroizolaci se provádí navařením horkovzdušným přístrojem (ne plamenem).

Důležitost správného návrhu a realizace

Umístění prostupů střešním pláštěm je základní disciplína při projektování střešních plášťů, stejně tak jako umístění odvodnění. Projektanti by měli vždy myslet, jak bude vypadat geometrie střešního pláště a zda jednotlivé detaily budou opracovatelné. Při pohledu na některé detaily je patrné, že opracování je velmi náročné a na dlouhodobou vodotěsnost nelze vždy sázet. Každý projektant by měl řešit střešní plášť, ale nejen s ohledem na ty, kteří to budou provádět, ale měl by počítat s tím, že hydroizolační povlak, resp. střešní plášť, je realizován na nějakou dobu. Nosné konstrukce mají podstatně vyšší životnost.

Pravidla Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů

V Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů pracuje řada odborníků, kteří se v roli inspektorů řemesel potkávají s problémy spojenými s prostupy. Při své práci posuzují zejména kvalitu provedeného díla a dodržování řemeslných standardů, které jsou zhruba definované v platných normách. Jenže normy někdy nestačí, jsou příliš obecné. Ne vždy je také příčinou závad kvalita provedení. Proto Cech klempířů, pokrývačů a tesařů vypracoval tzv. Pravidla. Jsou to knihy, které provádějí návrhem a realizací všeho, co souvisí se střechami. Konkrétně už vyšla Pravidla pro navrhování a provádění střech, Pravidla pro navrhování a provádění klempířských konstrukcí, Základní pravidla pro navrhování a realizaci plochých střech a hydroizolace spodní stavby a Základní pravidla pro pokrývání střech přírodní břidlicí, rákosem, slámou a pro osvětlování podkroví.

Stavební knihovna DEK

Skladby a materiály použité při realizacích, jako je například výše popsaná rekonstrukce, najdete v elektronické Stavební knihovně DEK. Tato knihovna obsahuje komplexní databázi materiálů, skladeb a stavebních výrobků, obsahuje produkty DEK a mnoha dalších výrobců. Databázi je možné využívat přes webové rozhraní nebo po instalaci doplňku přímo z 3D CAD SW Archicad, Revit nebo Allplan. Podrobnější informace o webové aplikaci Stavební knihovna DEK najdete na webu www.deksoft.eu.

tags: #izolace #prostupu #sikmou #strechou

Oblíbené příspěvky: