Izolace proti vlhkosti ve středověku a její vývoj

Ochrana proti vodě a vlhkosti a jejich nežádoucím účinkům patří k základním požadavkům zajišťujícím spolehlivost a požadovanou životnost staveb. Péče o historické budovy vůbec není jednoduchá. Někdy ji komplikují omezení daná památkáři, jindy stojí v cestě velké finanční náklady, rozsah prací nebo stav konstrukcí. Poměrně často může úspěšné obnově bránit vlhkost ve zdech. Vlhkost v domě může mít mnoho příčin.

Než se pustíte do nápravy současného stavu, je třeba zjistit, jakými cestami se vlhkost do domu dostává. V případě starších domů jde často o kombinaci několika faktorů. Prvním a nejdůležitějším krokem je určit pravé důvody, proč jsou zdi mokré. Velmi důležité je určit všechny důvody, a teprve pak může následovat hledání a nalezení fungujícího, celistvého řešení.

Pokud jste už do odvlhčení investovali nějaké peníze a nepřineslo to výsledky, pak to nejspíš bylo proto, že se neřešilo pravé "proč", neboli pravá příčina.

Historické metody boje proti vlhkosti

Před stavebními úpravami objektu je vždy nutné se důkladně seznámit s původním záměrem stavitele, dobovým řešením a archivní dokumentací. Historické podzemní konstrukce a technická opatření na ochranu stavby proti vlhkosti realizovaná původními staviteli vznikaly vždy s předem daným cílem a mají vazbu na vlhkostní režim objektu - vodu jímají a zachytávají, případně ji kontrolovaně odvádějí.

Vzduchové dutiny a provětrávání

Vzduchová metoda je založena na odvádění vlhkosti z konstrukce pomocí přirozeně nebo nuceně proudícího vzduchu do ovzduší. Vzduchové dutiny najdeme na mnohých původních budovách jako funkční opatření. Byly často kombinované s přirozeným odvětráváním prostorů. Větrací systémy, zpravidla se zřejmým odvlhčovacím účinkem, je možné sledovat zejména v barokních objektech.

Čtěte také: Vlastnosti dřevovláknité izolace – požární odolnost

• Starověký Egypt: Vzduchové větrací šachty se objevují již v pyramidální architektuře. V hrobkách faraonů, největších stavbách v historii z období před naším letopočtem (Sahuree v Abusíru, Cheopsova pyramida), dodnes není přesně zřejmý účel šachet. Lze se jen domnívat, zda byl funkční či spíše duchovní.
• Řím: Systém vzduchových kanálů pod podlahou i uvnitř stěn, tzv. hypokaustové vytápění. Horký vzduch z ohniště byl veden dutinami, což umožňovalo rovnoměrné vytápění podlah a zdí a zároveň odvod vlhkosti a udržení stavby v suchu.
• 19. století: Provětrávané dutiny ve zdivu se začaly objevovat s nástupem cihelných budov v Anglii a Evropě. Zavěšené dřevěné podlahy nad základovou vrstvou tvořily provětrávací mezeru jako ochranu konstrukce před hnilobou. Dalším systémem byly dvojité cihlové zdi se vzduchovou mezerou uprostřed.

Příklad Schwarzenberské hrobky

Schwarzenberská hrobka v Třeboni, postavená mezi lety 1847-1877, je stavbou s unikátním technickým řešením. Samotná hrobka se nachází pod úrovní hladiny rybníka Svět, přesněji řečeno podlaha krypty je 1,5 m pod hladinou rybníka. Kolem ní je vybudován náročný odvodňovací systém a vzduchový kanál široký 60 cm a hluboký 2 m. Kanál odvádí spodní vodu do nedalekého Opatovického rybníka, navíc jím neustále proudí vzduch. To má za efekt účinné odvětrání zdiva a termoregulaci.

Moderní přístupy a jejich aplikace v historickém kontextu

V současné době se stavební technologie neustále vyvíjejí a nabízejí nové možnosti, jak efektivně bojovat proti vlhkosti, a to i v historických budovách. Od roku 2010 se výrazně změnily názory na zateplování a odvlhčování historických staveb. Technologické a materiálové možnosti otevřely novou diskusi mezi stavebníky a památkáři, oživily se dokonce i léty ověřené postupy.

Provětrávané fasády a dutiny

Fasádní dutiny, tedy mezery mezi vnějšími a vnitřními vrstvami fasádních stěn, hrají klíčovou roli v moderním stavebnictví. Tyto dutiny umožňují přirozenou cirkulaci vzduchu a slouží jako tepelněizolační vrstva, která pomáhá regulovat teplotu uvnitř budovy. Dvouplášťové konstrukce fasád s provětrávanou mezerou, známé jako provětrávané fasády, patří dnes mezi tři nejběžnější typy fasád.

Od 60. let pak stavební technologie umožnily širší využití různých materiálů a konstrukcí s provětrávanou mezerou pro zlepšení energetické účinnosti. Na rozdíl od kompaktních vícevrstvých konstrukcí nebo lehkých obvodových plášťů jsou provětrávané fasády jediné v tom, že mohou být difúzně otevřené, pokud je jejich skladba tvořena prodyšnými materiály. Pro difúzní otevřenost musí být zajištěna skladba z prodyšných materiálů.

Difuze vodních par skrze skladbu fasády umožňuje přirozené proudění vzduchu, což zlepšuje tepelnou izolaci a odvádí vlhkost. Tato difúzní otevřenost umožňuje přirozený průchod vodních par skrze fasádu, což pomáhá odvádět vlhkost, zabraňuje kondenzaci a zároveň zlepšuje tepelnou izolaci.

Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

Existují dva typy vzduchových mezer:

• Aktivně odvětraná vzduchová mezera: Odvod vlhkosti je zajištěn proudícím vzduchem.
• Uzavřená vzduchová mezera: Odvod vlhkosti prochází skrze fasádní plášť. Fasádní skladba musí být z prodyšných materiálů. Dutina je ve spodní části utěsněna a neproudící vzduch slouží jako dokonalý izolant.

Sanace historických objektů - Klášter Hrochův Týnec

Objekt menšího zámku v Hrochově Týnci, starý přibližně 300 let, prochází rozsáhlou rekonstrukcí, která započala v roce 2020. Zdivo zámku trpělo nadměrnou vzlínající zemní vlhkostí. Zdivo spodní stavby je spíše kamenné nebo smíšené a postupně přechází ve zdivo cihelné. Šířka stěn v suterénech a v přízemí je od 60 do 90 cm. V době komunismu objekt sloužil jako dětský domov a středisko výchovné péče. Během posledních desítek let zámek značně zpustl a projevily se na něm dlouhodobě neřešené problémy s nadměrnou vlhkostí a nevhodné stavební zásahy, provedené v minulosti.

V roce 2017 byla provedena rozsáhlá diagnostika zdiva a vlhkostní průzkum, který identifikoval hlavní příčiny dlouhodobého vlhnutí zdiva:

• Vzlínající zemní vlhkost pronikající do obvodového a vnitřního zdiva z podzákladí objektu. Absence vodorovných hydroizolací spodní stavby byla patrná prakticky po celém půdorysu zámku na původních omítkách, které byly degradované a značně zasolené.
• Volná voda zasakující do zdiva a základů z boku od přilehlé zeminy. Tuto vlhkost ještě umocňovala jílovitá zemina v bezprostředním okolí objektu a zanedbané povrchové úpravy podél obvodového zdiva.
• Zanešené a poškozené okapové svody.
• Špatně prodyšné povrchové úpravy, jako byly akrylátové nátěry, dřevěné obložení stěn, cementové betonové krusty na zdivu.

Pro řešení příčin vlhkostních poruch byl zvolen soubor sanačních technologií:

1. Příčinu vzlínající vlhkosti se rozhodli řešit instalací technologie aktivní drátové elektroosmózy, která je ke stavbě šetrná a je schopna postupně odvlhčit zdivo a dále potlačit dlouhodobě vzlínání vody zdivem.
2. Doprovodným opatřením bylo provedení odstranění podlahových vrstev a aplikace nových provětrávaných podlah. Ty byly vytvořeny pomocí sestavy plastových segmentů, které připomínají eskymácká iglú. Vlhké podloží a navazující vrstvy podlah se díky tomu oddělí vzduchovou dutinou, která je v ideálním případě odvětrána sestavou nasávacích a výdechových otvorů. Nádechové otvory byly vytvořeny pomocí jádrových vrtů skrz zdivo do exteriéru a k odvětrání byla podlaha napojena na nevyužívaná komínová tělesa. V dutině pak začne pozvolna proudit vzduch, který odvětrává přebytečnou vlhkost a napomáhá k vysoušení zdiva. Tímto opatřením se snížil tlak vzlínající vlhkosti na zdivo.
3. Druhou příčinou, volnou vodu zasakující do zdiva z boku, řešili odkopem obvodového zdiva domu a realizací nové svislé hydroizolace pomocí hydroizolačních stěrek a navazujících ochranných vrstev. Tato izolace ochrání zdivo před vsakování volné vody. Výkop bude po provedení izolačních vrstev zpětně zahutněn vytěženou jílovitou zeminou a povrch výkopu bude vyspádován směrem od zdiva.
4. Během venkovních prací byly opraveny okapové svody a jejich napojení na dešťovou kanalizaci. Svody byly opatřeny lapači střešních splavenin, které je nutné pravidelně čistit a udržovat průchozí.
5. Poslední hlavní úpravou byla výměna povrchových úprav zdiva. Veškeré špatně prodyšné materiály byly odstraněny a nahrazeny vápennými omítkami, lokálně sanačními omítkami.

Nevýhody a výhody vnitřního zateplení

Vnitřní zateplení je vždy „plán B“, pokud řešíme tepelné ztráty zdivem a požadavek na zvýšení tepelného odporu.

Čtěte také: Informace o úpravě povrchu dřevovláknité izolace

Nevýhody:

• Vystavení zdiva nepřízni počasí. Zdivo se v létě přehřívá (zateplením bráníme jeho ochlazování vzduchem v místnostech), v zimě prochládá nebo promrzá (zateplení brání prohřívání zevnitř). Vede to k rychlejšímu poškozování zdiva staveb.
• Vnitřní zateplení je vždy dražší na jednotku plochy než vnější kontaktní zateplovací systém.
• Ubírá vnitřní prostor (zmenšuje plochu místností) tím více, čím horší je jmenovitý tepelný odpor.

Výhody:

• Možnost selektivního zateplení nebo odstupňovaného zateplení vnitřních prostor dle využití.
• Lokální zateplení jedné místnosti v jinak nevytápěné stavbě.

Očekávejme málo a budeme příjemně překvapeni. Pokud dnes vnější zateplení fasády standardně obnáší 140-160 mm polystyrenu s lambdou 0,03 W/(m.K), nečekejme, že stejný efekt dosáhneme s tenčí vrstvou horšího materiálu zevnitř.

Typy vnitřních zateplovacích systémů

1. Difúzně uzavřené systémy s parozábranou

V minulosti existovalo jen vnitřní zateplení s nutností montáže tzv. parozábrany. Jednalo se tedy o uzavřený systém, který nepropouštěl ani kapalnou vodu, ani vzduch nesoucí vodní páru. Proveditelnost montáže souvrství takového systému byla velmi problematická. Montáž vlastního tepelného izolantu na zdivo nebyla problém. Udržení dokonalého oddělení izolantu (a obvodového zdiva za ním) od vnitřního teplého mikroklimatu vytápěné místnosti už ano.

• Celoplošně lepené polystyrenové desky: Problém tkvěl v celoplošném nalepení a utěsnění spár. Požadavek na utěsnění spár je jasný, spárami by procházel vzduch nesoucí vodní páru. Celoplošné nalepení znamená absenci dutin za izolantem. Pokud by se v dutině objevil kondenzát (z oné vodní páry), bude dutinou stékat a vytvoří nehomogenitu v rozložení vlhkosti v ploše.
• Minerální vata: Minerální vata je materiál propustný pro vodu i pro vzduch s vodní párou. Tento izolant vždy obsahuje dutiny (ty právě tvoří jeho izolační schopnost) vyplněné vzduchem. Funkce takové tepelné izolace na vnitřním líci záleží na parotěsnosti fólie. Pokud netěsní, vniká vzduch do izolantu, voda kondenzuje a stéká po izolantu k podlaze. Montáž fólie bez perforace, zvláště po následné montáži obkladových desek, je teoreticky možná, prakticky neproveditelná.

2. Difúzně otevřené a kapilárně aktivní systémy

Provedení difúzně uzavřeného souvrství je prakticky nemožné. Proto otevřený systém naopak nechává vzduch včetně vodní páry pronikat souvrstvím. Někde ve skladbě se vodní pára setká s teplotou rosného bodu a část vodní páry se změní v kapalnou vodu - kondenzát. A nyní se uplatní druhá základní vlastnost „otevřeného“ systému: kapilární aktivita - tedy vysoká nasákavost. Kondenzát je z místa kondenzace roznesen do celé hmoty izolantu, jeho povrchové úpravy (omítky) i lepidla a jeho podkladu (lícové omítky a zdiva). Podmínkou tedy je, že vše v systému musí být vysoce nasákavé. Po zimním období, kdy se tvoří a akumuluje kondenzát, přijde období teplé a letní. Během letního období dochází k odpařování vlhkosti z povrchu zateplovacího systému a rychlému přivádění vody z hloubky souvrství kapilárami k povrchu. Aby byl systém trvale udržitelný, musí se během letního období odpařit veškerý zimní kondenzát, beze zbytku.

Úkolem výpočtu je tedy stanovit maximálně nepříznivé podmínky: velmi studené zimy, kdy teplota setrvává po celou zimu na nejchladnější teplotě, a velmi chladná léta, kdy teplota nepřekračuje celé léto nepříznivě nízkou teplotu. Dříve norma ČSN 730540 stanovovala maximální množství kondenzátu za zimu na m2 plochy zdiva.

Přehled kapilárně aktivních systémů:

• Desky na bázi křemičitanu vápenatého (CaSiO3 desky): Jsou extrémně nasákavé a trvale alkalické. Jejich λ (součinitel tepelné vodivosti) se pohybuje nad 0,06 W/(m.K), což neposkytuje příliš velký tepelný odpor. Jejich největší výhodou je schopnost pojmout desítky litrů kondenzátu na 1 m2. S výhodou se tedy používají tam, kde se vzduchem nešíří jen vodní pára, ale i vodní mlha, a kde je nutno zabránit růstu plísní na povrchu konstrukcí - například ve velkokuchyních. Materiál je nehořlavý.
• Tepelněizolační omítky: Omítky, které místo/vedle písku obsahují jako plnivo tepelně izolující hmoty jako perlit, pemzu, expandovaný jíl, mají výrazně vyšší tepelný odpor než omítky běžné. Ovšem i tepelný odpor těchto hmot není valný: zpravidla nad λ = 0,08 W/(m.K). Lze jimi vylepšit sanační souvrství a zajistit povrch zdiva proti kondenzaci, v lepším případě i proti růstu plísní.
• Desky z karamelizované celulózy: Tyto desky postrádají typickou nevýhodu celulózy - náchylnost k napadení dřevokazným hmyzem a dřevokaznými houbami. Vykazují lepší tepelný odpor (λ kolem 0,04 W/(m.K). Desky se kotví a lepí na vyrovnaný podklad. Materiál není nehořlavý, ale při hoření neodkapává.
• Kombinované systémy (pěnový polymer s maltou): Systém, původně koncipovaný jako perforované desky z pěnového polyuretanu s průduchy plněnými kalciumsilikátovou maltou, se vyvinul do pruhů pěnového polymeru, střídaných tenkými vrstvami vysoce nasákavé malty. Lambda systému je nízká, kolem 0,03 W/(m.K).
• Minerální desky (např. Baumit): Asi nejrozšířenější systém velkého výrobce stavebních materiálů vítězí zejména cenou. Jeho tepelněizolační vlastnosti jsou poměrně příznivé (λ = 0,045 W/(m.K), hmotnost nízká a je nehořlavý (třída A). Desky jsou křehké a neopatrnou manipulací se mohou poškodit.

Tepelné mosty a jejich řešení

Tepelné mosty se nacházejí v místech nehomogenit stavební konstrukce, prostupů a vestaveb, ztenčení konstrukce a na sousedních částech obvodového zdiva - vystupujících konstrukcích betonových stropů, železných stropních nosníků, vystupujících konstrukcích balkonů a lodžií. Doprovázejí tak vnitřní zdivo v napojení na obvodovou zeď a napojení podlahy na obvodovou stěnu. Pro řešení tepelných mostů existují dnes atlasy typických detailů.

Rizika vnitřního zateplení

Vnitřní zateplení zdiva „otevřeným“ systémem znamená nebezpečí kondenzace vlhkosti v souvrství. Výpočtem dle Glaserovy rovnice prokazuje projektant pouze odvedení tohoto zimního kondenzátu. Pokud je zdivo trvale zavlhčováno, např. vzlínáním, zatékáním dešťové vody nebo průsaky z terénu, nemusí být systém vnitřního zateplení schopen kromě kondenzátu odvádět i tuto vlhkost ze zdiva. Naopak bude přítomnost souvrství na vnitřním líci zhoršovat možnost odparu pro jeho přidaný difuzní odpor, jakkoli je třeba nízký. K montáži vnitřního zateplovacího systému (jakéhokoli druhu) bychom měli stavbu zajistit proti provlhčování zdiva vnějšími zdroji a izolovat zdivo před provedením vnitřního zateplovacího systému.

Obnova historických odvodňovacích a kanalizačních systémů v Praze

Obnova historického odvodňovacího a kanalizačního systému patří mezi základní úkoly při rekonstrukci budov. Zkušenosti z jiných klášterních souborů vedou k přesvědčení, že základní příčinou zvýšené vlhkosti konstrukcí a změn v podloží, projevujících se statickými poruchami budov, je porušení původních odvodňovacích a kanalizačních systémů. Bohužel, poučení o fungování těchto systémů a jejich důležitosti se často získává spíše negativním způsobem při pracné nápravě škod způsobených nepatřičnými zásahy do jejich funkce.

Při provádění běžných úprav jsou často průduchy poškozeny zasypáním nebo zazděním, při přestavbách jsou komíny či ventilační průduchy dokonce bourány, čímž dochází k eliminaci proudění vzduchu. Jejich narušená funkce se začne na stavbě negativně projevovat - v některých případech po relativně dlouhé době, někdy naopak se poškození projeví okamžitě. Například v důsledku zrušení kanalizačních štol procházejících pod objektem dochází prakticky k okamžitému zaplavení základových a navazujících konstrukcí.

Příklad 1: Klášter bosých karmelitek

Klášter bosých karmelitek na Hradčanském náměstí je barokní stavba postavená v roce 1626. V 90. letech minulého století se začaly na objektu objevovat statické poruchy. Poškozením staré revizní šachty vznikla rozsáhlá zvodnělá kaverna, do které se část budovy začala propadat. V důsledku nerovnoměrného sedání došlo k náklonu budovy a část kláštera se usmykla směrem k Radničním schodům.

Podloží je tvořeno vrstevnatými jílovitými břidlicemi, které jsou objemově nestálé a rozbřídavé. Letenskými břidlicemi protéká voda a dotace těchto vrstev vodou způsobuje rozbředání a odplavování jemných částic zeminy. Areál kláštera je dotovaný vodou ze strahovských bastionů.

V rámci vlhkostního průzkumu byly diagnostikovány poruchy objektu a analyzovány jejich příčiny. Byly identifikovány historické odvodňovací a větrací systémy, z nichž některé byly přestavbami nebo neznalostí jejich významu zasypány či zabetonovány. U západní obvodové stěny byla nalezena zděná větrací šachta, která byla kdysi zasypána zeminou a odpadním materiálem. V důsledku toho vlhký vzduch a voda zůstávaly v konstrukci a zavodňovaly okolní zdivo. Štola, klesající do hloubky cca 6 metrů pod objekt, byla zprůchodněna. Štola je zděná s valenou klenbou, dolní část je vymazána maltou, výše je ponecháno režné zdivo. V místě pod základy kláštera je štola opatřena průduchy a odvlhčuje tak i základové konstrukce. Vlhkost je odvětrávaná ze štoly do shozové šachty komínovým efektem. Shozová šachta je pozůstatkem barokních záchodových prevetů a prostupuje vzhůru podél celé budovy až nad střechu, kde je ukončena větrací lucernou.

Kromě toho vlhkostní režim objektu ovlivňuje i nově zbudovaná kanalizace, která nahradila původní kameninové roury s netěsnými provazcovými spoji. Potrubí je nesprávně vedeno ve zhutnělém pískovém loži, které vytváří kolektor infiltračních vod z okolí. Negativně se projevovala rovněž zanedbaná údržba dešťových svodů, které měly zanesené lapače střešních splavenin.

S důrazem na památkovou hodnotu objektu a v kontextu celé historické oblasti byly v první řadě využity odvlhčovací metody a technologie, které představují minimální zásah do konstrukce. Zprůchodněním štolového systému byla odstraněna místa, kde docházelo ke kumulaci vody, a současně došlo k obnovení cirkulace vzduchu a tím k odvádění vody z konstrukce. Cílem těchto opatření bylo snížit přirozeným prouděním vzduchu zavlhčení zdiva.

Příklad 2: Klášter theatinů pod Pražským hradem

V lokalitě pod Pražským hradem probíhá rekonstrukce objektu bývalého kláštera theatinů a jeho úprava na obytný dům. Klášter je založen na strmém svahu hradčanské ostrožny, kde je geomorfologicky terén značně komplikovaný. Jedná se převážně o poměrně strmé jižní svahy budované letenskými břidlicemi, které mají úklon vrstev severním směrem, což je z hlediska výstupu pramenů podzemních vod na povrch nepříznivé.

V severní části kláštera, obrácené směrem ke svahu a z hlediska vlhkosti nejvíce exponované, se z větracího systému zachovala kopaná podélná větrací chodba, která zajišťovala větrání, případně odvod infiltračních vod. Chodba navazuje na středověkou chodbu nalezenou za velikým sálem refektáře. V tomto místě byla také realizována otevřená vzduchová vrstva (podobná konstrukci anglického dvorku), která přerušuje vlhkostní tok ze zeminy do konstrukce.

V rámci průzkumu byly zdokumentovány poruchy vyvolané trvale podmáčeným podložím. Průzkum stanovil vlhkost zdiva jako zvýšenou až velmi vysokou. Chemická analýza vodorozpustných solí prokázala vysoký až velmi vysoký obsah dusičnanů - jednoznačně residuum splaškových vod, a velmi vysoký obsah síranů, které se do zdiva dostávají z podloží.

K zamezení průniku vody do objektu byla v části nefunkčního štolového systému realizována chemická injektáž spojená s povrchovým ošetřením hydroizolačním tmelem, pomocí vrtů byla vytvořena rubová izolace. Je však důležité si uvědomit, že realizované sanační úpravy neřeší omezení vlivu zdroje vlhkosti, ale jen jeho negativní důsledky. Po aplikaci hydroizolace dochází k hromadění vlhkosti za instalovanou clonou a následně může dojít k jejímu přesunu do jiných částí objektu. V případě injektáží navíc v historických objektech hrozí nebezpečí ucpání a zneprůchodnění původních odvodňovacích a větracích systémů těsnící hmotou.

Tabulka srovnání sanačních metod

Následující tabulka porovnává některé běžné sanační metody s ohledem na jejich efektivitu a rizika, zvláště v historických budovách.

Význam průzkumu příčin vlhkosti

Mokré zdi a protivně vlhký vzduch často brání plnému využití budovy a tím vlastníkovi způsobují ekonomické ztráty. Časté, opakované opravy omítek také něco stojí, stejně tak vytápění mokrých zdí. Vlhké zdi předávají vodu do vzduchu v místnostech. Vodní páry se pak srážejí na chladných částech zdí. Studené zdi, kde se voda sráží opakovaně, jsou stále vlhké, a tak se na nich daří plísním, které situaci dál zhoršují. Vzlínající vlhkost sama od sebe nezmizí, naopak se časem zhoršuje. Zdivo je čím dál víc zasolené, rozpadá se a výška, do které vzlínající voda stoupá, se postupně zvedá. Dokud neodstraníte důvod, proč voda vystoupala do zdí, zůstane v nich voda i nadále.

Když zbavíte zdi vzlínající vlhkosti, odpařuje se do místností méně vody a tím se sníží i vzdušná vlhkost. Takto můžete tvorbu plísní snížit nebo úplně zastavit. Cesta k suché budově začíná průzkumem příčin vlhkosti. Ať už je příčina nadměrné vlhkosti jakákoliv, je třeba ji co nejdříve odstranit. Pokud nemáte čas a chuť pouštět se do izolace svépomocí, přizvěte si na pomoc profesionály.

tags: #izolace #proti #vlhkosti #ve #středověku #jak

Oblíbené příspěvky:

• Integrace ARES pro správu dat
• Vše o účinné čisticí zóně pro plovoucí podlahy
• Návod na pokládku zámkové dlažby
• Bazar surfových prken
• informace, použití a montáž rohové lišty