Metody izolace vlhkých zdí a odvlhčení staveb

Vlhké sklepy a zdivo v domě jsou nepříjemným a často řešeným problémem, který dokáže znepříjemnit bydlení a v krajních případech i ohrozit statiku stavby. Proto není divu, že odvlhčení staveb intenzivně řeší mnoho majitelů nemovitostí.

Vlhkost je největším nepřítelem každého staršího domu - zvlášť pokud jde o kamenné stavby, které často postrádají jakoukoliv hydroizolaci. Vlhkost se do zdiva dostává vlivem chybějící nebo porušené izolace, nebo povrchové úpravy. Nejčastější škody způsobené vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty. Vlivem vlhkého zdiva se snižuje jeho tepelněizolační schopnost. V interiéru zavlhčené zdivo umožňuje výskyt plísní a hnilobných bakterií. Za spolupůsobení krystalizujících solí dochází k odpadávání omítky a k dalšímu narušování zdiva, jehož poškození může být nebezpečné i z hlediska jeho únosnosti. Vykrystalizované soli mohou mít i hydroskopické vlastnosti. Tyto soli mohou přejímat vodu z okolního vzduchu. Spolu s kyselým deštěm jsou vhodným prostředím pro bakterie, plísně a řasy. Vlivem nepropustného obkladu stoupá vlhkost výše než u zdiva bez obkladu. U starého zdiva často chybí izolace, která by zamezila vzlínání kapilární vlhkosti. Současně s touto vlhkostí se přepravují rozpuštěné soli (dusičnany, chloridy a sírany), které se usazují v kapilárách a tím zmenšují jejich průměr. Tím umožňují vzlínání vody do vyšší výšky.

Před zahájením jakékoli sanace je důležité určit hlavní příčinu. Jiný postup zvolíte u zemní vlhkosti, jiný při problémech s větráním nebo špatným odvodněním terénu. Bez správné diagnózy budete jen zbytečně utrácet za neúčinná řešení. Pro správný návrh sanačního opatření je nutné provést důkladný průzkum sanovaného objektu.

Příznaky vlhkosti ve zdivu

  • Bílé solné výkvěty
  • Mokrý sokl a opadávající omítka
  • Plíseň v rozích nebo za nábytkem
  • Zatuchlý zápach ve sklepě
  • Studené, vlhké stěny i v obytných místnostech

Metody měření vlhkosti a salinity

Metoda s CM přístrojem je velmi mobilní. Nelze však provádět velké množství vzorků v krátkém čase. Odběr vzorků se provádí ze zdokumentovaných bodů z problematických míst v tzv. figurách, které jsou v jednom bodě ve výšce 0,2-1,2 a 2,2 m. Na přiložených vážkách se naváží 10g vzorku při odhadované vlhkosti do 16%, 20g při odhadované vlhkosti do 8% nebo 100g při odhadované vlhkosti do 1,4%. Čím je vzorek větší, tím je měření přesnější. Při 10 gramovém vzorku se odečítá na černé stupnici a násobí se 10×. Naměřená vlhkost je v %. Při 20 gramovém vzorku se odečítá na modré stupnici a naměřená vlhkost je přímo v %. Měření salinity se provádí na vzorcích odebraných na stavbě a dodaných do akreditované zkušebny. Celkový stupeň zasolení zdiva se podle zjištěných hodnot hodnotí jako nízký, střední a vysoký.

Mechanické metody izolace vlhkých zdí

Mechanické metody navazují na klasické sanační metody a jako každá jiná lidská činnost i odvlhčení zdiva prochází nějakým vývojem, při kterém se hledají stále nové a vhodnější metody. Co bylo před lety bráno za ideální řešení, je dnes vnímáno kritičtějším pohledem.

Čtěte také: Vlastnosti dřevovláknité izolace – požární odolnost

Podřezání či podsekávání zdiva

Podřezání či podsekávání zdí se jako způsob odvlhčování zdiva používá již desítky let. Tato metoda spočívá v tom, že se zdivo vodorovně prořízne a do vzniklé spáry se vloží nová hydroizolační vrstva. Vznikne tak nepropustná linie, která fyzicky přeruší vzlínání vody. Technologie strojního podřezání zdiva patří mezi tradiční přímé sanační metody. Tato metoda poskytuje při odborném návrhu a provedení nejvyšší kvalitativní požadavky a je 100% účinná proti kapilární vzlínající vlhkosti. Vzlínající vlhkosti se do cesty vloží nepropustná bariéra tvořená některým typem polyethylénu, nebo skelného laminátu o šířce 1,5 - 2 mm. Vložení bariéry proti vzlínající vlhkosti je spojeno s mechanickým zásahem do konstrukcí - proříznutí nové průběžné spáry a vložení dodatečné hydroizolace. Nepropustnou izolaci je poté třeba uvnitř domu napojit na hydroizolaci podlahy a zvenčí na svislou obvodovou hydroizolaci, která je vyvedena až na povrch, protože jinak by vlhkost pronikala kolem nepropustné překážky a do domu se i tak dostala. Tato technologie se nejvíce hodí pro cihelné zdivo s oboustranným přístupem k podřezávané konstrukci a s průběžnou ložnou spárou mezi cihlami. Ideální je provádět toto podřezání zdiva při větších rekonstrukcích po provedení odstranění původních podlah.

Před zahájením prací je třeba odstranit stávající omítky v místech provádění tak, aby byla dostatečně známa skladba zdiva a průběh vodorovných spár. V místě vkládání dodatečné izolace zdiva se otluče omítka. Podél zdiva musí být tvrdý a dostatečně rovný podklad v šíři cca 1,50 m pro pojezd podřezávacího stroje.

Metody podřezání zdiva:

  1. Vybourání zdiva po úsecích:

    Jedná se o velmi pracnou metodu, která ale nevyžaduje žádnou speciální techniku. Vybourá se vždy několik řad cihel nad plánovanou úroveň hydroizolace v šířce 1 metr, položí se pás hydroizolace, opět se zazdí a vybourá se část zdi vedle. Podkladní vrstvy zdiva v otvorech se očistí a vyzdí se jedna až dvě vrstvy cihel, na jejichž vrchní plochu se nanese cementová malta. Po zatvrdnutí cementové mazaniny je položena izolační vrstva (modifikované izolační pásy, PE fólie apod.). Zbývající prostor nad izolací se dozdí cihlami a řádně doklínuje z obou stran statickými plastovými klíny, které jsou od sebe vzdáleny maximálně 10 až 20 cm. Pak se vybourají pilíře a postupuje se stejným způsobem. Překrytí izolačních pásů by mělo být minimálně 10 cm.

  2. Podřezání ruční ocelovou pilou:

    Jde o pracnou záležitost, použitelnou hlavně u cihelného zdiva do maximální tloušťky cca 25 až 60 cm v závislosti na kvalitě spáry a pevnosti maltového lože. Na tyto práce lze použít klasické tesařské pily. Tato metoda je svépomocí proveditelná.

  3. Strojní řetězová pila:

    Řetězová pila slouží k postupnému podřezávání cihelného nebo kvádříkového zdiva. Zdi musí být vyzděny v pravidelných spárách o minimální tloušťce spáry 10 mm. Povrch terénu okolo izolovaného zdiva musí být dostatečně pevný a rovný, upravený pro pojezd stroje. Podřezání je možné provádět již ve výšce 7 cm nad úrovní pojezdu stroje. Pilová lišta se ustaví do vodorovné polohy, zdivo se nejprve prořízne do potřebné hloubi a následně se pomocí pojezdu pokračuje s řezem po délce zdiva po úsecích cca 1m. Po proříznutí zdi se řezná spára vyčistí a do drážky se vloží požadovaný typ izolace (na izolační pásy PE fólie). Doporučuje se použití izolačních materiálů s větší tvrdostí pro usnadnění vkládání do řezné spáry (např. sklolamináty). Izolace se v proříznuté spáře upevňuje natloukanými rozpěrovými klíny z plastu o dostatečné únosnosti (rozměry klínů jsou voleny dle šíře řezu a použité izolace), které se vkládají oboustranně v roztečích cca 20 až 30 cm. Jednotlivé izolační pásy fólie by se měly překrývat alespoň o 10 cm. Po zaklínování vložené izolace se pokračuje s dalším prořezáváním postupným opakováním celého cyklu. Tímto způsobem lze najednou podříznout a zaklínovat až 30 bm zdiva.

    Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

  4. Diamantová lanová pila:

    Diamantová lanová pila je určena k řezání zdiva všeho druhu a složení (kamenného, smíšeného, cihelného i betonového) bez omezení jeho šíře. Řezy je možné provádět vodorovné, svisle i šikmo. Řezací lano je složeno z navlečených řezných segmentů. Nejprve se v místech budoucího řezu vyvrtají otvory pro vložení lana (podle stanoveného postupu na konkrétním objektu ve vzdálenosti 4 až 5 m od sebe) a osadí se skupina kladek pro jeho vedeni. Pro postavení lanové pily je nutné zajistit rovný pojezd tak, aby mohlo docházet bez problémů ke zkracování smyčky lana pojezdem stroje. Současně se spuštěním lanové pily musí být diamantové lano chlazeno vodou, kdy se hadice s přívodem vody přímo vkládá do vlastního řezu ve směru otáčeni lana.

Při všech metodách, které vytvoří novou plošnou hydroizolaci, je obtížné řešit překonávání výškových úrovní, stěn v terénním spádu, zdí s dispozičními „úskoky" (budova jenom částečné podsklepena) apod. Proto je vždy třeba zpracovávat na toto opatření projektovou dokumentaci, která ve velké většině tyto problematické detaily řeší kombinací sanačních opatření.

Zatloukání nerezových plechů

Tato metoda odvlhčení staveb je v zásadě velmi podobná podřezávání. Rozdíl tkví v tom, že nepropustná vrstva se nevytvoří podřezáním a vložením pásů, ale přímo zatloukáním vlnitých plechů z nerezu do spáry ve zdivu. Pro dodržení potřebných parametrů jsou plechy profilovány do vlnek. Desky jsou strojně zaváděny do spár zdiva, aniž by docházelo k jeho porušení. Jednotlivé desky se ve styku překrývají o 2 až 3 vlny, případně do sebe zapadají pomocí speciálních zámkových spojů. Takto je rychle vytvářena kapilárně nepropustná a nerezavějící horizontální uzávěra proti vzlínající zemní vlhkosti. Pro provádění stačí přístup z jedné, obvykle venkovní strany zdi. Při vhodných podmínkách lze izolovat zdivo až do tloušťky cca 1m z jedné strany. Silnější zdivo musí být přístupné z obou stran. K zarážení plechů se využívá speciální zařízení, se kterým práce postupuje poměrně rychle. Oproti podřezání je zatloukání plechů rychlejší a během jejich aplikace vzniká o poznání méně prachu a nepořádku. Ale v mnohém jsou si tyto metody podobné - nepomohou nám s odvlhčením sklepa a obě se více vyplácí jako součást větší rekonstrukce.

Chemická injektáž zdiva

Dalším způsobem, jak lze řešit odvlhčení zdi, je chemická injektáž. Ačkoli tato metoda stojí na odlišném principu, s předchozími způsoby má společnou snahu o vytvoření clony ve vlhkém zdivu a přerušení postupující vlhkosti. Hydroizolace vlhkého zdiva s pomocí chemie je účinnou náhradou mechanické hydroizolace, která zajistí odstranění vlhkosti ze stěn objektu a zabrání jejímu dalšímu vzlínání. Postup spočívá ve vyvrtání otvorů, které jsou od sebe vzdálené obvykle přibližně 10 cm. Do nich se následně vpraví směs (pro injektáž se vybere nejvhodnější typ směsi v závislosti na dané situaci a očekávaném výsledku). Dojde tak k vytvoření vrstvy zamezující vzlínání vody. Chemická injektáž je dnes velmi rozšířený způsob, jak ve zdivu vytvořit novou vodorovnou izolaci bez nutnosti větších stavebních zásahů. Tato metoda je vhodná pro eliminaci lokální vlhkosti nebo v případě, že má objekt nepravidelný půdorys.

Typy chemické izolace vlhkého zdiva:

  • Krémy nebo silanové mikroemulze:

    Křemičitý gel vpravený do zdiva lze aplikovat i do velmi vlhkých až téměř promočených zdí. Při styku s vlhkostí krém zužuje póry ve zdivu a zabraňuje průniku vlhkosti dovnitř. Zároveň zachovává paropropustnost stěn a vlhkost se tak může odpařovat pryč.

    Čtěte také: Informace o úpravě povrchu dřevovláknité izolace

  • Akrylátový gel:

    Hydroizolace pomocí akrylátové injektáže dokáže proniknout do všech pórů zdiva, kde následně reaguje s vlhkostí a zabraňuje jejímu dalšímu prosakování.

  • Pryskyřice:

    Podobně jako předchozí způsoby chemické izolace zdiva je izolace vlhkého zdiva vodoodpudivou pryskyřicí další metodou, jak zdivo před vlhkostí chránit a jak vlhkost ze zdiva odstranit.

Chemická izolace vlhkého zdiva může být účinným způsobem, jak zdivo vlhkosti zbavit - nemusí však být vhodná pro všechny typy materiálů a objektů a navíc je účinná pouze v místě aplikace. Výhodou může být poměrně dlouhá životnost. Avšak vzhledem k časté nemožnosti zjistit, co stěna pod omítkou obsahuje, je poměrně běžné nespojení injektážního krému ve vyvrtaném otvoru k dalšímu otvoru vlivem puklin, dutin nebo nesourodosti materiálu. I při naprosto funkční provedení se s chemickou injektáží pojí jedna zásadní nevýhoda: za poměrně vysokou pořizovací cenu spojenou se stavebními zásahy a omezením provozu domu získáte sucho pouze na 10 let. Účinek injektáže se bohužel časem vytrácí a po letech je třeba celý proces opakovat, aby bylo odvlčení domu stále funkční.

Elektroosmóza - elektrické odvlhčení zdiva

Elegantní řešení zemní vlhkosti, které je dostupné díky vyspělé elektronice a počítačovým procesorům. To je bezkontaktní elektroosmóza - unikátní, ověřená a dostupná metoda. Elektrické odvlhčení zdiva je vhodné zejména v případě, že majitelé domu nemovitost stále obývají, nebo se jedná o chráněnou historickou stavbu. Elektrofyzikální metoda využívá slabý elektrický proud, který v kapilárách zdiva mění směr pohybu vody - místo aby stoupala vzhůru, je tlačena zpět do země. Do stěn se instalují elektrody propojené s řídicí jednotkou. Systém pracuje trvale a nevyžaduje zásadní stavební zásahy. Lze ji využívat v případech, kdy řada starých osvědčených způsobů nejde použít nebo by sebou přinesly zásadní nedostatky. Vyplatí se i v případě smíšeného či kamenného zdiva a u památkově chráněných budov, neboť nevyžaduje žádné zásahy do konstrukcí. Elektroosmózu lze použít samostatně, nebo jako doplněk k chemické injektáži v místech, kde mechanické zásahy nejsou vhodné.

Doplňková a dočasná opatření

Sanační omítky

Sanační omítky, sanační systémy a různé nátěry či obložení představují dočasné řešení vlhkosti zdiva, které hlavní problémy pouze vizuálně zakryje. Sanační omítky na pohled skryjí vlhkost ve zdivu a umožní částečné odpařování vlhkosti, avšak samotnou příčinu neřeší a ani nevyřeší. Z dlouhodobého hlediska se jedná o neúčinnou metodu. Jde pouze o doplňkové metody, které neřeší příčiny. Pomáhají zdivu dýchat a vizuálně zlepšují stav. Ale pozor - neřeší příčinu, používají se až po izolaci. Sanační omítku lze doplnit také hydrofobním nátěrem nebo postřikem. Hydrofobní nátěr sanační omítku neuzavře, ale zároveň zabrání pronikání dešťové vody do omítky. Další výhodou je zabránění pronikání močoviny od psů značkující fasády. Kvalitu omítek zaručuje nejen správná aplikace na zdivo, ale zároveň přesnost dávkování a čistota jednotlivých složek omítkové směsi. Požadavky na sanační omítky musí odpovídat směrnice WTA 2-9-04. Pro zamezení pronikání vlhkosti na povrch zdiva je nutno vytvořit vrstvu omítky se sítí kapilár, kterou se voda rychle a snadno odpaří. Pro správnou funkci omítky a povrchové úpravy je nutné, aby i konečná povrchová úprava měla dostatečnou prodyšnost pro vodní páry. Ta musí být alespoň stejná jako prodyšnost vlastní omítky.

Drenáže okolo stavby

Drenáže okolo stavby sice sníží boční vliv vlhkosti na stavbu, ale nikdy odvlhčení domu zcela neřeší, neboť zdroj vzlínavé vlhkosti se nachází pod základy stavby a stoupá vertikálně vzhůru. Metoda je tedy účinná pouze jako doplněk k jiné formě izolace a odvlhčování staveb, avšak zbudování drenáže a dalších terénních úprav může být poměrně komplikovaný proces. Záleží samozřejmě na konkrétní situaci, ale obecně můžeme říci, že vzhledem k náročnosti celého procesu je výsledek neefektivní.

Vzduchoizolační větrací systémy

Vzduchoizolační větrací systémy mají nejdelší tradici v oblasti sanace vlhkého zdiva. V oblastech se stísněnějšími podmínkami lze vytvořit svislou vzduchovou dutinu šířky cca 100-300 cm za pomoci vyzděné předstěny před vnějším lícem obvodových stěn. Tam, kde nám vnější situace nedovolí umístit předchozí řešení, můžeme problematické zdivo izolovat zevnitř pomocí vyzděné předstěny. U tohoto řešení vlhkou zeď neodvlhčíme, ale zabráníme přímému průniku vlhkosti do interiéru. Nejprve důkladně otlučeme vlhkou a degradovanou omítku a očistíme železným kartáčem, aby tato omítka později neucpala dutinu a nezpůsobila tak průnik vlhkosti do nové předstěny. Pod plánovanou předstěnou vybetonujeme malý základ 25 až 30 cm široký a stejně tak hluboký - v případě výšky předstěny do 2,5 m. Tuto předstěnu vyzdíme tak, aby vznikla odvětrávaná dutina tloušťky 4-6 cm. Pokud vyzdíváme pouze stěnu do 10 cm šířky, je nutné na několika místech ukotvit pomocí cihel stěnu s nosným obvodovým zdivem. Tyto kotvicí body rozmístíme tak, aby jejich vzdálenost byla cca 1 m. Tyto body je nutné kvalitně odizolovat od vlhké obvodové stěny, aby nedocházelo k pozdějšímu vlhnutí vytvořené předstěny. K tomu nám poslouží asfaltová lepenka. Abychom docílili kvalitního odvětrání, musíme u paty zídky vytvořit větrací otvory pro nasávání vzduchu a v horní části vytvořit průduch vedoucí do exteriéru. Výše popsanou předstěnu může tvořit i jiný materiál, jako například různé desky na bázi dřeva s ochrannou povrchovou úpravou. Vše záleží na rozsahu vlhkosti stěn a na typu využívání daného prostoru. Tyto desky fungují stejně dobře jako vyzděné předstěny, avšak nejsou tak odolné a mají formu dočasného provizorního řešení. Základem všeho je zdroj vlhkosti eliminovat, abychom nemuseli svádět nekončící boj s prosakovanou vodou.

Odvlhčení základů a spodní stavby

Zastavit vzlínání ve zdivu je jedna věc - ale bez ochrany základů a okolního terénu může být veškerá práce zbytečná. Základy starých domů bývají bez jakékoli izolace, a pokud se k nim voda z terénu dostane, vlhkost se bude tlačit znovu do stěn, soklu i podlah.

Obkopání základů a svislá hydroizolace

Tento krok spočívá ve vykopání úzkého výkopu kolem domu - vždy po částech, aby nedošlo k sesuvu půdy nebo porušení statiky. Poté se očistí zdivo až na kámen nebo cihlu, odstraní se staré zbytky omítky a povrch se penetruje. Pak přichází na řadu hydroizolace:

  • tradiční variantou jsou asfaltové pásy (IPA) natavené hořákem
  • modernější a jednodušší metodou je tekutá guma - asfaltová emulze, kterou můžete aplikovat jak štětcem, tak nástřikem a případně ji vyztužit geotextilií

Důležité je izolaci vytáhnout nad úroveň podlahy interiéru, aby byla napojena na případnou vodorovnou injektáž. Tím se vytvoří kompletní vodotěsná vana. Dno příkopu by mělo být tak vysoko, aby chránilo základy před promrzáním. Dno takového příkopu musí být vyspádováno jak podélně, tak i příčně. Doporučuje se samotné dno upravit tak, aby voda co nejsnáze odtékala. Můžeme ho vybetonovat či vytvořit cementovou slupku, která zajistí rychlý odtok vody od zdi Vašeho domu. Další způsob je obdobný. Vykope se příkop, stěna domu se očistí od degradovaného materiálu a znovu nahodí vápenocementovou omítkou nebo jinou k tomu speciálně určenou omítkou. Níže pod úrovní základové spáry se vykope rýha a do ní se umístí podélná průběžná drenáž. Drenáž obsypeme štěrkem.

Nopová fólie a drenážní systém

Po aplikaci izolace je potřeba ji chránit před mechanickým poškozením a zároveň zajistit, že voda bude od základů odváděna pryč. K izolaci se přiloží nopová fólie - výstupky směřují ke zdi, čímž vzniká ventilační mezera. Ve spodní části výkopu položte drenážní trubku (perforovanou), obalenou geotextilií a zasypanou štěrkem. Trubka musí mít spád a vést do vsakovací jámy nebo kanalizace. Nopovou fólii nahoře ukončete lištou těsně nad úrovní terénu. Mezi nopovku a zeď je možné osadit i větrací trubku (např. PVC hadici), která propojí výkop s venkovním vzduchem a zajistí lepší odvádění vlhkého vzduchu.

Odizolování podlahy a soklu

Zapomínat by se nemělo ani na podlahu. Ve starých domech často najdeme pouze udusanou hlínu, škváru nebo beton bez izolace. Vlhkost pak proniká zespodu a obejde nově izolované stěny. Postup:

  • odstranit staré vrstvy až na zhutněné podloží
  • položit podkladní beton nebo štěrkopísek
  • nanést hydroizolační vrstvu z tekuté gumy
  • na ni položit novou betonovou desku s izolací (tepelnou i proti vlhkosti)

Nezapomeňte na napojení: Spojte izolaci podlahy se svislou izolací stěn i vodorovnou injektáží - vytvoříte tak ucelený systém, který zabrání jakékoliv cestě vody.

Hydroizolace sklepa

Sklepní prostory jsou specifické - kombinují se zde problémy s vlhkostí vzlínající, tlakové vody a kondenzace. Možnosti řešení zahrnují venkovní izolace (obkopání + stěrková izolace + drenáž), vnitřní tanking (cementové hydroizolační stěrky, když nelze sklep obkopat), chemickou injektáž stěn a podlahy a řízené větrání a odvlhčovače vzduchu. Vlhký sklep často potřebuje kombinaci více opatření - jedno nestačí.

Řešení kondenzace vlhkosti

Kondenzace je tichý zabiják zdravého vnitřního prostředí. Nejčastěji ji poznáte podle plísní v rozích, za skříněmi nebo na stropě. Pomáhá krátké a intenzivní větrání 2-3× denně, vytápění i málo používaných místností, vhodné zateplení (např. vnější minerální vata nebo vnitřní kapilárně aktivní desky), odsávání vlhkosti (ventilátor v koupelně, digestoř v kuchyni) a řízené větrání nebo rekuperace.

Obecné rady a doporučení

Před vysoušením zdí hledejte příčinu vlhkosti. Zdivo zasažené zvýšenou vlhkostí poznáte pouhým okem, aniž byste museli použít vlhkoměr. Tvoří se mokré mapy, omítka bobtná a opadává, v místnosti je zatuchlý zápach, na stěnách se objevuje plíseň. Voda, která proniká do spár mezi cihlami, způsobuje zasolování stavebního materiálu. Vlhkost v domě je potřeba řešit neprodleně, protože může docházet k poklesu zdiva a tím i celé konstrukce domu. Plísně, tvořící se ve vlhkých zdech, jsou zase spouštěčem alergií i kožních a dýchacích obtíží. Kromě větrání je společným postupem u jakékoliv příčiny vlhkých zdí vytápění místnosti pomocí radiátorů nebo přímotopů. Užitečným prostředkem jsou i odvlhčovače nebo vysoušeče vlhkosti. Fungují na principu snižování vlhkosti vzduchu, která se opětovně zvýší z nasáklých zdí, a touto cirkulací dochází k postupnému vysušení stavební konstrukce. Při jejich použití by měla být místnost uzavřená, aby se nesnižoval výkon vysoušeče vlhkým venkovním vzduchem. Při dlouhodobě nadměrné vlhkosti zdiva se nevyhnete sanaci, díky níž zamezíte dalšímu pronikání vlhkosti a obnovíte původní kvalitu stavební konstrukce. Mezi nejčastější metody patří mechanické odstranění vlhké omítky, prořezání spár a aplikace injektážní malty nebo krému do vyvrtaných otvorů. Jakmile budete mít tyto kroky splněné, můžete se pustit do výmalby interiéru. V rámci řešení problému s vlhkostí v domě ale nezapomeňte odstranit možné příčiny, které ji způsobily. Řádně zkontrolujte střechu, okapy nebo opravte poškozené vodovodní potrubí.

tags: #izolace #vlhkých #zdí #metody

Oblíbené příspěvky: