Izolační (analytický) jazyk: Charakteristika a místo v jazykové typologii

Lingvistická typologie studuje a klasifikuje jazyky na základě několika strukturních vlastností. Zařazuje jazyky do větších skupin podle způsobu, jakým používají zvuky, podle morfologických vlastností, které se v jazyce uplatňují nebo neuplatňují, a podle toho, jak jsou běžně uspořádána slova ve větě v daném jazyce (podle typu slovosledu). V komparativní filologii se klasifikace jazyků (F. Schlegel, W. von Humboldt) provádí z hlediska struktury slov či vět, nikoli genetického nebo areálového.

Klasifikace jazyků podle gramatických vlastností

Jazyky můžeme klasifikovat na základě převládajících gramatických vlastností. V této souvislosti se můžeme setkat s označeními jazyky „flexivní“, „aglutinační“, „izolační“, „syntetické“, „analytické“ či „amorfní“. Tato označení vystihují spíše převládající rys, v každém jazyce zpravidla najdeme v té či oné míře prvky všechny. Mezi popsanými kategoriemi navíc v čase probíhají přechody. Žádný jazyk není čistým typem, nýbrž souborem vzájemně spřízněných typologických rysů. Důležité je si uvědomit, že popisovaná klasifikace se prakticky nijak nekryje s evolučním stromem.

Izolační (analytický) jazykový typ

Analytický jazyk, který můžete znát rovněž pod označením izolační, je takový jazyk, u nějž jsou gramatické funkce podpořeny zejména různými pomocnými slovy. Například se může jednat o spojení s předložkami. Do této skupiny jazyků patří kupříkladu angličtina. Izolační typ jazyka je charakterizován neměnnou podobou jmen (nedostatek skloňování) a s tím související hojností předložek a spojek, tendencí netvořit složená a odvozená slova, výskytem opisných slovesných konstrukcí a závazným pořádkem slov ve větě (čínština, některé západoafrické jazyky).

V jazycích analytického (izolačního) typu, jako např. v čínštině, slova se obvykle skládají z jednoho morfému (nejmenší významová jednotka jazyka). Mezi analytické jazyky se počítají i takzvané amorfní jazyky, u nichž najdete pouze morfémy, nikoliv afixy, jinak řečeno, slovíčka v podstatě splynou se slabikou. O tom, co slovo vlastně „znamená“, pak rozhoduje jeho pořadí ve větě, nebo třeba tón. Amorfní neboli izolační jazyky jsou takové, které nepoužívají předpony, přípony ani koncovky. Do této skupiny patřila klasická čínština. Při určování morfémů je velmi podstatná intonace řeči, vztahy související s gramatikou zase určuje slovosled, případně doplňující slova. Nové slovo se zde vytvoří složením. Mezi amorfní jazyky se počítá například vietnamština, hovoříme o skupině velmi malé.

Slovosled a tón

Častý způsob klasifikace jazyků se zakládá na určení nejtypičtějšího slovosledu subjektu (S), verba (slovesa) (V) a objektu (O). Nejběžnější je slovosled typu SVO (uplatňuje se v angličtině, indonéštině, čínštině, španělštině a v tisících jiných jazyků) a SOV (v japonštině, perštině, hindštině, turečtině a v dalších jazycích). Typ VSO je méně běžný (realizuje se ve standardní arabštině a irštině). Poslední tři typy slovosledu, ve kterých se objekt nachází před subjektem, se uplatňují v méně než 5 % jazyků.

Čtěte také: Využití OSB desek s izolační výplní ve stavebnictví

V některých jazycích výška tónu rozlišuje význam slov. Jedním z nejznámějších příkladů je mandarínská čínština, která využívá čtyři typy tónů, kde např. slovo sī (s vysokým tónem) znamená „myšlenka“, sì (s klesajícím tónem) znamená „čtyři“ a sǐ (s mírně klesajícím a stoupajícím tónem) znamená „smrt“. Jazyky, které nepatří k tónovým jazykům, obvykle využívají přízvuk (důraz na jedné slabice slova).

V některých jazycích přízvuk připadá vždy na stejnou slabiku slova (na první slabiku v maďarštině, slovenštině, na poslední ve francouzštině), ale v jiných jazycích, kde je přízvuk pohyblivý, má důležitou funkci - může měnit význam slov.

Syntetické jazyky

Syntetické jazyky (praindoevropština, sanskrt, řečtina, latina, současná čeština) vyjadřují gramatické kategorie koncovkami (byť tvořenými podle jiných pravidel než u jazyků aglutinačních); u jazyků analytických (francouzština, angličtina) bývají koncovky redukovány. Gramatické tvary se pak znázorňují spíše zvláštními slovy - před slovesem je např. vždy zájmeno apod. (může být vyjádřeno různě - v češtině např. v podobě „psal jsem“, „psal jsi“). Pro syntetické jazyky je typické, že využívají skloňování, časování a ohýbání slov, někdy se nazývají též afigující.

Syntetické jazyky se dělí na flexivní a aglutinační.

Aglutinační jazyky

K aglutinačním jazykům patří i turečtina, ve které např. slovo evlerimde znamená „v mých domech“ a tvoří ho následující morfémy: ev (dům), -ler (množné číslo), -im (moje) a -de (v). Jako vhodného zástupce této skupiny si můžeme uvést aglutinační jazyky, což jsou jazyky typické hromaděním afixů, například v podobě přípon s funkcemi. Jako zástupce této skupiny si můžeme jmenovat například finštinu, maďarštinu nebo moderní čínštinu. Typ aglutinačních jazyků patří k vůbec nejrozšířenějším po celém světě, vyznačuje se mimo jiné značnou variabilitou používání afixů, či sufixů neboli přípon. U některých takových jazyků dominuje zase používání prefixů, tedy předpon. Předpony a přípony mohou mít svou značnou důležitost i z hlediska tvorby věty a větných funkcí, stejně jako kořenového morfému. Prakticky to znamená, že jediné slovo v daném jazyce může mít význam celé věty v jazycích jiných.

Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

Flexivní jazyky

Ve flexivních jazycích může mít jeden afix několik funkcí - ve španělštině sufix {ó} ve tvaru {habló} („mluvil“) současně vyjadřuje minulý čas a 3. osobu jednotného čísla. Flexivní jazyky takováto jednoduchá pravidla nemají, přípony, předpony a koncovky se u nich různě překrývají.

Polysyntetické (inkorporující) jazyky

Nakonec jazyky polysyntetické skládají nejenom jedno slovo s příponami, ale různé slovní kmeny. Jediné „slovo“ pak odpovídá celé větě. Do této skupiny patří např. eskymáčtina či některé jazyky původních obyvatel Austrálie. Ač označované jako „polysyntetické“, v jistém ohledu stojí mimo dosavadní klasifikaci.

Přehled tradičních jazykových typů

U nás rozpracoval jazykovou typologii V. Skalička. Kromě izolačního, aglutinačního a flexívního typu (vcelku tradičních typů) rozlišuje ještě introflexívní (blízký flexívnímu, charakterizovaný ablautem: arabština) a polysyntetický (s hojností složenin: čínština, méně němčina).

Mezi těmito typy jazyků není ostrá hranice, ale také se zřídka stává, že by některý jazyk patřil výhradně do jedné z těchto kategorií. Spíše než lineární vývoj probíhá oscilace mezi uvedenými typy. Klasická čínština byla jazykem amorfním, dnes se zvolna stává aglutinačním; z toho taktéž vyplývá, že popisovaná klasifikace se prakticky nijak nekryje s evolučním stromem.

Čtěte také: Vlastnosti OSB desek v izolaci

tags: #co #je #izolacni #analyticky #jazyk

Oblíbené příspěvky:

• Izolace dvojitou lepenkou pod zdivem
• Krása inspirovaná Benátkami
• Jak se diagnostikují cysty v prsou?
• použití a vlastnosti montážních pěn
• Vlastnosti staveb