Zásahy hasičů při úniku ropných látek: prevence, postupy a technická řešení

Únik ropných látek představuje pro záchranáře poměrně složitý zásah, a to nejen kvůli lokální hrozbě, ale i kvůli možným následkům šíření po vodě a do podzemních vod. Je proto klíčové mít účinné prostředky pro likvidaci už vylitých látek a také pro prevenci proti jejich úniku.

Sorpční norné stěny EUSORB: účinný nástroj v boji proti znečištění

Sorpční norné stěny jsou považovány za účinný prostředek pro likvidaci ropných látek a prevenci proti jejich úniku. Měly by být součástí vybavení každého hasičského sboru. David Lošťák, ředitel společnosti HAPPY END, která dodává kvalitní sorpční norné stěny EUSORB, k tomu dodává:

  • Funkčnost: Tubus sorpční norné stěny je vyplněn mikrovlákennou polypropylenovou textilií. Mikrovlákna mají díky velkému povrchu vláken a velkému vnitřnímu objemu vysokou sorpční kapacitu. Polypropylen pak nasává ropné látky, oleje a tuky, ale zároveň odpuzuje vodu. Tato kombinace vlastností zaručuje rychlé a účinné odstranění nečistot z vodní plochy.
  • Bezpečnost a likvidace: I při své úplné saturaci norné stěny zůstávají na hladině a mohou být bezpečně vytaženy a zlikvidovány. Při velkých únicích může být absorbovaná látka ze sorbentu získána zpět a využita. Použitá norná stěna se zbytky nasáté kapaliny může být také použita jako palivo ve spalovně nebezpečných odpadů.
  • Manipulace a nasazení: Sorpční norné stěny EUSORB jsou lehké a snadno se s nimi manipuluje. Díky pevným a odolným lanům se spojovacími karabinami se dají jednoduše na sebe navazovat. Během krátké chvíle je tak možné přehradit potok či řeku a zabránit tím větším ekologickým škodám a případnému úhynu ryb a dalších živočichů.

Norné stěny je možné použít také jako preventivní zábranu tam, kde lze předpokládat únik nebezpečných látek do vodních toků a nádrží. Použití sorpční norné stěny EUSORB se dá kombinovat s dalšími speciálními hydrofobními materiály, například s koberci s extrémní sorpcí, jejichž sorpční kapacita je pětkrát vyšší než u běžných textilních sorbentů.

Rizika úniků nebezpečných látek a preventivní opatření

Pro podniky, které ve svém provozu nakládají s nebezpečnými látkami, je nekontrolovatelný únik velkého množství nebezpečných látek nejhorší možný scénář s vážnými následky pro lidi a životní prostředí. Typické riziko představuje například požár, kdy se hasební voda dostane do kontaktu s nebezpečnými provozními látkami.

Navzdory rozsáhlým bezpečnostním opatřením nelze nikdy zcela vyloučit narušení provozu. Proto je nezbytné přijmout preventivní opatření pro zadržení hasební vody a dalších nebezpečných tekutin. Jednotlivá zařízení zadržující vodu a nebezpečné látky by měla být konstruována tak, aby v případě provozní poruchy byly zachyceny všechny tekutiny, které mohou obsahovat látky ohrožující vodu.

Čtěte také: Kompletní průvodce hasicími přístroji

Příčiny havárií

Úniky velkého množství nebezpečných látek mohou mít mnoho příčin. Kritickými místy mohou být například potrubí, jimiž jsou dopravovány kapaliny znečišťující vodu. Následují některé příklady častých příčin havárií:

  • Střet s provozními vozidly
  • Poškození korozí/opotřebení materiálu
  • Provozní chyby
  • Poruchy v řízení systému jakosti
  • Počasí - bouřky, vichřice

Pokud v případě provozní poruchy nelze vyloučit, že z části zařízení uniknou látky ohrožující vodu, měl by provozovatel přijmout okamžitá opatření k omezení škod.

Případové studie úniků nebezpečných látek

Případová studie: únik toluenu v Kolíně nad Rýnem

Nákladní jeřáb narazil do potrubí s toluenem. Potrubí bylo poškozeno a toluen unikl do půdy. Podrobné příčiny a sled událostí zkoumá znalec v rámci bezpečnostní inspekce.

Případová studie: únik ropy v Gelsenkirchenu

V důsledku vnitřní koroze došlo k úniku surové ropy (cca 2100 kg) v systému potrubí bez průtoku - tzv. mrtvé větvi. Místo úniku bylo v cirkulačním potrubí skladovací nádrže. Cirkulační čerpadlo bylo okamžitě odstaveno a uniklý produkt byl v rámci možností zachycen pomocí sacího vozu. Kontaminovaná zemina byla odstraněna (90 - 100 m3) a řádně zlikvidována. Podzemní voda nebyla uniklým produktem kontaminována.

Případová studie: uvolňování síranu zinečnatého v Duisburgu

Pracovník chtěl vyčistit ucpané potrubí mezi nádrží a čerpadlem. Za tímto účelem uzavřel ruční ventil na nádrži (objem 15 000 litrů) a otevřel potrubí před čerpadlem. Ruční ventil zřejmě nebyl zcela uzavřen, takže po uvolnění potrubí vytekl z nádrže surový roztok síranu zinečnatého (přibližně 15 % Zn). Zaměstnanec otevřel vypouštěcí ventil nádrže a vypustil obsah do záchytné vany. Část roztoku však otevřeným potrubím před čerpadlem vytekla do haly se surovinami. Navzdory opatřením, kterým společnost chtěla zabránit únikům, vyteklo přes 500 l přes západní vrata na volnou plochu před halou. Odtud se provozní kanalizací látka dostala do šestikomorové nádrže. Všechny okolní kanalizační vpusti byly okamžitě uzavřeny kanalizačními poklopy. Jedna kanalizační vpusť však byla blokována paletou. Po zjištění této skutečnosti byl okamžitě uzavřen odtok ze šestikomorové jímky směrem ke kanalizaci. Nelze vyloučit, že se odpadní voda kontaminovaná Zn dostala do veřejné kanalizace přes šestikomorovou jímku. Předpokládá se, že bylo vypuštěno cca 50 l surového roztoku.

Čtěte také: Výhody olejového mýdla na dřevo

Zadržování hasicí vody

Zadržování hasicí vody hraje důležitou roli v ochraně vegetace. Pokud je voda při hašení kontaminována výrobními, pomocnými nebo provozními látkami znečišťujícími vodu, může způsobit značné škody, jakmile se dostane do okolních vodních ploch nebo pronikne do půdy.

Existují různé technické možnosti, jak zabránit nekontrolovatelnému šíření kontaminované hasební vody nebo nebezpečných látek unikajících z provozních zařízení:

  • Automatické systémy: Jsou stacionární řešení, u nichž je hasební voda nebo nebezpečné látky zadržovány bez nutnosti dalších bezpečnostních opatření. Příkladem jsou automaticky řízené hasicí vodní zábrany, které se aktivují v případě požáru na základě detekce parametrů požáru.
  • Neautomatické systémy: Umožňují zadržení hasební vody nebo nebezpečných látek pouze po provedení technických a/nebo organizačních opatření. Existují zde jak stacionární (zábrany, které jsou trvale instalovány v držácích a uzavírají se manuálně), tak i mobilní varianty (mobilní bariéry k zadržení kapalin).

Úniky ropných produktů: postupy a likvidace

Únik ropných produktů zpravidla nelze časově a prostorově předvídat. Havárie na tocích může zasáhnout i několikakilometrové úseky. Přímé ohrožení obyvatelstva uniklými ropnými produkty je minimální, ale škody na povrchových nebo podzemních vodách mohou dosáhnout řádově desítky až stovky milionů.

Postup při úniku ropných látek

  1. Neprodlené hlášení úniku ropných látek HZS JHM nebo jednotkám požární ochrany nebo Policii ČR.
  2. Zabránit vniknutí látky do kanalizace - utěsnit kanalizační vpusti a revizní šachty. Není přípustné splachovat látky nebo jiným způsobem umožnit jejich odtok kanalizací. Provoz čistírny odpadních vod nelze bez výslovného povolení vodohospodářského orgánu zastavit nebo omezit. Likvidaci je nutné provést přehrazením kanalizace a čerpáním uniklé látky.
  3. Menší toky lze přehradit pevnou nornou stěnou. Stahování produktu z hladiny vody před nornou stěnou se provádí ručně naběráky nebo čerpadly. Tenkou vrstvu lze odstranit posypem speciálních sorbentů a stažením "škraloupu" pomocí sítí na násadě, apod. Jako sorbentu lze použít přípravek "Vapex" (výrobce Západočeské energetické závody Plzeň) nebo "Experlit" (výrobce Východoslovenské keramické závody Košice).
  4. Úniky ropných látek do podzemních vod mohou být náhlé, častěji však pozvolným šířením malých průsaků přes terén ze skladovacích nádrží, z manipulačních ploch, apod. Přesný způsob likvidace se stanoví podle druhu uniklé látky. Zachycený produkt musí být likvidován nezávadným způsobem při respektování zákonů o životním prostředí, zákona o odpadech apod. Odvezení látek na skládku je možné, pokud tato skládka pro havarijní účely vyhovuje a orgán státní správy v odpadovém hospodářství s tím souhlasí.

Asanační práce zabezpečí právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, u které došlo k havárii, a to podle pokynů příslušného vodoprávního úřadu.

Typy událostí, při nichž hasiči zasahují

Požár

Za požár se dle definice vyhlášky 246/2001 Sb. považuje každé nežádoucí hoření, při kterém došlo k usmrcení nebo zranění osob nebo zvířat, ke škodám na materiálních hodnotách nebo životním prostředí, a nežádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata, materiální hodnoty nebo životní prostředí bezprostředně ohroženy. Není přitom rozhodující, zda a kým byl požár likvidován, došlo-li k samouhašení nebo byl požár HZS kraje nahlášen dodatečně. Výjimkou jsou vznícení, ke kterým dochází při výrobě, pokud v technologickém postupu nelze vznik těchto případů vyloučit a jejich likvidace je technicky zajištěna za předpokladu, že nedojde k rozšíření hoření mimo předpokládanou část technologie, nebo pokud jsou specifikována výhradně jako provozní nehody, za předpokladu, že nesplňují některý ze znaků definice požáru výše uvedené vyhlášky.

Čtěte také: Srovnání olejových laků na palubky

Pásma a fáze hoření

Pásma hoření charakterizují rozvoj požáru a podle jeho rozvoje se v probíhajícím čase mění. Prvořadým úkolem jednotek požární ochrany ve všech třech pásmech je záchrana ohrožených osob, zvířat a cenných materiálů.

  1. Pásmo hoření: Prostor, ve kterém probíhá vlastní hoření. Činnost jednotek v tomto pásmu je zaměřena na vlastní hašení požáru.
  2. Pásmo přípravy: Prostor, ve kterém dochází k přípravě hořlavých látek k hoření působením tepla.
  3. Pásmo zakouření: Prostor, ve kterém se nachází kouř, který je zdraví nebezpečný, nebo brání činnosti hasičů sníženou viditelností či teplotou nad 60 °C.

Intenzita požáru se v průběhu požáru mění. U požáru, který není hašen, je doba rozvoje požáru obvykle charakterizována čtyřmi fázemi požáru:

  1. Počáteční fáze: Časový úsek od vzniku požáru až do počátku intenzivního hoření. Tato fáze je nejvýhodnější pro zahájení hasebních prací, neboť škody způsobené požárem jsou minimální.
  2. Fáze rozvinutého požáru: Doba, kdy se intenzita hoření prudce zvyšuje a požár se plně rozvíjí.
  3. Fáze útlumu: Časový úsek od konce fáze rozvinutého požáru, tj. poklesu intenzity hoření.
  4. Fáze dohořívání: Časový úsek od počátku snižování intenzity hoření až do úplného vyhoření hořlavých látek.

Šíření požáru

Šíření požáru je ovlivněno množstvím, chemickými a fyzikálními vlastnostmi hořlavých látek, jejich požárně technických charakteristik. Dále pak:

  • Výměna plynů: Přítok vzduchu do pásma hoření a odvod zplodin hoření z tohoto prostoru.
  • Sdílení tepla: Předávání tepelné energie (tepla) mezi tělesy o rozdílných teplotách.
  • Ostatní jevy: Např. výbuchy plynů či par.
  • Cesty šíření požáru: Vhodné cesty pro šíření, např. otvory v konstrukcích.
  • Požární odolnost stavebních konstrukcí: Doba, po kterou je určitá stavební konstrukce schopna odolávat požáru.
  • Povětrnostní podmínky: Srážky, vítr, teplota vzduchu.

Dopravní nehoda

Zásah u události mající charakter činností spojených s odstraňováním následků kolize dopravních prostředků. Druh dopravní nehody se zatřídí podle převažujícího charakteru nehody. Pokud v činnosti jednotky převládají jiné práce, např. z důvodu úniku nebezpečné látky do životního prostředí, klasifikuje se tento zásah dle převažujícího charakteru. Dopravní nehoda s následným požárem patří vždy do kategorie požár.

Práce na vodě

Zásah na povrchových vodách (záchrana osob a zvířat, vyhledávání pohřešovaných osob, práce vzniklé v souvislosti s povodněmi apod.).

Únik nebezpečné chemické látky

Zásah u události spojený s nežádoucím uvolněním nebezpečných chemických látek včetně ropných produktů během výroby, dopravy nebo manipulace, a ostatních látek. Zahrnuje únik plynu/aerosolu a ropného produktu (olejová havárie). Úniky těchto látek z provozních náplní vozidel následkem dopravní nehody jsou klasifikovány jako dopravní nehoda.

Technická havárie a pomoc

  • Technická havárie: Odstranění nebezpečí nebo nebezpečných stavů velkého rozsahu či značných následků na zdraví osob, zvířat či majetku.
  • Technická pomoc: Odstranění nebezpečí nebo nebezpečných stavů menšího rozsahu mimo technologický provoz závodů. Jedná se o pomoc technikou jednotek bez návaznosti jakéhokoliv technologického provozu resp. výroby.
  • Technologická pomoc: Odstranění nebezpečí nebo nebezpečných stavů v technologickém provozu závodů. Jedná se o pomoc technikou jednotek v určité technologii či provozu podniku.

Ostatní pomoc

Nelze klasifikovat předchozími druhy. Jedná se např. o odvoz nebo převoz pacienta či lékaře i na vyžádání jiné služby (přímo i nepřímo poskytnutá pomoc).

Radiační havárie a nehoda

Zásah u události spojený s nepřípustným uvolněním radioaktivních látek nebo ionizujícího záření.

Ostatní mimořádná událost

Zásah u jiné události, která se nepotvrdila nebo nespadá do předchozích kategorií.

Činnost a postupy jednotek požární ochrany při zásahu

Veškerou činnost jednotek požární ochrany, počínaje vyhlášením poplachu až po návrat na stanici jednotky, nazýváme zásahem. Základní taktickou jednotkou PO je družstvo v počtu 1+5, popřípadě družstvo o sníženém početním stavu 1+3.

Úkoly zásahu

  1. Záchrana osob, zvířat a majetku.
  2. Zabránit jeho dalšímu šíření, likvidace požáru - kdy je zásahem ukončeno nežádoucí hoření.
  3. Při zásazích u živelních pohrom a jiných mimořádných událostech dbá velitel zásahu, aby bylo dosaženo přerušení jejich příčin, případně omezeno riziko, které vyvolávají.

Zásahová činnost

Zásahová činnost jednotek PO a rovněž způsoby a posloupnost jejího provedení závisí na charakteru zásahu. Souhrn zásahových činností všech jednotek se nazývá soustředění sil a prostředků. Konečný výsledek působení sil a prostředků na požár se nazývá zdolávání požáru. V případě, že by zdolávání požáru osamoceně stojícího objektu (např. stohu) nepřineslo odpovídající výsledek, je možné, aby velitel zásahu rozhodl, že jednotky PO se zaměří pouze na ochranu okolí tohoto objektu. Při tom musí zajistit ochranu okolí hořícího objektu před rozšířením požáru. Po ukončení zásahové činnosti se provádí likvidace požáru.

Požární útok

Požární útok je jednou ze dvou základních forem zásahové činnosti jednotek požární ochrany. Směřuje k zmenšení plochy a intenzity hoření a k likvidaci požáru. Požární útok je jednou z nejdůležitějších fází požárního zásahu. Způsob provedení požárního útoku závisí na situaci na místě požáru.

Základní druhy požárních útoků:
  • Čelní útok: Veden ve směru proti postupujícímu požáru, soustředěním všech útočných sil v řadě nebo v klínu.
  • Boční útok: Lze podniknout ze dvou stran současně, s větším důrazem na křídle, ve směru větru.
  • Obchvatný útok: Je nejúčinnější, vyžaduje však více sil a prostředků. Vede se od týlu požáru, tj. z té strany, z níž vane vítr nebo v jejímž směru nehrozí nebezpečí rozšíření požáru.

Všechny druhy útoků lze kombinovat podle situace, která vznikne na požářišti.

Požární obrana

Nelze-li provést účinný útok, je třeba zaujmout obranné postavení. Požární obrana směřuje k zastavení nebo zpomalení šíření požáru v daném směru nasazení a k ochraně okolí místa požáru. Aktivní obrana se provádí na hranicích požárních úseků (v objektech) nebo v místech, kde je možné zabránit šíření požáru.

tags: #zásah #hasičů #únik #ropných #látek #voda

Oblíbené příspěvky: