Laminování na MDF: Kompletní průvodce

Plošný materiál je základním výrobním prvkem nábytku a kuchyní. Často jsou označované zkratkami. Jak se tedy vyznat v nabídce truhlářů a hobbymarketů? Máme pro vás taháček označování plošných materiálů.

Co je dřevotříska a lamino?

DTD deska je vyrobena slisováním dřevěných třísek a pilin a jejich spojením pryskyřicovým lepidlem. Používá se na výrobu levného nábytku, příček, koster sedacích souprav, jako základ podlahových desek nebo na opláštění nenosných stěn a stropů. Dřevotřísku je možné využít surovou, ale nemá příliš estetický vzhled. Takže tam, kde bude vidět (do pohledových částí), se ještě povrchově upravuje.

Lamino (LDT) je laminem potažená dřevotříska. Někdy se jí zkráceně říká lamino. Její vlastnosti jsme popsali výše. LDT se používá do pohledových částí - tam, kde je vidět. Lamino je v podstatě naimpregnovaný dekorativní papír. Proto může mít nepřeberné množství dekorů. Velmi oblíbené jsou dekory dřeva nebo různé barvy.

Laminát není synonymum pro lamino.

Další materiály používané v truhlářství

  • Překližka: Vyrobena ze tří nebo více vrstev dýhy lepených křížem. Dýha je tenký lis dřeva. Překližovanou desku lze zpracovávat stroji a nástroji jako masivní dřevo.
  • Laťovka: Má laťkový střed (jádro), který je z obou stran pokrytý jednou nebo dvěma vrstvami dýhy, případně jiného materiálu. Konstrukce musí být od pomyslného středu stejná na obě strany. Používají se, stejně jako klasické překližky, hlavně v truhlářství a nábytkářství. Využití mají především na velké díly (konstrukce a korpusy, police a zásuvky, vestavěný nábytek či obklady).
  • ABS: Zkratka pro akrylonitrilbutadienstyren, patří mezi polystyrenové plasty a vyrábí se z něj plastové „pásky“, které se používají na olepení bočních hrany dřevotřískových desek. Jednak hranu esteticky zapraví, druhak ji chrání před mechanickým poškozením a nasáváním vlhkosti. Hrany se na nábytek lepí strojově tavným lepidlem. Plastové hrany mají různou tloušťku.
  • MDF: Je polotvrdá deska z dřevovlákna. Název má z anglické zkratky medium-density fibreboard. Používá se jako alternativa masivního dřeva, funguje jako nenosná konstrukční deska v interiéru. Na rozdíl od dřevotřísky se nelepí a nelisují kusy dřeva, ale MDF se vyrábí lisováním rozemletého dřeva. V nábytkářství se nejčastěji používají na zádové části nábytku. Dá se povrchově upravovat - lakovat, voskovat, dýhovat, fóliovat nebo laminovat.
  • HDF: Tvrdší než MDF je HDF - vysoce zhuštěná dřevovláknitá deska. Využití má podobné jako MDF - vyrábí se z ní zádové části, skříně a jiné nábytkové díly.
  • OSB deska: Je slisovaná z velkých štěpků nebo hoblin. Jde o levný materiál, který se používá například jako podklad při zateplování, při rekonstrukci a úpravě interiéru a půdy nebo jako základ dřevostaveb. Často urychluje stavbu.

Laminování dřevotřísky: Postup a tipy

Lamino dnes patří mezi nejčastěji používané truhlářské materiály. K jeho opracování patří i zvládnutí techniky hranění lamina - tedy olepování hran.

Čtěte také: Alex Leštěnka: Pro Dřevo a Laminát

Příprava materiálu

Olepovaná hrana musí být hladká. Pokud není, obruste ji jemným brusným papírem. A co je stejně tak důležité, hrany musí být čisté, tedy bez prachu. Proto ji omeťte smetáčkem nebo vyčistěte tlakovým vzduchem. Připravte si také hranu, kterou budete olepovat. Pochopitelně by měla mít stejný dekor jako olepovaná deska a zhruba o 2 mm větší šířku.

Olepování hrany

K olepování můžete použít takzvané nažehlovací hrany nebo hrany na lepidlo. K lepení použijeme kontaktní lepidlo. To je potřeba nanést na hranu desky i na samotnou pásku, kterou budeme nalepovat. Snažte se lepidlo rozetřít rovnoměrně po celé šířce lepených ploch. Pak ho nechte pár minut odvětrat. Oba díly následně přitiskněte k sobě, srovnejte jejich polohu a pak dotlačte. Hranu je nutné pevně přitisknout.

Dokončení

Teď můžete přebytečné konce hrany odříznout. K ořezání hrany po délce se používá speciální řezačka, kterou si můžete koupit. Pokud nechcete utrácet, můžete použít třeba odlamovací nůž.

Další metody olepování hran

Rozhodně se nejedná o jediný způsob olepování hran. Další rozšířenou metodou je použití nalepovacích hran, které se lepí pomocí tlaku žehličkou - teplota roztaví lepidlo, které k lepené desce dokonale přilne. Vybírat si můžete také různé tloušťky nalepovacích hran.

Olepování hran masivním dřevem

Pokud jste spíše příznivci masivního dřeva, můžete hrany lamina olepit dřevěnými latěmi. Ty se dají lepit buď přímo natupo, nebo do předem připravených vyfrézovaných drážek. Jde o metodu velmi efektní, ale zároveň i mnohem pracnější, než je práce s olepovacími páskami. Jejich výhoda není jen v rychlosti, ale také v tom, že se takto dají olepit i komplikovanější tvary, jako jsou například různé křivky.

Čtěte také: Průvodce laminátovými podlahami v Sedlčanech

Profesionální olepování hran

Ještě lepších výsledků dosáhnete při práci na profesionálních olepovačkách hran. Tu si ale žádný kutil jistě pořizovat nebude. Přesto se k nim můžete dostat - spousta truhlářských dílen nabízí profesionální olepování hran za úplatu - do dílny donesete nařezané lamino a tam vám ho na speciálních strojích zahraní.

Typy laminátů

Lamináty určené pro povrchové úpravy dřeva a materiálů na bázi dřeva jsou tvořeny několika vrstvami papíru prosycených reaktoplastickou pryskyřicí, které jsou lisováním za zvýšené teploty slepeny k sobě. Textura a struktura povrchové vrstvy těchto laminátů může věrně imitovat téměř jakýkoliv materiál, nejčastěji dřevo, kámen, textil nebo dlaždičky, výjimkou ale není ani napodobení koženého nebo kovového či zrcadlového povrchu. Někdy bývá laminát zaměňován s pojmem lamino (LDT - laminovaná dřevotřísková deska).

HPL (High Pressure Laminates)

Vysokotlaké lamináty, které jsou vyrobeny v souladu s požadavky skupin norem EN 438 a ISO 4586, bývají označené zkratkou HPL (High Pressure Laminates). Tyto technické normy stanovují mj. značení, metody zkoušení, charakteristické vlastnosti i jejich nejnižší požadované hodnoty. HPL obvyklé konstrukce mají ve středové vrstvě papíry napuštěné tmavou, červeno-hnědou fenolickou pryskyřicí. Povrch je tvořen dekorativním papírem prosyceným bezbarvou melamin-formaldehydovou pryskyřicí s ochrannou vrstvou. Lisování souborů papírů se provádí ve stacionárních lisech řádově desítky minut při teplotě okolo 150 °C s vysokým tlakem (dle požadavků normy min. 5 MPa, většina renomovaných výrobců používá tlak až 7 MPa). Tloušťka těchto laminátů je nejčastěji 0,8-1,2 mm, ale může být i větší.

Vysokotlaký laminát vzniká lisováním za vysoké teploty ze speciálních papírů. Tyto papíry jsou pouze nosičem napouštěných fenolických pryskyřic. Jejich propečením ztratí papír své původní vlastnosti a vzniká velmi odolné jádro. Nad touto vrstvou se nachází již barevný - dekorační papír, který je impregnován melaminovou pryskyřicí. Jedná se o velmi odolný materiál určený pro výrobu nábytku a dalším použití v interiéru. Dnešní možnosti výběru dekorů, barev, povrchových struktur jsou velmi rozsáhlé. Výroba vysokotlakého laminátu probíhá vždy ve stacionárním lise. Kde po zavezení všech lisovacích portálů je materiál ve skladbě: (kraftové papíry, dekorační papír, průsvitná ochranná folie - Overlay) stlačen za vysoké teploty a tlaku. Tlak a teplota působící na materiál zajistí, že dojde k propečení a spojení všech vrstev materiálu. Za přibližně 75 minut je výrobek z lisu vyvezen a schlazen. Vnitřní vrstva HPL laminátu zajišťuje mechanické vlastnosti, pevnost, příp. nehořlavost. Overlay zajišťuje tvrdost. Uzavírá HPL laminát. Unibarvy nejsou na papír tištěné. Papír je provarvený v celé hmotě. Nositelem dekoru může být v některých případech i Overlay (metalický efekt). Vlastnosti HPL jsou popsané závaznou normou EN 438!

CPL (Continuous Pressure Laminates)

Zkratka CPL (Continuous Pressure Laminates) se používá pro lamináty lisované kontinuálním způsobem. Někdy se jejich různé varianty označují jako střednětlaké nebo nízkotlaké lamináty. Hlavní rozdíl oproti HPL spočívá již ve výrobním způsobu, kdy CPL jsou lisovány ve válcových lisech nebo v kontinuálních pásových lisech. Doba lisování je značně kratší než v případě vysokotlakých laminátů, tlak je často nižší než 2 MPa. Z těchto důvodů nejsou CPL tak odolné a jejich tloušťka je také menší, obvykle v rozmezí 0,5-1 mm. Jejich výhodou je možnost výroby větších formátů a snadnější aplikace na tvarované dílce a zaoblené plochy. Jelikož však neexistuje žádná norma stanovující požadavky na jednotlivé vlastnosti, jejich kvalita se velmi liší dle výrobce a typu dekoru. Vlastnosti CPL: odolnější než samotný dekorační papír lepený na DTDL. Byl to obchodní název pro produkci HPL - laminátů vyráběných v ČR.

Čtěte také: Více o ikonickém designu a partnerství Eamesových s Vitrou

Aplikace laminátu na MDF

Na dřevotřískové desce je nalepený pouze dekorační papír napuštěný melaminovou pryskyřicí. Papír má tloušťku cca 0,09 až 0,15 mm. Jedná se o nejlevnější konstrukční materiál na výrobu nábytku a interiérů s poměrně životností.

Pro lepení HPL na MDF (a další podkladové desky) lze použít lepidlo Bostik 1517. Nanášet lze stříkáním, nebo válečkem s textilním chlupem. Nanáší se na obě plochy. Lepidlo Bostik 1517 neobsahuje vodu. Jedná se o lepidlo na bázi polychloroprenu. "Nezvedá" tedy dýhy ani podkladové desky z DTD, MDF. Je tedy vhodné jím lepit HPL a dýhy i do vlhčího prostředí.

Každý vysokotlaký laminát je vyráběn za vysokého tlaku a vysoké teploty. Tím je do slepené kompozice přidá energie, která následně po vychladnutí HPL materiál částečně prohne. Při dodržení konstatní kvality papíru, pryskyřice a správné technologie výroby je vždy prohnutí daného laminátu v podstatě stejné. Po nalepení HPL na podklad, pak tato síla trvale na podkladovou desku působí. Proto je zapotřebí na druhou stranu podkladového nosiče (DTD, MDF, apod.) nalepit tzv. protitahový laminát o stejné tahové síle. Protitah není nutné používat při vyšší tloušťce nosného materiálu, při lepení na tzv. kopyto a pokud mohu podkladovou desku dále fixovat (např. obkladová deska na stěně, kuchyňská pracovní deska nad 50 mm a pod.). Zde již však záleží na konkrétních podmínkách a zkušenosti výrobce. Protitah zajišťuje nezkroucení lepeného dílce. Neřeší se zde design ani povrch!

Kompaktní desky

Kompaktní deska vzniká slisování většího, přesně daného, počtu nosných papírů. Na jejím povrchu je opět odolná folie - overlay a pod ní dekorační papír. Kompaktní desky se vyrábějí od tloušťky 3 mm. Jsou ve své podstatě výstupem z výroby HPL. Vznikají prostým vrstvením jádra - tedy primárně vrstvených kraftových papírů. Jako kompaktní deska je ve většině případů chápána deska od tl. 3 mm. V podstatě lze z kompaktní desky již od tl. 3 mm vytvořit jakkoli tlustou pracovní desku. Záleží jen na tloušťce podkladové desky - nosiče. Pokud má být kompaktní deska použitá jako pracovní deska kuchyně, pak je standardem tl. 12 mm.

Formáty a vlastnosti kompaktních desek:

  • Nejběžnější formáty: 3050 x 1300, 4200 x 1610 mm, 4200 x 1860 mm, 4200 x 1300 mm. Vždy se musí koupit celý výrobní formát.
  • Frézování drážek: Frézování drážek do plochy se nedoporučuje z více technologických důvodů.
  • Konstrukce spodních skříněk: Nesmí mít tzv. horní půdy. Korpusy mohou mít pouze přední a zadní vlys. Deska se upevňuje na srazy korpusů pomocí speciálního (trvale plastického) lepidla. To je inertní vůči vodě a běžné teplotě (do +90 st. C).
  • Spoje desek: Případné spoje desek v ploše se přiznávají (fazeta 1x1 mm). Sesadit desky k sobě "na tupo" s úspěchem nelze.
  • Ceny: Ceny kompaktní desky začínají cca na: 1.850,- Kč/1m2 (červen 2020).
  • Hmotnost: Deska je 1,5 x těžší než hmotnost stejného objemu vody.
  • Odolnost: Materiál je velmi odolný s mnohaletou funkčností. Odolný běžným kuchyňským chemikáliím, vodě, teplotě (do 190 st. C).

Na dekory kompaktních desek se můžete podívat u kteréhokoli výrobce (Abet Laminati, Formica, Fundermax, Pfleiderer, Polyrey, Kronospan, atd.).

Zpracování laminátů a kompaktních desek

HPL i kompaktní desky lze řezat, frézovat, vrtat. Vysokotlaké lamináty lze řezat na standardních truhlářských pilách s negativním ozubením. Vhodné je použití tvrdokovových nástrojů. HPL při řezání (pokud není nalepen) nesmí při řezání kmitat. Vstup zubu pily by měl být na pohledové straně materiálu. Nejvýhodnější je jej řezat po nalepení nebo samostatně mezi dvěma DTD deskami.

Vakuové tváření plastů

Tato technologie je poměrně stará a základ se nezměnil. V podstatě jde o přisátí teplem změklé desky plastu k povrchu formy podtlakem a následné ochlazení - materiál si pak zachová tvar formy. Oproti přetažení ohřáté desky plastu přes kopyto těsným rámečkem kopírujícím základnu kopyta širším o tloušťku desky lze s výhodou vytáhnout i podmodelované, konkávní tvary. Po vytažení, ochlazení a sejmutí z formy (kopyta) následuje odstranění tzv. soklů (zvýšený základ pozitivní formy) a běžné opracování.

Nástroje a metody opracování

Zde se používají běžné nástroje, pokud máme formy bez soklu, je ideální např. nůž Tescoma Presto se zubatou čepelí, list pilky na železo, žiletkové pilky, brusné papíry a všelijaká udělátka, ale v průmyslové výrobě je obvyklejší vysekávání, odfrézování v jedné rovině rotující frézou (starší technologie Modela, fréza se montuje zuby opačně vzhledem k smyslu otáčení!), vodním paprskem nebo v současnosti robotem ve 3D podle složitosti dělicích rovin, často v různých přípravcích k upnutí výlisku. Shodná výška soklů forem (kopyt) pak umožní i ořezávání pásovou pilou naležato, nebo odtavení napnutým odporovým drátem.

Minilis pro drobné díly

Miniaturní lis, nebo spíš přípravek, který používá na ohřev obyčejnou horkovzdušnou pistoli, se hodí na výrobu opakujících se detailů a doplňků a dílů z materiálů Durofol (čiré PVC) a rázuvzdorný polystyren PSH v tloušťkách cca od 0,2 do 1,5 mm (např. různé výstražné tabulky - popis je ale nutno odbrousit, jinak vystoupí na povrch). Pro větší modely je potřeba lis větší, na větší „formát”, cca se základnou 0,5 x 0,35, co se ještě vejde do prostoru pečicí trouby. Pro ještě větší formáty je už potřeba řešit ohřev topným tělesem.

Požadavky na ohřev a konstrukci

  • Pro dostatečný ohřev Durofolu je potřeba cca 10 kW/m2.
  • Pro PSH do tl. 2 mm stačí cca 6 kW/m2 při ohřevu shora, délka ohřevu se pak pohybuje okolo několika minut.
  • Rámy a kostru je již potřeba řešit svařením z jeklů a podobně.
  • Profesionální lisy používají výkony ještě vyšší a ohřev je pak i v řádu vteřin.
  • Zdroj podtlaku je řešen vývěvou a velikost podtlaku může být regulovatelná podle potřeby.
  • Celý postup lze s výhodou zautomatizovat, a to poměrně levně s použitím výprodejních časových relé, nebo přes vhodný interface zaměstnat odložené PC, notebook a nebo i Arduino.

Konstrukce domácího vakuového lisu

Základ tvoří deska z dvířek s povrchem lamino, držáky pro přenášení a vodicí lišty jsou ze starého kancelářského stolu. Rámeček z bukového dřeva pro upevnění plastové desky pochází z historické tenisové rakety. Děrovaný plech s otvory cca 1,5 mm byl uloven na šrotišti. Úhelníky pocházejí z rozebraného překližkového obalu. Větráček, použitý k chlazení po vytažení, má původ ve vyhozeném serveru, ale poslouží i jiný podobných rozměrů, s výhodou na 12 Voltů - při občasném použití lze napájet i z 3S Lipolky, případně i stolní ventilátor. Dále je potřeba pár šroubů M5 a lišt cca 20 x 30 mm a kus trubky průměru asi 12 mm.

Montáž a příprava

Desku plastu je potřeba upevnit mezi dva rámečky pevně, k spodnímu navíc vzduchotěsně a tak, aby ohřátý plast nevyklouzl z rámečku během lisování. Deska na základnu by měla přesahovat o několik centimetrů rámeček z vnější strany. Z lišt o stejném průřezu, jako lišty rámečku, bude vytvořen vnitřní rám, který cca s milimetrovou vůlí zapadne do vnitřní části spodního rámečku. Vnitřní rám bude připevněn několika vruty k základové desce s nanesenou vrstvou lepidla Chemoprén nebo silikonem apod. Po obvodu na základové desce pod plochou lišty spodního rámečku bude dokola rovněž pás samolepicí pěnové pásky. Na povrch vnitřního rámu bude připevněna několika vruty deska z hustě děrovaného plechu s otvory max. 1,5 mm. Vyhoví i hliníková z dílů klimatizace - železná má ale výhodu, protože můžeme do forem vlepit magnety a fixovat tak jejich polohu podle potřeby. V ploše bude podepřena v pravidelných rozestupech cca 5cm špalíky ze zbytků lišt rámečku, přilepenými např. vteřinovým lepidlem. K lepení použijeme s výhodou pětiminutový epoxid, trubka bude namáhaná při nasouvání hadice. Lepený konec trubky zdrsníme a odmastíme acetonem, tetrachlorem apod. Na dva úhelníky v ose rámu (vně rámu) budou připevněna vodítka z inbus šroubů M6, umožňující rychlé nasazení rámečku s ohřátým plastem. Adaptér do hadice vysavače zhotovíme z kousku polyuretanové pěny z obalů elektroniky, nebo korku, gumy apod. tak, aby dobře těsnila. Na horním konci vodících lišt jsou přilepeny dva silné magnety ze zahynulých sluchátek.

Postup vakuového tváření

Před vlastním ohřevem na základnu z děrovaného plechu rozmístíme formy. Pokud možno rovnoměrně, tak, aby nejvyšší části byly nejvíce ve středu základny a od okraje vnitřní části rámu vzdáleny alespoň na výšku formy. Po prohřátí, které bude trvat několik minut (projeví se mírným prověšením desky a na opatrný dotyk je měkká v celé ploše) spustíme vysavač nastavený na max. výkon, odložíme na předem připravené bezpečné místo vypnutou pistoli a s rámečkem okamžitě sjedeme k základně a domáčkneme. Následuje odsátí a vytažení výlisku. Spustíme větrák a vysavač přestavíme na asi polovinu výkonu. Vzhledem k průběhu tlakové charakteristiky je výhodnější vysavač zapnout ještě před skončením ohřevu nebo vyjmutím rámečku z trouby.

Formy a materiály

Zatímco folie Durofol se nesmršťuje (a lze ji tedy použít jako ochranný obal na formy), a jde „dolu” z forem snadno, PSH polystyren se smrští cca o 2 - 4 mm na metr délky a je potřeba mu s citem „pomoct”. Je nutné dodržet úkosy forem cca 2°, aby se výlisek po ochlazení „nezamkl” na formě, jinak dojde nutně k poškození jednoho či druhého. Formy bez úkosu, kde by úkos vadil, se dobývají z výlisku velice obtížně.

Formy lze vytvořit ze dřeva (ideálně lípa - jinak trochu vystoupí léta), tvrdší balsy, moduritu, MDF desek, překližky, sádry (vhodná je modelářská sádra), lehkých kovů (lze snadno vyleštit), epoxidových nebo polyesterových pryskyřic s vhodným plnivem (suchá sádra, cement, zinková nebo titanová běloba, hliníkový nebo bronzový prach) nebo Dentacryl. Na rovné díly vyhoví i cuprextit, reliéfy lze na něm vytvořit třeba cínem. Pro větší modely vyhoví i skelný laminát v tlusté vrstvě vyztužený žebry a vyplněný sádrou. Materiály lze kombinovat, je ale dobře zvážit jejich chování za tepla - deska má po ohřevu teplotu okolo 180 °C. Nelze použít nátěr běžnými laky. Dřevo vyhoví bez povrchové úpravy.

Sádrové formy lze impregnovat epoxidovým nebo vteřinovým lepidlem a nebo polyesterovou pryskyřicí ChS 109 pro vyšší teploty - po vsáknutí, ještě než začne gelovat, je nutné setřít přebytečnou pryskyřici hadrem namočeným v ředidle C6000. Jako separátor lze pro odlitky ze sádry použít rozvařené jádrové mýdlo nebo v benzinu rozpuštěný včelí vosk nebo pastu na parkety.

Běžný postup pro tažení více kusů je první tah na dřevěný nebo sádrový model, tento tah se, pokud je schopný, použije na odlití formy z pryskyřice, druhý tah se použije zpravidla na funkční zkoušky. Pokud se konečná forma odlije z naplněných epoxidových pryskyřic, tyto se nesmrští, pokud ale použijeme pryskyřice na bázi polyesteru, během vytvrzování (polymerace) je nutné je chladit a i tak dojde ke smrštění, cca jako u PSH 2 - 4 mm na metr délky. Další smrštění samozřejmě nastane při tažení na tuto formu z PES pryskyřice. S tím je potřeba počítat už při návrhu prototypu, anebo se prostě smířit s tím, že konečný výlisek bude vlivem smrštění menší. Po vytvrzení formy v konkávních profilech (podmodelovaných) je nutné vyvrtat cca 1mm otvory pro odsátí vzduchu - folie během tažení místa uzavře a výsledek by byl nedotažený výlisek.

Lepení a úpravy výlisků

Pro lepení PSH se ukázalo vhodné lepidlo vzniklé rozpuštění odřezků (nejlépe tzv. přírodního PSH) v ředidle C6000 nebo toluenu, případně v metylacetátu (rychle schne), nebo lepidel na kity, příp. UHU Hart. Nanášejte jen tenkou vrstvu, jinak vytvoří po čase propadliny. Na tenké výlisky je nejlépe použít kvalitní vteřinové lepidlo - nutno vyzkoušet, modelářská od Pecka Modelář, Pelikán, Hořejší model i HVP model fungovala všechna velmi dobře. Lze také použít i tavné lepidlo - výlisek je ale nutné odmastit saponátem a předehřát na cca 60 °C, kovové díly rovněž. Lepený díl je nutné z vnější strany chladit.

Díky tomu, že na PSH nedrží epoxidové pryskyřice, lze výlisky z PSH dobře použít také na výrobu negativních forem pro odlévání a laminování epoxidovými pryskyřicemi s minimální vrstvou separátoru (polyvinylalkohol v lihu). Výlisky z Durofolu lze lepit vteřinovým lepidlem (husté nebo gelové a s použitím aktivátoru), Chemoprénem, UHU Por, a to i k výliskům z PSH.

Výlisek s „žebrem”, po přehřátí desky, zde nevadí. Vznik žeber lze většinou omezit nebo i vyloučit přesunem forem, nebo umístěním drobnějších forem navíc na plochu tak, aby byla folie vytahována pokud možno rovnoměrně. Pokud vznikne žebro na využité části, nejprve ho z vnitřní strany podlepíme vteřinovým lepidlem (aby se spoj po čase nedeformoval) materiálem stejné tloušťky, pak žebro z vnějšku odřízneme, zabrousíme do roviny a zatmelíme buď tmelem na kity, nebo polyesterovým dvousložkovým autotmelem (jemným) a po vytvrzení a zabroušení postupně až 600 papírem Watterprof (pod vodou) a vysušením lehce přetřeme silně naředěným lepidlem z rozpuštěného plastu.

Bezpečnost a materiály

Vysavač s nejmenším „rozumným” výkonem (lépe vyhoví nějaký starší ETA, ještě rozumně bytelně dimenzovaný bez tepelné ochrany), po minutě se přehřeje. Současné čínské hračky navržené často „na doraz” nejsou příliš vhodné. Rozhodující je velikost podtlaku a výdrž. Není úplně od věci používat nějaké pracovní rukavice, které snáší vyšší teploty - uchopit omylem horkovzdušnou pistoli za horkou výstupní trysku by vedlo na pekelně popálenou ruku, nespěchejte proto, všechno je potřeba precizně připravit, odstranit hořlavé předměty a látky z okolí akce a řádně větrat.

Folie Durofol, PSH nebo i ABS bývá k dostání v prodejnách Domácí kutil, nebo prodejen pro řemeslníky Řempo a podobně, použít lze i různé podložky pro modelování (nutno vyzkoušet), nebo u většího výrobce výlisků bývá možné se dohodnout a využít odřezky.

Lakování laminátových konstrukcí

Pokud jde o lakování laminátových konstrukcí, je třeba mít na paměti několik věcí. Kamarád zkoušel laminátovou loď natřít přímo syntetickou vrchní barvou a prý to na tom drží. Jen zdrsnil původní podklad smirkovým papírem.

Pro stříkání je třeba dost naředit k tomu určeným ředidlem, takže ředidla raději koupit o plechovku víc! Pokud bys použil vrchní epoxidovou barvu, tak ta není odolná UV záření a začne křídovatět a žloutnout! Radím nevymýšlet vymýšlené! Rozestupy mezi stříkáním jednotlivých vrstev je důležité dodržet dle návodu na plechovce.

tags: #jak #lisovat #laminat #na #mdf

Oblíbené příspěvky: