PergolyBezpečná střecha: Jak na střechu, na které se nesmí chodit
Bezpečné užívání stavby je jedním ze základních požadavků stanovených normou ČSN 73 1901. Pravidelná údržba, náhodné opravy nebo servis instalací vyžadují přítomnost osob na střeše. Pád z výšky patří dlouhodobě mezi nejčastější příčiny pracovních úrazů. Za práci ve výškách je přitom považována práce v jakékoliv výšce. Tato povinnost platí i pro stavby s šikmou střechou, kde se však stává ještě větším technologickým oříškem. Majitel nemovitosti má povinnost zajistit, aby ze střechy nepadal sníh a led, které by tím mohly ohrozit lidi, auta nebo samotnou stavbu. Bezpečnost staveb obecně, při jejich užívání a následné údržbě, je jedním ze základních legislativních požadavků. Jenže naprostá většina udržovacích prací na střeše nebo fasádě je vždy spojená s rizikem pádu, protože to vyplývá z charakteru dané konstrukce.
Bezpečný přístup na střechu
Jak se bezpečně dostat na střechu? To je otázka, kterou si klademe až příliš zřídka, neboť vycházíme z mylného předpokladu, že nejdůležitější je vylézt. Už zapomínáme, že se na střeše musíme ještě nějak pohybovat a pak se vrátit dolů. Samotný výstup na střechu samozřejmě zahrnuje i cestu dolů stejnou cestou. Jak to tedy můžeme udělat?
Střešní výlez
Pokud máte v domě střešní výlez, umožňující vylézt na střechu rychle a bez problémů, je to poměrně snadné. Střešní výlezy lze instalovat do obytných i neobytných podkroví a rozsáhlý sortiment výrobků umožňuje přizpůsobit řešení, které splní vysoké požadavky např. na tepelnou izolaci nebo design. Střešní výlez musí být umístěn těsně vedle komínu a od výlezu ke komínu by měly vést nášlapy. Pokud se jedná o větší vzdálenost ke komínu, pak ale nášlapy nestačí a je potřeba instalovat stoupací plošiny, případně komínovou lávku. V souvislosti s dalšími bezpečnostními prvky na střeše mohou rozhodující být i dostatečné rozměry instalovaného výlezu, kterým se kominík, pokrývač nebo třeba „hromosvodář“ protáhne na střechu. Takovým je např. kominický výlez HPI pro profilované střešní krytiny, který svou velikostí 550 x 720 mm splňuje normu ČSN 73 4201. Přístup na šikmé střechy je zpravidla řešen výlezem z podstřešního prostoru formou střešního výlezu, který musí zajistit bezpečný přístup na střechu. To zahrnuje nutnost na střechu bezpečně vystoupat, ale také se bezpečně pohybovat od místa výlezu.
Střešní a stěnové žebříky
Pokud v budově není žádný střešní výlez, je nutné najít náhradní řešení. V takové situaci někteří pro přístup na střechu volí např. střešní okna, to není nejlepší ani nejbezpečnější metoda vzhledem k hrozícímu riziku poškození okenních tesařských prvků. Lepším se jeví to nejjednodušší řešení, tj. hliníkový (nebo dřevěný) střešní žebřík. Žebříky slouží primárně k pohybu ve svislém směru, ale také ve směru šikmém, po ploše sklonitých střech. Pohyb po žebříku je bezpečný z důvodů zapojení obou rukou. Pracovník je tak v kontaktu s žebříkem ve čtyřech bodech, na rozdíl od střešních stupňů, kde se postupuje pouze po schodech bez opory rukou. Střešní žebříky jsou na střeše osazeny na pevno. Slouží jako trvalá cesta k lávce nebo přímo ke komínu. Mohou překlenout vzdálenost od okapové hrany nebo od střešního průlezu. Výhodou je že u krytin které využívají kotvení skryté pod krytinou, nevyžaduje montáž žebříku vrtat skrz krytinu. Osadí se například sevření na drážku.
Při výstupu do výšky se neobejdeme bez žebříku, který musí být pevný a spolehlivý. Při použití je nutné jej zajistit proti sklouznutí a převrácení. Pozor na tuto podmínku zejména při instalaci žebříku ve svažitém terénu. Stojí za to věnovat pozornost kvalitě jeho zpracování - musí být pevný, stabilní a zaručovat dlouhý dosah. Na žebříku se nevyplatí šetřit, záleží na něm totiž naše bezpečnost. Profesionální střešní žebříky mají vhodně profilovanou konstrukci, často s protiskluzovými stupni, což zvyšuje komfort práce a snižuje riziko pádu z výšky.
Čtěte také: Vše o trámech, hranolech a řezivu
Přenosný žebřík určený pro výstup na střechu musí přesahovat výstupní plochu nejméně o 1 100 mm. U malých a nízkých šikmých střech se předpokládá použít pro výstup na střechu přenosný žebřík. V tomto případě je nutné určit místo, kde bude žebřík opřený, možnost pevné opory pod žebříkem a zvláště pevnou oporu žebříku na okraji střechy. Posunutí žebříku například po okapovém žlabu je snadné. V případě, že není možnost bezpečné opory žebříku o střechu, instaluje se držák, který posunutím zabrání.
Stěnové žebříky tvoří samostatnou kategorii. Mohou sloužit jako přístup na šikmou nebo i plochou střechu. Jsou obvykle zakončeny výlezovými madly, která umožní osobám vystupovat bezpečně na plochu nad žebříkem. Vyšší výšky vyžadují osazení ochranného koše lezení, který eliminuje nebezpečí pádu osob vzad. Stěnové žebříky jsou obvykle zakončeny v bezpečné výšce nad terénem, která znemožňuje využití nepovolanými osobami. V mnoha případech je výhodnější vytvořit přístup na střešní plochu zvenčí, bez průlezu zevnitř, který nutně tvoří otvor do střešní krytiny a tím pádem i detail, který není nezbytný.
Bezpečný pohyb po střeše a ochrana proti pádu
Bezpečný výstup na střechu je jedna věc, zejména pokud použijeme střešní výlez, který eliminuje potřebu užití vysokého žebříku. Jiná věc je pohybovat se po střeše tak, aby všechny práce probíhaly v souladu se zásadami bezpečnosti. Práce na střeše ale může vyžadovat i pohyb mimo pochůzný systém (např. odklízení sněhu nebo oprava). Riziko pádu z výšky při pohybu po šikmé střeše je mimořádně vysoké. Mezi nejčastější práce na šikmé střeše patří kontrola stavu střešního pláště, kontrola zařízení určeného k ochraně před bleskem, čištění okapových žlabů, kontrola spalinových cest, údržba zařízení umístěných na střeše.
Pohyb po ploché střeše
Teoreticky je pohyb po ploché střeše nejjednodušší, ale praxe ukazuje, že i zde dochází k nehodám. Pád do hloubky hrozí i u ploché střechy. Proto by i ona měla být zabezpečená, a to buď instalací zábradlí nebo kotvících zařízení. U rozsáhlých plochých střech se nejčastěji používá tzv. Požadavky na instalaci kotvicích prvků plochých střech stanovují jejich výrobci. U trapézových plechů je většinou vyžadovaná minimální tloušťka plechu 0,75 mm. V případě sendvičových panelů může být nižší (0,5 mm). Proto je vhodné myslet na vhodná bezpečnostní opatření a jistit se bezpečnostním lanem. Při navrhování plochých střech je vhodné předem myslet na vytvoření kotevních bodů, zejména v případě střech klasifikovaných jako ploché, kde sklon osciluje kolem mezní hodnoty 15 stupňů. Pokud musíme vylézt na starou střechu, která nemá žádné kotevní body, můžeme použít pevné části budovy a k nim lano připevnit.
Pohyb po strmé a šikmé střeše
Pohyb po střeše, na plochých střechách je relativně snadný (ačkoli stále vyžaduje náležitou opatrnost a rozvahu s ohledem na riziko pádu a práci ve výšce), se na strmých střechách komplikuje. Aby stavba vyhověla normovým/zákonným požadavkům, je třeba vytvořit podmínky pro bezpečný pohyb po střeše i poté, kdy sundáme lešení. Střecha za tím účelem musí být vybavena prvky pro bezpečný pohyb. Pro bezpečnou oporu na střeše se obvykle navrhují nášlapné tašky a střešní lávky. Tyto výrobky nesplňují požadavek na ochranu proti pádu. Slouží výlučně jako opora pro chodidlo. Každá nášlapná taška, lávka musí být doplněna o zařízení, které je určeno k upevnění osobních ochranných prostředků proti pádu (dále OOPP). U šikmých střech není zpravidla nutný celoplošný pohyb po střeše. Většinou se osoba musí bezpečně dostat do jednoho či více míst na střeše.
Čtěte také: OSB desky na střeše: Návod na natírání
Komunikační prvky
K usnadnění pohybu po strmých střechách jsou střechy s velkým sklonem opatřeny atikami a kominickými lávkami, jejichž počet závisí na velikosti, sklonu a složitosti střešní konstrukce. Vytvářejí žebříkovou konstrukci, umožňující bezpečný pohyb po střeše. Na oblíbených sedlových střechách s malým sklonem již malý počet lávek a stupínků výrazně usnadní pohyb a práci na střeše. Naopak u střech se sklonem nad 25 stupňů a u střešních krytin z křehkých materiálů (např. tašek) je instalace komunikačních prvků dána zákonem. Přestože se na střechy s menším sklonem tyto požadavky nevztahují, je vhodné i tam zvážit instalaci kominických lávek a stupínků a určit jejich počet a umístění již ve fázi návrhu. V dalším postupu vzhůru k pevně definovaným cílům (např. ke komínu) vám pomohou cesty vytvořené na střešní rovině. Budují se ze střešních schodů (nášlapů), stoupacích plošin, střešních žebříků a komínových lávek. Tyto prvky pochůzných systémů dodávají renomovaní výrobci ke každé střešní krytině. U skládaných krytin se zavěšují na laťování, kdežto na plechové krytiny se šroubují přímo, a to pomocí systémových držáků.
Kominické lávky a stoupací plošiny se nejčastěji upevňují na střešní plochy. Montují se zpravidla do blízkosti komína, případně solárních kolektorů, antén apod. Větší objekty s rozsáhlejšími střechami pak mívají na střechách kominické lávky se zábradlím. Lávka je základním elementem samozřejmým u každého komínu, který vyžaduje zevní kontroly. Na kluzkých a strmých krytinách nelze zajistit bezpečný pohyb osob a každý kominík to nejspíše odmítne, i s ohledem na možné poškození samotné krytiny jeho pohybem. Lávka Lindab sestává z univerzální nosné konzoly, která se přizpůsobí dané krytině. Pomocí další konzoly se sestaví konkrétní sklon plochy v rozsahu 9-45° a osadí samotná lávka. Možné je rovněž osazení zábradlí pro maximalizování bezpečného pohybu osob. Délka lávky může být od 1300mm po neomezenou délku, díky možnému napojování. Pochozí rošt lávky je řešen tak, aby nebylo možné uklouznout bez ohledu na roční období. Současně profilace lávky nepodporuje zadržování vody a případnou pozdější korozi. Při dodání lávky je součástí balení vše potřebné pro její montáž, včetně spojovacího materiálu.
Pro bezpečný přístup ke komínu, anténě nebo fotovoltaice je potřeba střechu vybavit speciálními nášlapnými doplňky, které jsou souhrnně označovány jako komunikační prvky. Tyto plechové krytiny lze opatřit střešními schody, lávkami nebo žebříky. Jejich povrch je upravený tak, aby neklouzal ani za mokra. Výběr konkrétního prvku pak opět záleží na požadavcích majitele a situaci střechy:
- Schůdky: Jde o kovové prvky ve tvaru L. Slouží jako malé stupně, na které se dá při chůzi po střeše bezpečně došlápnout. Schůdky lze přizpůsobit střechám s různým sklonem, protože každá ze stran má jinou délku.
- Lávky: Vyrábí se v různých délkách v rozpětí od 400 mm do 2 400 mm a dají se instalovat i přes roh. Nejprve se v předepsaných rozestupech upevní speciální držáky, na které se umístí půlkruhové kolébky. Do nich se poté usadí zvolená lávka.
- Žebříky: Na střechu se montují do speciálních držáků, u kterých je nutné dodržet stanovené rozteče. Na žebřík se poté upevní nášlapy s protiskluzovou úpravou.
Záchytné systémy a kotvicí body
Ekonomicky efektivním řešením je speciální záchytný systém. Tvoří ho natrvalo připevněné bezpečnostní body, ke kterým se při práci na střeše osoba přichytí jisticím lanem, takže se může pohybovat bezpečně. U střešního výlezu, v dosahu ruky, v situaci, kdy osoba ještě stojí na žebříku, který vede k výlezu, musí být první bod určený k upevnění OOPP. Rozmístění dalších bodů vychází z rozsahu pohybu po šikmé střeše. K upevnění OOPP se na šikmých střechách nejčastěji instalují bezpečnostní střešní háky podle ČSN EN 517:2006 Prefabrikované příslušenství pro střešní krytiny - Bezpečnostní střešní háky a kotvicí zařízení podle ČSN EN 795:2013 Prostředky ochrany osob proti pádu - Kotvicí zařízení. Obecně je to možné, není to však doporučené. Pro většinu krytin šikmých střech je vhodnější použít dedikovaná zařízení. V prvé řadě je velmi obtížné a nákladné na šikmou střechu běžné kotvicí body osadit (snadno je lze osadit pouze u výlezu na střechu, hřebenů střech nebo tam, kde je možné jej ukotvit do svislé stěnové konstrukce). V řadě druhé je třeba mít na paměti, že u šikmých střech nejsou pracovníci vystaveni jen riziku pádu z výšky na okrajích střech, ale také sklouznutí z šikmé plochy střechy, a to vždy při jejím sklonu větším než 25°.
Jaká zařízení je tedy vhodné na zabezpečení ploché střechy použít? To nelze stanovit s obecnou platností. Druh použitého zařízení se odvíjí zejména od typu krytiny, nosné/podkladní konstrukce, směru předpokládaného zatěžování a počtu osob, které budou zatěžovat jeden kotvící bod. Jedná se především o háky, nerezová oka a speciální kotvicí body případně použité k vedení nerezového lana. Podle druhu krytiny se nejčastěji používají následující produkty:
Čtěte také: Realizace střechy KM Beta bez problémů
- Skládaná krytina: speciálně tvarované střešní háky kotvené vrutem do dřevěného nosníku, které se často používají i pro zavěšení žebříků.
- Tašková krytina: v případě nutnosti umístění nerezového lana se využívají kotvící oka s tyčovou podpěrou kotvená z boku do krokví.
- Skládané krytiny z plochých šablon: rovná forma střešních háků s možností zavěšení žebříků.
- Plechové krytiny: lanové úchyty kotvené ke stojatým drážkám s nutností zohlednit druh plechu pro vyloučení rizika koroze.
- Falcované plechové krytiny: lanové úchyty v provedení s oky, háky i se speciálními úchytkami pro nerezová lana.
V blízkosti střešních oken, kterými je možné vylézt na střechu, se upevňují háky. Slouží k připevnění žebříků, k podepření pracovních plošin a pro kotevní body, ke kterým se připevňují ochranné prostředky proti pádu. Mezi nejbezpečnější a zároveň finančně dostupné způsoby zajištění na střechách patří využití bezpečnostních střešních háků. Háky se instalují převážně v blízkosti střešních oken, štítů, u okapů, nebo u hřebenů střech. Pro montáž na krokve různých roztečí je určen univerzální hák Trapac®. Hák se upevňuje na přiložený montážní profil z pozinkovaného ocelového plechu, který se montuje mezi dvě krokve. Hák lze posunovat a pevně ukotvit přesně v místě vyhovujícím tvaru krytiny.
Bezpečnost na střeše nemusí být věda ani akrobacie. Řešení může být překvapivě elegantní, a přitom šetrné k vlastní krytině. S tímto cílem vznikl kotvicí bod SATJAM. Kotvicí bod je navržený tak, aby poskytnul stoprocentní zajištění jednoduše a bez složitých logistických operací, ale zároveň neohrozil ani samotnou střechu. Neupevňuje se totiž do její nosné části, ale pouze do laťování pod krytinou. Tvar připomínající písmeno ‚V‘ pomáhá rozložit síly do dvou směrů, takže se zvyšuje stabilita systému a nehrozí uvolnění bodu ani poškození konstrukce. Každý bod slouží k jištění jedné osoby v jednom směru pádu, takže pokud je potřeba zabezpečit pohyb i přes hřeben nebo na jiné části střechy, musí se na ni umístit další prvky. Vyrábí se z nerezové oceli, takže je pevný, odolný vůči korozi a vydrží díky tomu dlouhá léta. Přesný počet a rozmístění kotvicích bodů záleží na konkrétní střeše a na tom, kam má být bezpečný přístup. Kotvicí bod je dostupný pro profilované krytiny a trapézové plechy v ocelovém i hliníkovém provedení. Aktuálně se chystá také pro falcované krytiny a krytiny typu KLIK.
Ochrana střešní krytiny
Pokud jsme se již postarali o vlastní bezpečnost používáním vhodných systémů chránících před pádem, vyplatí se postarat i o samotnou střešní krytinu. Ne každý typ krytiny odolá těžké obuvi a o poškození povrchu není nouze. Většina krytin totiž není určená k tomu, aby se po nich chodilo. Pohyb navíc musí být bezpečný jak pro člověka, tak i pro samotnou střechu. Ploché střechy (zejména ty kryté hydroizolační folií) jsou považovány za střechy s nejnižším rizikem poškození, nicméně např. v zimě je třeba mít na paměti, že chůze po folii ztuhlé mrazem může vést k jejímu popraskání, je tedy třeba postupovat opatrně. V případě taškové krytiny z plechu (používané při úhlu sklonu minimálně 14 stupňů) nebo plechů trapézových či plochých (používané při úhlu sklonu minimálně 9 stupňů) nezapomeňte při přesunu nosit obuv s měkkou podrážkou, která nepoškodí povrch krytiny. Důležité je také nešlapat přímo na samotnou krytinu (mohlo by dojít k jejímu promáčknutí), ale v případě nutnosti se pohybovat po latích. Cestu po střeše lze vytvořit bez vrtání do krytiny pomocí univerzálního nášlapu Trapac®, který stačí jen „zaháknout“ za střešní tašku. Sklon roštu lze upravit dle sklonu střechy, otvor v nášlapu je opatřen madlem pro přidržení, a tedy ještě pohodlnější a bezpečnější pohyb po střeše.
Revize a údržba bezpečnostních prvků
Systémy zvyšující úroveň bezpečnosti při pohybu na střeše slouží především k ochraně lidského života a zdraví. Tato zařízení je navíc třeba pravidelně kontrolovat každých 12 měsíců autorizovanou osobou pověřenou výrobcem. Bezpečnostní střešní háky i kotvicí zařízení musí instalovat k tomu kvalifikovaná osoba nebo firma a je nutné je nejméně 1x ročně kontrolovat oprávněnou osobou. Instalační firma dodává současně s montáží také návod k používání. Při dodatečném umístění dalších zařízení na střechu je třeba posoudit, zda stávající systém ochrany proti pádu vyhovuje potřebě bezpečného přístupu k novému zařízení. Norma ČSN EN 517, konkrétně odstavec 10, uvádí, že u bezpečnostních střešních háků musí výrobce uvést, že zařízení musí být kontrolováno každých 12 měsíců oprávněnou osobou autorizovanou výrobcem a dále, že musí být udržováno, pokud to výrobce považuje za nezbytné. Revizní kontrolu provádí pověřený pracovník především vizuálně. Lávku, plošinu, nášlap, ale i bezpečnostní hák je třeba prohlédnout nejprve jako celek, poté všechny jeho části, a především správně provedenou montáž i uchycení a poté rozhodnout, zda tento prvek lze nadále bezpečně používat. Revizi provádí autorizovaná osoba, pověřená výrobcem, který daný prvek uvedl na trh. Zdeněk Štofaňak, který sám revize provádí, se při revizi vždy ptá na datum montáže. U starých lávek a plošin je určit datum těžké, takže ve chvíli, kdy jsou šrouby vykývané a prkna „podlážky“ nahnilá, je lepší prvek vyměnit.
Doplňkové střešní systémy
Spolehliví výrobci plechovou střechu řeší jako systém na míru stavbě. „Na plechovou střechu se dá zjednodušeně dívat jako na stavebnici, kde má každá součást svoje místo. Žádné dvě střechy nejsou úplně stejné. Proto se u každé liší, jaké doplňky k ní budou potřeba. Někde se počítá s fotovoltaikou, jinde je zase nutné vyřešit přístup ke komínu. Nejde navíc jen o to, vybrat vhodné doplňky, ale musí se správně zvolit jejich počet a rozmístění na střeše. Pokud nejsou doplňky od stejného dodavatele jako krytina, nemusí s ní být vždy kompatibilní nebo mít odpovídající kvalitu. Důsledkem mohou být technické problémy, zkrácení životnosti střechy a složité uplatňování záruky. Majitel se pak mnohdy nevyhne drahým a zbytečným opravám. Jak mít jistotu, že na střeše nebude chybět nic potřebného a vše bude dlouhodobě sloužit? Řešení je jednoduché: vybírejte maximum střešních komponent z jednoho zdroje.
Mezi doplňkové střešní systémy patří:
Sněhové zábrany
Majitel nemovitosti má povinnost zajistit, aby ze střechy nepadal sníh a led, které by tím mohly ohrozit lidi, auta nebo samotnou stavbu. Jedna možnost je vylézt na střechu a sníh shodit ručně. Praktičtějším řešením jsou ale sněhové zábrany. „Jejich úkolem je udržet sníh a led na střeše tak, aby mohly postupně a bezpečně odtát. Díky tomu nehrozí, že by se najednou sesunula celá vrstva. Aby systém fungoval správně, musí se vybrat vhodný typ, množství i rozmístění zábran. Záleží především na tvaru a sklonu střechy a na tom, v jaké sněhové oblasti se dům nachází. Sněhové zábrany se obecně dělí na liniové a bodové. Liniové se nejčastěji umisťují u okapové hrany a v případě nutnosti se mohou po určených rozestupech na střeše opakovat. Bodové se obvykle osazují v celé ploše střechy. Sněhové zábrany se ovšem liší i způsobem instalace. Upevňují se buď do podkladu, nebo přímo do krytiny. Tento sortiment nazýváme Lindab SAFETY. Samostatnou skupinou výrobků jsou sněhové zachytávače. Takové elementy je zapotřebí instalovat všude, kde je potenciální nebezpečí, že sjíždění sněhu ze střechy ohrozí okolí budovy. Roštové nebo trubkové zábrany efektivně udrží sněhovou pokrývku na ploše střechy, odkud postupně odtává. Bez použití těchto výrobků se prakticky nedá řešit problematika uličních budov, pod kterými vede veřejný chodník. Také vchody do budov jsou kritická místa vyžadující tato opatření. Sněhové ochranné prvky se primárně osazují tam, kde není možné ponechat sníh sjíždět samovolně ze střechy dolů. Typicky jde o vchody do budov, střechy směřující do ulice, nebo i střechy jejich poloha žlabů koliduje se sněhem, který by sjížděl z plochy dolů. Je to téma velmi časté u hladkých krytin, které samy o sobě nemají schopnost sníh zpomalovat nebo zadržovat. Sněhové zábrany se rozmístí na střeše tak, aby byla váha sněhu rovnoměrně zadržována. Obvykle postačí jedna řada u okapové hrany. Ve vyšších polohách se osazují dvě nebo více řad nad sebe, aby se hmotnost sněhu rozložila. Vyrábí se trubkové zábrany nebo roštové. Kromě estetických rozdílů se chovají velmi podobně. Zadržují nápor sněhu, který na střechu napadne ve stanoveném úseku nad zábranou. Pro správné navržení je třeba znát místo stavby, sklon střechy a její délku. Podle takových parametrů je snadné zkalkulovat rozložení zábran na konkrétní střeše. Osazení zábran je dostatečně robustní, aby vydrželo značné tlaky vyvíjené sněhem, ale současně respektuje typy krytin, na které se montuje. Jedna z hlavních výhod je, že na většinu krytin je možné osadit zábrany dodatečně - až po montáži.
Držáky fotovoltaických panelů
Plechové střechy dnes stále častěji nesou fotovoltaiku. U té se většinou řeší hlavně výkon a návratnost investice, ale na samotnou střechu, která panely ponese, se při tom trochu zapomíná. Pokud realizační firma zvolí nešetrný způsob montáže panelů, může se v jejím důsledku střecha poškodit, takže fotovoltaika přinese místo úspory jen zbytečné výdaje. Obvykle se panely kotví skrz plech do nosné konstrukce. Jenže takové ukotvení může vyjít nevhodně - třeba u boční části vlny krytiny, u oplechování nebo těsně kolem střešního okna. V těchto místech bývá problém prostup trvale utěsnit. Plech se navíc vlivem tepla roztahuje a smršťuje, což může časem způsobit netěsnosti. Pro plechové krytiny existují speciální držáky fotovoltaických panelů, které se nekotví do podkladu, ale přímo do krytiny. Upevňují se do horní vlny těch profilovaných nebo na tak zvanou stojatou drážku falcovaných krytin. Instalace je tedy snadná a zajistí trvalé utěsnění prostupu bez rizika poškození krytiny.
Odvětrávací komínky
Skrz střechu také často prochází nejrůznější rozvody, například z kanalizace, koupelny nebo kuchyně. Jejich prostup ale musí být systémově vyřešený. Pro odvod vzduchu či vlhkosti z nejrůznějších instalací v domě lze na střechu umístit odvětrávací komínky. Ty pomáhají odvádět pachy či vodní páru z objektu a přispívají tak k jeho ochraně před kondenzací vlhkosti či vzniku plísní. Zároveň jsou ale zkonstruované tak, aby se pod krytinu nemohla dostat voda.
tags: #jak #na #strechu #na #ktere #se
