Jak nanášet dekorativní omítky: Podrobný návod

Nanášení dekorativní omítky je zdlouhavý proces, který vyžaduje přípravu povrchu a dodržování technologie nanášení omítkové směsi. Technicky správná aplikace dekorativní omítky umožňuje vytvořit odolný, krásný a spolehlivý povrch. Existuje mnoho způsobů, jak aplikovat dekorativní omítku, a v tomto článku vám řekneme, jak na to sami, porovnáme metody a technologie, odpovíme na oblíbené otázky a sdílíme skvělé životní hacky.

Typy dekorativních omítek a jejich aplikace

Dekorativní omítka se vyrábí v různých typech v závislosti na pojivu použitém při výrobě. Různé typy omítek vytvářejí odlišnou strukturu i finální vzhled stěny. Pro aplikaci dekorativní omítky jsou vhodné doslova jakékoli nástroje a dostupné materiály, které lze zakoupit ve stavebnictví.

Imitace dřeva, kamene a cihel

Na trhu existují designové dekorativní omítky, které slouží k imitaci dřevěného, kamenného a cihelného obkladu. Pro aplikaci dekorativních omítek je nutné mít připravený podkladní povrch, který se obvykle opatří penetrací doporučenou výrobcem omítky. Všeobecně by povrch pro natahování omítek měl být čistý, zbavený prachu, hrubých částic a mastnoty.

Již v této fázi je potřeba si promyslet, v jakém barevném odstínu si budete přát spáry mezi obklady, jelikož tyto penetrace jsou dodávány v několika barevných odstínech. Po dostatečném vyzrání a zaschnutí naneseného základního podkladu přichází na řadu nalepení šablony pro nanesení dekorační omítky na stěnu. Je nutné dbát na to, aby byla šablona nalepena ve vodorovné, případně svislé poloze. Další vyrovnání již nebude možné. Taktéž je nutné, aby byla přilepena po celé ploše a na žádném místě neodstávala nebo nebyla pokrčena.

Po úspěšném nainstalování šablony přichází na řadu samotné natažení omítky. Omítková směs se připraví dle pokynů výrobce na obalu výrobku. Omítka by se neměla nanášet při teplotách nižších jak 5 °C a vyšších jak 30 °C. Zároveň by se čerstvá omítka měla chránit před nadměrným vysycháním, před slunečním zářením, před deštěm a jinými nepříznivými povětrnostními podmínkami. Tloušťka vrstvy dekorativní omítky je v tomto případě určena tloušťkou samotné šablony.

Čtěte také: Výběr mezi epoxidovým lakem a stěrkou

Náklady na dekorativní omítku s imitací

Mozaikové omítky pro sokly

Pro omítání soklu jsou vhodné dekorativní mozaikové omítky. Sokl je část domu, u které se předpokládá zvýšené namáhání, a proto je potřeba povrchovou úpravu soklu provést z odolnějšího materiálu, nežli z obyčejné omítky. Sokl je pochopitelně často obkládán keramickým, betonovým či kamenným obkladem, nicméně realizace takovýchto obkladů je časově a finančně náročnější než aplikace dekorativní mozaikové a marmolitové omítky.

Jedná se o směs barevného písku s příměsí akrylátové pryskyřice. Písek je k dostání v několika velikostech zrna, standardně však 1 - 3 mm. Výhodou dekorativních marmolitových omítek je jejich odolnost vůči mechanickému poškození a vůči povětrnostním vlivům. Sokl domu v blízkosti komunikace je často znečištěn od projíždějících aut.

Betonová omítka

Pohledový beton v obývacím pokoji za televizí, v koupelně, chodbě, v garáži, ale i na venkovní fasádě. Využití betonu si najde své uplatnění prakticky na každé stěně rodinného a bytového domu. Betonové povrchy jsou moderní, v mnoha případech jsou originální a skvěle se hodí do designově laděných domácností. Pohledový beton je ovšem poměrně drahá záležitost. Naštěstí i v tomto případě je možné si vystačit s „pouhou“ betonovou omítkou, která pohledový beton věrohodně imituje. Betonovou omítku lze aplikovat prakticky na jakýkoli povrch - na starou soudržnou omítku, sádrokarton, starou betonovou stěnu apod.

Sádrová omítka

U vnitřních omítek byste měli klást důraz na zdravotní nezávadnost, vysokou estetiku a rovinnost povrchu. Pro uchování tepelněizolačních vlastností pórobetonových tvárnic je vhodné použít sádrovou omítku. Sádrové omítky mají několik velice příjemných vlastností. Díky hladkosti stěn se snižuje množství prachu, jenž na povrchu ulpívá. To ocení zvlášť rodiny potýkající se s alergiemi.

V okamžiku, kdy se začne v domě topit, sádrová omítka vlhkost odevzdává zpět. Pokud použijete sádrové omítky na plynosilikátech (pórobetonu, jako je např. Ytong), máte zajištěno dodatečné vysychání tvárnic. Sádrová omítka má totiž stejný difuzní odpor (10) jako plynosilikátová tvárnice. V interiérech, kde se setkává zdivo se sádrokartonem či betonovými panely, je možné pomocí sádrové omítky vytvořit opticky identické povrchy. Finální úpravu povrchu provádíte za mokra a bez broušení, můžete tedy plynule napojit různě hladké podklady.

Čtěte také: Vlastnosti MDF panelů

Se sádrovými omítkami lze vytvořit téměř dokonalou rovinnost stěny, takže bodová světla a přímé nasvícení stěn neodhalí žádné nedostatky. Navíc hladké stěny otevírají nekonečné možnosti barevných řešení moderními malířskými technikami. Pokud tedy architekt nebo investor nechá stěny vymalovat sytými barvami, vydrží barevně stálé velmi dlouho. Stejně tak je ale možné dotvořit stěny plastickými dekoracemi pomocí sádrových stěrek. Hladké rovné stěny jsou plnohodnotným partnerem dalším architektonickým prvkům. Ještě zvyšují efekt moderních materiálů, jako je sklo, nerez, kámen, ušlechtilé dřevo.

Pro omítání pórobetonových tvárnic (např. Ytong) není třeba penetrace ani perlinka aplikovaná v celé ploše, pokud se aplikuje sádrová omítka Rimat 100 DLP v tloušťce od 4 mm. Perlinku je vhodné použít pouze v místech kritických přechodů. Při zpracování omítky Rimat 100 DLP oceníte i její vysokou přídržnost k podkladu a nízkou spotřebu materiálu. Nutnost penetrace stěn či stropů a zhodnocení podkladu provádíme dle skutečné situace na stavbě. Extrémně savé podklady (a při tloušťce omítky do 4 mm) se opatří Základním penetračním nátěrem Rigips. Sklovitě hladké podklady (např. monolitické konstrukce z betonu, polystyrenové tvarovky) opatříme kontaktním nátěrem pro zvýšení přídržnosti omítky k podkladu.

Příprava sádrové omítky Rimat:

1. Do čisté nádoby s čistou vodou pomalu nasypeme směs Rimat.
2. Po úplném pohlcení vodou se směs nechá 3-5 minut nasáknout.
3. Směs se dokonale rozmíchá.

Sádrové omítky Rimat se aplikují ručně natahováním pomocí nerezového hladítka nebo strojně. Při aplikační tloušťce nad 5 mm je vhodné plochu srovnat pomocí hliníkové „h“ latě. Při nanášení větších tloušťek se provede srovnání plochy tažením latě do kříže.

Obecný postup nanášení dekorativní omítky vlastníma rukama

Omítání svépomocí může na první pohled působit složitě, ale ve skutečnosti jde hlavně o pochopení správného postupu a pečlivou přípravu. Omítání svépomocí se nejlépe hodí pro vnitřní omítky, kde nemáte extrémní nároky na rychlost ani dokonalost strojového provedení. Je užitečné mít vždy po ruce všechny potřebné materiály.

Čtěte také: Stěrka Strom pro interiér i exteriér

1. Příprava podkladu

Správná příprava zdi je jeden z nejdůležitějších kroků při omítání zdí. Pokud se podklad podcení, omítka nemusí dobře držet, může praskat nebo se časem odlupovat. Omítaná stěna musí být čistá a podlaha zakrytá. Podklad je nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.

2. Penetrace nebo špric

Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.

• Špric: Je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Před další prací musí špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
• Penetrace: Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.

Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává.

3. Příprava omítníků

Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používali omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky. Poté, co byly v dalším kroku instalovány speciální rohové a omítkové profily a na povrch byla nanesena penetrace, začíná práce s omítkou, a to v několika fázích.

4. Nahození jádrové omítky

Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka. Při samotném nahazování omítky použijte zednickou naběračku (fanku) nebo zednickou lžíci. Naberte omítkovou směs a uvolněným pohybem zápěstí ji nahoďte na stěnu. Pokud si nejste jistí, jak nahodit na zeď omítku rovnoměrně, počítejte s tím, že chce chvíli cviku.

5. Technologické přestávky a schnutí

Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den. Doba schnutí se liší podle typu omítky, tloušťky vrstvy i podmínek v místnosti. Správné podmínky během schnutí mají zásadní vliv na kvalitu omítky. Po vyzrání omítky se často řeší i drobné úpravy povrchu, jako je lehké přebroušení nebo lokální srovnání nerovností. Pokud je potřeba povrch ještě jemně sjednotit, může práci výrazně usnadnit bruska na omítky nebo vhodné ruční nářadí pro finální úpravy.

6. Natažení fajnové omítky (štuku)

Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.

7. Čištění nářadí

Na závěr je nezbytné vyčistit nářadí. Při omítání je důležité pracovat rychle, protože omítka rychle schne. Než začnete připravovat podklad, přečtěte si proto kompletně návod.

Speciální techniky a problémy

Omítání starého zdiva a sanační omítky

Omítání starého zdiva vyžaduje jiný přístup než práce na nových stěnách. Staré zdi bývají zatížené vlhkostí, solemi nebo nestejnoměrnou savostí, což může výrazně ovlivnit přilnavost i životnost nové omítky. Základem úspěchu je důkladná příprava podkladu. Před samotným omítáním je také nutné zhodnotit, zda se nejedná pouze o dočasné mapy po silném dešti. Pokud se u zdiva dlouhodobě objevuje vlhkost nebo solné výkvěty, běžná omítka často nestačí.

Při práci se sanační omítkou je důležité dodržet několik navazujících kroků, které zajistí její správnou funkci a dlouhou životnost. Dodržením tohoto postupu zůstane sanační omítka funkční, prodyšná a schopná dlouhodobě odvádět vlhkost ze zdiva. Při práci se sanační omítkou je přesné stažení a následná úprava povrchu klíčová.

Technika kůrovce (travertinová technika)

Kůrovce naneseme, ale nevtíráme jej ne plastovým hladítkem, ale stěrkou z pěnového polystyrenu.

Imitace "cákanců" (koštětem)

Bude to vypadat takto - koště vezměte do jedné ruky, do druhé hůl, ponořte koště do roztoku a udeřte hůlkou tak, aby cákance roztoku létaly na zeď.

Doporučené nářadí

Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat.

• Zednická lžíce
• Vodováha
• Olovnice
• Zednické hladítko (kovové, plastové, plstěné, pěnové)
• Zednická naběračka (fanka)
• Velkokapacitní vědro
• Zednická stěrka
• Míchadlo
• Stahovací lať (hliníková „h“ lať, dlouhá vodováha)
• Zednická skoba
• Ruční omítačka (pro špricování zdí)
• Klasická míchačka (pro větší plochy)
• Stavební kolečko (pro přepravu směsi)
• Omítníky (hliníkové profily)
• Fasádní špachtle (pro tenkovrstvé omítky)

tags: #jak #nanaset #dekorativni #omitky #navod

Oblíbené příspěvky:

• Jak zateplit betonový strop v koupelně
• Přečtěte si dokumentaci k PVC kolenu KG 150/30
• Přečtěte si článek o klíčových vlastnostech SBS modifikovaných pásů
• proč zvolit měděnou střechu s patinou
• odolná vinylová podlaha s dekorem kamene